poprvé přes noc u babičky

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Lora
91
8.1.07 22:18

Ahoj,
nedá mi to, abych nereagovala na tento velmi rozšířený, ale podle mého názoru velmi nešťastný blud. Děti v tomto věku (1-2 roky, ale ještě mnohem později) nemají zdaleka duševní výbavu na to, aby záměrně pláčem a zoufalým naříkáním vydíraly rodiče nebo testovaly jejich hranice či svoji pozici v rodině. To je naše dospělá optika, zcela se však míjí s pochopením světa malého dítěte. Malé dítě zažívá při odloučení od matky (tím je samota, tma, ale i spánek) pocity úzkosti, někdy hraničící až se strachem o život. Potřebuje utěšit, ubezpečit, znovu nabýt důvěru ve svět (nejlépe v matčině náruči). Tím více, oč byla jeho separace více ohrožující (pobyt na JIP je traumatickou zkušeností, ze které se normální dítě bude vzpamatovávat i týdny). Proboha sedativa! Na to opravdu nemám slov… Děti, které po proplakaných hodinách (nedejbože nocích) umlknou a spinkají, nejsou děti, které se „naučily spát“ nebo se „naučily, kde je jejich místo“. Jsou to děti, které ztratily naději, že je někdo utěší. To není dovednost, to je zranění. Vím, že návod na uspávání dětí v mnou kritizovaném duchu dnes podávají i mnozí pediatři… a je mi z toho velmi smutno.
Zdravím, Lora
 Lora

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Klea
532
9.1.07 06:49
Lora píše:
Ahoj,
nedá mi to, abych nereagovala na tento velmi rozšířený, ale podle mého názoru velmi nešťastný blud. Děti v tomto věku (1-2 roky, ale ještě mnohem později) nemají zdaleka duševní výbavu na to, aby záměrně pláčem a zoufalým naříkáním vydíraly rodiče nebo testovaly jejich hranice či svoji pozici v rodině. To je naše dospělá optika, zcela se však míjí s pochopením světa malého dítěte. Malé dítě zažívá při odloučení od matky (tím je samota, tma, ale i spánek) pocity úzkosti, někdy hraničící až se strachem o život. Potřebuje utěšit, ubezpečit, znovu nabýt důvěru ve svět (nejlépe v matčině náruči). Tím více, oč byla jeho separace více ohrožující (pobyt na JIP je traumatickou zkušeností, ze které se normální dítě bude vzpamatovávat i týdny). Proboha sedativa! Na to opravdu nemám slov… Děti, které po proplakaných hodinách (nedejbože nocích) umlknou a spinkají, nejsou děti, které se „naučily spát“ nebo se „naučily, kde je jejich místo“. Jsou to děti, které ztratily naději, že je někdo utěší. To není dovednost, to je zranění. Vím, že návod na uspávání dětí v mnou kritizovaném duchu dnes podávají i mnozí pediatři… a je mi z toho velmi smutno.
Zdravím, Lora
 Lora

Tak s tímhle naprosto souhlasím!!!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
barrera
156
9.1.07 10:45

Máří a Emitom - holky díky, já to už zkoušela všelijak, jenže je problém i v tom, že JOhanka už přelézá postýlku… a buší na dveře, nebo, když je nechám pootevřené vykukuje za nimi. Zkoušela jsem to podobrém, i pozlém, bez úspěchu. Chce ještě mlíčko, pak nočník atak pořád dokola… Trvá to třeba 3 hodiny ńež už nemám trpělivost a jdu si lehnout taky - navíc už bývá docela pozdě. Vyplakat v postýlce prostě nelze - vylézá z ní ven…
Loro , souhlasím,že malinké miminko potřebuje být v blízkosti maminky, ale ve 2 letech už jsou děti mentálně úplně v jiné rovině, je to nediskutovatelné, že mě moje maličká prostě a jednoduše manipuluje. Je to každodenní boj o to, kdo je ten, kdo říká, jak věci budou. Nepíšeš, jak máš staré dítko ty, ale možná máš mladší miminko… Co bys dělala ty? šla bys spát v 8, protože to tak tvá ratolest vyžaduje? Nebo jaké je tvoje doporučení? - jen píšeš samou kritiku, ale rada žádná…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
emitom
583
9.1.07 10:52

Loro, taky souhlasím, že se to nemá přehánět-v době kdy naše malá nechtěla moc spát, mi každý říkal, nech ji vyřvat. Já fakt reagovala na dvouleťáka, který - aspoň myslím, vycházím ze své zkušenosti - v postýlce úpěnlivě neřve, ale přesně jak se píše - zdrhá, chce nočníček, hračku.. prostě co ho napadne..
Asi jsme divní, ale u nás přestože to po příchodu z nemocnice vypadalo dramaticky fakt pomohlo to, že jsem ji nechala samotnou v ložnici po pohádce, pak se tam jednou vrátila v klidu, podruhé jsem už pohrozila, že se budu zlobit.. žádný úpěnlivý prosby ani řev se nekonaly
Jo, a asi hodně pomohlo to, že jsme v tu dobu koupili chůvičku a noční světýlko-to ji zaujalo, vysvětlily jsme si, že když něco bude chtít, má zavolat do chůvičky–nijak to nezneužívá, prostě volá jen když chce na nočník - nebo když jí spadnou ponožky :D - ty jí zatím nandavat v noci nejdou, na to potřebuje asistenta
Na to, abych ji tam nechala řvoucí jsem moc velkej srab, to by mi uši trhalo.. ale to, že si fňukne a za chvíli pozná, že tím nic nedosáhne, považuju za rozumné-nehnat se tam hned, ale vyčkat chvilku jestli to fakt povede k velkému řevu, nebo za chvilku ztichne

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Klea
532
9.1.07 10:57

Ahojky Barrera, nemyslím si že skoro u dvouletého dítěte zmůšeš něco po zlém spíš naopak se ještě víc zatvrdí.
Jediné co mě v tvém případě napadá, prostě zkusit si jít lehnou s ní, dokud neusne a pak postupně zkoušet to, že si s ní lehneš a začneš odcházet.
Já se totiž držím zlaté rady své mámy, že děti nemají jít spát s pláčem nebo jakkoli vystresované, hůř se jím usíná a mají horší spaní.
Tohle se mi vždycky potvrdilo se synem, když měl taková ta vztekací období, že nepůjde spát, nebo vymýšlel cokoli aby nemusel jít do postele a končilo to řevem tak usínání a následný spánek byl mnohem horší, než když jsme přistoupily na nějaký kompromis a on v klidu usínal. Chce to pevné nervy a hlavně bez stresu a pláče! A taky možná nějaké bodové světlo do zásuvky
To je moje zkušenost, třeba bude některá maminka nesouhlasit, ale opět je to věc názoru

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
emitom
583
9.1.07 11:15

Klea, ta rada tvojí mamky je fakt super, s tou souhlasím a snad i u nás to vždy tak bylo.. já si myslím, že každé dítě do toho samostatného usínání dospěje a dřív nemá smysl ho nutit, bylo by to jen násilí.
Ale malá od Jany už prý sama spala, pokazilo se to až po tom hlídání..
Fakt asi jediná jistá rada je, že čas to spraví..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Klea
532
9.1.07 11:20
emitom píše:
Klea, ta rada tvojí mamky je fakt super, s tou souhlasím a snad i u nás to vždy tak bylo.. já si myslím, že každé dítě do toho samostatného usínání dospěje a dřív nemá smysl ho nutit, bylo by to jen násilí.
Ale malá od Jany už prý sama spala, pokazilo se to až po tom hlídání..
Fakt asi jediná jistá rada je, že čas to spraví..

Přesně tak, čas to spraví, nemá cenu to lámat přes koleno, bohužel jí to hlídání u babičky rozhodilo, ale myslím, že se to opravdu časem vrátí do starých kolejí, vím, že to teď musí být o nervy, ale chce to vydržet

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
emitom
583
9.1.07 11:26

jen se ještě chci vrátit k tomu, že pomůže když si s ní půjde lehnout.. taky jsem to dělala, trochu se mi to vrátilo jako bumerang-jde to když je třeba opravdu neklidná, nemocná a nemůže zabrat.. ale standardně ne, pže ležet 3h s dítětem když má člověk třeba druhé (což není případ jany, ale dost často ano..), prostě nelze.. a u nás to bylo blbé v tom, že usnula, ale jakmile zjistila, že jsem už odešla, bylo hůř než předtím.. takže od toho jsem upustila.. ale dlouho jsem to takhle praktikovala, skoro až do jejích dvou let jsem ji uspávala při kojení

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
barrera
156
9.1.07 11:57

jo jo holky. je pravda, že pozlém jsem nezmohla vůbec nic :( akorát jsme z toho byly špatné obě.
ale to že spinkala sama bylo báječné. mě mrzí že to teď odmítá. snad se to spraví.
jediné co johanka chce, je, abych usnala s ní. my to takhle praktikovyly asi do roka. pak začala spát sama, ale bylo to s křikem, ale po 3 dnech to šlo výborně a dobrovolně. právě toho se bojím, abych ji nerozmazlovala když si s ní půjdu každý večer lehnout až do úplného spánku a nakonec to všechno nebylo ještě horší. ale odplížit se dřív než usne mi nevyjde - kojím, a tak i když už johanka spinká, vemu jí prso, hned se probudí a chce „duhý“…
spíš byste tedy přistoupily na usínání společné a potom šup do postýlky až usne?
jak řeknu že jdem do postýlky, hned si začne vymýšlet všechno možný, aby tam nemusela.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
emitom
583
9.1.07 12:22

jano, tady asi fakt jen jediná rada-prostě počkat
se říká, že dítě citově rozmazlit nejde, takhle malý.. ale já si pořád myslím, že už je prostě chytroučká, zjistila, že jí ledasco projde a zkouší to..
a co prostě říct: jde se do postýlky, tam dostaneš mlíčko.. na to se určitě těší… a pak jí říct, tak a teď už se spinká, podívej Krteček (nebo s čím spí) taky spinká a jak moc šikovnej je, ty buď taky tak šikovná, ukaž mi to… to pochopí.. a snad nespustí hysterák.. já vždycky říkám - maminka teď jde dolů, ale zase za tebou přijde, ráno až bude světlo si spolu budeme zase hrát, teď spinkej, všechny děti spinkají (ona totiž miluje když něco dělají všechny děti :D :D )

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lora
91
9.1.07 18:11

Ahoj Barrero, Emitom, Kleo a ostatní maminky,
mrzí mě, že jsem se nemohla zapojit do diskuse dříve, ale dostanu se k psaní, jen když obě děti spí, nebo je manžel doma.
Abych odpověděla na dotazy a výzvy a reagovala na vaše názory: mám syna, kterému bude tři a půl roku a dceru, které je patnáct měsíců.
Co bych dělala? Je to těžké, vím o vývoji problému málo, ale předně bych se zamyslela, co se vlastně děje. Dcerka byla 2×? u babičky, špatně u ní usínala, „hledala“ mě. Po návratu domů nechce sama usínat, vyžaduje, abych byla u ní, dokud neusne. Pokud chci, aby usínala jako dříve, „zlobí“. Podle mne zažila (zažívá) dcerka úzkost z odloučení od matky (což je z vývojového hlediska zcela normální a na místě) a potřebuje hodně ujišťovat, že tu jsem pro ní, že jí neopustím, že budu nablízku vždy, když mě bude potřebovat. Tak to tedy budu dělat, dcerku budu chovat, zpívat jí… dokud neusne, ať to bude trvat jakkoli dlouho (to se prostě nedá nic dělat, až se dcerka „nasytí“, vše se vrátí do starých kolejí). Ale může se stát, že dcerka bude „zlobit“, bude mě třeba i odstrkovat, vztekat se. Tj. bude mě současně potřebovat a současně se na mě zlobit, že mě tak potřebuje a že jsem jí opustila (to je také úplně normální reakce). Takže jí i přesto budu uspávat libovolně dlouho… a já bych si s ní asi i povídala o tom, že jsem nebyla, ale už jsem, že se vždycky vrátím, že vím, že se na mě zlobí, ale že já to vydržím a stejně zůstanu s ní… Když už mi fakt poleze na nervy, poprosím manžela, aby to vzal chvíli za mě. Tak to bych asi dělala já. Souhlasím, že dvouleté dítě není miminko, ale jsou chvíle vypětí nebo ohrožení, kdy se brání tím, že se začíná jako miminko cítit i chovat (takže to bych jí prominula, že najednou jakoby neumí to, co dříve s přehledem uměla - třeba usínat, vydržet sama atd.) Až se krize překoná, ona se zase „znormální“.
Promiňte tu délku, stručněji mi to nejde.
Zdravím, Lora

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lora
91
9.1.07 21:04

Ahoj,
ještě se po pauze vracím… Když jsem teď uspávala dceru, napadlo mě, že asi nějak rozumím tomu pocitu manipulovanosti. Myslím si, že se můžu jako maminka cítit manipulovaná dcerou, aniž by k tomu dcera nějak přispěla (snažila se mě manipulovat). Pokud třeba při uspávání cítím silné protichůdné pocity (tj. chci dát dítěti vše, co potřebuje, vyhovět mu… a současně cítím, že je toho na mě moc, že už nemůžu…, mohu polovinu z toho začít vnímat, jako že mi to vlastně dělá to mé dítě, snaží se mě dostat někam, kam já už nechci…).
Pak si řeknu: tak to tedy ne! takhle se mnou zacházet nebudeš! Tohle už po mě chtít nesmíš! Když se na to ale podívám s nadhledem, pak to nedává smysl - ospalé a unavené dítě bude testovat, co si všechno ke mě může dovolit? Ospalé a unavené dítě touží usnout a něco mu v tom brání. Potřebuje moji pomoc.
Jak to vidíte vy?
Dobrou noc, Lora

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
emitom
583
10.1.07 07:37

Loro, jediné co mě v tuhle chvíli napadá je zda jsi dětský psycholog, pediatr, nebo prostě vycházíš ze svých zkušeností a úvah. Nemyslím to špatně, jen jsem zvědavá :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lora
91
10.1.07 08:05

Ahoj Emitom,
jsem psycholog a vycházím ze svých zkušeností a úvah. Proč? Zní to, co jsem napsala nějak divně? :) Lora

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
emitom
583
10.1.07 08:38

ne, divně ne, jen jsem chtěla vědět „jak moc“ mám tvé rady brát jako odborné.. nevím jak to napsat, ale asi to chápeš..
na těchto diskuzích občas člověk narazí na lidi, kteří radí „rádoby odborně“ a přitom to je naprostý výmysl.
díky moc za odpověď.
a jsem moc ráda, že neřeším to co Jana, když dítě nespí, je to fakt krize pro celou rodinu

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

BEBACARE FIBRE, GOS/FOS VLÁKNINA

  • (4.7) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin

Strach z dětí u 2lete

  • 18.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, Naše dvouletá dcera má velký strach z ostatních dětí. Poprvé jsem si toho začala všímat okolo 1 roku, ale myslela jsem si že je to... Odpověď

Synovo zhoršené chování ve školce

  • 20.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně mého syna, kterému je 5 let. Vychovávám ho od narození sama. Doma: Syn je doma klidný,... Odpověď

Syn šeptem opakuje vše, co mu říkám

Dobrý den, synovi je pět let. Vždy byl velmi živý a bezprostřední, vše si dělá sám a po svém. Narozdíl od starší sestry je výrazně společenský,... Odpověď

Můj syn 6 let se za vsechno omlouva

  • 25.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého 6letého syna, který se poslední asi půlrok pořád za všechno omlouvá, i za to, co je v... Odpověď

Jak znovu naučit na nočník

Dobrý den, moje dcera (2 roky 3 měsíce) odmítá chodit na velkou na nočník nebo záchod. Začala chodit na nočník ve 23 měsících. Od té doby si... Odpověď