Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
poprvé přes noc u babičky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.1.07 09:13
ahoj holky.
Loro, to co jsi včera napsala zní jako odpověď na mou otázku - co se děje? - bych se zamyslela, co se vlastně děje. Dcerka byla 2×? u babičky, špatně u ní usínala, „hledala“ mě. Po návratu domů nechce sama usínat, vyžaduje, abych byla u ní, dokud neusne. Pokud chci, aby usínala jako dříve, „zlobí“. Podle mne zažila (zažívá) dcerka úzkost z odloučení od matky (což je z vývojového hlediska zcela normální a na místě) a potřebuje hodně ujišťovat, že tu jsem pro ní, že jí neopustím, že budu nablízku vždy, když mě bude potřebovat. Tak to tedy budu dělat, dcerku budu chovat, zpívat jí… dokud neusne, ať to bude trvat jakkoli dlouho (to se prostě nedá nic dělat, až se dcerka „nasytí“, vše se vrátí do starých kolejí).
fakt díky, nedokázala jsem to takhle vidět, i když jsem chápala, že se něco stalo po tom, co Johanku hlídala babička.
Taky mi ale připadá, že se JOhance hlídání líbilo - do noci si hráli, šly spát spolu… co si myslíš - nebylo to pro Johanku trochu jako ukázka, že spinkat se nemusí chodit tak jako obvykle, ale že to jde i jinak… a tak to chce takhle i doma, s maminkou?
Je ale pravda, že i přes den je J víc mazlíček, fakt často vyžaduje kojení, i přes den, což už bylo spíš výjimka. Teď mám pocit, že ji kojím stejně jako když byla miminečko…
A včera jsem strávila 1,5 hodiny tím, že jsem Johanku střídavě posazovala na nočník, chodila pro další kašičku, kterou ale jíst evidentně nechtěla, zkrátka si pořát něco vymýšlela, i když už byla unavená, a já nakonec šla spát s ní… v 11! dneska jsme vstaly podle budíku dřív, snad bude za celý den unavená a půjde spát dřív, ale už mi přijde, že únava nemá žádný vliv na to kdy usne. ach jo - Emitom má pravdu, že když dítko nespí, je to fakt záhul
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.07 09:26
Ahojky,
souhlas s Kleou a Lorou a Emitom a spol.
Je mi jasný, že to jde na nervy. Já jsem neuspávala od 10-tého měsíce do cca 20-tého. Pak přišlo stěhování, dvouměsíční bydlení u babičky a u dědečka v jednom pokojíku a nastal zlom. Teď bez maminky neusne. Takže to praktikujeme tak, že tatínek přečte pohádky (pokud je doma) a maminka uspí (což naštěstí u nás trvá jen cca 10-15.min.) Včera jsem zkusila odejít dřív a ten nářek to byla síla. Jediné co mě napadá je, že za chvíli už uspávat chtít nebudou.......a nám se po tom bude stýzkat.
Radu nemám, promiň, jen že v tom nelítáš sama.
Alča.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.07 09:49
Milá Emitom,
jestli to znělo nějak „odborně“, pak to znělo divně… Omlouvám se, jsem už dlouho na mateřské, chci si povídat, ne si vyměňovat odborné názory. 
Ale jak jsem chtěla vyjádřit něco, na čem mi záleží, co považuji za důležité (a vyjádřit to pokud možno přesně a stručně), tak to asi znělo trochu školometsky (uznávám, jak to po sobě čtu). V noci jsem si znovu přečetla vaši diskusi za včerejší den a myslím, že jsme nakonec došly k něčemu dost podobnému… 
.
Naše děti byly jako miminka dost nespavci, vím, co jsou to „prohoupané“ noci, s dcerou to máme někdy doteď (ale vždycky to má nějakou příčinu). Tak se všemi bdícími soucítím. Když jí mám plné zuby, tak řeknu manželovi, ať si jde tu svoji holčičku chvíli uspávat, jinak že jí utrhnu hlavu. Syn už spí bez problémů, naštěstí.
Věřím tomu, že ta „krize“ u Barrery doma má ale svůj smysl. Protože jen přes takové krize se dítě posouvá dál, k větší samostatnosti… Teď bude pár náročných nocí, ale díky nim se holčička ujistí, že je schopna přežít, i když maminka jednu nebo dvě noci nebude (a že maminka vydrží i její zlobu) a to je pro její vývoj veliké plus! Já bych to viděla jako velmi prospěšnou zkušenost, nakonec… (a s tím vědomím se to nespaní i lépe snáší).
Hodně sil všem, Lora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.07 14:59
Milá Barrero,
tak mám v té diskusi nějaký zmatek . Svůj předchozí příspěvek jsem psala dlouho (stále odbíhám k dětem), takže jsem nečetla tvůj poslední příspěvek, který se ale zobrazil ještě před mým (uf).
No, já nevím, je to těžké… lítat takhle do jedenácti, to už bych asi byla dost vytočená . Je to o nervy, to si dovedu představit. Já myslím, že být nablízku a ujišťovat neznamená ve všem vyhovět - oni totiž naše děti jsou velmi malé a neumí rozeznat a pojmenovat své pocity a potřeby. Tak si tak zvaně „vymýšlí“ kraviny (vypadá to jako „buzerace“, ale nemyslí to zle, oni jen tápou, neví, co se v nich děje). Tak bych to spíš chápala… vyčůrat, najíst atd. to znamená v jejich řeči „něco chci a nevím co“. Od toho jsme my rodiče, abychom to pojmenovali. Já bych asi trvala na tom, že spát se jde v normální hodinu, pokud jí nejde usnout, budu tam s ní, dokud neusne (pomůžu usnout), ale jde se spát. Nebála bych se řevu, pláče, vztekání, protože bych ho chápala jako projev strachu před spánkem (odloučením ode mne). Opakovala bych, že budu s ní a až usne, že budu nablízku a když zavolá, že přijdu. Jsem přesvědčená, že pokud se dítě ujistí, že skutečně přijdu, když se bude bát a zavolá, že bude volat méně a méně, až bude časem volat jen výjimečně a jen ve chvíli, kdy mě bude opravdu potřebovat.
Ale ta hranice mezi tím „teď mě dítě opravdu potřebuje“ s „teď už je mu možno důrazně říct "maminka je unavená, už zavři oči a spinkej“, ta se hledá těžko a každý jí máme asi trochu někde jinde. U nás třeba se trochu rozcházíme v tom, kdy dát děti spát společně do jednoho pokoje. Já to stále oddaluji, manžel to stále přivolává. Ale to je asi do jiné diskuse. Moc zdravím, Lora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.07 21:23
holky díky ! i díky Vám se dnešní usínání konalo v pokoji a klidu, sice jsem johanku doslova ukojila do spánku, ale je čtvrt na 10 a ona spinká což je super! Jsem moc ráda že jste mi daly své rady, opravdu pomohly. Loro - dnešní „nočník a kašičku“ (výmysly) jsem zarazila hned na počátku, pak mě myška odstrkovala ale chtěla mlíčko, tak ho dostala, a usnula… snad se to otočilo a bude se to lepšit. i když jsem na usínání v postýlce zatím rezignovala, doufám, že se k němu znovu dopracujeme. co myslíte vy? počkat až bude chtít Johanka sama? dobrou noc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.07 21:47
Milá Barrero,
já taky díky, těším se vždy na další příspěvek, jsem zvědavá, jak se to vyvíjí… Jen manžel se už trochu diví, kam to pořád mizím a proč… Já jsem přesvědčená, že není důvod, aby se to postupně nezlepšovalo. Usínat sama? No, k tomu asi dozraje každé dítě jindy a nedá se na tom (bohužel) nic uspěchat. Ale jestli to už jednou zvládala, tak k tomu dojde zas. Já bych počkala, až k tomu dospěje sama (bude to „opravdovější“ a tím pádem trvalejší). Ale uznávám, že je to dost náročné. Syna neuspávám (teda zazpívám, ale když odcházím, tak nespí), dceru ještě ano, ta sama usnout neumí.
Dobrou, Lora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.07 22:01
a tvůj syn začal spinkat sám kdy Loro? (jen abych věděla na co se můžu připravit 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.07 23:08
Barrero,
já už si to ani nepamatuju 
, ale když hodně vzpomínám, tak napřed v poledne asi v roce a 3/4 a chvíli poté i večer. Vím jistě, že když se malá narodila, tak už jsme s ním delší dobu až do usnutí nebyli… (to mu byly dva roky a měsíc). Ale, jak to bude s dcerou netuším… S Richardem jsme to měli lehčí v tom, že jsme měli Otíka (to je panáček, kterého dostal na své první narozeniny a pak ho asi rok a půl vůbec nepustil z ruky ). Tak do toho se „zatulil“, jak on říká, a nebyl vlastně sám. Bez Otíka by neusnul (ta hrůza, že se Otík někde ztratí! Hedunka zatím takový nerozlučný „objekt“ nemá (i když se jí stále snažíme někoho nenápadně podstrkovat 
), takže o to je to složitější. Vy máte nějakého „Otíka“?
Lora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.07 06:56
Ahojky, jsem ráda, že už máte to usínání lepší. Časem se to určitě spraví úplně. Jak už jsem tady v příspěvcích psala, chce to, aby bylo dítko v klidu,nebylo vystresované a uplakané.
Ještě jak píše Lora, že měl její syn na usnutí Otíka, tak náš Dáda měl skoro do 4 let Zizu ( byl to malej péřovej polštářek, který musel být pokaždé v posteli ). Takže jeho Ziza musela být vždycky s náma kamkoli jsme jeli tak na Zizu jsme nesměli zapomenout. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.07 09:45
ahoj Kleo, ahoj Loro,
je fakt, že se J včera z usínání nestresovala - myslím že byla v úplném klidu. snad se to bude lepšit - moc moc doufám.
my Otíků a Žížů máme víc. před tím, než nastal ten zlom, to byly všechny polštářky, motýlkovej, plyšáčkovej, rybyčkovej, kytičkovej… vždycky si vybrala,se kterým bude dneska spinkat, někdy to byly všechny, uložila si je do postýlky a bylo to… je fakt, že jsme nejoblíbenější - motýlkovej, k babičce naposledy nevzaly. teď už polštářky nezabíraj, ale ráno vstávají s náma. nechám to teď vytříbit, ať se hlavně uklidní a nemá nervíky ze spaní:-)
Hezký den všem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.07 18:05
Ahoj,
no jo, Otíkův půvab je v tom, že je jen jeden… . Tak Johance i vám všem dobrou noc!
Lora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.07 00:41
ahoj ahoj ahoj
znovu otevírám tuhle diskuzi - potřebuji se zase poradit…
stres z usínání jsme už (snad) překonaly. vše jde v klidu, Johanka už v postýlce nechce spát, ale smířila jsem se s tou skutečností, že bude usínat ve velké posteli a k postýlce se dopracujeme později.
co je ale nepříjemné - celý spací rytmus se nám posunul o cca 3 hodiny 
ráno, pokud nenařídím budík, vsáváme v 10, odpolední spánek nastupuje v 16 a večer se neusíná dřív než ve 23.
když budík nařídím na 8, odpolední spánek je cca 13-15:30, večer ale ne dřív než ve 22:30.
kamarádka radila, ať ji nedávám odpol spinkat, tak jsem dneska zkusila ráno nebudit - ale vstaly jsme až v 10!, doufala jsem, že nepůjde odpol spinkat, ale nešlo to uhlídat. usnula ve 4… a teď večer až v půl 12.
děti se prý budit nemají, jaký máte názor vy? mě je budit líto, ale jdu do toho - jenže nějak to nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.07 22:17
Ahoj Barrero,
hm… to jsou pěkné rošády! No, já bych asi začala u toho, že bych se rozhodla, co je pro mě z Johančina spaní nejpodstatnější (jako pro maminku nebo pro rodinu). Někdo potřebuje pro sebe rána, někdo odpolední spánky a někdo nejvíc lpí na tom, aby měl odpočinkové večery (a ráno klidně vstane a je mu jedno, jestli dítě poo spí). Samozřejmě, pak bych to trochu „poupravila“ i s ohledem na vypozorované biorytmy dítěte . No a pak bych mnou zvolený čas vzala jako výchozí bod a podle něj upravovala celý den.
Já kupříkladu vím, že pokud by měly jít děti spát později, než v půl desáté (max deset), tak jsem za dva dny mrtvá (nebo aspoň dost otrávená). No, ale zase jsem musela přijmout, že se donedávna budily v šest a teď se budí sice v sedm, ale tří a půl letý nespí poo vůbec a rok a čtvrt dcera jen hodinu (max. hodinu a půl). A abych je nějak zesynchronizovala, tak jsem trochu budila… a jindy zase udržovala bdělé ospalé… Když je to trochu a přechodně a pro dobrou věc… , tak si myslím, proč ne.
Ve věku Johanky bych řekla, že deset dopo je docela pozdě a poo by také ještě mohla spát. Co vstávat v 7?
Zdravím, Lora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.07 22:58
Možná, že se Johance mění spinkací potřeby, a mě by se líbilo, aby bylo vše „přistarém“.
Dnes si ale nemůžu stěžovat, vstala sama v půl 8, ve 12 usnula v kočárku po dlouhatánské mrazivé procházce, v 1 byla vzhůru a spinkat šla docela sama a v půl 10 spala.
Doufám, že se sama dostane do nějakého nového řádu.
Když myslíš Loro, že buzení není na škodu, nebudu si s tím lámat hlavu a budu dál nařizovat budík. To mi kámoška na:,–(ila brouka do hlavy, že se prý děti budit nemají - ? -
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
