Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj. Chci se zeptat, jestli máte podobnou zkušenost. Naše pětiletá už tak rok pláče u pohádek. Jsou to ty, kde to vypadá v jednu chvíli u konce velmi špatně, ale nakonec všechno dopadne dobře (to jsme jí i vysvětlovali). V kině jsme byli třikrát, z toho dvakrát chtěla odejít, protože brečela a bála se o osud hlavní postavy (např. Ovečka Shaun ve filmu, situace, kde málem spadnou do propasti). Brečela u Konečeně doma, v emocionálně vypjaté situaci, kde mimozemšťan opouští holčičku a ona ještě nenalezla maminku, brečela u Jak vycvičit draka, když chlapec přišel o nohu. Dneska koukala u babičky na Králíčka Sameťáčka a ve chvíli, kdy chlapeček onemocněl, museli televizi vypnout. Máte to doma někdo také tak?
PS: u Konečně doma jsem brečela také ![]()
Jo, syn je to stejné. Jakmile je v televizi něco smutného nebo někdo někomu ubližuje tak pláče. Stejně jako pokud se tam ničí nějaké věci (od hrníčku po auto).
Přisuzuji to prostě tomu že je na tohle hodně citlivý.
Myslím si, že je to v pořádku, i dospělí lidé někdy brečí u filmů.
No byly jsme na Mimoních a celou dobu jí hrozně trápilo, co se stalo s tím dinousaurem co na začátku spadl do té červené vody (láva). Hodně se takhle ptá, ale je o rok mladší, tak jí uspokojí moje odpověď, že se zachránil
Prostě je asi citlivější.. Já řvala u Tvora Netvora ![]()
Tak u Mimoňů jsem předpokládala, že to bude v pohodě. A bylo, dokud ten zvětšený neprasknul ![]()
Moje čtyřletá je taky taková „cíťa“. Ona je schopná se rozbrečet i u Krtečka, když se mu něco ztratí a je smutný
naposledy obrečela, že se Růženka píchla o trn a usnula.
No ale Krteček je pro mě nejhorší pohádka. Ten dětský hlásek mě vždycky zničí. A jak kníká. Na to nemůžu koukat vůbec ![]()
@Kaac píše:
Tak u Mimoňů jsem předpokládala, že to bude v pohodě. A bylo, dokud ten zvětšený neprasknul
Jooo máš pravdu, naštěstí za chvíli vyletěl na těch kalhotách. Taky na chvíli zkameněla.
Náš skoro tříleťák se zase bojí strašidel. Nechce Jáju a Páju, bo je tam strašidlo (jak se převlíkli za strašáky do zelí) Nechce do pokojíčku, bo je tam strašidlo (ukazuje na závěsnou houpačku)
nikdy jsme mu o strašidlech nevyprávěli, nevedeme žádné bubáky, čerty, strašidla, netvory… nic! Hlídám i pohádky, jestli tam nejsou nějaké takové potvory a stejně! Podezírám děti ve školce ![]()
Taky brečím u filmů. Malá má citlivou dušičku, nevidím v tom problém
@Kaac no.já nevim. Mě připadají ty modrní pohádky kolikrát ujeté, vyhrocené, jakoby zapomínali tvůrci, že je dělají pro děti. Ale také rodič má mít rozum a umět vybrat pohádku pro své dítě. Jak to děáte doma? Čtete jí z knížky? U toho taky brečívá? Zkusila bych míň televize, víc knížek a když už pohádky v telce, tak něco „tradičnějšího“ typu Štaflík a Špagetka a ne je krmit moderníma volovinama ![]()
To dělám taky u některých filmů, i když vím že to dobře dopadne ![]()
Jako mala sem brecela u Misaka Stuarta, kdyz opoustel dum
ted taky bulim napr. U Titanicu…
Dite melo z Shaun ve filmu trauma jeste několik mesicu, z toho zlyho pana, co chytal ovecky.
Mimoni byli taky na zacatku orisek, jak ma me byla Scarlet zla a zavrela je dolu do mucirny…
Vsechny zly lidi snasi spatne. Nikdy mu nikdo neudelal nic spatnyho. Jen to vnima.
Samozřejmě, že jí čteme. A myslím, že docela dost (návštěva knihovny je velmi oblíbenou zábavou). U knížek nebrečí. Ale jsou knížky, které nechce číst znovu, že jsou prý moc smutné (např. Babočky).
Stejně jako nebrečí u večerníčků a kratších televizních pohádek (seriály). U těch filmů (samozřejmě, že vybíráme s ohledem a věk, „brutalitu“ a jazyk (myšleno sprostá slova)) je asi problém, že po delší době sledování se víc vcítí do děje. Ale nemyslím si, že tradiční pohádky by byly více pro děti. Takové ty pochmurné, zbarvené do modro-šeda z výroby ČT.. Jak je to podle Boženy Němcové, radši vypínáme televizi (to nezvládá ani manžel).
Jsem ráda, že existují i další děti, co jsou cíťové, jako ona.