Pocit selhání: nemám na víc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Zajímavé zjištění, že s takovým příjmem může mít někdo pocit méněcennosti a jiný si spokojeně žije s ani ne půlku. Podělanej mamon, dělá z lidí dě*ky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
A to je tvoje přesvědčení anebo ti to někdo řekl? Jsi ale jediná, kdo s tím může něco udělat, pokud bude chtít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Limity, které nás brzdí v rozvoji, jsme si nastavili sami, v našich hlavách.
Jsou lidí, kteří si žádné limity nenastavili, a dokázali tak neskutečné věci, např. T. A. Edison, Henry Ford, G. Marconi, Steve Jobs, Elon Musk a mnoho dalších.
My ostatní si holt ty limity stanovujeme a to je naše jediné omezení. A pokud si to uvědomujete, není to důvod k depresi, ale ke změně přístupu. I když to není jednoduché.
Pojďme hledat odpovědi na některé otázky, které mě napadají při čtení Vašeho příspěvku.
Z čeho pramení ten pocit méněcennosti? Jde jenom o to, že někdo vydělává víc než Vy? Nebo je za tím ještě něco jiného? Vyčítí Vám to někdo? Jak dlouho už ten pocit méněcennosti máte?
Pro začátek by bylo fajn udělat si seznam vděčností. Sepsat si, za co všechno můžete být vděčná. Rozhléedněte se kolem sebe a vnímejte to dobré: máte co jíst, máte práci, máte co na sebe, máte mobil, počítač, můžete se zeptat ostatnícj, jak to mají,…
Jedním z předpokladů spokojeného života je schopnost nesrovnávat se s druhými. Jediný, s kým se můžete srovnávat, jste Vy sama - jaká jste byla včera, před měsícem, před rokem, před pěti lety. Je tam progres? Posouváte se? Pak na sebe můžete být pyšná. 
Nebo jde jen o to, že nevyjdete s penězi? Že vám skončila fixace hypotéky a splátky vyskočily na dvojnásobek? Pak by bylo dobré probrat vaši rodinnou situaci s dobrým finančním konzultantem, který vše s Vámi podrobně rozebere a najde řešení.
Nebo si aspoň vyhledat pár rad, triků a tipů, jak zkrotit rodinné finance.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemám poloviční, ale 3/4. Při přepočtu na celý je to pořád strašně málo. A ani nevím, jestli bych to zvládla. Nesoustředěna opravdu jsem. Zdravotně se necítím úplně ok. Teď jsem ráda, že zvládám práci, děti. Nevím, zda bych byla schopna nějak zvládnout práci, kde bych musela být víc v zápřahu.