Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ahoj všem, chtěla bych se Vás zeptat jaké máte pocity před dalším IVF?
Já jsem sice absolvovala teprva jedno neúspěšné, ale momenátlně mě dnes přepadla taková divná nálada, většinou jsem v klidu a nemyslím na to, že nemohu mít jinak děti, ale občas se to prostě na mě navalí a mám pocit, že se zblázním. Na druhý pokus jdu až někdy na konci ledna, půl roku od prvního neúspěšného, a poslední dobou mám normálně takový strach z dalšího neúspěchu, že si občas řeknu, že to snad ještě odložím o pár měsíců…před prvním jsem totiž byla na laparce a tak si říkám, že jsme to od operace třeba uspěchali a jestli to i teď v lednu není brzy, že třeba se to může „uvnitř“ ještě zahojit líp atd.
Zajímalo by mě, jaké pocity jste měly Vy… ![]()
Ahojky ja myslim ze je to uplne normalni. Ja pred 1IVF rikala manzelovi, ze to nechci jestli to nemuzeme posunout…nebylo to tim ze bych mimi nechtela, ale bala sjem se neuspechu. Sice to dopadlo ale ne do konce
v lednu mne ceka ket a muzu ti rict ze jsem na nervy taky
nezbyva nam nic jineho nez verit. Preji hodne sily a stesti!
Myslím, že všechny tvé pocity, jak je popisuješ, jsem si v různých fázích zažila taky ![]()
Poprvé - lehká nedůvěra, ale nijak zvlášť jsem to neřešila, pak z toho těhotenství, potrat.
Podruhé - o něco větší víra, když to už jednou klaplo, tak proč ne zas, přesto taky pocit, zda na to moc nespěcháme a nemůže se stát nějaký zázrak (půl roku po potratu) - nevyšlo to.
Potřetí - absolutní víra, že teď už to prostě musí klapnout, předtím jsem strávila měsíc v lázních, cítila se na vrcholu svých fyzických i psychických sil, ani nezapochybovala, že by to nevyšlo - pád na hubu už dva dny po odběru vajíček, kdy nebylo jedno jediné použitelné embryo k transferu.
Následoval rok a půl naprosté rezignace, že děti prostě asi mít nemáme a hotovo, sbohem doktorům, nová práce, maximální relax a užívání si života, přesto nás nakonec ta touha zase dohnala.
Počtvrté - změna CARu, stupňující se nedůvěra k lékařům při transferu vrcholící velkým vztekem a ani ve snu mě nenapadlo, že by to za těchhle okolností mohlo klapnout - no a ono jo a je z toho dcera.
Děkuji
držím palce…máš aspoň nějaké mrazáčky, mě bohužel právě nezbylo vůbec nic, tže nás čeká všechno od začátku. Jediné co mě na tom všem těší, že manžel je TĚŽKÝ
pohodář.
A taky Ti lezou na nervy ti, co Ti říkají, že máš být v klidu? U nás to je speciálně věta „na poprvý se to většinou nepovede“ - říkají ty, co jsou právě v očekávání nebo právě porodily…bohužel jich mám kolem sebe dost
@ugluk Tyjo!!! no tak to je super, blahopřeji
…já se taky docela snažím, začla jsem chodit cvičit (teď už jsem tedy zase polevila
, těším se vždy na dovču, nebo na nějaký víkendový plán, ale jak říkám…jednou za čas… ![]()
Dokonce jsem si nechala napsat homeopatika na uklidnění, na endometriozu, chodila jsem i na akupunkturu na růst vajíček, pokusila jsem se naučit mojžíše
občas si fakt připadám jak blázen.
Můžu se Tě ještě zeptat, do jakého CARu si přešla? Já jsem byla v Prague Fertility Center (tedy pokud jsi pražská). Moje máma mě pořád nutí, že prý „v Brně jsou nejlepší“ ale nedokážu si představit, že bych se tam vlastně musela tak na měsíc odstěhovat, abych mohla podstoupit všechno, co k umělému patří. V PFC jsem zatím byla spokojená, myslím, že se vynasnažili…tak uvidíme, jak na podruhé.
Já po prvním negativním testu jsem hned vysadila prášky a hned chtěla jí do KETu, nechtěla jsem to odkládat ani o den, doktor říkal, že jeden cyklus, jak pak byl čas přemýšlet, taky jsem měla obavy, ale šla jsem hned, další neúspěch mě zase trochu nahlodal, je to asi normální, je potřeba si stanovit termín a pak ho neodkládat i přes obavy, jednou to prostě vyjde, drtivá většina nakonec to dítě má, to je potřeba si opakovat.
Ahoj, tak já když jsem šla na první ivf, tak jsem si byla jistá, že to vyjde…nevyšlo. před druhým ivf jsem měla trochu pochybnosti…nevyšlo a nevyšlo ani 3. to už jsem si připadala s prominutím jako debil a mé sebevědomí odešlo pryč. potom jsem šla na KET…to jsem věděla, že to nevyjde…a vyšlo to.
Karolka, jsem pražská, přešla jsem od Apolináře do Pronatalu (hrozila darovaná vajíčka a tam by to šlo o dost rychleji). Věřím, že v Brně jsou dobří, ale nevidím důvod, proč by měli být lepší než v Praze, tady je výběr opravdu veliký a pokud jsi spokojená, soudit po jednom neúspěchu je strašně předčasné.
Jen jsem chtěla napsat, že dost často ty pocity nekorespondují s výsledkem a je k umění doktorů mít ještě nějakou tu dávku štěstí…
Zrovna mám švagrovou už 12.den po transferu a ta si odmítá udělat test, takový má strach, že bude negativní, má chudák nějak pocit, že dokud neuvidí ten bílý papírek, tak má naději, že je těhotná, sice to nechápu, já testovala snad hned, ale taky se bojí.
@karolka.1 no to vis ze jo. ja jsem hodne nervni clovek a na tohle mam opravdu male nervy. takze ja 3den od et brecela ze to nevyslo
je to cele na palici a rekla jsem si ze ted uz to nikomu nereknem, nemam presne za potrebi poslouchat od tech co si jednou vrzli a jsou v tom, ze mam byt v klidu a nemyslet na to. Jak na to nemas myslet
to mi nikdy nikdo radu nedal. Kdyz chodis na kontroly, pichas se, behas po predoperacnim, boli te bricho, pak jdes na sal, pak volas jak to vypada pak jdes zase na sal…zajimalo by mne jak na to nemas myslet
sakra ja se rozcilila ![]()
@ugluk já vím, to jen moje maminka… ![]()
docela věřím na osud, prostě někomu to není souzené, i když samozřejmě že naděje umírá poslední. Asi bych se stejně nikdy nedokázala vzdát a říct si, že už to prostě nepůjde. Já přemýšlím potom taky ještě o tom Pronatalu, pže tam byla kamarádka a má dvojčátka na druhý pokus…ale to si furt nechávám, když by se ze mě stal samoplátce, nebo na třetí pokus, pže v tom PFC je to drahý i přes pojišťovnu ![]()
Nebo drahý, prostě mi jako základ dělali ICSI a to byla 20 hned navíc a co jsem koukala tak to bylo jinde levnější. Zatím jim věřím a říkám si, že ty peníze jsou mi jedno, když by to vyšlo, když si tu metodu tak vychvalují…
@terinka4444 já bych nevydržela!!! Testovala jsem zase jak blbec hned po týdnu
což byla kravina samozřejmě
@jaja84 koukám
![]()
Ale přesně jsi to popsala! taky zatím držím vše v tajnosti, nebo v tajnosti, řekla jsem, že někdy v lednu a víc jim nehodlám říkat…až pak, když to vyjde nebo ne.
Já už si vloni plánovala, jak nepojedu na hory a musela jsem…letos si to občas řeknu znova, že už bych nemusela a tak se bojím, že ZASE BUDU MUSET LYŽOVAT
jak já bych to obětovala… ![]()
Tak, taky ač jinak dost racionální člověk jsem si po tom posledním pokusu myslela hodně o osudu ![]()
Na samoplátecký pokus bych spíš zkusila toho Apolináře, ten je suverénně nejlevnější (a výsledky mají dobré, mám je ráda, jen prostě na ta darovaná vajíčka se tam čeká nekonečně dlouho), při srovnání s Pronatalem teda určitě.
Ale pokud jsi zatím spokojená a nepočítáš každou korunu, taky bych zůstala tam, kde doktoři vědí, jak jsi reagovala poprvé, už tě lép znají…
Jinak se teda řadím k těm, kdo testoval až za dlouho. Jednak mám zkušenost, že v mém těle drží Pregnyl nekonečně dlouho (namaloval ducha i po 12 dnech v tom cyklu bez transferu), druhak mě nebaví někde lovit duchy u okna a chci mít jasno, no a taky razím teorii, že když člověk čeká roky, tak teď už vydrží pár dní ![]()