Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Plavaní - posmíváni 2 třida
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.11.22 09:59
@j.a.n.i1 píše:
No, zas co si budeme povidat, ona ve většině případů techto posměšků opravdu nebývá chyba jen na jedné straně a když slyšíš popis udalosti jednou a druhou stranou, tak dost casto ma clovek pocit, ze to neni ta sama udalost. Možná ze zrovna ta ucitelka na rozdil od matky vidi, ze jeden se smeje druhemu, ze ma holcici tasku a druhy prvnímu, ze je tlustej. Ano, sdelit, ze se to nedela jim samozřejmě musi, nicméně ono zas resit vsechny spory deti za ne, je taky dost medvedi sluzba. Je treba citlivě rozlisovat, co je celkem běžné dětské provokovani mezi sebou a co uz sikana.
To samozřejmě možná ano, ale tento kluk kvůli tomu nechce chodit na plavání apláče kvůli tomu…takže řešení je asi jiné než, aby nechodil na plavání že? Samozřejmě jsem psala, že je zároveň s tím třeba řešit i odolnost dítěte vůči podobnému chování ataké jeho vlastní chování…Ale učitelka by měla říkat dětem, že takové věci se nedělají a to NE jednou a jmenovitě, ale systematicky je k tomu vést a pokud se to děje a maminka jí o tomto informuje, tak by opět měla řešit, alespoň s rodči asystematicky…třeba email, zprávu do Bakalářů…„vysklytla se nám taková a taková situace, může to být jen dětské pošťuchování…ale chtěla bych Vás požádat o spolupráci, abychom děti vedli stejně a vychovávali je k tomu, že se to dít nebude atd atd“ Ne mávnout rukou a říct " on také není svatoušek" tak ať se šikanují navzájem:-)
Příspěvek upraven 21.11.22 v 10:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 10:18
@zrcadlo Ještě ve školce si chtěla prekepovat oko samolepku, aby měla taky na ocicku „lepenku“ (chapej okluzor) jako Anička. 
Krátké vlasy teda nechce. Měla do pasu a kvůli vším jsme byly nuceni zkrátit na mikádo nad lopatky s to mi teda neodpustila doteď. 
Nechává si to zase dorůst a stříhat se jí smi jen ofina, na zbytek si nenechá sáhnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 11:32
@j.a.n.i1 píše:
No, zas co si budeme povidat, ona ve většině případů techto posměšků opravdu nebývá chyba jen na jedné straně a když slyšíš popis udalosti jednou a druhou stranou, tak dost casto ma clovek pocit, ze to neni ta sama udalost. Možná ze zrovna ta ucitelka na rozdil od matky vidi, ze jeden se smeje druhemu, ze ma holcici tasku a druhy prvnímu, ze je tlustej. Ano, sdelit, ze se to nedela jim samozřejmě musi, nicméně ono zas resit vsechny spory deti za ne, je taky dost medvedi sluzba. Je treba citlivě rozlisovat, co je celkem běžné dětské provokovani mezi sebou a co uz sikana.
Ano, syn taky chodi domu s tim, ze ho tam někdo zlobí ji mu svacinu atd. Teď na třídních schůzkách bylo krásně vidět, jak se maminky bavily, že to je prostě vzájemný, svaciny si různě vymenujou, postuchujou se mezi sebou.. Ono to vážně od toho malyho dítěte zní, že mu tam delaj kdoví co.. Ale nakonec to jsou kamarádi a sikana v tom neni, jen to malý dítě vsechno vztahne na sebe.. Ja to vidim doma, jde žalovat na bráchu, ale ja vim, co tomu předcházelo, ale on mi to vylici tak, že brácha je ten zlej a on ten chudák 
ale když na ne koukam a vim jak se to stalo, tak to neuhraje, kdežto když mi vypráví takhle něco ze školy, u čeho nejsem, tak to musím brát jako pravdu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 11:39
@zrcadlo píše:
Je to dobrý, je víc dětí, které jdou proti davu
Dcera teď přišla s tím, že by chtěla krátké vlasy. Zkrátila jsem na krátké mikádo a řekla jí, ať si to ještě rozmyslí, a když to bude chtít i na jaře, tak ji vezmu k holiči. Tak to dcera pojala vědecky a ptala se všech dětí ve třídě a v družině, jestli by jí slušely úplně krátké vlasy, že by je chtěla, ale že by asi vypadala jako malý kluk. A reakce dvou holčiček byla „jestli budeš mít krátké vlasy, tak s tebou už nebudu kamarádit, protože budeš hnusná“. No tak si to teď ještě rozmýšlí a váhá - na jednu stranu ví moc dobře, že pokud s někým chce někdo kamarádit kvůli vlasům, tak to není správný kamarád, na druhé straně nechce riskovat odliv kamarádů, protože už to zkrácení pod uši mělo za následek pár posměšků a pomluv, ale ty krátké vlasy by si chtěla vyzkoušet. Dnes má krátké vlasy v těch nižších třídách max. jedna holka z celého ročníku, pořád se mluví o diverzitě a podpoře jedinečnosti, na SŠ u si děti vymýšlí 80 různých pohlaví a nebinární status, a ve druhé třídě by byla za exota holka ostříhaná nakrátko, tak kde se to teda láme?
My jsme teda na vesnici, maj ve třídě Vietnamce, misence a nikdo se nikomu nesměje, nevim, čím to je, že se to někde děje.. Dokonce můj syn, ještě teda ve školce ma celkem dlouhý vlasky a nikdy jsem nezazila, že by se mu za to někdo posmival a maj tam i holčičky s krátkýma a problém nikdy nikdo neměl brýle nosí děti jak ve školce, tak ve škole a fakt jsem nikdy nezaznamenala, že by se za to někdo někomu smál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Svetluska55
21.11.22 11:49
Naučit se bránit. Děti si řeknou leccos, pokud si berou všechno osobně, budou nešťastné každý den. Takhle jsem byla spokojená, když jsem se ptala syna, jestli se mu spoluhráči na sportu, kam chodí, nesmějí, že občas chodím na tréningy (je jim 13+, už tam žádný rodiče nechodí, syn je ale rad). Syn řekl - nesmejou, ale kdyby ano, řeknu jim -zavidis, že tvoje máma nikdy nepřijde, co
Pokud je to už šikana, tak řešit se školou. U syna ve škole mají psycholozku a dost to hlídaji, mají s psycholožkou jako třída sezení i preventivně jako celá třída párkrát ročně. Když měli hlášení šikanu, řešilo se to ASAP, skupinově a pak s jednotlivci, kteří šikanovali.
Takže bych rozlišila obvykle věci, co si děti mezi sebou říkají (a naučila dítě to zvládat)od šikany, kdy už se všichni zaměřují jen na moje dítě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.11.22 11:50
@a12 u nás běžela šikana ve 2.tride na vesnické ZŠ kde každý znal naprosto každého a děti spolu chodily od 3 let do školky A už je to 15 let zpátky. Nakonec napadené dítě na pohotovosti a pak tedy přišlo vypité mýdlo.
Příspěvek upraven 21.11.22 v 11:59
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.11.22 11:56
@Svetluska55 Takže bych rozlišila obvykle věci, co si děti mezi sebou říkají (a naučila dítě to zvládat)od šikany, kdy už se všichni zaměřují jen na moje dítě. 
Já jen ještě dodám, že u nás to taky začalo tím, že děti se pošťuchovaly slovně, pak přidaly, atd… To dítě se umělo bránit, jen bylo pro školu v kategorii " sígr", takže mu to moc nikdo nevěřil, atd… Nešlo o jednoznačnou šikanu, kdy jeden stál v koutě a druhý si užíval. Bohužel tam to škola nezvládla. Byl z toho průšvih. A třeba ve sportu to dítě vůbec nemělo problém. Jo a byla to čtvrtá třída, ale " skřípalo" to tam už delší dobu.
- Citovat
- Upravit
21.11.22 12:16
@Anonymní píše:
@Svetluska55 Takže bych rozlišila obvykle věci, co si děti mezi sebou říkají (a naučila dítě to zvládat)od šikany, kdy už se všichni zaměřují jen na moje dítě.
Jojo presne, u dcery ve tride to bylo to same… prvne jen takove " nevine" a u druhe holcicky uz to bylo brani bot, aby neodesla domu, spojivani se proti ni s jinymy atd… ucitelka zasahla az kdyz tatinek druhe udelal bugr, protoze prce ty holky co to delaji jsou v pohode, nezlobi a ty co je jim to delano se s nima o prrstavce normalne bavi…cim chytrejsi ten co sikanuje je tim mene je to viditelne… a naopak je tam role sikanovaneho, ze se neumi branit a postavit jim a ze je hodny a boji se zalovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 12:21
@a12 píše:
My jsme teda na vesnici, maj ve třídě Vietnamce, misence a nikdo se nikomu nesměje, nevim, čím to je, že se to někde děje.. Dokonce můj syn, ještě teda ve školce ma celkem dlouhý vlasky a nikdy jsem nezazila, že by se mu za to někdo posmival a maj tam i holčičky s krátkýma a problém nikdy nikdo neměl
U nás to bylo taky pestré, ve školce Vietnamci, Mongolové, Ukrajinci, Afroameričan (ať jsem teda korektní, normálně to byl černoušek), i vícero náboženského vyznání. Ani ve škole jsem doteď nezaznamenala nějaký výsměch, až teď s tou myšlenkou krátkých vlasů mě to zarazilo, jaký vzbudí poprask jen dotaz na hypotetické ostříhání (a je fakt, že v 1-2.třídě fakt nevím o žádné holčičce s krátkými vlasy, takže by byla dcera fakt první a možná to byla jen hloupá reakce).
Jo, v první třídě se dceři smály děti, že patří do školky, že vypadá na čtyři roky, že neunese ani pití v jídelně atd. To ji hodně mrzelo a byl to takový evergreen prvních týdnů, tak jsem jí říkala, že až děti poznají, že ona třeba už čte sama napínavé příběhy, tak pochopí, že je ve škole správně a do školky rozhodně nepatří. A bylo to tak, ona je šikovná, tak si jednou vzala do školy Harryho Pottera a četla si, najednou ti největší řvouni znejistěli, tak nejdřív proběhlo „ty nečteš, ty to jen děláš“, tak jim o přestávce pár stránek přečetla a byl klid, ten respekt si získala docela rychle a teď ve druhé je v pohodě a dělá si z toho fakt spíš srandu. Ono je pro ni o dost výhodnější, že je malé dítě, které je ale šikovné a všechny spíš překvapí, co všechno umí a ví. Kamarádka má opak - hodně velké dítě, které působí o dva roky starší, a nijak napřed není, takže jsou všichni spíš rozpačití z toho, co ještě nezvládne nebo neumí a neví. To je potom k vzteku. Když byly jejímu synovi 4 roky, tak už se ptali lidi, do jaké třídy chodí, a to je potom únavný poslouchat, proč ještě neumí R a Ř. To je trochu specifikum české nátury, hledat pořád ty chyby a upozorňovat na ně. Jak s výchovou na západ od nás ne vždy souhlasím, tak méně toho hodnocení a neustálého poměřování by nám prospělo (i já sama občas mám tendenci pořád kádrovat zbytečně 
)
Každopádně šikana se tedy u syna ani dcery neobjevila. Jsou tam třecí plochy, jsou tam děti, které se nemají rády, bývá tam strkání, nastavení nohy venku nebo slovní nadávky apod., ale nějaké soustavné ponižování nebo něco takového opravdu ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 12:24
@zrcadlo píše:
No vidíš, a moje dcera chodila ze školky se slzami v očích, že by chtěla taky nosit takový růžový brejličky jako má Anička, že těm dětem s brýlemi hrozně závidí
Mimochodem tam taky učitelka řešila, že jedno dítě si stěžovalo doma a líčilo to jako drsnou šikanu, ale realita byla úplně jiná - to dítě samo brýle nosit nechtělo, a velmi obratně ve 4 letech vědělo, co na mámu platí, tak začalo citově vydírat. V té třídě se ale nic nedělo, to jen to dítě vědělo, na jakou strunu udeřit, aby máma politovala a zkoušelo, jestli by se těch brýlí nemohlo zbavit. Neříkám, že to je případ tvojí dcery, ale nejdřív bych se zkusila zeptat třeba rodičů spolužáků, jak to vnímají ti spolužáci.
A výsměch dětí fakt není o brýlích, tloušťce, barvě kůže, ty děti si najdou jakoukoliv záminku. Smutné je, že je často na tu záminku navedou dospělí (třeba výsměch za jméno, děti doma slyší, že jméno „Barbarela“ může dát jen blbec, a přestože to doteď byla normálně „Barbi“ a děti to vůbec nezarazilo, tak se po tom svezou).
Moje děti jsou nejmenší ve třídě (výrazně), a taky si s tím zažívají, ale ony to berou sportovně, obzvlášť dcera je takový věčný optimista a rozhodně ne dobrý diplomat - na TV měli závody dvojic a ona byla ve dvojici s nejoplácanější holčičkou ze třídy, skončily asi třetí od konce a dcera nahlas na celou tělocvičnu „to je supér, nejmenší a nejtlustší, a nejsme poslední, hurááááá“ - učitelka mi to líčila s úsměvem, že dcery upřímnost občas upozorňuje na nedostatky ostatních a měla by být větší diplomat. My ji učíme, že si má z nedostatků udělat legraci, občas to tedy vhodné není, no
Hmm, mně tedy chování Tvé dcery moc úsměvné nepřijde. Je fajn, že je dostatečně sebevědomá a umí se brát s humorem, ale její chování může na druhou stranu ublížit. Pracovala bych na tom. Někdy taková rádoby vtipná hláška může druhého pěkně bodnout nebo rozjet něco nepěkného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 12:39
Řešili jsme ve skautu, taky Rom, taky obézní. On už byl prostě na to pripravený být proti všem a všemu a neustále chodit žalovat. Věděl, že je jiný a uměl to moc dobře využívat ve svůj prospěch. Svoji obezitou nestačil v pohybových aktivitách vrstevníkům, tak po nich plival a mlátil je, když se to pak řešilo, tak ihned odpovídal, oni mě šikanovali, oni mě nadávali. To nadávali mělo být povzbuzování ve hře ve smyslu, dělej, makej, ať to vyhrajeme. A šikanování to, že si jej nikdo nechtěl moc vybírat do dvojice, když svoji tělesnou převahu využíval k fyzickým útokům a plival tedy dokonale a přesně, to měl hodně dobře natrenované. Ale vedoucím, kteří to na vlastní oči videli tvrdil, že on je rasisticky šikanován a potrestání mají být všichni okolo. Využíval svoji jinakost jen k dělání problémů. Těm deckam bylo jedno jaký je, ale vadilo jim, že kazí hru, narušuje schůzky, nedodržuje pravidla a ubližuje, ale ze sebe dělá chudáčka.
Z pohledu jeho rodičů a prarodičů ho taky všichni okolo šikanovali ve školce, škole a oni to v něm ještě pěstovali, všechno převést na šikanu a rasismus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 12:57
@Lojzísek píše:
Hmm, mně tedy chování Tvé dcery moc úsměvné nepřijde. Je fajn, že je dostatečně sebevědomá a umí se brát s humorem, ale její chování může na druhou stranu ublížit. Pracovala bych na tom. Někdy taková rádoby vtipná hláška může druhého pěkně bodnout nebo rozjet něco nepěkného.
Ona pojmenovala fakt, který vidí, ona je nejmenší, spolužačka nejtlustší, to je pro ni stejný fakt, jako že je někdo nejvyšší, někdo má nejdelší vlasy, někdo má nejkratší ofinu. Bylo jí 6 let, to je ještě řada dětí ve školce, ona ty drobné nuance prostě nevidí. Ona to neříkala proto, aby pobavila davy, jen se prostě upřímně radovala, že přestože byly „papírově nejslabší“ dvojice, tak neskončily poslední. Plácala si s tou spolužačkou a měla radost, jen prostě místo toho, aby řekla „to jsme překvapily, nedopadlo to vůbec špatně“, tak to prostě řekla na plnou pusu tak, jak jí to přišlo na mysl.
Ano, po tomto jsem s ní měla další řeč na téma „tlustý“ není vhodné říkat. Stejně tak jsem s ní po nástupu do školy musela probrat, kde je tak ta norma školáka v první třídě, aby jí nepřišly děti hloupé nebo nešikovné - a to nebylo, že by byla povýšená nebo zlá, ale ji prostě upřímně překvapilo a nechápala, že prvňáci mají problém složit slabiky. Ale to už jsem tu psala v jiné diskuzi, dítě s absolutním sluchem nechápe, že někdo neudrží melodii, sportovně nadané dítě nechápe, že někdo neudělá kotrmelec, každý je prostě jiný.
Já dceru v té upřímnosti usměrňuju, ale upřímně sama nemám ráda dnešní hyperkorektnost a kolikrát nevím, jaký návod tedy mám dát. Když mi ukážou fotku a já se zeptám, kdo je ten s tmavými vlasy a fialové bundě, tak se stejně zeptají „ty myslíš toho vysokého Vietnamce? To je Adam z céčka“, a ťukají si na čelo, proč to nepopíšu rovnou jednoduše. Desetiletá neteř měla ve škole přednášku, že nesmí říkat „slepý“, ale musí říkat „nevidomý“. Já jsem pro, aby postupně tyhle citlivé odlišnosti děti získávali, ale tlačit to na sílu nebo z toho dělat haló mi přijde prostě zbytečné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 13:00
@zrcadlo píše:
Ona pojmenovala fakt, který vidí, ona je nejmenší, spolužačka nejtlustší, to je pro ni stejný fakt, jako že je někdo nejvyšší, někdo má nejdelší vlasy, někdo má nejkratší ofinu. Bylo jí 6 let, to je ještě řada dětí ve školce, ona ty drobné nuance prostě nevidí. Ona to neříkala proto, aby pobavila davy, jen se prostě upřímně radovala, že přestože byly „papírově nejslabší“ dvojice, tak neskončily poslední. Plácala si s tou spolužačkou a měla radost, jen prostě místo toho, aby řekla „to jsme překvapily, nedopadlo to vůbec špatně“, tak to prostě řekla na plnou pusu tak, jak jí to přišlo na mysl.
Ano, po tomto jsem s ní měla další řeč na téma „tlustý“ není vhodné říkat. Stejně tak jsem s ní po nástupu do školy musela probrat, kde je tak ta norma školáka v první třídě, aby jí nepřišly děti hloupé nebo nešikovné - a to nebylo, že by byla povýšená nebo zlá, ale ji prostě upřímně překvapilo a nechápala, že prvňáci mají problém složit slabiky. Ale to už jsem tu psala v jiné diskuzi, dítě s absolutním sluchem nechápe, že někdo neudrží melodii, sportovně nadané dítě nechápe, že někdo neudělá kotrmelec, každý je prostě jiný.
Já dceru v té upřímnosti usměrňuju, ale upřímně sama nemám ráda dnešní hyperkorektnost a kolikrát nevím, jaký návod tedy mám dát. Když mi ukážou fotku a já se zeptám, kdo je ten s tmavými vlasy a fialové bundě, tak se stejně zeptají „ty myslíš toho vysokého Vietnamce? To je Adam z céčka“, a ťukají si na čelo, proč to nepopíšu rovnou jednoduše. Desetiletá neteř měla ve škole přednášku, že nesmí říkat „slepý“, ale musí říkat „nevidomý“. Já jsem pro, aby postupně tyhle citlivé odlišnosti děti získávali, ale tlačit to na sílu nebo z toho dělat haló mi přijde prostě zbytečné.
no tahle hyperkorektnost mi teda dost leze na nervy,
slepý pořád nic nevidí, i když ho nazveme nevidomým - nechápu, k čemu je to dobré
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 13:04
@zrcadlo píše:
Ona pojmenovala fakt, který vidí, ona je nejmenší, spolužačka nejtlustší, to je pro ni stejný fakt, jako že je někdo nejvyšší, někdo má nejdelší vlasy, někdo má nejkratší ofinu. Bylo jí 6 let, to je ještě řada dětí ve školce, ona ty drobné nuance prostě nevidí. Ona to neříkala proto, aby pobavila davy, jen se prostě upřímně radovala, že přestože byly „papírově nejslabší“ dvojice, tak neskončily poslední. Plácala si s tou spolužačkou a měla radost, jen prostě místo toho, aby řekla „to jsme překvapily, nedopadlo to vůbec špatně“, tak to prostě řekla na plnou pusu tak, jak jí to přišlo na mysl.
Ano, po tomto jsem s ní měla další řeč na téma „tlustý“ není vhodné říkat. Stejně tak jsem s ní po nástupu do školy musela probrat, kde je tak ta norma školáka v první třídě, aby jí nepřišly děti hloupé nebo nešikovné - a to nebylo, že by byla povýšená nebo zlá, ale ji prostě upřímně překvapilo a nechápala, že prvňáci mají problém složit slabiky. Ale to už jsem tu psala v jiné diskuzi, dítě s absolutním sluchem nechápe, že někdo neudrží melodii, sportovně nadané dítě nechápe, že někdo neudělá kotrmelec, každý je prostě jiný.
Já dceru v té upřímnosti usměrňuju, ale upřímně sama nemám ráda dnešní hyperkorektnost a kolikrát nevím, jaký návod tedy mám dát. Když mi ukážou fotku a já se zeptám, kdo je ten s tmavými vlasy a fialové bundě, tak se stejně zeptají „ty myslíš toho vysokého Vietnamce? To je Adam z céčka“, a ťukají si na čelo, proč to nepopíšu rovnou jednoduše. Desetiletá neteř měla ve škole přednášku, že nesmí říkat „slepý“, ale musí říkat „nevidomý“. Já jsem pro, aby postupně tyhle citlivé odlišnosti děti získávali, ale tlačit to na sílu nebo z toho dělat haló mi přijde prostě zbytečné.
Jasné, souhlasím… V šesti letech je to vcelku vtipné, upřímné. Ale pak už je to nutné korigovat, aby z člověka nebyl hulvát. Ona jedna věc je něco vidět a druhá to pojmenovávat nahlas. Málokdo chce za pozdravem slyšet, že má na nose ošklivou bradavici nebo kolem pasu 3 pnojmatiky, byť by to pravda byla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
