Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pláče ve školce, může za to učitelka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.9.23 09:42
- Citovat
- Upravit
12.9.23 09:47
@Anonymní píše:
Z logicky věci máte s tím loučením pravdu. Mně asi jen možná naštval způsob, jakým to tak učitelka podala. Tohle se musí odnaučit, takhle to nejde. Kdyby hned řekla, že je to pro dítě lepší, protože bude vědět, že se pro něj vrátím a nebude se cítit tak, že jsem ho tam nechala a utekla, tak bych si to vzala víc k srdci, ale stalo se, teď už to vím. Je to moje první dítě a popravdě jsem nad tím takhle nikdy nepřemýšlela.
Jo, ten způsob nebyl úplně nejlepší, jak to řekla. A já jako rodič bych se necítila jako partner školky. To spíš jak matka, které někdo vyčítá, že své dítě špatně vychovala. A jako matka, která nemá nárok na názor. Myslím, že to dítě mohlo vidět, že tě to naštvalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 09:48
@Anonymní píše:
Já jsem říkala při odchodu učitelce, že kdyby cokoliv, tak ať zavolá, nikdo nevolá, tak asi dobrý. Včera posílala i fotky, jak jsou na procházce, malý byl spokojený, v tomhle si myslím, že problém nebude. Spíše já mám pocit, že když tam dávám hystericky řvoucí dítě, tak je něco špatně.
tak jasný to chápu, tak to máme všichni matky a já to prožívala v danou dobu dost podobně. Bydlím přímo za školkou a tak to tu ráno slyším, že to tak v tom září má hodně nových dětí a je to kolikrát řev fakt jak kdyby ty děti vedly do pekla, ikdyž vím, že všechny učitelky jsou moc fajn a nikdo je tam nemučí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 09:52
@Hlaholice píše:
Jo, ten způsob nebyl úplně nejlepší, jak to řekla. A já jako rodič bych se necítila jako partner školky. To spíš jak matka, které někdo vyčítá, že své dítě špatně vychovala. A jako matka, která nemá nárok na názor. Myslím, že to dítě mohlo vidět, že tě to naštvalo.
Ano, přesně tak jsem se cítila. A tak nějak jsem ji podvědomě postavila do pozice, že já vím líp, co na moje dítě platí.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 09:54
@Anonymní píše:
Kdyby ten první týden s úsměvem nechodil, tak ten pláč přejdu. Ale takhle jsem z toho docela nervózní.
Nám i říkaly, že jsou dva typy dětí. Jedny brečí hned a postupně přestanou. Druhé chodí týden až tři v pohodě a když jim dojde, že je to napořád, začnou brečet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 09:55
Ahoj zakladatelko - je to tak, jak píší ostatní. Zmizet v nestřeženém okamžiku je naopak zastaralá metoda, která upřednostňuje potřeby a pocity rodiče před potřebami a pocity dítěte. Pro rodiče je to fajn, protože vidí, jak je dítě spokojené, že nepláče, že si hraje a sobecky se vyhne tomu okamžiku rozloučení. Jenže tomu dítěti to časem dojde a začne se po rodiči shánět. „Vždyť tam ještě před chvílí stál. Určitě neodešel. Kdyby odešel, rozloučí se se mnou. Opravdu je pryč?“
Mimo stesku se může přidat ještě pocit zrady. U některých dětí pak může nastat to, že si začnou dávat na odchod rodiče pozor, že se u nich nadšení ze školky zhoupne do strachu. Pokud jste to takto dělali první týden, určitě se to mohlo také promítnout do toho, že teď pláče. Do toho nová učitelka, která mu mohla nesednout (věkem, zjevem, někoho mu připomíná, nebo jen je to prostě nový podnět), a v neposlední řadě normální vyprchání počátečního nadšení a zjištění, že takto to teď bude pořád.
Navíc, jsou mu dva roky, je opravdu ještě malý na to, aby se po mámě nesháněl a necítil smutek z odloučení. Chceš po něm něco, čeho není třeba zatím ani schopen - chodit každý den s úsměvem a radostí. Nebo ty také chodíš každý den do práce nadšená a s úsměvem? Také se pokaždé těšíš? Každý den ve škole jsi byla ráda a těšila ses, co se zase naučíš? Uvědom si, že i školka je vzdělávací instituce, nejen zábava. Jako zábavu a hraní to možná vnímáš ty, ale je tam nějaký program, pravidla, klade na to na něj určité (a nemalé) nároky, a dítě se to všechno musí naučit, vstřebat to, porovnat se s tím a nemá rodiče u sebe.
Určitě tomu dej čas a hlavně - nemiz v nestřeženém okamžiku. Jsi rodič, je tvým úkolem přijmout jeho emoce (i ty negativní) a ne před nimi utíkat. Ano, loučení se nemá protahovat, to určitě ne. Ale zmizet je špatně, protože ty máš dobrý pocit, ale to dítě si tam s tím pak musí umět poradit bez tebe a ještě se cítí zrazené. A učitelka mu tebe opravdu nenahradí. Takže opravdu je potřeba udělat nějaký přechodový loučící rituál (např. zeptat se, na jakou hračku se tam nejvíc těší, s čím si chce dnes hrát, říct mu, že až si pohraje, že si pro něj přijdeš, obejmeš ho/pohladíš/dáš mu pusu, předáš do třídy, zamáváš, povzbudíš, že ti pak bude vyprávět, s čím si hrál a jaké to bylo a odcházíš). Za minutu, dvě máš odbyto a dítě ví, že jsi odešla, že ses rozloučila, že se vrátíš. Ano, možná bude ze začátku plakat (první týdny, měsíc), nemůžeš po něm chtít zázraky, ale když zjistí, že se to opakuje, že je to nějaká jistota, že se tebe dá spolehnout, tak to přejde. A co se týče pláče - přijmout ho. „Klidně můžeš plakat, jestli jsi smutný. Je to pro tebe nové a někdy se může stát, že se ti bude chtít plakat, možná i ostatní děti někdy pláčou, viď? Ale zkus neplakat moc dlouho, pojď, utřu ti slzičky, byla by škoda to tu celé proplakat a ani si nepohrát s těmi krásnými hračkami.“ A pak spustit loučící rituál. Neprotahovat, zbytečně to neprožívat, ale nemizet jak pára nad hrncem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 09:56
@amalka3455 píše:
Nám i říkaly, že jsou dva typy dětí. Jedny brečí hned a postupně přestanou. Druhé chodí týden až tři v pohodě a když jim dojde, že je to napořád, začnou brečet.
To je hezké vysvětlení, tohle mi nikdo neřekl.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 09:59
@amalka3455 píše:
Nám i říkaly, že jsou dva typy dětí. Jedny brečí hned a postupně přestanou. Druhé chodí týden až tři v pohodě a když jim dojde, že je to napořád, začnou brečet.
a třetí typ, který nebrečí vůbec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 10:02
@Anonymní píše:
Ano, přesně tak jsem se cítila. A tak nějak jsem ji podvědomě postavila do pozice, že já vím líp, co na moje dítě platí.
Víš co mě ještě napadlo? Zkus se s učitelkou trochu zapovídat. Aby dítě vidělo, že spolu vycházíte, že je vše v pořádku. Děti se velmi uvolní, když vidí, že spolu rodič a učitelka uvolněně konverzují (byť pár vět), společně se třeba zasmějí a tak. Můžeš využít třeba tuhle situaci. Říct jí, že sis uvědomila, že mizet není pro to dítě dobré a že na tom zkusíš zapracovat, abyste to loučení zvládali jinak než tak, že zmizíš. A že děkuješ za fotky, které uveřejňují, že syn tam vypadá spokojeně a že jsi ráda, že se mu tam líbí, byť jsou ta rána zatím trochu náročnější. Určitě to může pomoct! A pokud ho třeba i nějak pochválí během té vaší řeči, tak mu to pak můžeš říct, až půjdete domů/budete doma. Že paní učitelka X ho chválila, jak zvládá toto, nebo toto… určitě v tom můžeš sehrát významnou roli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 10:02
@utopia píše:
Ahoj zakladatelko - je to tak, jak píší ostatní. Zmizet v nestřeženém okamžiku je naopak zastaralá metoda, která upřednostňuje potřeby a pocity rodiče před potřebami a pocity dítěte. Pro rodiče je to fajn, protože vidí, jak je dítě spokojené, že nepláče, že si hraje a sobecky se vyhne tomu okamžiku rozloučení. Jenže tomu dítěti to časem dojde a začne se po rodiči shánět. „Vždyť tam ještě před chvílí stál. Určitě neodešel. Kdyby odešel, rozloučí se se mnou. Opravdu je pryč?“Mimo stesku se může přidat ještě pocit zrady. U některých dětí pak může nastat to, že si začnou dávat na odchod rodiče pozor, že se u nich nadšení ze školky zhoupne do strachu. Pokud jste to takto dělali první týden, určitě se to mohlo také promítnout do toho, že teď pláče. Do toho nová učitelka, která mu mohla nesednout (věkem, zjevem, někoho mu připomíná, nebo jen je to prostě nový podnět), a v neposlední řadě normální vyprchání počátečního nadšení a zjištění, že takto to teď bude pořád.
Navíc, jsou mu dva roky, je opravdu ještě malý na to, aby se po mámě nesháněl a necítil smutek z odloučení. Chceš po něm něco, čeho není třeba zatím ani schopen - chodit každý den s úsměvem a radostí. Nebo ty také chodíš každý den do práce nadšená a s úsměvem? Také se pokaždé těšíš? Každý den ve škole jsi byla ráda a těšila ses, co se zase naučíš? Uvědom si, že i školka je vzdělávací instituce, nejen zábava. Jako zábavu a hraní to možná vnímáš ty, ale je tam nějaký program, pravidla, klade na to na něj určité (a nemalé) nároky, a dítě se to všechno musí naučit, vstřebat to, porovnat se s tím a nemá rodiče u sebe.
Určitě tomu dej čas a hlavně - nemiz v nestřeženém okamžiku. Jsi rodič, je tvým úkolem přijmout jeho emoce (i ty negativní) a ne před nimi utíkat. Ano, loučení se nemá protahovat, to určitě ne. Ale zmizet je špatně, protože ty máš dobrý pocit, ale to dítě si tam s tím pak musí umět poradit bez tebe a ještě se cítí zrazené. A učitelka mu tebe opravdu nenahradí. Takže opravdu je potřeba udělat nějaký přechodový loučící rituál (např. zeptat se, na jakou hračku se tam nejvíc těší, s čím si chce dnes hrát, říct mu, že až si pohraje, že si pro něj přijdeš, obejmeš ho/pohladíš/dáš mu pusu, předáš do třídy, zamáváš, povzbudíš, že ti pak bude vyprávět, s čím si hrál a jaké to bylo a odcházíš). Za minutu, dvě máš odbyto a dítě ví, že jsi odešla, že ses rozloučila, že se vrátíš. Ano, možná bude ze začátku plakat (první týdny, měsíc), nemůžeš po něm chtít zázraky, ale když zjistí, že se to opakuje, že je to nějaká jistota, že se tebe dá spolehnout, tak to přejde. A co se týče pláče - přijmout ho. „Klidně můžeš plakat, jestli jsi smutný. Je to pro tebe nové a někdy se může stát, že se ti bude chtít plakat, možná i ostatní děti někdy pláčou, viď? Ale zkus neplakat moc dlouho, pojď, utřu ti slzičky, byla by škoda to tu celé proplakat a ani si nepohrát s těmi krásnými hračkami.“ A pak spustit loučící rituál. Neprotahovat, zbytečně to neprožívat, ale nemizet jak pára nad hrncem.
Moc hezky jsi to napsala 
. Škoda, že tohle nám tak nevysvětlili i učitelky. Věřím, že spustu rodičů to má stejně jako já a berou fakt, že dítě nebrečí, jako výhru pro něj a ne vlastně pro rodiče. S tím druhým odstavcem máš pravdu. Několikrát se stalo, že si hrál, já nenapádně odešla a on se hned za mnou rozešel, protože viděl, že odcházím v momentě, kdy on to „nevnímá“.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 10:02
@Anonymní píše:Řvoucích dětí je plná školka. Vídám běžně brečící děti, vídala jsem je vloni i předloni. Vídám i brečící předškoláky. Syn se že začátku do školky těšil a líbilo se mu tam. Potom to postupně přešlo v to, že tam chodit nechce a že se mu tam nelíbí. A nakonec po půl roce ve strašné scény a obří seznamy, co všechno mu tam vadí. Tak jsem ho ze školky stáhla. Teď tam už zase chodí nadšeně, ale je v jiné třídě než předtím. Myslím si, že dokud se tam dítěti líbí, tak je to OK i přes to ranní brečení. Horší by bylo, pokud by se mu tam dlouhodobě nelíbilo.
Já jsem říkala při odchodu učitelce, že kdyby cokoliv, tak ať zavolá, nikdo nevolá, tak asi dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 10:04
@utopia píše:
Víš co mě ještě napadlo? Zkus se s učitelkou trochu zapovídat. Aby dítě vidělo, že spolu vycházíte, že je vše v pořádku. Děti se velmi uvolní, když vidí, že spolu rodič a učitelka uvolněně konverzují (byť pár vět), společně se třeba zasmějí a tak. Můžeš využít třeba tuhle situaci. Říct jí, že sis uvědomila, že mizet není pro to dítě dobré a že na tom zkusíš zapracovat, abyste to loučení zvládali jinak než tak, že zmizíš. A že děkuješ za fotky, které uveřejňují, že syn tam vypadá spokojeně a že jsi ráda, že se mu tam líbí, byť jsou ta rána zatím trochu náročnější. Určitě to může pomoct!
Já tak s ní právě mluvím pokaždé, když pro syna přijdu. Ptám se, jesti plakal dlouho, jestli byl šikovný, spokojený, co odpolední spánek, společně se usmíváme, ona syna chválí.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 10:06
@medvidka píše:
Vám nedali ve školce nějaký postup, jak zvládat první dny a týdny? My jsme dostali v obou školkách kam chodil, právě takovéto instrukce (mail/leták), rozloučit se a rychle odejít, neřešit pláč atd. s vysvětlením proč to tak je
Můžu se zeptat, jak je tohle myšleno? Zaujalo mě to, protože nám kolem toho žádnou instrukci nedali a já bych to tedy udělala asi naopak, tak by mě zajímalo, jestli to nemám nastavené nějak špatně. U nás zatím pláč nebyl, tak jsem to nemusela řešit, ale co kdyby… tak ať mám víc pohledů! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 10:07
@Hlaholice píše: Řvoucích dětí je plná školka. Vídám běžně brečící děti, vídala jsem je vloni i předloni. Vídám i brečící předškoláky. Syn se že začátku do školky těšil a líbilo se mu tam. Potom to postupně přešlo v to, že tam chodit nechce a že se mu tam nelíbí. A nakonec po půl roce ve strašné scény a obří seznamy, co všechno mu tam vadí. Tak jsem ho ze školky stáhla. Teď tam už zase chodí nadšeně, ale je v jiné třídě než předtím. Myslím si, že dokud se tam dítěti líbí, tak je to OK i přes to ranní brečení. Horší by bylo, pokud by se mu tam dlouhodobě nelíbilo.
On potřebuje sociální kontakt, děti, je v kolektivu fakt nadšený, doma se nudí. Kdybych ho ze školky odhlásila, vím, že by doma nebyl spokojený. Ale dám tomu čas, třeba se to do konce roku uklidní. Příští rok má jít stejně do klasické MŠ, zase to bude něco nového, on už ale bude starší, možná i zkušenější z této dětské skupinky, třeba to bude zase něco úplně jiného 
.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Já jsem říkala při odchodu učitelce, že kdyby cokoliv, tak ať zavolá, nikdo nevolá, tak asi dobrý
. Včera posílala i fotky, jak jsou na procházce, malý byl spokojený, v tomhle si myslím, že problém nebude. Spíše já mám pocit, že když tam dávám hystericky řvoucí dítě, tak je něco špatně.