Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
nečetla jsem všechno, ale zakladatelko zkus si s ním sednout a povykládat, chlapi jsou hold natvrdlí a potřebujou všecko vysvětlit po lopatě.
Za sebe můžu říct, že u nás doma je to super, manžel hodně pomáhá, udělá všechno krom žehlení
a skládání nádobí do myčky
(klidně vykoupe malou, uspí, občas uvaří, povysává, když je třeba tak skákne i na nákup, no lepšího tatínka bysme asi nesehnali
)
Já četla všechno a mám doma nepomáhače. Asi si za to můžu tak trochu sama, že jsem ho nezapřáhla od malička
nikdy prcka nenakrmil, přebalil ho tak 10× za celou dobu (jsou mu dva roky a pár dnů), nikdy ho nevykoupal, nedělal mu nikdy žádný věci ohledně hygieny a nemocí (čištšní nosu, uší, podávání léku a pod). Asi tak jednou za 14 dnů se dokope k něčemu, o co ho požádám typu vyluxování, umytí nádobí.
Jediné co dělá je, že se mu v celém svém volném čase věnuje hraním. Celej víkend a hned jak přijde z práce. Což je taky pomoc, když mi malej nevisí za zadkem.
Jinak nic.
Někdy mě to hrozně mrzí, někdy nad tím mávnu rukou, podle nálady. Ale neudělám s tím asi nic.
Kromě toho je to i trochu mnou, mám už to tak zajeté, že by mě asi kleplo, kdyby třeba prcka krmil nebo koupal hodinu, protože to neumí a jde mu to pomalu.
můj na to nemá vůbec čas, prvního syna skoro vůbec neviděl vzhůru, jen když v noci spal a toho druhého si občas pochová a třeba hodinku pohlídá když jedu na rychlý nákup…ale jinak nic, prostě je pořád v práci a když ne tam tak zařizuje věci okolo práce jako nákupy, zboží atd. takže mě nikdo nepomáhá… ![]()
zuzulenda píše:Gabika píše:zuzulenda píše:To môj sa osamostatnil tiež skoro. Akurát keď mu došlo čisté oblečenie, tak si kúpil nové, (a raz za mesiac sa doma zastavil, aby mu vyprali), na jedlo chodil do reštaurácií, alebo si niečo kúpil… Takže ani tuo samostatnosťou to tak úplne nebude…
Můj muž se brzy osamostatnil. Ve 20letech si pořídil vlastní bydlení a šel vlastní cestou a dneska umí úplně všechno.![]()
Ano, můj muž si chodil prát oblečení k rodičům první měsíc, než si dovybavil byteček. Pak už si všechno dělal sám, naopak on byl ten, který rodiče zval na obědy, na večeře, které on sám uvařil.
Jinak já co jsem s mým mužem, hodně věcí po něm nechci. Jsem ráda, když mu můžu udělat dobré jídlo, když se o něj můžu „starat“. Ale i přesto on jde a udělá co je potřeba. Od mého otce jsem v životě tohle neviděla, NIKDY neumyl nádobí, dříve teda vařil, ale to bylo vše. Když bylo potřeba něco spravit, musela buď máma sama nebo si pozvat někoho na pomoc.
Ale taky neříkám, že pomáhá úplně každý den (teda každý den se věnuje dítěti- když nespí), někdy má fakt kopr, kdy sedí u PC nebo kouká na TV a nic nedělá. Ale má na to právo.![]()
![]()
Veď ten môj to tiež všetko tak nejako dokáže, jednoduché jedlo uvarí, povysáva… Ale jednoducho to nerobí. Na druhú stranu, keď je „prípad núdze“, tak to spraví a nereptá. Napríklad po pôrode bol týždeň - dva doma, a ja som sa nemusela pohnúť z gauča. Tiež si môžem vyraziť s kamarátkou von, do fitka, to funguje dobre. Ale preniesť na neho pravidelnú prácu, napr. že vysávať bude on, alebo že raz za týždeň sa postará o jedlo, tak to sa nejako s ním nedá zaviesť. ![]()
Anonymní píše:
Ano je to pro mě hodně citlivé. a zrovna ted jak to tady čtu tak brečím.můžu jen závidět.
nesmutni,mám doma chlapa,který neví,jak vypadá mop..je pravda,že maká a dost platí kolem,ale příde z práce,fusky hodí ke koši na prádlo,bundu nechá v kuchyni na židli a ptá se,co je k jídlu a jestli má večer čekat na mě v pelíšku,na děti je hodný,ale domácnost…
No já jsem příznivcem toho názoru, že muž Ti nemá co pomáhat. Každý máte rovným dílem rozdělené svoje oblasti, o které se staráte, a pomáháte si jen když je ten druhý z nějakého důvodu indisponován nebo výjimečně potřebuje výpomoc.
Když jsme chodili oba do práce, o práce v domácnosti jsme se dělili, teď stavíme, tak se já starám o domácnost a manžel o stavbu. Časově i fyzicky je to zhruba stejně náročné.
Bejt tebou zakladatelko, tak to nenechám jen tak být a s manželem bych si klidu ale hodně rozhodně promluvila. Bez nějakých záporných emocí, vyčítání a pod mu řekni, že takhle žít nechceš. On má práci, ale ty taky. Jak to bude až budete mít třeba děti dvě, nebo ty budeš v práci taky? To by jsi se pak z toho zbláznila.
Tak bych mu řekla, co si konkrétně představuju, aby doma dělal, jak by to mělo asi vypadat a můžete se třeba domluvit na nějakém kompromisu, jestli je toho teda tvůj manžel schopný.
Já jsem na mateřské, takže manžel mi „pomáhá“ přiměřeně tomu, jak dlouho je v práci a unavený a co dělá třeba jinde pro domácnost jako dřevo na zimu apod. Rozhodně si činnosti nedělíme napůl, ale je pro mě důležité, aby jsme oba měli přibližně stejně oddychu a volného času. Takže pokud si doma můžu odpočnout, když děti přes den spí, tak pak večer klidně pracuju a manžel je u počítače. Jidny zas něco dělá on atak.
On nemá problém pomoci s čímkoliv okolo dětí a v domácnosti, velké úklidy děláme spolu apod. Je ale fakt, že jsem ho úplně zpočátku k tomu musela trochu vést ještě teda před tím, než jsme se vzali a pořídili si děti.
zuzulenda píše:wobludečka píše:Ano, když má každý něco jiného na práci, mají ji rozdělenou, tak OK.
No já jsem příznivcem toho názoru, že muž Ti nemá co pomáhat. Každý máte rovným dílem rozdělené svoje oblasti, o které se staráte, a pomáháte si jen když je ten druhý z nějakého důvodu indisponován nebo výjimečně potřebuje výpomoc.Když jsme chodili oba do práce, o práce v domácnosti jsme se dělili, teď stavíme, tak se já starám o domácnost a manžel o stavbu. Časově i fyzicky je to zhruba stejně náročné.
Ale zakladatelka jasně na začátku psala, že veškerý volný čas tráví na PC, s dítětem si vůbec nehraje. Já myslím, že dítě mají spolu, tak by se na výchově, starosti měli podílet oba dva.
Každý přece má právo na to, aby měl chvilku pro sebe. A když zakladatelčin muž může trávit volný čas na Pc, proč by si ona nemohla udělat chvíli pro sebe a on třeba nepohlídal malého nebo třeba nedal nádobí do myčky?!
Naprostý souhlas. Po příchodu manžela z práce je vhodné, aby si čas mezi osobní volno, malého a povinnosti rozdělili. Jen jsem chtěla vyjádřit, že to nutně neznamená, že by musel doma běhat s hadrem. Jsem byla jen s myšlenkou o krok dál, pardon ![]()
Tak to jsme na tom stejně. Taky nepomáhá. Nanejvýš vynese koš, který nachystám přímo ke dveřím, že o něj zakopne. Taky když něco řeknu, tak je unavenej z práce. Jako já kdybych se doma flákala 24 hod. Už jsem rezignovala něco říkat, protože se vždy urazí.O malého se stará, ale jen v neděli, že chvíli hlídá, jinak je pořád v práci. Chodí až kolem půlnoci každý den a ráno odchází v 8. Takže nemá ani moc kdy pomáhat. Ale pěkně mě to s…e
![]()
Mně manžel taky nepomáhá. chodí do práce od 7mi rano do 6ti. Když se vrati tak se naji osprchuje a nekdy si pohraje s malou, jednou za cas umyje nadobi, ale to musim prosit dlouho. A stejne umyje jen to co chce, hrnce zasadne nechava. Jediny co dela kazdy den, ze mi nosi drivi a taky vynasi plasty a papir. O vikendu kouka jak zmizet, radsi si bude uklizet v dilne nez byt doma. S malou byl sam venku snad 3× když byla jeste malinka.nepřebalí, nevykoupe, nenakrmí, neuspi ani nepohlida. ted si tu s ni teda hraje. Malé byl v neděli rok a manžel se diví, proč není tohle a není tamto, jak je možné že nestíhám, že jsem unavená. Rok jsem nikde bez malé nebyla, do vany zásadně jdu s malou.
Jo,dělá doma dost.Občas u fotbalu žehlí,nemá problém uvařit,když to nejsou omáčky,vytře,vyklidí myčku,umeje koupelnu…nenapadá mě nic,co by nedělal.Akorát teda nenakupuje,páč to vyloženě nesnáší. Děti koupe jenom on,přijde z práce a okamžitě se jim věnuje.Na tohle mám doma „boha“,ale umí si to vynahradit jinak.Nic nezařídí nebo až na poslední chvíli,nějaké platby nebo úřady to mu uniká úplně,nepříjemné situace nebo reklamace apod.,to je sci-fi,že by vyřizoval on.Tak on má každý něco.
Ale trochu si myslím,že je možné chlapa někdy trochu předělat k obrazu svému.A to nejen „držkováním“,ale spíš činama. Já byla v začátcích asi až hodně drsná.Hrozně mi vadilo,že hází špinavé ponožky do prádla naruby a já do nich pak musím sahat,tak jsem prosila,prosila až jsem se naštvala a řekla,že je prostě takhle prát nebudu.Manžel si myslel,že je to jen takový kec a prozřel až když zjistil,že prostě nemá čisté ponožky.On té doby většinou obrací.Neuklízím mu věci do skříně,protože tam má neskutečný mrdník a mě štve tam dávat ty vyžehlené věci a jsem pak zbytečně vytočená,když tu skříň vidím a on je pak vytočenej,že já jsem vytočená.Takže jsem rezignovala,on tam má bordel a já mu jen dám na postel komínek s vyžehleným prádlem,abych tu bažinu vůbec nemusela otvírat. ![]()
mně teda chlap nepomáhá a postupem času to od něj ani nechci
dřív kvůli tomu vznikaly šarvátky, pořád jsme byli v napětí a hádali se kvůli tomu, kdo má pocit, že pro rodinu pracuje víc - zda on v práci a nebo já doma..holt teď každý máme svůj písek, na kterém makáme a vzájemně si nelezeme do zelí
shrnuto - dojede nakoupit když ho poprosím, z donucení semtam vykoupe, nekrmil nikdy, semtam pohlídá (ale za ty nenálady potom mi to ani nestojí), čte večerní pohádku, občas podnikne nějaký rodinný výlet, z domácích prací nedělá nic kromě vaření a to výjimečně /žehlit, prát, vytírat nebo luxovat jsem ho za 11 let co jsme spolu neviděla
…neprudím ho, naučila jsem se fungovat jako samostatná jednotka…
Tak já zakladatelku trochu podpořim
. Nečetla jsem celou diskusi a první příspěvěk už si moc nepamatuju a nemam teda moc času ho číst (brzo se vrátí „pán tvorstva“
, tak vařim večeři ). Můj přítel vynese každý ráno odpadky, cca 4× týdně udělá večer malej nákup, občas přebalí malýho (to musím být zaneprázdněná v kuchyni a pořád do něj hučet), toť vše
. Když se zmíním o vaření, tak jeho odpověď je „tak já uvařim chleba s máslem a se salámem“ . Věšák v chodbě (2 šroubky ) nebyl schopný 2 měsíce přidělat. Když jsme se nastěhovali, tak byl problém s odpadem v kuchyni (koupit nový to, co je pod dřezem - nějak si nmůžu vzpomenout, jak se to jmenuje
), tak jsem měsíc myla nádobí v koupelně v umyvadle
. Když už si s malym hraje, tak po něm hračky zásadně neuklízí (prý zbytečný! Plus hračky rád kombinuje dohromady, takže pro mě práce navíc, protože to musim dát opět dopořádku
). Neluxuje, nemyje nádobí ani nic jinýho
. Pracuje 6 dní v týdnu, v neděli je s námi, pokud nejedeme na výlet, tak ho už ráno preventivně bolí hlava, aby se po něm náhodou nic nechtělo a mohl celý odpoledne proválet na gauči a chrápat
. No už jsem si zvykla a házim to za hlavu.
Tímto dávám inzerát : Chcete ho? 
Ikdyž!
Sorry za asi trochu zmatenej příspěvek, ale fak nemam moc času.