Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Poporodni deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.11.05 22:01
Poporodni deprese
Holky
chtela bych se zeptat vas co mate vic deti a mely jste poporodni depresi u prvniho jestli i u druhych deti jste ji mely taky pripadne ze jo jestli byla stejna nebo spis slabsi. Cekam druhe mimi v unoru a u prvniho prcka jsem mela docela dlouho poporodni depresi. TAk nejak jsem to cele prisuzovala tomu soku ze vseho noveho a tomu jak Honzik porad plakal..........proste tomu ze byl prvni a ja nevedela poradne co s nim. Ted si myslim ze by to nemuselo byt tak hrozne ale prece jenom nevim jak si se mnou priroda zahraje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.11.05 22:15
Míšo,
asi tě moc nepotěším, ale znám případ kdy maminka měla dvě děti a u obou trpěla depresí. Zašlo to tak daleko, že musela jít pokaždé na léčení 
Ale teď je z ní super máma.
Tak to ale nemusí být u tebe, každý je jiný.
Držím palce, aby to tentokrát bylo v pohodě.
Dana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
18.11.05 22:18
Zde je jednoduchá rada. Poporodní deprese si nevybírá. Může se objevit u druhého dítěte, když byla v běhu i s prvním dítětem, ale nemusí se to opakovat. Stejně tak, když nebyla přítomna u prvního dítěte, může se projevit u druhého. Je to vše odvislé od konkrétní neopakující se situace v konkrétní době s tím spojené. Doporučuji předně si o tom dopředu ještě za těhotenství o tomto tématu promluvit s partnerem, aby případné určité signály pomohl následně řešit a nepřikládal to tomu, že nestiháte, jste nevyspaná, však se z toho vyspíte apod. Měl by to být on, který bude oporou a doprovodí k případné pomoci - bude ji iniciovat. Psychika je nevypočítavá a hormóny dokážou pořádně zatočit. Včasnou případnou pomocí se to dá rychleji zvládnout, s vědomím, že to bude pod kontrolou.
- Citovat
- Upravit
19.11.05 03:19
Holky diky za odpovedi...........tak nejak tusim ze hormony jsou mocne a udelaji co budou v tu chvili chtit. Snad se nade mnou tentokrate slituji a bude lip, prece jenom budu nucena tak nejak fungovat uz pro dve deti. S manzelem urcite promluvim!!!
Myslim ze i u prvniho mimca jsem z toho byla navic dost vykulena ze mam nejakou depresi protoze jsem se o takove veci moc nezajimala pred porodem .............spis jsem se soustredila na jine veci a tak me to dost zaskocilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
21.11.05 15:18
Ahoj Miso,
take jsem slysela, ze se to neda dopredu odhadnout. Souhlasim s nazorem o kousek vys, ze kdyz uz clovek tu zkusenost ma, muze to potom uz i vypozorovat a ze s pomoci nejblizsich se to zvladnout (snad) da.
Taky jsem si tim prosla. Nekde jsem to uz driv i psala. O mimi jsem se starala tak nejak automaticky - teda samozrejme ze jsem ho mela rada a delala jsem co jsem mohla pro nej, ale nejakou velikou radost a uspokojeni mi to tedy neprinaselo. Neustala unava, miminko brecici ve dne v noci … bohuzel takhle to slo (s tim brekotem az do 2 let ! 
). Des bes. Ja to ve 2 letech ukoncila, vratila se do prace, a bylo hned lip ! Proste ta MD pro me neni. Malej vyrostl, je z nej super kluk, ale ja jsem se doted nerozhoupala k druhemu diteti. Uz o tom ale hodne premyslim, manzel je pro, myslim na to cim dal vic a vzhledem k tomu, ze mi bude 35, tak do toho asi pujdeme. Treba ted, kdyz uz je clovek usazenejsi, ma uz tu zkusenost z minula a vi, co ceho jde, si to uplne jinak uziju (tedy moje doktorka to tvrdi na 100% ! 
). Budu se hned od zacatku hodne snazit. Snad to pujde.
Tak ahoj, drzim Ti - a i ostatnim maminkam, ktere to holt nemame od prirody vyladene na to poporodni ejchuchu 
palce, at si miminka (a i tu MD 
) co nejvic uzijeme v dobrem !!!
- Citovat
- Upravit
21.11.05 15:32
Ahoj Miso,
ja osobne z vlastni zkusenosti si myslim, ze to hodne zalezi na porodu - jak ho prozijes a taky ty prvni dny v porodnici. U me to hralo velkou roli. Prvni ditko bylo hrozne ubrecene a zaklad z porodnice strasny, takze to se mnou smykalo poradne, dostala jsem se z toho az kdyz jsem se rozhodla po 5 mesicich nastoupit aspon castecne do prace - navzdory tomu, ze jsem se v tehotenstvi zaprisahala, ze budu 3 roky doma 
U druheho jsem mnohem pecliveji volila porodnici a byla jsem pak naprosto v pohode a do prace uz se mi ted vracet nechce Taky hodne pomohl manzel - vzal si po porodu 14 dni dovolene - bylo to uzasne, mela jsem cas a klid, abych se zregenerovala - doporucuju!
Tak pekny porod a zdrave a hodne mimi!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.05 15:34
Ahoj,
osobní zkušenost nemám, ale moje nejlepší kamarádka si prošla docela hustou poporodní depresí u prvního dítěte (doslova: „měla jsem chuť hodit dítě z okna a skočit za ním“). Osobně jsem její depresi spokojovala i s problémy s kojením, které u první dcery měla hooodně velké. Deprese se v rámci šestinedělí mírnila („brečím už jen odpoledne“) a úderem šestinedělí byla pryč. U druhé dcery se deprese opět dotavila, ale bylo to víc v pohodě („no jo, už zase brečím, ale jen odpoledne“). Druhou dceru kamarádka de facto nekojila vůbec, takže kojením to nebylo. Sama říkala, že se sice cítí blbě, ale už ví, co to je a že to přejde a tak nějak ty svoje stavy snáší lépe. Navíc velkou roli hraje i fakt, že už člověk ví, co s mimčem.
Ať tě poporodní deprese mine!!!
Jana + Kačenka 11,5m
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.05 16:43
Ahoj, taky čekám druhé mimi a budu ho mít dřív než ty, tak ti pak dám vědět 
Já jsem poporodní deprese přisuzovala hlavně tomu, že jsem s malou byla sama, asi proto, že jsem se nervovala s tatínkem už v těhotenství, byla protivná i Kristýnka a jakmile jsem přišly z porodnice do prázdného bytu, kde nebyl nikdo, kdo by mi pomohl a vystřídal mě třeba u prdíků, ze kterých jsem byla děsně unavená, bylo to šílené. Sice jsem ji nikdy nechtěla hodit z okna, ale občas, když jsem už fakt nevěděla co s ní mám dělat, jsem ji nechala prostě řvát a šla brečet vedle do pokoje.
Fakt doufám, že tentokrát to nepřijde a pokud jo, tak že to bude trvat jen těch 6 týdnů
Přeju všem pevné nervy Katka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.05 17:22
Ahoj,
2 děti už mám tak můžu napsat vlastní zkušenost. Po prvním porodu, který byl dost komplikovaný a dodnes považuju za zázrak, že jsme ho přežily obě, jsem neměla snad doslova depresi, jen poporodní blues. Mnohokrát jsme brečely s Míšou spolu, jí trápily prdíky a já si moc nevěděla rady. Taky jsem byla dost vedle, když mi konečně docvaklo, že tohle je už opravdu napořád, že ten ubrečený uzlík je na mě závislý a já si s ní přitom nevím rady. No nějak to po šestinedělí vyšumělo. Druhý porod byl už míň dramatický, sice taky císařem, ale už byl plánovaný, věděla jsem co obnáší a vše proběhlo celkem v klidu. Manžel byl prvních 14 dní doma. Byl to takový fofr, že na nějaké depresivní myšlenky nebyl čas. Samozřejmě jsem byla šíleně unavená, všechno mě bolelo, v noci jsem hodně kojila atd., ale už mě to tolik nepřekvapilo, spoustu „triků“ jsem už znala a nebyla jsem tak bezradná.
Teď jsem ráda, že už je mladšímu prckovi rok a že za další rok to bude zas o něco lepší, domluvíme se spolu atd. Nějak z toho malinkatého miminečka odvázaná nejsem, připadá mi hrozně zranitelné a křehké a moc se o ně bojím.
Příbuzná mého kamaráda neměla po prvním porodu žádné problémy a po druhém ji postihla laktační psychóza, musela přestat kojit, brala antidepresiva a babička se musela nějakou dobu starat o miminko. Těžko se to dá dopředu odhadnout, ale prý v tomto hraje roli i dědičnost.
Katka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.05 17:42
Ahoj holky,
tak to moc potěšená nejsem. Máťovi je 10 měsíců a mě se zdá že jsem ještě z deprese nevyšla. už dopředu se děsím druhého mimča (i když o něm zatím ani neuvažuju)
magika
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Missorka
21.11.05 18:38
Ahoj,
díky za téma, dost mi pomohlo, že to není až tak vzácné, mít podobné pocity a trpět záhadou zvanou „poporodní depka“. Přestože bych ráda měla dvě děti, bere mi odvahu prožít opět to co jsem prožívala při tomhle prvním mimču. Navíc jsem za tenhle půlrok zestárla snad o deset let, mám nespavé uřvané dítko a jsem občas na pokraji sil. Momentálně už sice neprožívám depresi v pravém slova smyslu, ale návaly hormonů se mnou občas dost mocně zacloumají. Snad se vše zlepší, až přestanu kojit, nevím, ale na dalšího potomka nemám ani pomyšlení.
Magiko - kdybys chtěla pokecat, písni SZ.
mějte se hezky
sanynka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.05 19:01
Ahoj holky, tak na to se opravdu „těším“. Čekám své první mimi za 5 týdnů a i když na poporodní deprese připravuju aspoň teoreticky sebe i manžela, nedovedu si to představit v praxi… Zkušenost můžu poskytnout jen jako svědek - známá měla u prvniho dítěte poporodní depresi, jejímž výsledkem byl její nezájem o dítě (musela se o péči o dítě zapojit babička) a její neustálé brečení, nasazení antidepresiv a tím pádem i konec kojení. No a u druhého dítěte vůbec nic. Jako laik si to vysvětluju tím, že na rozdíl od prvního porodu, ten druhý prožila absolutně pohodově, stejně jako kojení. Ale asi to bude spíš příznivější konstalací hormonů po druhém porodu než po tom prvním…
Přeju všem „bezdepresivní“ poporodní období !
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
21.11.05 21:13
Ahojky,
moc casto se do diskuzi nepripojuji, ale tohle me nedalo. Pri prvni dceri jsem mela klasickou depinu - nevedela jsem co delat, kdyz…, mela jsem pocit, ze muj zivot ziji v 2hodinovych kojicich intervalech, nikam a nic jsem nemohla a porad jsem cekala na ten prival materskych citu, ktere se jaksi nedostavovaly, dcera miminko me moc nebavila-navic mela vyrazku a vypadala jako zombie, s manzelem jsme se hadali a brecela jsem i u vecernicku a naprosto jsem pochopila proc je v tresnim zakone paragraf Vrazda novorozence matkou (to prehanim, je potreba to brat s humorem:)) Naprosto presne jsem vedela, ze dalsi dite uz nikdy. Jeste musim dodat, ze porod jsem mela hrozny a dost dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat a dodnes na to nerada vzpominam. Dnes je dceri 2,5 je bajecna a mame spolu skvely vztah, ale navic k tomu mame jeste mesic a pul starou dalsi holcicku. Porod byl skvely a kdyz mam tezkou chvilku tak na to vzpominam a hned je mi fajn. ALE hlavne poporodni DEPKU NEMAM vsechno zvladam skvele a miminko si hrozne uzivam a mame doma pohodu. Mozna je to i tim, ze mi manzel vic pomaha, vim jiz co a jak a hlavne nemam na to cas a dost nechapu jak bylo mozne, ze jsem s prvni dcerou treba v poledne nemela ani vycistene zuby a mela porad pyzamo…
Takze holky nebojte se vsechno bude urcite lepsi - jdete to toho a uzijte si to !!!!!
Bubina
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
