Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pláče ve školce, může za to učitelka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.9.23 09:14
@Anonymní píše:
Syn (2 roky) začal na konci srpna chodit do dětské skupinky. Adaptaci zvládl moc pěkně, hned druhý den nepotřeboval moji přítomnost, učitelky říkaly, že je strašně šikovný a další týden už tam i spal.Jenže od minulého týdne tam je nová učitelka, taková starší, mně moc do oka nepadla, ale to je můj osobní problém. Když ji tam syn poprvé viděl, začal plakat a lísat se ke mně. Nechápala jsem, co se děje, vždycky do herničky utekl snad ještě na půl vysvlečený, začal si hned hrát. Paní učitelka řekla, že nevadí, že pláče, že určitě přestane. Máme se prý rozloučit a mám odejít. Tak říkám: „Já mu nemůžu říct, že odcházím. Musí si začít hrát, zabavit se a já nenápadně zmizím.“ Bylo to tak celý předchozí týden, kdy neplakal a vlastně to tak děláme vždycky, když je někde na hlídání. „To se ale musí odnaučit, to takhle nejde,“odpověděla mi na to učitelka. Byla jsem z toho trošku nesvá, říkala jsem to pak i manželovi, že asi bude mít trošku zastaralejší metody, ale uklidňovala jsem se tím, že malý plakal proto, protože přišel po víkendu do školky a byl zvyklý být teď celé dny s námi. Jenže v úterý se to opakovalo. Pak „naštěstí“ kvůli nemoci do konce týdne nešel a včera přišel zase po týdnu.
Tentokrát ho vedl i vyzvedával manžel a tvrdil mi, že zase trošku plakal. Tak si říkám, že to bude asi fakt tím víkendem. Jenže dneska jsem ho vedla já a jsem z toho pořád taková špatná
. První týden, když jsme řekli, že půjdeme do školky, tak utíkal ke skříni, že se chce obléct a s úsměvem jsme vcházeli do dveří DS. Od toho minulého týdne, když mu řekneme, že jdeme do školky, tak vůbec nereaguje a úsměv mu spadne hned, jakmile vystoupíme z auta před budovou DS. Dneska chtěl dokonce nést, vždycky utíkal nadšeně ke schodům, zaklepal na dveře školky, ať nás pustí, teď vůbec. Vešli jsme do šatny, přišla jedna učitelka s dětmi, malý byl sice takový nesvůj, ale jinak se nechal normálně převléct. Najednou přišla ta starší učitelka, jen ho mile přivítala a spustil se hysterický pláč. Ale fakt velký, nechtěl se převléct, utíkal ke dveřím, že chce domů. No a z manžela pak vylezlo, že včera to bylo úplně to stejné, jen mi to nechtěl říct, aby mě to neznepokojilo jako dnes.
Pochopila jsem, že se syn té starší učitelky nejspíš bojí, i jsem to řekla té druhé, ale nevím, proč? Nechci ji z ničeho obviňovat, věřím, že svou práci dělá dobře, když jiné děti jsou spokojené - ono ve finále náš malý taky, pak prý přestane plakat a normálně si hraje, směje se. Mrzí mě ale situace, která nastala. Nechci syna dávat do školky na sílu, chci, aby tam zase chodil rád, s úsměvem. Řešily byste to nějak? Zeptaly se, co se tam děje? Nebo jsem jen moc přecitlivělá? Zase se nechci té učitelky dotknout a vypadat jako nějaká hysterická megera. Zároveň nejsem žádná krkavčí matka, vím, že kdybych synovi ustoupila, tak toho bude využívat, ale taky nechci, aby byl nespokojený.
Všem moc velké díky za rady
V tom má ale učitelka pravdu. Rozloučit se a odejít.
Těžko můžeš chtít po dvouletém aby chodil do školky s úsměvem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 09:18
@medvidka píše:
V tom má ale učitelka pravdu. Rozloučit se a odejít.
Těžko můžeš chtít po dvouletém aby chodil do školky s úsměvem
Kdyby ten první týden s úsměvem nechodil, tak ten pláč přejdu. Ale takhle jsem z toho docela nervózní.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 09:23
No tak to většinou bejvá, děcka nejdřív nadšený z nových podmětů, ale pak když všechno prozkoumají a zjistí, že už to tak bude pořád, tak se jim to nelíbí a chtějí k mámě. Navíc váše dítě je ještě hodně malinké, tam se to dá předpokládat, taková reakce.Moje děti to tak také měly a to šly do školky později cca před 4 rokem. Jinak určitě je lepší, rychle odejít, než odchod natahovat, zvlášť, když vám řeknou, že je potom už v pohodě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 09:25
@Anonymní píše:
Kdyby ten první týden s úsměvem nechodil, tak ten pláč přejdu. Ale takhle jsem z toho docela nervózní.
Došlo mu po týdnu, že tam bude muset chodit už pořád. Úplně normální stav.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 09:26
Rozloučit se a odejít mi nepřijde jako zastaralá metoda. To spíš to, když rodič nenápadně zmizí, mi přijde jako metoda babiček. Přijde mi to horší v tom, že dítě vlastně neví, co se děje, nemůže se rozloučit. Může se cítit podvedeně. A klidně může začít brečet, až si všimne, že rodič chybí. Přijde mi to spíš jako taková metoda pro rodiče, kteří odchází uklidnění, že si dítě hraje a momentálně mu rodič nechybí. A pokud chybět začne, tak oni už to neuvidí.
Ale promluvit si empaticky s učitelkou by nebylo od věci. Nemusí se jí bát, může mu jen vadit změna. Nebo je pro něj zatím cizí, a proto se jí bojí. Klidně tam může hrát roli i tvůj vnitřní postoj vůči učitelce. Zdá se mi, že tě hned na začátku naštvala. Ale taky mu ta učitelka nemusí sedět. Čím se liší od předchozí učitelky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 09:27
Děkuji za uklidnění, to mě vůbec nenapadlo, že to takhle ty děti vnímají.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 09:30
Jestli máš s učitelkou problém, tak na tom zapracuj, jelikož to zcela jistě přenášíš na dítě. S loučením má učitelka pravdu, spíš mě překvapuje, že tě ten první týden nechali jen tak mizet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 09:31
@Hlaholice píše:
Rozloučit se a odejít mi nepřijde jako zastaralá metoda. To spíš to, když rodič nenápadně zmizí, mi přijde jako metoda babiček. Přijde mi to horší v tom, že dítě vlastně neví, co se děje, nemůže se rozloučit. Může se cítit podvedeně. A klidně může začít brečet, až si všimne, že rodič chybí. Přijde mi to spíš jako taková metoda pro rodiče, kteří odchází uklidnění, že si dítě hraje a momentálně mu rodič nechybí. A pokud chybět začne, tak oni už to neuvidí.
Ale promluvit si empaticky s učitelkou by nebylo od věci. Nemusí se jí bát, může mu jen vadit změna. Nebo je pro něj zatím cizí, a proto se jí bojí. Klidně tam může hrát roli i tvůj vnitřní postoj vůči učitelce. Zdá se mi, že tě hned na začátku naštvala. Ale taky mu ta učitelka nemusí sedět. Čím se liší od předchozí učitelky?
Já se k té učitelce chovám mile, úsmívám se na ni, nikdy jsem k ní nezaujala nějaký negativní postoj a už vůbec ne před synem, ale možná je fakt, že to to dítě i tak vycítí. Liší se hlavně ve věku, přišlo mi, že ty mladší učitelky děti dokázaly více zabavit, byly s nimi přátelštější, ale tím neříkám, že ta starší je špatná. K dětem se chová hezky, s respektem.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 09:32
@Hlaholice píše:
Rozloučit se a odejít mi nepřijde jako zastaralá metoda. To spíš to, když rodič nenápadně zmizí, mi přijde jako metoda babiček. Přijde mi to horší v tom, že dítě vlastně neví, co se děje, nemůže se rozloučit. Může se cítit podvedeně. A klidně může začít brečet, až si všimne, že rodič chybí. Přijde mi to spíš jako taková metoda pro rodiče, kteří odchází uklidnění, že si dítě hraje a momentálně mu rodič nechybí. A pokud chybět začne, tak oni už to neuvidí.
Ale promluvit si empaticky s učitelkou by nebylo od věci. Nemusí se jí bát, může mu jen vadit změna. Nebo je pro něj zatím cizí, a proto se jí bojí. Klidně tam může hrát roli i tvůj vnitřní postoj vůči učitelce. Zdá se mi, že tě hned na začátku naštvala. Ale taky mu ta učitelka nemusí sedět. Čím se liší od předchozí učitelky?
je starší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 09:32
@Anonymní píše:
Děkuji za uklidnění, to mě vůbec nenapadlo, že to takhle ty děti vnímají.
Ono to, že to šlo první týden ok neznamená, že to tak už bude pořád. Budou dny kdy chtít nebude vůbec 
nebo týdny. Naše taky běžely první týden nadšeně a pak se to lámalo, kdy se jim už zas tak moc nechtělo.
A s tím loučením má učitelka pravdu, k dítěti je to fér se rozloučit a ne mizet. Ale zase to loučení zbytečně neprotahovat. Pro dítě je důležité aby ti věřilo, že se pak vrátíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 09:36
@Anonymní píše:
Děkuji za uklidnění, to mě vůbec nenapadlo, že to takhle ty děti vnímají.
Vám nedali ve školce nějaký postup, jak zvládat první dny a týdny? My jsme dostali v obou školkách kam chodil, právě takovéto instrukce (mail/leták), rozloučit se a rychle odejít, neřešit pláč atd. s vysvětlením proč to tak je
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 09:39
Z logicky věci máte s tím loučením pravdu. Mně asi jen možná naštval způsob, jakým to tak učitelka podala. Tohle se musí odnaučit, takhle to nejde. Kdyby hned řekla, že je to pro dítě lepší, protože bude vědět, že se pro něj vrátím a nebude se cítit tak, že jsem ho tam nechala a utekla, tak bych si to vzala víc k srdci, ale stalo se, teď už to vím 
. Je to moje první dítě a popravdě jsem nad tím takhle nikdy nepřemýšlela.
- Citovat
- Upravit
12.9.23 09:39
Vlastně nás tehdá na to i upozornovala učitelka, že je to velmi běžnej jev, že děti po nějaký době obrátí, ikdyž předtím byly nadšený. Ono i po prázdninách nebo po delší nemoci, taky děti fňukají, že se jim nechce od mámky, tak to prostě má hodně dětí. Takže pokud dítě tam celej den nesedí utrápený v koutě a nepláče po mamince, ale je to jen chvilkové ráno, určitě bych tomu dala ještě šanci. 
Příspěvek upraven 12.09.23 v 09:41
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 09:40
@medvidka píše:
Vám nedali ve školce nějaký postup, jak zvládat první dny a týdny? My jsme dostali v obou školkách kam chodil, právě takovéto instrukce (mail/leták), rozloučit se a rychle odejít, neřešit pláč atd. s vysvětlením proč to tak je
Dostali jsme rozpis na adaptační týden, bylo tam napsáno, že odvézt do školky, převléct, rozloučit se a jít, ale nebylo vysvětleno, proč je loučení důležité.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Syn (2 roky) začal na konci srpna chodit do dětské skupinky. Adaptaci zvládl moc pěkně, hned druhý den nepotřeboval moji přítomnost, učitelky říkaly, že je strašně šikovný a další týden už tam i spal.
Jenže od minulého týdne tam je nová učitelka, taková starší, mně moc do oka nepadla, ale to je můj osobní problém. Když ji tam syn poprvé viděl, začal plakat a lísat se ke mně. Nechápala jsem, co se děje, vždycky do herničky utekl snad ještě na půl vysvlečený, začal si hned hrát. Paní učitelka řekla, že nevadí, že pláče, že určitě přestane. Máme se prý rozloučit a mám odejít. Tak říkám: „Já mu nemůžu říct, že odcházím. Musí si začít hrát, zabavit se a já nenápadně zmizím.“ Bylo to tak celý předchozí týden, kdy neplakal a vlastně to tak děláme vždycky, když je někde na hlídání. „To se ale musí odnaučit, to takhle nejde,“ odpověděla mi na to učitelka. Byla jsem z toho trošku nesvá, říkala jsem to pak i manželovi, že asi bude mít trošku zastaralejší metody, ale uklidňovala jsem se tím, že malý plakal proto, protože přišel po víkendu do školky a byl zvyklý být teď celé dny s námi. Jenže v úterý se to opakovalo. Pak „naštěstí“ kvůli nemoci do konce týdne nešel a včera přišel zase po týdnu.
Tentokrát ho vedl i vyzvedával manžel a tvrdil mi, že zase trošku plakal. Tak si říkám, že to bude asi fakt tím víkendem. Jenže dneska jsem ho vedla já a jsem z toho pořád taková špatná
. První týden, když jsme řekli, že půjdeme do školky, tak utíkal ke skříni, že se chce obléct a s úsměvem jsme vcházeli do dveří DS. Od toho minulého týdne, když mu řekneme, že jdeme do školky, tak vůbec nereaguje a úsměv mu spadne hned, jakmile vystoupíme z auta před budovou DS. Dneska chtěl dokonce nést, vždycky utíkal nadšeně ke schodům, zaklepal na dveře školky, ať nás pustí, teď vůbec. Vešli jsme do šatny, přišla jedna učitelka s dětmi, malý byl sice takový nesvůj, ale jinak se nechal normálně převléct. Najednou přišla ta starší učitelka, jen ho mile přivítala a spustil se hysterický pláč. Ale fakt velký, nechtěl se převléct, utíkal ke dveřím, že chce domů. No a z manžela pak vylezlo, že včera to bylo úplně to stejné, jen mi to nechtěl říct, aby mě to neznepokojilo jako dnes.
Pochopila jsem, že se syn té starší učitelky nejspíš bojí, i jsem to řekla té druhé, ale nevím, proč? Nechci ji z ničeho obviňovat, věřím, že svou práci dělá dobře, když jiné děti jsou spokojené - ono ve finále náš malý taky, pak prý přestane plakat a normálně si hraje, směje se. Mrzí mě ale situace, která nastala. Nechci syna dávat do školky na sílu, chci, aby tam zase chodil rád, s úsměvem. Řešily byste to nějak? Zeptaly se, co se tam děje? Nebo jsem jen moc přecitlivělá? Zase se nechci té učitelky dotknout a vypadat jako nějaká hysterická megera. Zároveň nejsem žádná krkavčí matka, vím, že kdybych synovi ustoupila, tak toho bude využívat, ale taky nechci, aby byl nespokojený.
Všem moc velké díky za rady