Poporodní deprese a antidepresiva
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Psychiatrovi bych ze slusnosti zavolala, ze nepřijdu. A jestli se citis lip, proc bys musela brát ty leky? Určitě to zvladnes i bez nich. Bude lip 
ja jsem ted taky po sestinedeli a s kojenim mam problemy, takze chapu. Ale proste musime to dát, pro ty prcky, ktery za to nemuzou. 
- Citovat
- Upravit
K tomu psychiatrovi pochopitelně nemusíš a můžeš to zkusit risknout bez léků.
Ale - riskuješ velké průšvihy.
Víš co - zkus si najít nějakou psychiatričku, ke které si zajdeš pro druhý názor a vysvětlíš ji jak se teď aktuálně cítíš.
Co ale udělej určitě je že si najdeš psychoterapeuta či psychoterapeutku a budeš to tedy řešit bez léků.
Když to jen necháš být, tak je téměř jisté, že se to rozjede hodně ošklivě.
Dobře vybrané léky nebrání kojení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Psychiatrovi bych ze slusnosti zavolala, ze nepřijdu. A jestli se citis lip, proc bys musela brát ty leky? Určitě to zvladnes i bez nich. Bude lip
Protože pocit cítím se lépe je velmi klamný, zejména v rámci deprese která je spolupodmíněná hormony, nevyspáním a únavou. Deprese není jen tak nějaký výmysl, ale poničená biochemie v mozku. A nejde ji srovnat jen tak mávnutím proutku. Je možné to chvíli rvát silou vůle, protože člověk nechce k psychiatrovi. Ale nebývá to udržitelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Najdi si nějakého vlastního psychiatra. Ale jestli se cítíš o hodně líp samozřejmě nemusíš. Uvidíš jak to bude pokračovat kdyby se to táhlo tak si najdi někoho jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sama za sebe, zkus peci o dite dat na par dni manzel/babicka jestli mas tu moznost a bez se poradne vyspat, najist dat si oraz… kdyz to vsechno bude ok tak bych sla pripadne jen na kontrolu a uvidis… je mozny, ze proste jen to tvoje telo nedalo ten cely kolotoc okolo tehotestvi, porodu a kojeni a potrebuje dohnat zasoby energie a celkove si myslim, ze vykaslat se na kojeni bylo pro tebe to nejlepsi ever a sama za sebe bych s tim sekla jeste klidne o par dni/tydnu driv… kojeni je pro zensky telo fakt zahul a prolaktin je dle myho nejhorsi hormon ever a muzes byt proste na nej vyrazne vic citliva… kdyz nebude tak je dost pravdepodobny, ze se das do klidu a bude dobre…
aneb deti nemam, ale presne tohle je jeden duvod proc s kojenim nechci nic spolecnyho a radsi dite na UM nez resit zniceny bradavky, psychiku apod.
- Citovat
- Upravit
Homeopatika, name fungovaly ale na kazdeho nemusí. Za pokus to stoji taky jsem nechtěla pri kojeni brat prasky, ani jsem nevěděla ze to jde… Bala jsem se ze mi psychiatr zakaze kojit a to by me asi fakt polozilo… Brecela jsem jen jsem malyho slysela beknout, úplně vyklepla ze všeho, ze dělám všechno špatně, proto u me breci a u babicek a taty je spokojenej, jen ja to s nim neumím, nemela jsem ani mit dítě, kdyz se o nej nedokazu pořádně postarat…to mi porad jelo v hlavě… Nešlo mi usnout, ani v noci a přes den uz vubec… Kdyz spal malej u me vedle v postylce, budilo me kazdy zavrteni, kdyz si „vzal sluzbu“ tatinek, stejně jsem vylitla na prvni kniknuti, bala se ze on ho neuslysi bo bude zabranej do neceho na PC - hokej, hry…a to same mela i svagrova se synovcem, bala se usnout ze ho neuslysi brecet, ze ji to nevzbudi, i kdyz ho mela nablizku. Protoze se ji to stalo v porodnici ze usla tak tvrde vycerpanim ze ji na kojeni museli vzbudit ze ji breci dítě. Ja zase v porodnici kvůli placi ostatnich miminek (moje spalo, skoro neplakalo) a vecnemu courani lidí po pokoji - sestry, návštěvy v jakoukoliv hodinu nebo úklid apod - nespala skoro vubec, ani pak doma jeste asi tyden nebo dva… u me to taky mohlo byt i splasenou stitnou zlazou, nech si ji radši zkontrolovat, muze zpusobit i ty deprese! Mne se to spaní upravilo i diky tomuhle a taky těm homeopatikum ktery mi doporučila skvělá psycholožka z nějaké poradny pro zeny/matky - byla placena takže jsem tam byla jen asi 3×, ale pak zase zacaly rust zzby a kdyz uz bych i spala, zacal se budit malej cim dal tim častěji, a byla jsem v haji s nervama o5 
Coz jsem brala jako trest za to ze jsem si nevazila a nevyužila toho kdyz spal hezky. Bylo mi to i lehce naznaceno okolím… Ta podpora rodiny je hrozne dulezita v tomhle, nenechat ženskou se v tom placat s tím ze to prejde po 6tineděli, ze to delaji ty hormony a ona se srovná, jako u nás. Jako muz pomahal, vozil i prebaloval, i ty babicky ale stejne sem vypadala jako hvezda beckovyho hororu o zombikach 
Drzim ti palce at je líp, psycholog muze taky pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravím, chci se zeptat maminek co měly poporodní depresi na radu. 3. týden po porodu se moje dítě přestalo přisávat a z kojení se stala noční můra, každé kojení trvalo hodinu, malý řval a já u toho brečela, pak už jsem na něj i ze zoufalství řvala. Nakonec se vždy najedl, ale pak následovalo hodinové uspavání, po něm hodinu spal a začalo to znovu. No nějak v tom třetím týdnu se u mě všechno pokazilo. Malého jsem přestala mít ráda, začala jsem si připadat hnusná, tlustá a neschopná. Každý den mě bolí hlava a bolí mě vlastně všechno, klouby, svaly. Zhoršovalo se to vždy, když se mi zvedla laktace. Minulý týden se mi zvedla tak, že jen do úlevy jsem musela odstříkat 300 ml a to mě úplně sejmulo. Dva dny jsem nebyla schopná vylézt z postele. Dítě mě vůbec nezajímalo, nezajímalo mě nic. Ani jsem nejedla. Po dohodě s manželem jsem se rozhodla, že v zájmu svého duševního zdraví přestanu kojit. Teď po týdnu už prakticky nemám mléko a je mi daleko líp. Už si zvládám malého i pomazlit. A teď k mé otázce. Dnes na kontrole po 6ti nedělí jsem to řekla mému gynekologovi a ten mě poslal za nemocničním psychiatrem. Doktor se mi vůbec nelíbil. Vlastně se mě na nic moc nezeptal, byl arogantní a jen mi napsal antidepresiva. Nechci brát léky, hlavně když se teď cítím líp. Nevím co mám dělat. V pondělí k němu musím na kontrolu, ale já mám z něj hrozný pocit a nechci tam. Můžu prostě nepřijít k psychiatrovi? A braly jste některá na deprese léky? Nemáte někdo typ, jak to zvládnout bez nich. Omlouvám se za román a diky za rady
Určitě bych zašla aspoň k jinému, rozhodně s tím nebojuj sama, protože to dítě tu bude pořád a bude tě potřebovat. Měla jsem to skoro stejně, jako ty, a na pohotovosti mě poslali na lůžko. A to byl teprve masakr, být měsíc oddělená od tři týdny staré dcery. Propustila jsem se sama na revers. Taky jsem nechtěla zobat prášky preventivně, dohodla jsem se s psychiatrem, predepsal mi léky, které učinkují do pár minut - ať je mám radši po ruce. Od té doby, bude to už 11 měsíců, jsem si dala jeden, když měla malá vysoké horečky a jen a jen kakala a plakala a manžel byl na služebce. Moc ti držím palce, neboj, uteče to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě poporodni deprese sejmula ještě v porodnici, 8.Dni po porodu mi úplně hrablo a manžel mě odvezl do krizového centra v Praze, kde konzultace jak s psycholozkou, tak s psychiatrem a jednání bylo pro mě naprosto šílené a byla jsem přesvědčena, ze domu už ani nejedu. Na gynde mi zastavili laktaci, vyznamne se mi ulevilo, ale největší úleva přišla až poté, co jsem si našla vlastního psychiatra, skvělého chlapíka, všechno to s nim probrala a ten mi kromě AD nasadil i léky na uzkosti, protože jsem nemohla vůbec spát ani jist. Do měsíce jsem se cítila úplně normálně, za další dva vlastně skvěle. Takže za mě má rozhodne smysl najít si vlastního lékaře a konzultovat s někým, kdo ti bude sedět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám poporodní deprese léčíme se AD… najdi si doktora který ti sedne Muže se stát že přijde krize a všechno se zhorší. Jakmile jsem přestala kojit ( Já Teda 3 nedele jen odstrikavAla krmila přes prst a snažila se to nějak zachranit) tak se mi ulevilo ale jakmile zacla jen trochu stresova situace Všechno to na mě padlo a ja se šla schovat na WC s brekem. Dobrý Lékař posoudí svuj stav a pomůže ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Strach
Mám strach, že budu mít laktační psychózu. Zažili jste ji? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Poporodni deprese
Dobrý den, mám takový dotaz. Konci mi šestinedělí a nevím si rady se svými pocity.Asi tři týdny po porodu jsem měla silnou depresi, pak se to uklidnilo a teď mě znovu začínají chytat depky. Své děti miluju, ale nejsem vyloženě nějak vyprděná z kojence a asi ani nemám žádné ty mateřské pudy, co mají všichni okolo mě, je mi to hrozně líto a přijdu si jako špatná matka, že někdy mě napadají ošklivé myšlenky, že mě to mateřství nebaví v těch začátcích. Mam ještě 3letou dceru a s ní je to už úžasné, ale to miminko mě šíleně vybíjí, hlavně to, že v noci špatně usíná a je brzy vzhůru. Vsichni pořád říkají, že se to změní, ale zatím se nic nezměnilo a já jsem víc a víc nešťastná. A už začínám přemýšlet i o psychologovi..Nevím, jestli to dělá kojení, nebo to šestinedělí, nebo musím překonat nějaký čas, až malej začne něco dělat a něj jen spát, jíst a plakat. A doufám, že mě neukamenujete a budete někdo mít podobné problemy.,abych věděla, že v tom nejsem sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Avalonek ja mela to same. Zadne hrozne myslenky me teda nenapadaly, ale porad jsem myslela na to, ze jsem byla blba a mlada a ze jsem mohla jeste pockat. Ze si vsichni okolo uzivaji bez deti, nekteri i s nimi a jen ja mam doma maleho urvance.. mozna to bylo i tim, ze jsem otehotnela hned, tehotenstvi jsem nemela lehke a porod katastrofalni. Necitila jsem tu lasku.. ale starala jsem se o nej, jak nejlip jsem mohla. S druhym ditetem to bylo uplne jine. Neotehotnela jsem hned, tehotenstvi bylo celkem v pohode a porod taky. Nevim proc.. proc jsem si to s prvnim neuzivala, jen jsem pretrpela tu dobu, bez zacal chodit do skolky.. je to hnusny, ze 
ale v sobe citim, ze bych za deti polozila zivot. Nikdy jsem nemela pocit, ze bych ublizila jim nebo sobe. Nebo ze bych treba dote nekde odlozila, utekla z domu… to nastesti ne. Nejsi v tom sama. Je nas hodne, jen o tom hodne matek nemluvi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Adriana1
Děkuju. Ja má stejný pocity, o malého se starám, ale prostě mě to nějak nenaplňuje. Citim se taková prázdná. A přes den se mi střídají pocity, kdy jsem v pohodě a pak to na mě padne, začne mě tlačit žaludek a bojím se co bude.To samé jsem měla i s dcerou a pak to samo odeznělo, ale teď to mám zase a jsem z toho nešťastná. Všechny co znám a mají děti, tak mi řekli, že všechno měli v pohodě, tak si zase připadám jako debil, který musí být něco extra. Přemýšlím, jestli by mi třeba nepomohli nějaké léky, ale nechce se mi přestat kojit, malý hezky přibývá na váze, ale aby ze mě ten stres necítil a nebyl kvůli tomu špatný..ale prostě to nejde jen tak potlačit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Avalonek píše:
Děkuju. Ja má stejný pocity, o malého se starám, ale prostě mě to nějak nenaplňuje. Citim se taková prázdná. A přes den se mi střídají pocity, kdy jsem v pohodě a pak to na mě padne, začne mě tlačit žaludek a bojím se co bude.To samé jsem měla i s dcerou a pak to samo odeznělo, ale teď to mám zase a jsem z toho nešťastná. Všechny co znám a mají děti, tak mi řekli, že všechno měli v pohodě, tak si zase připadám jako debil, který musí být něco extra. Přemýšlím, jestli by mi třeba nepomohli nějaké léky, ale nechce se mi přestat kojit, malý hezky přibývá na váze, ale aby ze mě ten stres necítil a nebyl kvůli tomu špatný..ale prostě to nejde jen tak potlačit.
Ano, i já si ty pocity pamatuju, ale že bych přemýšlela o lécích, to vůbec ne. A překonala jsem to, nebyla jsem sragora a našla smysl žití (koníčky, ruční práce, výlet). Asi nepochopím, proč lidi z takové nerozvážnosti hned vše zahazují a nachází útěchu v antidepresivech. Ono se jich dost těžko pak zbavuje…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zdravím, chci se zeptat maminek co měly poporodní depresi na radu. 3. týden po porodu se moje dítě přestalo přisávat a z kojení se stala noční můra, každé kojení trvalo hodinu, malý řval a já u toho brečela, pak už jsem na něj i ze zoufalství řvala. Nakonec se vždy najedl, ale pak následovalo hodinové uspavání, po něm hodinu spal a začalo to znovu. No nějak v tom třetím týdnu se u mě všechno pokazilo. Malého jsem přestala mít ráda, začala jsem si připadat hnusná, tlustá a neschopná. Každý den mě bolí hlava a bolí mě vlastně všechno, klouby, svaly. Zhoršovalo se to vždy, když se mi zvedla laktace. Minulý týden se mi zvedla tak, že jen do úlevy jsem musela odstříkat 300 ml a to mě úplně sejmulo. Dva dny jsem nebyla schopná vylézt z postele. Dítě mě vůbec nezajímalo, nezajímalo mě nic. Ani jsem nejedla. Po dohodě s manželem jsem se rozhodla, že v zájmu svého duševního zdraví přestanu kojit. Teď po týdnu už prakticky nemám mléko a je mi daleko líp. Už si zvládám malého i pomazlit. A teď k mé otázce. Dnes na kontrole po 6ti nedělí jsem to řekla mému gynekologovi a ten mě poslal za nemocničním psychiatrem. Doktor se mi vůbec nelíbil. Vlastně se mě na nic moc nezeptal, byl arogantní a jen mi napsal antidepresiva. Nechci brát léky, hlavně když se teď cítím líp. Nevím co mám dělat. V pondělí k němu musím na kontrolu, ale já mám z něj hrozný pocit a nechci tam. Můžu prostě nepřijít k psychiatrovi? A braly jste některá na deprese léky? Nemáte někdo typ, jak to zvládnout bez nich. Omlouvám se za román a diky za rady