Pomalejší tempo v práci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Magical-eyes píše:
Přemýšlím, v jaké profesi se nemusí kmitat a jsou za to dobré peníze…
Politik 
myšleno s nadsázkou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nebo profesionální celebrita typu Štikovic familie a nebo účastníci různých pochybných reality show 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kulíšek_s_bambulí píše:
Nebo profesionální celebrita typu Štikovic familie a nebo účastníci různých pochybných reality show
Tester matrací. Fakt to existuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Havlova píše:
Tester matrací. Fakt to existuje.
Juuu to je dobrý teda tady co se člověk všechno nedozví vůbec jsem nevěděla že to existuje ale svým způsobem jo, někdo to dělat musí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Šmoulice píše:
Prostě budeš muset hýbnout zadkem. Zvlášť, když pracuješ v nemocnici…
Proč sis zvolila takový obor?Když to úplně nejsi schopná zvládat.
Trošku přehnaná reakce, ne? Je v práci 2 týdny, tak se prostě zapracovává. Ještě to není rutina. Též pracuji ve zdravotnictví a kdybychom takhle hodnotily po 2tt. třeba nové doktory, tak žádné nemáme. Zažila jsem už spousty absolventů a některým to trvá na začátku třeba trochu dýl, ale pak jsou výborní…Stejně tak je to u sester atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahojky zakladatelko a ostatní holky,
píšu sem, protože jsem na tom dost podobně. Odmala jsem pomalejší typ. Všechno nakonec udělám, ale pomaleji než ostatní. Do určité míry to ovlivňuje trénink a časté opakování, ale není to tak u všeho. Například oblékání, zavazování tkaniček - vše mi trvá prostě déle než ostatním a to od školky doteď
Po škole jsem pracovala rok a půl ve zdravotnické laboratoři. Byla jsem pomalejší než ostatní, ale nějak jsem to pomocí šíleného snažení a neproplácených přesčasů zvládala. Neměla jsem děti a prostě jsem většinu volného času dávala práci. I tak na mě dost kolegů nadávalo, že jsem pomalá. Pak jsem byla 5 let doma na mateřeké (přivýdělávala jsem si brigádami, kde rychlost není až tak důležitá, v oboru jsem nebyla). V červnu jsem nastoupila zpět do labu, ale jiného než předtím. A tady je pro mě naprosto vražedné tempo. Po 5 týdnech v práci můži říct, že sice zvládám všechny činnosti, ale stihnu polovinu vzorků oproti kolegyním.Byla jsem už několikrát označena za línou, málo snaživou. Přitom je opak pravdou, snažím se strašně moc a doma už pak pořádně nejsem schopna fungovat. Což samozřejmě nejde - mám děti, domácnost…
Není to tak, že bych byla perfekcionistka. Moje výsledky nejsou o nic lepší a méně chybové než u kolegů (a v laboratoři stejně nelze dělat chyby, MUSÍ být vše bezchybné). Pokud se snažím zrychlit tempo, po chvíli začnu zmatkovat a několikrát bych udělala průšvih, kdyby mě někdo vedle neupozornil na chybu. V rychlosti se mi vypne racionální myšlení a začnu dělat kraviny.
Takže když to shrnu - v práci i doma se snažím dělat na 120 %, ale i tak je moje tempo slabé a všude jsem za flákače. A začíná mě to deptat, cítím se provinile, méněcenně. Pořád se někomu omlouvám za to, že jsem pomalá
Zajímalo by mě, jak je na tom zakladatelka (kdyby odepsala, byla bych moc ráda
Moc díky a užívejte víkend
Jsem také celý život pomalá. Vyřešila jsem to po stresech tak, že nejlepší je být na vedoucí pozici - nikdo tě nebuzeruje, nebo dělat částečně na volné noze. Ale to se vždy nepodaří. Takže to člověk musí hodit za hlavu. Já jsem takový svéráz, jako mladá jsem se stresovala, ale teď už ne. Pokud se jim nelíbím, půjdu o dům dál. O dům dál jsem šla ale jen jednou, jinak mě všude přijali takovou jaká jsem. Pracuji si dovolím říct kvalitně a dobře a dokážu vyřešit i neřešitelné, ale odmítám se celý život stresovat a běžet maratón, ať si ho běží jiní. A pokud se někomu nelíbím, ať mi vleze na záda. Většinou to netrvalo dlouho a v téměř každé práci pochopili, že nejlepší je, když mě dají volnost a dělám si, co chci, že nakonec tak jsem pro ně nejpřínosnější. Tak ti držím palce, ať se ti to také povede.
- Citovat
- Upravit
@maja45 Já jsem v práci 5 týdnů. O 2 týdnech psala původní zakladatelka někdy v dubnu. Ale myslím, že vlastně i Šmoulice reagovala na ni…No každopádně její rada "budeš muset hýbnout zadkem " je u nás želv dost mimo mísu. My zkrátka děláme co můžeme a rychleji to prostě nejde. Někdy se cítím jak oslík, po kterém chtějí, ať běží Velkou pardubickou Se prostě může uštvat a stejně doběhne v nejlepším případě čtvrt hodiny po koních Jako já fakt v práci kolikrát doslova běhám, hlavně když přecházím mezi budovami, abych měla šanci stíhat. Musím teda říct, že překvapivě běhám docela rychle. Ale ty pracovní úkony mi jdou pomalu. Jediné, co zvládám už celkem srovnatelně s kolegy, je administrativa - žádanky, protokoly, výsledky, dokumentace…V tom už se relativně orientuju a nejsem vyloženě v situaci, že nestíhám.
Myslíte, že se ještě můžu zaběhnout? Nebo je po 5 týdnech už rozhodnuto? Bojím se y že mi během zkušební doby dají sbohem.
- Citovat
- Upravit
Myslím, že „životní tempo” je vrozené a nedá se s ním nic moc dělat. Takže si s tím přestat lámat hlavu a místo snahy narvat se do očekávání ostatních si najít práci, která bude respektovat tvoje přirozené tempo. I když to asi nebude lehké.
Ráda bych se ale ohradila proti zjednodušování typu pomalá = precizní či rychlá = zbrklá. Jsem z opačného konce spektra, moje tempo je mimořádně rychlé. Rychle chodím, rychle mluvím, rychle myslím, opravdu rychle pracuju. Chyb nedělám o nic víc, než kdokoli jiný, spíš míň. Já mám totiž obrovský prostor na zpomalení a soustředění se na preciznost, furt budu dvakrát tak rychlá jako ostatní. Plus je to moje přirozené tempo, nevnímám se jako rychlá, já mám v tom tempu času dost.
Ale ač nerada, musím se přiznat, že s pomalými lidmi se mi nedobře pracuje, vytáčí mne ta pomalost…holky, nemáte to jednoduchý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
I manžel říká, že jsem si asi teda špatně vybrala obor. Ale já si už vlastně od puberty marně lámu hlavu nad tím, pro co se hodím. Na jazyky jsem byla vždycky slabá, na počítače úplný antitalent, šla mi fyzika a chemie, docela mě bavily humanitní předměty jako dějepis a vše co souviselo s psychologií, ráda pečuju o lidi, ale na zdravotní sestřičku jsem si právě netroufla kvůli pomalosti. Sociální pracovník zase bere že startu takřka minimální mzdu. A s dalšími humanitními obory jsem se obávala špatného uplatnění.
@Andante Myslím si, že je to opravu do značné míry vrozené - já mám oba rodiče pomalé a 3 t mých prarodičů byli myslím si taky pomalejší (I když některé jsem znala až kolem věku 65 výš, tak se to obtížně hodnotí). Jedna moje babička byla vyloženě pomalá. Živila se jako učitelka ZUŠ. A hodně lidí říká, že jsem povahově po ní. Teda až na ten talent - já mám typický hudební hluch
Ale nějak s tím sakryš musí musí být možnost pracovat, aspoň trošku. Nějaký cílený trénink. Takhle asi nejde fungovat nikde, to by člověk musel být leda spisovatel, hudebník, sochař nebo manželka milionáře
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@maja45 Já jsem v práci 5 týdnů. O 2 týdnech psala původní zakladatelka někdy v dubnu.
Nesmíš se titulovat my želvy. Prostě se snažit a ono se ukáže. Jako za každou cenu být rychlá jako blesk a dělat chyby je taky blbě. Ale když makáš někým, kdo zrychlí jen při balení domů nebo když volá manža, tak tě to trochu štve 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@maja45 Já jsem v práci 5 týdnů. O 2 týdnech psala původní zakladatelka někdy v dubnu.
A co je presne problem? V cem je ta pomalost? Nevydrzis se dlouho soustredit a pak ztracis tempo? Nebo mas problrm si tu praci nejak rozlozit, zorganizovat? Nebo myslisy ze se v urcitem bodu ta prace stane proste monotonni a ty tempo snizujes, aniz bys chtela..co doma, taky ti vsechno tak trva?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
I manžel říká, že jsem si asi teda špatně vybrala obor. Ale já si už vlastně od puberty marně lámu hlavu nad tím, pro co se hodím. Na jazyky jsem byla vždycky slabá, na počítače úplný antitalent, šla mi fyzika a chemie, docela mě bavily humanitní předměty jako dějepis a vše co souviselo s psychologií, ráda pečuju o lidi, ale na zdravotní sestřičku jsem si právě netroufla kvůli pomalosti. Sociální pracovník zase bere že startu takřka minimální mzdu. A s dalšími humanitními obory jsem se obávala špatného uplatnění.@Andante Myslím si, že je to opravu do značné míry vrozené - já mám oba rodiče pomalé a 3 t mých prarodičů byli myslím si taky pomalejší (I když některé jsem znala až kolem věku 65 výš, tak se to obtížně hodnotí). Jedna moje babička byla vyloženě pomalá. Živila se jako učitelka ZUŠ. A hodně lidí říká, že jsem povahově po ní. Teda až na ten talent - já mám typický hudební hluch
Ale nějak s tím sakryš musí musí být možnost pracovat, aspoň trošku. Nějaký cílený trénink. Takhle asi nejde fungovat nikde, to by člověk musel být leda spisovatel, hudebník, sochař nebo manželka milionáře
Jako ano ono se s tím něco málo dělat dá, ale jak psala uživatelka výše, životní tempo je vrozené.
Já když jsem třeba v práci měla za zadkem vedoucí a ještě tam byla i ředitelka tak jsem jako dělala že prostě dělám rychle a fakt jsem na to musela hodně myslet a vůbec mi to nevyhovovalo ale jakmile jsem tam byla sama například víkendy, noční, nebo odpoledne, kdy už tam nikdo z vedení nebyl, tak jsem se pěkně hrabala a jela jsem si prostě svým tempem a to mi vyhovovalo. 
Ale jak říkám, dělala jsem na recepci v hotelu kam nikdo moc nejezdil tak tam nebyl frmol, jen trochu v létě 
. V jiném hotelu by to třeba mohl být problém ale zase v takovém divno hotelu kde jsem dělala já mohli být vůbec rádi, že v takových podmínkách že tam dělá vůbec někdo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andante píše:
Myslím, že „životní tempo” je vrozené a nedá se s ním nic moc dělat. Takže si s tím přestat lámat hlavu a místo snahy narvat se do očekávání ostatních si najít práci, která bude respektovat tvoje přirozené tempo. I když to asi nebude lehké.Ráda bych se ale ohradila proti zjednodušování typu pomalá = precizní či rychlá = zbrklá. Jsem z opačného konce spektra, moje tempo je mimořádně rychlé. Rychle chodím, rychle mluvím, rychle myslím, opravdu rychle pracuju. Chyb nedělám o nic víc, než kdokoli jiný, spíš míň. Já mám totiž obrovský prostor na zpomalení a soustředění se na preciznost, furt budu dvakrát tak rychlá jako ostatní. Plus je to moje přirozené tempo, nevnímám se jako rychlá, já mám v tom tempu času dost.
Ale ač nerada, musím se přiznat, že s pomalými lidmi se mi nedobře pracuje, vytáčí mne ta pomalost…holky, nemáte to jednoduchý.
Mám to úplně stejně, jsem plná energie, naspeedovaná a pomalí mě iritujou. I mezi známými mám podobné typy jako jsem já. Jinak bych se zbláznila.
Mladší dcera je přesně ten typ jak zakladatelka a šílím z toho. Teda jen v duchu, protože už vím, že za to nemůže. Ale už teď je mi jí líto, protože je mi jasné, že to lehké mít nebude.
Ale chce být psycholožka, tak tam to není úpln na škodu. Další obrovský zájem, který má, je výtvané umění, tak tam taky není kam spěchat. Uvidím, pro co se nakonec rozhodne. Jde do 9.třídy a ve hře je gympl nebo UMPRUM.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Russet Přesně, ale opravdu přesně tyhle řeči mají moje kolegyně, obzvláště teda jedna mladá holčina. Že když o sobě říkám, že jsem pomalá, tak se tím zpomaluji (Ano, omlouvám se za svou pomalost a to proto, že mě za ni neustále někdo peskuje. Jak jinak to mám nazývat? Co jim mám říct na jejich výčitky?).
Všichni o mě moc dobře ví, že když nestíhám, klidně nejdu na oběd (běžně 2-3× v týdnu), makám „jak fretka“ (na mě), bez jakýchkoliv pauz na cokoliv. Ostatní kolegyně udělají své vzorky a jdou si do kuchyňky prohlídnout fotky z dovolené. A já? Nikdy jsem tam s nimi nebyla víc jak 2 minuty, protože vím, že bych pak nestihla svoje. Takže pokud nejsou slepé, vidí, že se opravdu snažím co to jde.
A opravdu mi minulý týden volal manžel, že má dítě zdravotní problém, načež jsem zrychlila, abych stihla odejít v řádný konec pracovní doby (a ne cca o půl hodinu později, jak je u mě obvyklé). A samozřejmě - málem byl průšvih. Jednu sadu vzorků jsem dala do přístroje na špatný program (naštěstí to šlo ještě spravit, ale to byla spíš haluz). Takže proto normálně takto rychle nepracuju.
Chápu, že pro ostatní je to těžké pochopit, asi máme být držitelé ZTP kvůli pomalé nervové soustavě (to už jsem na svůj účet taky slyšela) 
Byla bych moc ráda, kdybys mi pomohla najít cestu, jak kolegům, kteří smýšlejí podobně jako ty, vysvětlit, že jsem takhle pomalá prostě proto, že být rychlejší neumím, i když se snažím sebevíc (anebo jo, ale za cenu chyb).
- Citovat
- Upravit
@Kockazvysocan To, jestli to bude mít těžké nebo ne, opravdu hrozně záleží na povolání. Já učím. Materiály si můžu připravovat jak dlouho chci. Všem je jedno, jestli sedím u počítače do 3 nebo do 11. Na hodině řada žáků potřebuje pomalejší tempo a bohužel někdy není nouze o „dlouhé chvíle ticha.“ Žáci nikdy nebudou mít tempo, abych se já cítila uhoněná.
Ano, na brigádě v kavárně jsem se stresovala, ale teď v tom spatřuji výhody, např. nejsem zla na žáky, kteří prostě netuší a trvá jim dlouho správně určit nějakou banalitu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
