Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobry den,
Uz zacinam byt zoufala a tak se zkusim poradit tady s vami.. mame syna, za mesic mu budou 3 roky. Je to neskutecne chytre dite, mluvi uplne krasne, vsechno si pamatuje a je to vylozene takovy ten typ - co nevi, nerekne. 2 mesice uz chodi do skolky, vsechny deti si pamatuje jmenem i prijmenim, ucitelky to nechapou. Je strasne akcni, porad potrebuje nekde skakat, lozit. Moc u niceho nevydrzi. Kdyz se smeje, slysi ho cela vesnice. Behem okamziku ale z toho smichu precvakne do revu a takhle jednodusse se mu ty nalady stridaji. Rve absolutne, ale absolutne kvuli vsemu, treba vcera prisel ze skolky a rekl, ze chce, aby nam prijel nakup, tak rikam, ze vsechno mame a ze nakup dnes neprijede, no a hned rev. Porad rika, ze je smutnej. Mami, ja jsem smutnej. Rev. At se snazim cokoliv vysvetlit, odvest pozornost, zacne se se mnou rvat a jen opakuje, ze to nechce a ze nic nechce a ze chce nest. Tak ho musim pul hodiny nosit po byte, nemuzu si ani sednout. A tak je to se vsim, hraje si, neco se mu nepovede a hned rev, ja to neumiim, mami ja jsem smutnej, chci nest. Opakuje to 50× a uplna hysterie, strasne rychle dycha.
Ve skolce si hezky hraje a se vsema je kamos, ale pak najednou mu precvakne a nekdo si vedle nej sedne a on hned spusti, at se na nej nediva, ze mu vadi, ze vedle nej tahle holcicka sedi. A tak.
Doma rve ze chce ven, vyjdeme ven a uz sebou placne na zem, ze chce nest, pak chce hned domu, doma zase rev.
Ja uz vazne nevim.. snazim se se domluvit, vysvetlit, je fakt chytry a rozumi vsemu, ale proste vubec nespolupracuje. Manzel si mysli, ze je rozmazleny a ze jsem na nej moc mekka. Takze on se k tomu zase stavi tak, ze syn si zas neco vymysli a on mu rekne ne a jeste se na nej tvari fakt nastvane, takze syn zas hysterak a uz bezi za mnou ja jsem smutnej. Kdyz ho chci oblect ja, rve ze se boji a ze jedine tata, kdyz po nem neco chce tata, zase rev ze jedine mama.
Rikala jsem si, ze bysme mozna mohli zkusit zajit do nejake poradny? At se na nas nekdo podiva, jak fungujeme, jak se k nemu chovame, zhodnoti syna a jak k nemu pristupovat? Nemuze mit syn nejaky problem? Manzel si mysli, ze je to z casti moje chyba a me uz to stve. Proste at jsme kdekoli, jsme jedini, kdo ma porad nejaky problem.
Moc dekuji a omlouvam se za roman.
@AryaRea a ty jen lítáš a plníš mu každé přání jen proto, aby náhodou neřval? Nechtělo by to trochu nastavovat hranice a ukázat, že ostatní lidé mají také své potřeby a každý nebude dělat to, co on si zrovna usmyslí? Má stejný problém, když je sám s otcem nebo učitelkami ve školce? Jaké jsou tvoje reakce, když sebou venku plácne o zem?
Podívej se na mocenské hry
Edit: a nastavit hranice.
Příspěvek upraven 11.10.24 v 10:13
Souhlasím, že by si neměl vyřvávat věci jako nošení na rukou apod. Nicméně tohle rychlé střídání nálad až do amoku mi už úplně v normě nepřijde. Ano, batolecí puberta je těžká věc, ale tohle na mě trochu působí jako nějaký jiný problém. Zkusila bych se poradit s pediatričkou, jestli by vás někam nedoporučila.
Jo a nasadila bych rybí olej. Je super na dozrání nervové soustavy. A nic s ním zkazit nemůžeš ![]()
Normální 3 leté dítě co nemá hranice
Manžel má sice pravdu, že je rozmazlený, ale i on je rodič, co vychovává, ne?
Čím déle budeš plnit všechna jeho prani, aby nerval, tím bude případně nastavování hranic těžší. Už je zvyklý, že si evidentně všechno vyrve.
Jak píšou holky, podle popisu je to zcela jednoduché. Skáčeš podle něj, jen abys měla klid. Můj syn má 2 roky a vše řeším podle situace. Něco jde, něco ne a ať si klidně řve, mně to nezajímá. Fakt podle něj skákat nebudu, jen aby byl doma klid a ještě ho půl hodiny tahat po bytě? ![]()
Prostě zkouší a zřejmě zjistil, že to někdy funguje. Tak to zkouší všude.
Některé děti testují hranice rády a vytrvale. Že všemu rozumí není zabrána ![]()
Můžeš ho objednat k psycholožka, termín nebude hned, počítej pár měsíců a uvidíš.
Jasné, pevné hranice a srozumitelné.
Klidně si ty situace projděte dopředu. A musíš na nich trvat. Ale nenastavovat na všechno, takový normální množství. A u věcí, které si může rozhodnout mu nech možnosti volby.
Příspěvek upraven 11.10.24 v 09:15
Mě na tom přijde zvláštní to jeho „jsem smutnej“ a následný amok. Takové zhodnocení situace od tříletého dítěte není úplně běžné, většinou se děti v tomto věku zkrátka naštvou kvůli nějaké kravině a vytočí se do vrtule řevu a hysterie ![]()
Lituji tvoje zada, proc to delas?
jestli je jeho chovani normalni ti asi spis reknou ucitelky ve skolce (maj ty prcky uz v oku), ale ty omega klidne nasad, pomahaji detem na udrzeni koncentrace po delsi dobu, zklidneni.. ![]()
Souhlasím s manželem. Zas rozmazlenec bez hranic, co si všechno vyřve. ![]()
Asi bys měla začít vychovávat a ne skákat jak sprateček píská.
A ještě chudák chlap, když něco řekne a děcko letí mamince pod sukni a ta mu fouká na bebíčko. ![]()
Začni hlavně u sebe …
Mimochodem zakladatelko, co se stane, pokud mu nevyhovíš a jeho řev ignoruješ?
Myslím, že manžel má pravdu. Cvičí tě fest. Nenosila bych ho, sedla bych si a objala ho, ale on chce evidentně abys poslouchala a ty poslušně plníš příkazy.
Tohle škodí primárně jemu, dítě potřebuje nastavit laskavé hranice a potřebuje cítit z rodiče autoritu, jinak se chová tak jak tvůj syn. Autoritu nemáš žádnou.
Souhlasím s ostatními výše… cvičí s tebou a ty se tomu podřizuješ, místo abys nastavila meze.
Není to tvoje chyba „zčásti“, jak říká manžel - je to POUZE tvoje chyba, dítě za nic nemůže… to se jen ztraceně plácá v prostoru bez hranic.