Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj maminky ![]()
Zhruba za necelé dvě hodiny to bude přesně týden,co mi praskla voda a jelo se do porodnice.Malá se narodila v sobotu ve 4.35h,mezi tím jsem si asi jako každá maminka prošla ukrutnýma bolestma,epi nestihli,malá mě potrhala na třikrát,šití bez umrtvení…Po porodu jsem měla zimnici,blouznila…Dnes už jsme s malou doma,ale já pořád citím ty bolesti,mám pocit,že na mě padají i poporodní deprese
Je toho teď prostě moc…Alespoň,kdyby šly vymazat z paměti ty otřesné zážitky z porodu
Jak jste to zvládali vy?Nějaké tipy?
![]()
Já byla teda v porodce ok, ale přijela jsem domů a klasické poporodní blues. Chvíli jsem brečela štěstím nad tím naším broučkem v postýlce a za minutu jsem brečela, že to nezvládám atd. Neměla jsem teda žádné hrůzostrašné vzpomínky na porod. Pomohlo mi to, že jsem se mohla vybrečet manželovi na rameni, jeho pomoc a podpora a hlavně čas. Neboj, všechno se usadí, i ty hormony, i když to může ještě pár dní/týdnů trvat. Posílám hodně síly ![]()
Příspěvek upraven 27.01.12 v 21:18
Holka! Nepoddávej se tomu. Máš doma krásné miminko, zřejmě i hodné, když můžeš takhle psát, tak si to užívej. Rány po porodu se zahojí brzy a na porodní bolesti zapomeneš dřív než se naděješ. Nebabrej se v tom a užívej si mimiska! ![]()
Snaž se co nejvíc spát, když spí miminko, tak spí i maminka. Hodně tulit maličkou k sobě, klidně s ní spát v posteli. Já měla první šestinedělí nic moc, porod byl v pohodě, o tom jsem skoro nevěděla, ale ty psychostavy před nástupem laktace apak různé dost barvité představy, co můžu dítěti svou neopatrností udělat… Uf.
Druhý porod též celkem v pohodě, ale s miminem proběhl bonding (kůži na kůži, žádné odnášení), spal se mnouv posteli a šestinedělí bylo mnohem víc v pohodě, ani jsem o něm nevěděla.
Důležité je si to srovnat v hlavě, přijmout to takové, jako té bylo, dokázat to v sobě uzavřít, vyřešit. Pokud by se stav zhoršoval, tak se objednat k psychologovi, není to žádná ostuda. Jinak přímo porodními traumaty se zabývá Michaela Mrowetz, tak může minimálně poradit, ke komu jít
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejde
Jenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá ![]()
Rady???
Pritul se ke sve dcerce, cichni si jak voni, procechrej jeji vlasky, pohlad tu nejhebci tvaricku jaka muze existovat, a podekuj za to, ze je zdrava a v poradku!!!
![]()
Ano, bolelo to,bylo to tezke, je to zazitek na cely zivot! Ale je to pryc a ted uz budete jen vy! ![]()
VeronikaNel píše:
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
A taky okamzite uhod na pritele!!!!! Treba si to jen neuvedomuje!
VeronikaNel píše:
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
Nevař a neuklízej. Jako to myslím smrtelně vážně, co ty máš po porodu v šestinedělí lítat? Musíš spát, musíš se hojit, porodem to opravdu nekončí, tělo se potřebuje navrátit do normálního režimu. Kdybys slyšela, jak mě PA sprdla, když jsem nepolehávala. Šestinedělka se má co nejvíc šetřit. Venčit psy? Si dělá přítel prdel, ne? Snad může aspoň dvakrát za den zvednout zadek a jít se psama…
Barca12345 píše:VeronikaNel píše:A taky okamzite uhod na pritele!!!!! Treba si to jen neuvedomuje!
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
Zjevně si to neuvědomuje už celých 9měsíců
Nevím,zda s ním chci ještě vůbec být a to mému stavu moc nepřidá…
Ale jinak samozřejmě děkuji bohu,že mám zdravou a krásnou holčičku,ona a pejsci,kteří se o ní starají víc než její otec jsou jediní,kteří mi zvednou náladu
![]()
Gladys píše:VeronikaNel píše:Nevař a neuklízej. Jako to myslím smrtelně vážně, co ty máš po porodu v šestinedělí lítat? Musíš spát, musíš se hojit, porodem to opravdu nekončí, tělo se potřebuje navrátit do normálního režimu. Kdybys slyšela, jak mě PA sprdla, když jsem nepolehávala. Šestinedělka se má co nejvíc šetřit. Venčit psy? Si dělá přítel prdel, ne? Snad může aspoň dvakrát za den zvednout zadek a jít se psama…
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
VeronikaNel píše:Barca12345 píše:Zjevně si to neuvědomuje už celých 9měsícůVeronikaNel píše:A taky okamzite uhod na pritele!!!!! Treba si to jen neuvedomuje!
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
Nevím,zda s ním chci ještě vůbec být a to mému stavu moc nepřidá…
Ale jinak samozřejmě děkuji bohu,že mám zdravou a krásnou holčičku,ona a pejsci,kteří se o ní starají víc než její otec jsou jediní,kteří mi zvednou náladu![]()
No, tak pokud je to tak, tak tim tuplem bych urcite nevarila a neuklizela - samozrejme v ramci moznosti!!! ![]()
Barca12345 píše:Gladys píše:VeronikaNel píše:Nevař a neuklízej. Jako to myslím smrtelně vážně, co ty máš po porodu v šestinedělí lítat? Musíš spát, musíš se hojit, porodem to opravdu nekončí, tělo se potřebuje navrátit do normálního režimu. Kdybys slyšela, jak mě PA sprdla, když jsem nepolehávala. Šestinedělka se má co nejvíc šetřit. Venčit psy? Si dělá přítel prdel, ne? Snad může aspoň dvakrát za den zvednout zadek a jít se psama…
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
![]()
![]()
![]()
![]()
Moc mi netleskej, já jsem dělala superženu, dva dny po porodu na hřišti, zkrátka blběna. Sotva jsem lezla, ale dělala jsem hrdinku
Stejně to nikdo neocení.
Pak jsem se vzpamatovala, jídlo mi přinesla mamka z jídelny, muž se postaral, zkrátka jde jen o to to přijmout ![]()
Gladys píše:Barca12345 píše:Moc mi netleskej, já jsem dělala superženu, dva dny po porodu na hřišti, zkrátka blběna. Sotva jsem lezla, ale dělala jsem hrdinkuGladys píše:VeronikaNel píše:Nevař a neuklízej. Jako to myslím smrtelně vážně, co ty máš po porodu v šestinedělí lítat? Musíš spát, musíš se hojit, porodem to opravdu nekončí, tělo se potřebuje navrátit do normálního režimu. Kdybys slyšela, jak mě PA sprdla, když jsem nepolehávala. Šestinedělka se má co nejvíc šetřit. Venčit psy? Si dělá přítel prdel, ne? Snad může aspoň dvakrát za den zvednout zadek a jít se psama…
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
![]()
![]()
![]()
![]()
Stejně to nikdo neocení.
Pak jsem se vzpamatovala, jídlo mi přinesla mamka z jídelny, muž se postaral, zkrátka jde jen o to to přijmout
Tleskam tomu, jak je to napsano, doslova tak, jak to ma byt!
Gladys píše:VeronikaNel píše:Nevař a neuklízej. Jako to myslím smrtelně vážně, co ty máš po porodu v šestinedělí lítat? Musíš spát, musíš se hojit, porodem to opravdu nekončí, tělo se potřebuje navrátit do normálního režimu. Kdybys slyšela, jak mě PA sprdla, když jsem nepolehávala. Šestinedělka se má co nejvíc šetřit. Venčit psy? Si dělá přítel prdel, ne? Snad může aspoň dvakrát za den zvednout zadek a jít se psama…
Ona je hrozně hodná,jen jí nakrmím,pomazlím,přebalím a zase spinká,o to nejdeJenže je to asi větší změna,než jsem čekala,tak je těžší to příjmout.Přítel je sice doma,ale podpora žádná,naopak…Když se chci vybrečet,jdu třeba do koupelny.Spát moc nemůžu,právě kvůli tomu,že přítel moc nepomáhá.Než uklidím a uvařím,už je zase čas krmení,do toho venčení pejsků…Zvláštní ale je,že ty depky na mě padají hlavně večer…A když už si můžu jít konečně lehnout,trápí mě bolesti zad než to nějak slehne a do toho mi hlavou jedou obrázky z porodu
Jsem už sice máma,ale jediná podpora,kterou mám je moje mamka,která tu ale bohužel teď nemůže být semnou a tak fňukám jak malá
Ale jo,s těma pejskama i dojde,ale až když se mu chce a to je většinou nejdřív kolem poledne,což je blbost,to snad chápete
Večer to nevadí,čím později,tím lépe,alespoň vydrží do rána…
nj,nevařit a neuklízet ale znamená umřít hlady a zplesnivět…nikdo jiný to neudělá
Pračka je pro něj španělská vesnice stejně jako pánev a vysavač a vzhledem k těm pejskům se tu musí uklízet pravidelně.Já jsem zvyklá,dělala jsem to i v těhu do posledního dne,ale teď už vážně nemohu
Ve středu se sám nabídl,že bude vstávat k malé…jenže byl tak línej,že nevstal ani na budíka ![]()
Tip 1:
zpětně v porodu už bych se nebabrala, to je úplně zbytečné. Malá je na světě, je krásná a zdravá ![]()
Tip 2: řešit s přítelem. A jak se choval před porodem? Taky máme pejska, malé je 10 měsíců a zatím ho skoro pořád venčí jen manžel, při tom bere i smetí. Pomáhá i s dalším, ale musím si říct a hodně připomínat, nicméně pomáhá.
Tip 3:
neutápět se v myšlenkách, že něco nelze zvládnout. Máš víc síly než si myslíš, ale přítel by ti měl hodně pomáhat.
Tip 4:
mazlit se s tím překrásným miminkem skoro při všem
![]()