Poporodní deprese

Anonymní
26.10.20 08:59

Poporodní psy

Nevíte o nějakém dobrém psychiatrovi v Ostravě?
Mám vážné psychické problemy. Začlo to hned po porodu..těhotenství jsem měla takové, že už nikdy nechci být znova těhotná.. hned po porodu mi začli šílené stavy v podobě nervů až agresivity, pláč, šílená ospalost, úzkosti, pocity že se nemůžu starat o dítě..v porodnici jsem tajně brecela ať sestřičky nevidí, aby mě nedali kdesi na psychiatrii a aby mi malého nevzali.
Je 14 dní po porodu a je to doma šílené. Bydlím s tátou a přítelem. Oba dva po mě rvou, když tady brečím, klepu se…už je to 10 dní co jsem nic nesnedla. Nedokázu skoro nic. Malý pořád řve, takže se ani nedokážu vyspat. Přítel je neustále v práci a odmítá mi jakkoliv pomáhat s malým. Starám se tu o něj jen já. Nemá nijak hodně těžkou práci, ani časově. Žádám ho každý den o pomoc, že už to nezvládám, že si snad něco udělám. Žádám ho ať mi pomůže alespoň po té práci. Odmítá to. Táta ten má své věci.
Dneska celé ráno i noc řve. Přímo řve. Nakrmeny vše. Ráno se přítel sebral po hádce semnou do práce a ještě mi z práce napsal že zůstává nakonec i na odpolední. Nezvládám to tu sama. Nemohu jít za malým když mám takové stavy. Bila jsem tu z nervů do stolu… Vztah na dně, já s dítětem na dně. Od mala mám psychické problemy. Potřebuji se vypsat. Nemám nikoho. Ani kdo by jej pohlídal. S přítelem se opravdu hnusně hádáme. Oba dva jak táta tak přítel po mě jen rvou a ponižují když brečím nebo když sedím schoulená v kuchyni.. když malý začne ještě k tomu řvát tak po mě oba dva začnou řvát, hlavně přítel, že mám jít k němu. A já to nezvladam k němu jít a manipulovat s ním. Ještě když zrovna řve. Když k němu zrovna prostě nejsem schopná jít, protože nejsem už schopna, tak po mě začne řvát a sprosté mi nadávat. Začne se rozčilovat a se vším mlátit. Ale nemohu přeci za to, že mám tohle s psychikou. Bolí mě to, když po mě řve chlap, kterému jsem vždy byla oporou když mu bylo ouzko. A teď tu pro mě není. Říkám si že už tu nechci byt. Žít.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6330
26.10.20 09:02

Zavolejte si záchranku, a řekněte co se děje. Pomůžou vám. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 09:06

Vím co by bylo.. nechci aby mě někde zavřeli…zbláznila bych se úplně..v nemocnici vždy nevydržím déle jak dva dny.. naposledy jsem podepsala revers…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 09:07

Sama mám babičku v psychiatrické léčebně. Je umírající.

  • Citovat
  • Nahlásit
3633
26.10.20 09:13

Kontaktuj bily kruh a nenech se jiz nadale psychicky týrat..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17085
26.10.20 09:16
@Anonymní píše:
Nevíte o nějakém dobrém psychiatrovi v Ostravě?
Mám vážné psychické problemy. Začlo to hned po porodu..těhotenství jsem měla takové, že už nikdy nechci být znova těhotná.. hned po porodu mi začli šílené stavy v podobě nervů až agresivity, pláč, šílená ospalost, úzkosti, pocity že se nemůžu starat o dítě..v porodnici jsem tajně brecela ať sestřičky nevidí, aby mě nedali kdesi na psychiatrii a aby mi malého nevzali.
Je 14 dní po porodu a je to doma šílené. Bydlím s tátou a přítelem. Oba dva po mě rvou, když tady brečím, klepu se…už je to 10 dní co jsem nic nesnedla. Nedokázu skoro nic. Malý pořád řve, takže se ani nedokážu vyspat. Přítel je neustále v práci a odmítá mi jakkoliv pomáhat s malým. Starám se tu o něj jen já. Nemá nijak hodně těžkou práci, ani časově. Žádám ho každý den o pomoc, že už to nezvládám, že si snad něco udělám. Žádám ho ať mi pomůže alespoň po té práci. Odmítá to. Táta ten má své věci.
Dneska celé ráno i noc řve. Přímo řve. Nakrmeny vše. Ráno se přítel sebral po hádce semnou do práce a ještě mi z práce napsal že zůstává nakonec i na odpolední. Nezvládám to tu sama. Nemohu jít za malým když mám takové stavy. Bila jsem tu z nervů do stolu… Vztah na dně, já s dítětem na dně. Od mala mám psychické problemy. Potřebuji se vypsat. Nemám nikoho. Ani kdo by jej pohlídal. S přítelem se opravdu hnusně hádáme. Oba dva jak táta tak přítel po mě jen rvou a ponižují když brečím nebo když sedím schoulená v kuchyni.. když malý začne ještě k tomu řvát tak po mě oba dva začnou řvát, hlavně přítel, že mám jít k němu. A já to nezvladam k němu jít a manipulovat s ním. Ještě když zrovna řve. Když k němu zrovna prostě nejsem schopná jít, protože nejsem už schopna, tak po mě začne řvát a sprosté mi nadávat. Začne se rozčilovat a se vším mlátit. Ale nemohu přeci za to, že mám tohle s psychikou. Bolí mě to, když po mě řve chlap, kterému jsem vždy byla oporou když mu bylo ouzko. A teď tu pro mě není. Říkám si že už tu nechci byt. Žít.

Jezis marja holka, to je hrozne. Chapu te, mela jsem s moji prvorozenou to stejne, neprestavala rvat jak je den dlouhy, ja byla uplne na prasky, brecela jsem, kricela jsem, proste psychicky na sesypani.

Ja mela ale jednu velkou vyhodu. Manzel pomahal, az se z nej kourilo a mel pochopeni. Kdyz mi ujizdeli zase nervy, rozhodne na mne nerval, snazil se pomoct, jak to jenom slo a odlehcit mi.

Vubec si nedokazu predstavit, jak ti asi je bez jakekoliv pomoci. Videla bych to takto:

1. Okamzite zkus vyhledat nejakou pomoc. Pritel a otec nepomuzou, tam pomoc necekej. Mamu, tetu, babicku, sestrenici nemas? Co takto zaplatit na 2-3h denne nejakou pani na hlidani z hlidacky.cz?

2. psychiatr je dobry napad, ale to ti akutne na tu situaci nepomuze. U mne, kdyz bylo nejhur, tak jsem mela pocit, ze to UZ NAVZDY BUDE TAKTO; SILENA HRUZA; NIKDY TO NESKONCI. A ono to skonci. Tvuj syn ma nejspis 3 mesicni koliku. Behem koliky dite rve stale vic a vic, kulminuje to na 6 tydnych a pak se to rapidne lepsi.

3. Davej si pozor, at malemu neublizis. To v tom stavu, ve kterem se nachazis, je realna hrozba. Pokud opravdu nevzvladas v ten moment, odejdi do vedlejsi mistnosti a uklidni se. Prodychej to.

4. Pokud kojis, OKAMZITE prestan kojit.

Muzes mi napsat soukromou zpravu. Kde bydlis prosim te?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 09:20

@warita děkuji za podporu. Neskutečně si toho vážím. Napíšu vám tedy zprávu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 09:25

Přítel jen vždy řekne že musí chodit do práce.
Přitom chodí do normální práce, jako skoro každý chlap…už na začátku těhotenství jsem mu brečela že to nedám..dával mi pořád iluze o tom jak krásné to bude…že se o nás postará..jenže nepostaral se o bydlení o nic. Když přes noc musí jít k malému ( po hodině řvaní jestli půjdu za ním nebo ne ) tak se strašně rozčiluje že za ním musí jít. Ale já se fakt snažím. Nejde to. Jen chodí do práce. Nic jiného nedělá. Nepomáhá doma, ani s malým, ani mě nic…

  • Citovat
  • Nahlásit
1375
26.10.20 09:26

@warita
jsi skvela, ze na ni reagujes a hlavne vis o cem to je.
snad se ti podari ji nasmerovat aby si nechala pomoct…tady uz to zavani nedejboze pruserem

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14251
26.10.20 09:33

Sežeň si opravdu teď hned nějakou pomoc, tady už končí veškerá legrace. Máš nějakou kamarádku, ségru, mamku, kolegyni, sousedku? Pokud ano, zavolej a popros o urgentní pomoc. Pokud ne, volej okamžitě Bílý kruh https://www.bkb.cz/ a nenech se už dál týrat tátou ani přítelem-protože tohle je právě ono - psychické týrání. Poporodní deprese je vážná diagnoza, ale rozhodně tě nebude nikdo zavírat někde na psychiatrické oddělení, někdy stačí opravdu jen málo - přestat kojit, nasadit vhodnou léčbu, poslechnout si odborníka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 09:35

Přestala jsem kojit kvůli problémům s kojením. Hrozně to bolelo a hlavně mi mléko neteče jak mi mělo. Navíc jsem v šestinedělí a jsem jen týden cca po porodu a přestala jsem už před několikati dny i krvácet. Nevím jestli je to v pořádku.

  • Citovat
  • Nahlásit
19234
26.10.20 09:40

No, je to tezke. Ja to mela po porodu s prvnim ditetem 4 mesice - on jen plakal, ja brecela hned po porodu a neprestala jsem prave 4 mesice. Sestricku od detske jsem doma uvitala v pyzamu jsk chodici mrtvola. Pomohla mi hodne laktacni poradkyne - mela jsem trochu problemy s kojenim. Ukazala mi co a jak a hlavne mi psychicky docela pomohla, aspon na chvili. Ja teda probrecela opravdu den i noc. Ale chlap, narozdil od tveho, hodne pomahal. Prisel z prace, vyfasoval kocar a sel jezdit. Ja uz sama pak zjistila, ze asi budu potrebovat pomoc, ze to nedam a uz navzdy budu zit v nocni kosili zalezla doma a brecici. No nakonec to samo preslo, najednou a nikoho nebylo potreba kontaktovat.
Mas-li ale sama psychicke problemy uz odmala, urcite se na nekoho obrat. Ja nikdy predtim problemy nemela a az po porodu jsem poznala, co dokazou hormony.
U tebe vidim problem s psychickym tyranim ze strany manzela a otce - to proste neni dobre. Zkus se obratit nekam, kde pomahaji matkam v podobnych situacich. Musis zmenit prostredi a pomoct sama sobe

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18792
26.10.20 09:43
@Anonymní píše:
Přestala jsem kojit kvůli problémům s kojením. Hrozně to bolelo a hlavně mi mléko neteče jak mi mělo. Navíc jsem v šestinedělí a jsem jen týden cca po porodu a přestala jsem už před několikati dny i krvácet. Nevím jestli je to v pořádku.

No to může být, taky mi to ustalo a pak zase začalo. Vezmi malého, obleč ho a jeď ke svému obvoďákovi. Tam mu všechno řekni!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 09:47

Po porodu vlivem hormonů a špatným kojením se mi rozjela poporodní deprese s třítýdenní hospitalizací, o mimino se staral muž a rodina, mně to bylo v tu dobu vcelku fuk, co s ním bude :oops: Do té doby jsem též netušila co hormony a psychika dokáže. Kdyby tě hospitalizovali dají malého na dětské oddělení a můžeš ho chodit navštěvovat, já měla oporu v manželovi tak tohle nepřipadalo v úvahu. Držím pěsti ať se ti uleví ale nenechávej to moc dlouho, moc rádo se to řítí jako lavina. Prosím anonym, jinak smazat.

  • Citovat
  • Nahlásit
8428
26.10.20 10:25

Zavolej na Bílý kruh bezpečí, do nejbližšího azyláku, do Klokánku… všude budou vědět, jak ti poradit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama