Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pochybnosti o sobě samé ve vztahu k miminku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.3.22 18:05
Je to normální. A už jen to, že tě napadá, co dělat, aby byla dcera šťastná, je jasným znamením toho, že jsi skvělá maminka!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.22 18:38
@Anonymní píše:
Ahoj holky, v posledních týdnech se mi honí hlavou takové nějaké bláznivé myšlenky spojené s nějakou asi přebujelou tendenci být super zodpovědná vůči naší malé holčičce.
Je pravdou, že jsem starší matka, ale připadá mi že teď v poslední době si čím dál víc uvědomuji a nějak asi jako hodně prožívám to jak je hrozně zodpovědný mít miminko přistihuje se docela často při myšlenkách spojených s tím zda dokážu dceři dát všechno Zda byl vážně dobrý nápad si pořídit a zda všechno kolem ní zvládnu tak aby byla spokojená a šťastná. Je pravdou že jsem starší matka a u prvorozené dcery kterou jsem měla už před hodně lety mi přišlo že jsem to až tak ho neprožívala, nebo jestli na mě teď působí třeba i hodně právě to co se děje kolem nás ať už je to válka na Ukrajině nebo předpoklad zdražování všeho a podobně prostě mám takový ten pocit že chci pro dceru to nejlepsi, aby byla spokojená šťastná a báječná a hrozně se vnitřne trápím tím, zda ji to dokážu dát, zda to je v mých silách. Možná to všechno souvisí i s tím že už nejsem nejmladší a že člověk o všem mnohem víc přemýšlí.
Máte to některá podobně nebo je tohle fakt už na nějakou návštěvu odborníka? Já nemám asi takový ten objektivní náhled žádná z mých kamarádek malé miminko nemá všichni už máme minimálně puberťáky takže fakt nevím. Prostě abych to shrnula přijde mi že na mě doléhá taková ta tíha té zodpovědnosti že si člověk prostě uvědomuji všechno kolem. Přitom objektivně vzato nám aktuálně nic jako nnegativního nehrozí - bydlet máme kde finanční příjmy máme ale prostě ten pocit je někde uvnitř mě takové to prostě co by kdyby a tvorba všech možných katastrofických scénářů No asi jsem vážně nějaká praštěná.
Klid. praštěná nejsi, jen uvažuješ racionálně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.22 19:41
Staci se podivat na zpravy a vubec se ti nedivim 
.
Jedine zkusit ovlivnit vsechno, co muzes, vic stejne neni v tvych silach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.22 10:08
@Anonymní píše:
Ahoj holky, v posledních týdnech se mi honí hlavou takové nějaké bláznivé myšlenky spojené s nějakou asi přebujelou tendenci být super zodpovědná vůči naší malé holčičce.
Je pravdou, že jsem starší matka, ale připadá mi že teď v poslední době si čím dál víc uvědomuji a nějak asi jako hodně prožívám to jak je hrozně zodpovědný mít miminko přistihuje se docela často při myšlenkách spojených s tím zda dokážu dceři dát všechno Zda byl vážně dobrý nápad si pořídit a zda všechno kolem ní zvládnu tak aby byla spokojená a šťastná. Je pravdou že jsem starší matka a u prvorozené dcery kterou jsem měla už před hodně lety mi přišlo že jsem to až tak ho neprožívala, nebo jestli na mě teď působí třeba i hodně právě to co se děje kolem nás ať už je to válka na Ukrajině nebo předpoklad zdražování všeho a podobně prostě mám takový ten pocit že chci pro dceru to nejlepsi, aby byla spokojená šťastná a báječná a hrozně se vnitřne trápím tím, zda ji to dokážu dát, zda to je v mých silách. Možná to všechno souvisí i s tím že už nejsem nejmladší a že člověk o všem mnohem víc přemýšlí.
Máte to některá podobně nebo je tohle fakt už na nějakou návštěvu odborníka? Já nemám asi takový ten objektivní náhled žádná z mých kamarádek malé miminko nemá všichni už máme minimálně puberťáky takže fakt nevím. Prostě abych to shrnula přijde mi že na mě doléhá taková ta tíha té zodpovědnosti že si člověk prostě uvědomuji všechno kolem. Přitom objektivně vzato nám aktuálně nic jako nnegativního nehrozí - bydlet máme kde finanční příjmy máme ale prostě ten pocit je někde uvnitř mě takové to prostě co by kdyby a tvorba všech možných katastrofických scénářů No asi jsem vážně nějaká praštěná.
Mám to podobné a snad ještě horší. Mám tedy první miminko a je mi do 30, ale mám o něj přehnaný strach. Jsem okamžitě vyřízená z toho, jakmile je něco jinak, než by mělo být (například vypije min mléka, než by měl). Když pláče a nevím co mu je, okamžitě mi začínají křeče v břiše, je mi na zvracení. Dostala jsem i nějaké prášky na uklidnění.
Takže si myslím, že váš případ je naprosto v pořádku a jak tady píšou ostatní, právě tohle vás dělá správnou maminkou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj holky, v posledních týdnech se mi honí hlavou takové nějaké bláznivé myšlenky spojené s nějakou asi přebujelou tendenci být super zodpovědná vůči naší malé holčičce.
Je pravdou, že jsem starší matka, ale připadá mi že teď v poslední době si čím dál víc uvědomuji a nějak asi jako hodně prožívám to jak je hrozně zodpovědný mít miminko přistihuje se docela často při myšlenkách spojených s tím zda dokážu dceři dát všechno Zda byl vážně dobrý nápad si pořídit a zda všechno kolem ní zvládnu tak aby byla spokojená a šťastná. Je pravdou že jsem starší matka a u prvorozené dcery kterou jsem měla už před hodně lety mi přišlo že jsem to až tak ho neprožívala, nebo jestli na mě teď působí třeba i hodně právě to co se děje kolem nás ať už je to válka na Ukrajině nebo předpoklad zdražování všeho a podobně prostě mám takový ten pocit že chci pro dceru to nejlepsi, aby byla spokojená šťastná a báječná a hrozně se vnitřne trápím tím, zda ji to dokážu dát, zda to je v mých silách. Možná to všechno souvisí i s tím že už nejsem nejmladší a že člověk o všem mnohem víc přemýšlí.
Máte to některá podobně nebo je tohle fakt už na nějakou návštěvu odborníka? Já nemám asi takový ten objektivní náhled žádná z mých kamarádek malé miminko nemá všichni už máme minimálně puberťáky takže fakt nevím. Prostě abych to shrnula přijde mi že na mě doléhá taková ta tíha té zodpovědnosti že si člověk prostě uvědomuji všechno kolem. Přitom objektivně vzato nám aktuálně nic jako nnegativního nehrozí - bydlet máme kde finanční příjmy máme ale prostě ten pocit je někde uvnitř mě takové to prostě co by kdyby a tvorba všech možných katastrofických scénářů No asi jsem vážně nějaká praštěná.