Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zabouchnutí se mimo dlouhodobý vztah je celkem běžné, je to záležitost mimo rozumovou kontrolu, často spojene s hormonálním poryvem.
Podstatne (a to co člověk má pod kontrolou) je chování. Tedy že není potřeba podlehnout každemu hnutí mysli a že je podstatne neubližovat. Ani sobě, ani partnerovi, ani ostatním.
A teda hlavně - platonicke zamilování je především něco, co sis vystavěla ve sve hlavě. Toho druheho neznáš, jen si představuješ jake to je.
A ano, jasně že je možné být v nějakem spokojenem poklidnem vztahu a v hlavě si pěstovat fantazie. Je to lepší než reálný milenec.
IDeální by bylo porozumět tomu, ktere nenaplněné potřeby ti ty fantazie sytí a zkoušet najít nějakou cestu, jak to dořešit rámci stávajícího partnerství, protože když ty jsi něčím frustrovaná, tak podobně frustrovaný bude i partner, ale zase díky něčemu jinemu.
jo, běžné…
pokud to zvládáš držet v platonické rovině a neděláš z manžela debila, tak proč ne ![]()
do hlavy a srdce nám nikdo nevidí…
třeba tě to léty přejde (a třeba taky ne
)
hlavně se netrap.. stávají se daleko horší věci..
PS : párkrát jsem byla taky brutálně zamilovaná, A jednou dokonce moooc i platonicky..
až s ním přišlo po letech na Akci, tak se zjistilo, že ho má velkého 2CM (a proto se celou dobu bránil vztahu..
),
někdy si ty své idoly fakt idealizujeme víc, než je potřeba
mne to tehdy přešlo teda celé ve vteřině a jen si říkám, že škoda těch provzdychaných let ![]()
@Ou děkuju, vidím to stejně. Je to snadné toho druhého vidět na piedestalu, protože s ním člověk nikdy nemusel nic řešit a vzájemně se prezentujeme v tom nejlepším světle. A zároveň máš pravdu v tom, že se do toho platonického vztahu promítají určité frustrace. Moji rodiče se nikdy nerozvedli, ale mám pocit, že spolu jsou spíš z nevraživosti, nemám kolem sebe moc fungujících dlouhodobých vztahů, tak se nemám kde zeptat, jak to mají jiní.
No jasně, v dlouholetém vztahu se to prostě stane. Taky se mi to stalo, ale byla jsem si jasně vědoma, že s objektem mé zamilovanosti bych pravděpodobně takový vztah jako s manželem nikdy neměla. Vlastně doma bych ho vůbec nechtěla, a ani ve snu jsem nezauvažovala, že by některý z nás opouštěl svojí rodinu. Opravdu jsem jednu dobu měla silný vztah k oběma, ale ke každému jiný. Po pár letech to vyprchalo, když přišly na obou stranách v rodinách starosti a na nějaké blbosti nebyly myšlenky. Zůstali z nás přátelé, vlastně se pořád máme velmi rádi, ale už zase jinak, naštěstí společensky přijatelně
. Manžel jednu dobu nekriticky obdivoval jednu ženskou, jak moc daleko to šlo k nějaké zamilovanosti nevím a nezkoumala jsem, podle mě ona měla zájem dost neplatonický a on neměl v úmyslu rozbíjet náš vztah a rodinu. Už je to taky roky pryč, nic z toho nebylo, byla jsem si jistá že nechce mezi námi nic měnit a nespletla jsem se. Myslím, že máme opravdu krásné manželství a vážíme si jeden druhého, pořád nejradši trávíme čas spolu, ani jeden z nás z domova nikam neutíká, děti milujeme, kytky dostávám, tak je podle mě všechno v pořádku.
@Anonymní píše:
@Lucy75 Tak tomu říkám zklamání
@Anonymní píše:
No jasně, v dlouholetém vztahu se to prostě stane. Taky se mi to stalo, ale byla jsem si jasně vědoma, že s objektem mé zamilovanosti bych pravděpodobně takový vztah jako s manželem nikdy neměla. Vlastně doma bych ho vůbec nechtěla, a ani ve snu jsem nezauvažovala, že by některý z nás opouštěl svojí rodinu. Opravdu jsem jednu dobu měla silný vztah k oběma, ale ke každému jiný. Po pár letech to vyprchalo, když přišly na obou stranách v rodinách starosti a na nějaké blbosti nebyly myšlenky. Zůstali z nás přátelé, vlastně se pořád máme velmi rádi, ale už zase jinak, naštěstí společensky přijatelně. Manžel jednu dobu nekriticky obdivoval jednu ženskou, jak moc daleko to šlo k nějaké zamilovanosti nevím a nezkoumala jsem, podle mě ona měla zájem dost neplatonický a on neměl v úmyslu rozbíjet náš vztah a rodinu. Už je to taky roky pryč, nic z toho nebylo, byla jsem si jistá že nechce mezi námi nic měnit a nespletla jsem se. Myslím, že máme opravdu krásné manželství a vážíme si jeden druhého, pořád nejradši trávíme čas spolu, ani jeden z nás z domova nikam neutíká, děti milujeme, kytky dostávám, tak je podle mě všechno v pořádku.
Super děkuju za reakci. Snažila jsem se k tomuto tématu něco najít, ale většinou jsem narazila jen na moralistické příspěvky typu: to se ve šťastném manželství stát nemůže a jak by ti bylo, kdyby tvůj manžel miloval někoho jiného.
@Anonymní píše:
Stalo, dva naráz ale nemiluji…
Takže když milujete toho druhého, nemilujete partnera?
@Anonymní píše:
Takže když milujete toho druhého, nemilujete partnera?
Ano..
A myslíte, že to tak mají i chlapi? Nebo je tohle poblouznění a nekritičnost specialitou žen?
@Lucy75 píše:![]()
![]()
![]()
![]()
no aspoň jsem neměla problém Konečně za tím udělat tu velkou silnou tlustou čáru![]()
aneb všechno zlé je pro něco dobré
Takhle „snadné“ to mít asi nebudu, pokud tedy nenosí vycpávky v kalhotách
.
Ale říkám si, že jednou prostě přijde něco, co tenhle „vztah“ utne. Buď to prostě vyprchá nebo narazíme na mantinel.
Ahoj všem,
jdu si pro radu, vypsat se, nebo jen tak pokecat. Jsem dlouho vdaná a pár let platonicka zamilovaná. Někdy je to fajn, povznášející, jindy k zblaznění. Už jsem se s tím naučila nějak žít a snažím se v tom nepitvat. Manželství funguje řekla bych celkem dobře. Společné zájmy a trávený čas, stejný smysl pro humor i pohled na svět. Víc přátelé než milenci, ale řekla bych, že celkem spokojeni. A teď můj dotaz. Stalo se vám, že jste se v manželství zamilovali do někoho jiného? Myslíte si, že je možné milovat 2 muže? Nechci tu rozjíždět žádný hejty