Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
zajímalo by mě jak dlouho může být manžel semnou doma od té doby co se vrátím z porodnice, má nárok na nějaký volno?
Má nárok maximálně na paragraf, neboli OČR. Dál má nárok na neplacené volno na 1 den, kdy tě jako veze k porodu. Bohužel, zatím žádná dovča pro tatínky ze zákona není. Chce to, aby se poptal v práci, můj chlap má tuhle dovču jako benefit od zaměstnavatele.
tez mel muž dva nebo tri dny placene (díky odborum)
dalsi tyden si nechaval normalne dovolenou.
Ze zákona takové volno není, jen ten 1 den na odvoz k porodu.
Pak si musí brát svou dovolenou nebo se domluvit se zaměstnavatelem jinak.
ivash píše:
zajímalo by mě jak dlouho může být manžel semnou doma od té doby co se vrátím z porodnice, má nárok na nějaký volno?
A i ten paragraf by musel vystavit tvůj ošetřující lékař, že nejsi schopna se ze zdravotních důvodů postarat o dítko.
Jinak se fakt musí domluvit na klasické dovolené.
Fakt to chceš slyšet? ![]()
Já si pamatuju, kojení, kojení, kojení, pomáhání od bolestí bříška, utěšování a uspávání. Ve dne v noci. Naštěstí selektivní paměť funguje dobře, mám tohle období v šedi a jsem i schopná se těšit na další dítě
Ale pamatuji si i to krásné, jak jsem stála nad postýlkou a dojímala se nad spícím andílkem ![]()
pmatuji si,ze jak jsem malou porodila,strasne jsem ze klepala a byla pysna na to,ze jsem to zvladla.
Prvni den jsem na ni furt koukala ,po kom je.Strasne jsem se tesila az prijedou moje starsi holky,podivat se na segru a taky Lenicka,kamaradka,abychom ten muj porod poradne probraly.Premyslela jsem,jestli pujde kojeni.Kojeni slo,ale zezacatku mala nechapala co po ni chcu,tak i slzicka ukapla.
Jak jsme prijeli dom,prvni mesic byl celkem peklo
vubec jsem nezvladala,bohuzel.Asi 14dni po porodu me ztvrdlo mleko,kojit neslo,odstrikavat neslo,horecka,manzel pryc.Des.Stydim se,ale mimi pro me bylo ,,nutne zlo,,
Chvilku bych ji laskou snedla a druhou zas od ni odesla.
Ted kdyz na to vzpominam,nechapu co se se mnou delo ![]()
Jsem rada ze ji mame,je to nas pokladek
Ještě - na procházky jsme chodili hned a každý den, to bylo krásný, příbuzní chodili taky hned, ale bez toho bych se i obešla, protože jsem fakt byla hodně citlivá a všechno jsem strašně prožívala.
@CokeLady Já za sebe můžu říct, že bezprostředně po porodu to bylo fakt jen krásný. Ten nový človíček mě fascinoval a pořád jsem chtěla být s ním a chovat ho. Krize přišla po pár dnech doma- časté a bolestivé kojení, špatné usínání, bříško… Neříkala jsem si, že jsem ho mít neměla, ale „proč jsem si ho pořizovala, když to nezvládnu“. To tam proběhlo často. Naštětsí mám skvělého manžela, který mě vždycky ujistil, že spolu to zvládneme. To mi v šestinedělí přišlo to nejdůležitější.
@CokeLady píše:
@pipiinkaNo mě by i zajímalo, zda i takhle po porodu ženský proběhne hlavou „Doprdele, to je život, že já do toho šla, nebylo by mi líp, kdybych to dítě neměla“… ale on to asi i málokdo přizná, je to taková … „ostuda“
myslim ze nektere urcite,jen se to stydi priznat
Tak já osobně jsem se strašně moc těšila domů.JAkmile jsme přijeli, tak ze mě nějak všechno spadlo a užívala jsem si ten klid.Po sauně v porodnici mi byly asi 4 dny děsná zima.Rodila jsem v srpnu a doma chodila v mikině a hrubých ponožkách.
Malá byla hodňoučká, jen trpěla na prdíky, tak jsme se učily jak jí od toho pomoci, sehrávaly jsme se v kojení.Na procházky chodily od prvního dne.
Nějaký poporodní splín nebo nestíhání jsem neměla.To až tak v půl roce malé jak začaly příkrmy a potom pohyb.
Osobně mě nejvíc „vadily“ neustále protékající vložky v podprsence.Hlavně v noci ![]()
Jinak že bych si řekla, jestli by mi bylo líp kdybych to dítě neměla, tak to se mi asi ještě nestalo.Malá bude mít dva roky.ALe občas je na zabití
Vždycky jak přijde a chce se tulit nebo mi dát pusu, to je to nejhezčí co znám ![]()
já po porodu euforie, štěstí, byli jsme v porodce i s mužem až do odchodu domů, měla jsem radost, jak přibírá, byl krásnej, já fit. přijely návštěvy. domů jsem se moc netěšila, protože jsem věděla, že budu muset jídlo a uklid zvládat já, navíc to tu máme malé a v porodnici to bylo s přebalováním a vším tak nějak pohodlnější. ale Jonáš dost spal, tak jsem zvládala přes den i něco dělat, nepřestala jsem pracovat (z domu). horší teda byly noci, to jsem byla občas už fakt unavená, chtěl pít skoro nonstop, ale celkově jsem to čekala horší. skoro neplakal, takže jsem neznala uspávání, utěšování, prostě usnul a hotovo
taky jsem chtěla všem vyprávět porod, byla jsem hrozně pyšná, jak jsme to zvládli. no a doma jsme se taky štěkali s mužem, ale to my tak nějak průběžně. pak jsme začli mít trable s bolobřichem a zjistila jsem, že nemůže kravské mléko, takže pro mě krutopřísná dieta při kojení, ale o tom by byla jiná diskuze. jo a hormony - u mě se to projevovalo takovou nervozitou, že nemám zajetej režim a nejlíp nejbezpečnějc mi bylo doma, prostě sice jsem s ním mohla jezdit hned i třeba do kavárny, ale necítila jsem se úplně ok, takže zase brzo zpět. jinak žádný blues ani strachy, deprese jsem neměla.
no @CokeLady chceš to slyšet? bylo mi zle, nemohla jsem dýchat, po sekci jsem byla anemická, nemohla jsem pomalu dojít na WC. Přemýšlela jsem, kde je nejbližší babybox, jestli se nemám jít oběsit. Do toho absolutně kontinuálně řvalo (nedá se říct, že plakalo) dítě, ke kterýmu jsem NIC necítila, navíc nespalo. Myslela jsem, že mi prasknou prsa. Když jsem po 48 hodinách pobytu měla asi 5 minut dobrou náladu a volala kámošce, našla jsem pak 5 nepřijatých hovorů. Volali od doktora, že musíme ihned do nemocnice, že prcek má pozitivní screening z patičky. Dál nepíšu. Prostě peklo. Ne, očistec. Ten je horší, ne?
@Susanna píše:
Fakt to chceš slyšet?
Já si pamatuju, kojení, kojení, kojení, pomáhání od bolestí bříška, utěšování a uspávání. Ve dne v noci. Naštěstí selektivní paměť funguje dobře, mám tohle období v šedi a jsem i schopná se těšit na další dítěAle pamatuji si i to krásné, jak jsem stála nad postýlkou a dojímala se nad spícím andílkem
Tohle jsem byla přesně já plus bych ještě přidala, že prvních čtrnáct dní jsem každou volnou chvilku jenom ležela a větrala stehy, aby se už konečně zahojili. Přišla jsem si jak vězeň ve své ložnici a brečela manželovi, že to dítě jenom kojím a uspávám a že jsem hrozná matka.
Když stehy přestaly bolet, tak jsem začla normálně fungovat a na nový život si zvykat.