Poslední věta před smrtí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Můj manžel byl takto 2 x už na odchodu, ale já jsem v tomto jeho stavu se vždycky nějak objevila a vrátila jsem ho zpátky do života, což bylo těžké umírání. Ale on byl rád. Vyprávěl mi to podrobně, co se dělo, jak už měl být na druhý břeh pryč odejit. Držela jsem ho, měl tu ještě nějaký úkol dokončit, tak to ve mně bylo a smrt to respektovala. A proto vím, že všechno jde v jakémkoli momentu změnit, a proto se není potřeba ničeho bát a změnu k dobrému udělat: vysílat ze srdce pro zemřelého lásku a nekonečnou vděčnost za život s ním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Pripomnelas mi jedny z poslednich slov manzelovy babicky, nez odesla. Mela jsem ji velmi rada, nejvic z jeho rodiny, ac jsme se predtim neznaly. Na odchodu nam vypravela o sve druzine, ktera ji prisla odvest nejakou cestou, takto to doslova tehdy rekla.Manzel z toho byl na vetvi, tak ji tehdy pozadal, aby jim rekla, at odejdou, coz udelala. Pak mela chvilicku jasny okamzik, kdy nas vnimala, a pak uz nic.
Ale ja tyhle veci obvykle citim, zdedil to po mne i syn ktery prababi taky mel rad a tehdy jedinkrat plakal a nechtel u ni jako miminko byt, az kdyz jeji imaginarni druzina odesla.
Posledni slova meho taty byla aby mu mamka privezla do nemocnice teple kafe. Posledni slova babicky ze citi jakoby se zavirala vratka (zemrela na uduseni).
Mám husí kůži, jen to čtu. Je až neuvěřitelné, co všechno se kolem nás v těch posledních chvílích děje. Je těžké všechno pochopit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andrea3131 píše:
Mám husí kůži, jen to čtu. Je až neuvěřitelné, co všechno se kolem nás v těch posledních chvílích děje. Je těžké všechno pochopit.
Máme duši a ta je bezedná a vše se do ní vejde. Jsme bytosti lásky a naše schopnosti jsou pro nás jako lidi nepředstavitelné, ale alespoň to se už ví, k tomuto poznání se v historii lidstva už více lidí dopátralo. OTEVŘÍT SRDCE DOKOŘÁN.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kamarád se po zážitku klinické smrti hrozně změnil (k lepšímu)
byl to vždy úplně obyčejný velmi nepřemýšlivý jednoduchý zedník, ale hodný kluk..
byl skoro půl hodiny „jinde“
dnes říká, že všechno už prostě ví, se vším je smířený, že ví, že pak už bude jen dobře..
jde z něj strašně moc Klidu, působí nechtěně jako nějaký guru…(nehraje si na to, jde z něj taková energie prostě úplně jiná než dřív)
je to prý „jen chemie“ umírajícího mozku ten tunel a světlo, ale když to vypráví, je to prostě 100000% přesvědčivé a uvěřitelné…
můj táta na smrtelné posteli měl mozek v pořádku, už sice jen šeptal, ale řešil s jasnou hlavou hlavně majetek (což je pro něj typické), pak se ptal na vnoučata…
tyhle věci jsou hrozně moc těžké a zkušenost je nepřenosná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lucy75 To je pravda, je to zkušenost, která člověku otevře oči. A ten kamarád je tedy jen další potvrzení a ubezpečení se, že je pak všechno v pořádku. Na druhém břehu už není bolesti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andrea3131 píše:
Mám husí kůži, jen to čtu. Je až neuvěřitelné, co všechno se kolem nás v těch posledních chvílích děje. Je těžké všechno pochopit.
Jak tu pisi ostatni nade mnou, neni nutne to chapat, staci to prijmout. Ja mela zazitku jeste vic, s tatou jsem i prosla svetelnym tunelem a potvrzuji slova jak se tu pise o necim kamaradovi; kdyz smrt ma prijit, je to velmi uklidnujici, uzemnujici zazitek, hodne mi to dalo.
Nekdo ale jinde zde v diskusi psal (snad sestricka z nemocnice, uz se nepamatuji presne), ze to takto neni vzdy, napr pri nehodach nebo v nemocnici na ARO, s tim zkusenost nemam.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jak tu pisi ostatni nade mnou, neni nutne to chapat, staci to prijmout. Ja mela zazitku jeste vic, s tatou jsem i prosla svetelnym tunelem a potvrzuji slova jak se tu pise o necim kamaradovi; kdyz smrt ma prijit, je to velmi uklidnujici, uzemnujici zazitek, hodne mi to dalo.Nekdo ale jinde zde v diskusi psal (snad sestricka z nemocnice, uz se nepamatuji presne), ze to takto neni vzdy, napr pri nehodach nebo v nemocnici na ARO, s tim zkusenost nemam.
Dá se všecko, i dodatečně, duše tady čeká nějakou dobu, pokud nemohla rovnou odejít. Můj manžel zemřel nakonec v hospicu, měl pak už kruté bolesti a tam mu mohli dávat morfin. Neprošla jsem s ním tunelem, on už několik dní se pohyboval hlavně jinde, ale pak „normálně“ jsem ho odvedla do světla, tam, kde už není žádné utrpení. Pohřeb měl křesťanský v kostele a byla to úžasná, nečekaně silná uzemňující síla lásky a manžel vypadal tak klidně, a vysloveně mu to v rakvi slušelo, jako při naší svatbě. Říci o pohřbu, že byl krásný, zní divně, ale skutečně byl. Nic lepšího jsem si ani pro něj, ani pro sebe nemohla přát. Nezůstal tu po něm žádný smutek, mám klid v duši i v srdci, a to je po všech našich strastiplných dlouhých létech pro celou rodinu velká milost.
Když mi zemřeli rodiče, tak snadné to nebylo. Nevěděla jsem o smrti to, co nyní. Plakala jsem po smrti každého 3 týdny. Ale opravdu mě pak v těžkých mých osobních situacích objímali, byli prostě se mnou, byli a jsou napořád v mém srdci.
Opravdu se není čeho bát. PŘEJI HODNĚ SIL.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@janablizkova píše:
Jsou věci mezi zemí a nebem.
A to je zajímavé, že ty jsou v nás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V momentě, kdy jsem se přestala bát zemřít, tedy přestala jsem se bát smrti, dostala jsem odvahu žít. Proto zkušenost se smrtí je důležitá právě pro život.
Člověk má v sobě mnoho strachů, vždyť se jen podívejte na internet na „seznam strachů“. Ten prazákladní strach všech strachů je strach ze smrti. A tak se jako lidé neustále mnoha věcí bojíme, místo abychom se od těchto strachů oprostili, uvolnili se od nich a byli uvnitř sebe klidní, pokojní a tím vnitřně radostní. A to právě se podařilo těm lidem, kteří si prošli zážitky smrti, ti lidé přestali mít ze smrti strach, a tím přestali mít strach být láskyplní v životě. Oni ví, dostali ten prožitek, že když jsou k lidem laskaví, že se jim nemůže nic stát, zatímco jako lidé jsme trvale před někým v sebeobraně, tedy v jisté formě boje, v úzkosti, v naštvanosti, tedy v křeči. Když jsem viděla mého manžela v hodině jeho smrti, jak byl klidný, zatímco roky fyzicky a psychicky trpěl, prožila jsem si, že SMRT JE LÁSKA.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to moc zvláštní…první děda mi umřel, když mi bylo 8 let, byli jsme s rodiči na dovolené v Blatné a když jsem se blížila k chajdě, kde jsme byli ubytovaní, najednou, mě přepadl pocit, že se stalo něco špatného. A rodiče mi oznámili, že jedeme domů, protože umřel děda. A druhý děda, mi umřel, v mých 12 letech. Bydleli jsme ve stejném domě a když jsem otevřela vrata, přepadl mě stejný pocit, jako s prvním dědou. Kluci mi poslali poslední ahoj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Upřímnou soustrast.
Bohužel myslím, že to nerozklíčuješ. Dost možná se mu vybavila jakákoliv zasutá vzpomínka z mládí, ze života, z cestování, z čundru, kde se řešilo, kudy se půjde. Asi bych za tím nehledala nějaký hlubokomyslný význam či proroctví. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Až nastane čas, tak jeho slova pochopíš. 
Já jsem zažila situaci, kdy moje babička, která byla už špatně chodící, spíš ležící a já se o ní skutečně dlouho starala… šla nakonec do LDN na rehabilitaci. Já po dlouhých měsících mohla odjet s manželem a miminkem na víkend pryč. Navštívila jsem ji ve čtvrtek, řekla jí, že přijedu až v pondělí a že za ní přijedete v sobotu můj táta a máma. Přijeli tam, bylo jim řečeno, že babička je v kómatu po prodělané mrtvici a že už se ne probere. Že mají přijetí druhý den, že se uvidí. My se v neděli vrátili domů, rodiče mi nechtěli říct pravdu, co se stalo. Jela jsem tam s nimi na domluvený čas. Babička byla opravdu v těžkém kómatu, když jsem k ní přišla… Vzala ji za ruku a slzy mi tekly, začala se probouzet, snažila se otočit tělo, přesto, že byla ochrnutá. Chtěla promluvil, otevírala ústa, nebylo ji rozumět, otevírala oči… Pak monitor tepu začal váznout. Cítila jsem své srdce jak bušilo a jí jsem držela za ruku a monitor vynechával. Volala jsem na sestru, že babičce přestává být srdce… Moji rodiče stáli za mnou… Nezmohli se na nic. Sestry běžely ke mě a říkaly, že to není možné, že ona čekala na mě, aby mohla umřít. Úplně se třásly a některé plakaly, řekly, že kolem mě viděly kruh světla… Že to bylo úplně mystické.
Tam jsem se utvrdila, že vyprovodit své nejbližší je to nejlepší, co můžeme udělat. Být s nimi v ten okamžik, to je dar ne trest!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@alisekR píše:
Až nastane čas, tak jeho slova pochopíš.
Já jsem zažila situaci, kdy moje babička, která byla už špatně chodící, spíš ležící a já se o ní skutečně dlouho starala… šla nakonec do LDN na rehabilitaci. Já po dlouhých měsících mohla odjet s manželem a miminkem na víkend pryč. Navštívila jsem ji ve čtvrtek, řekla jí, že přijedu až v pondělí a že za ní přijedete v sobotu můj táta a máma. Přijeli tam, bylo jim řečeno, že babička je v kómatu po prodělané mrtvici a že už se ne probere. Že mají přijetí druhý den, že se uvidí. My se v neděli vrátili domů, rodiče mi nechtěli říct pravdu, co se stalo. Jela jsem tam s nimi na domluvený čas. Babička byla opravdu v těžkém kómatu, když jsem k ní přišla… Vzala ji za ruku a slzy mi tekly, začala se probouzet, snažila se otočit tělo, přesto, že byla ochrnutá. Chtěla promluvil, otevírala ústa, nebylo ji rozumět, otevírala oči… Pak monitor tepu začal váznout. Cítila jsem své srdce jak bušilo a jí jsem držela za ruku a monitor vynechával. Volala jsem na sestru, že babičce přestává být srdce… Moji rodiče stáli za mnou… Nezmohli se na nic. Sestry běžely ke mě a říkaly, že to není možné, že ona čekala na mě, aby mohla umřít. Úplně se třásly a některé plakaly, řekly, že kolem mě viděly kruh světla… Že to bylo úplně mystické.
Tam jsem se utvrdila, že vyprovodit své nejbližší je to nejlepší, co můžeme udělat. Být s nimi v ten okamžik, to je dar ne trest!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Jak tu pisi ostatni nade mnou, neni nutne to chapat, staci to prijmout. Ja mela zazitku jeste vic, s tatou jsem i prosla svetelnym tunelem a potvrzuji slova jak se tu pise o necim kamaradovi; kdyz smrt ma prijit, je to velmi uklidnujici, uzemnujici zazitek, hodne mi to dalo.Nekdo ale jinde zde v diskusi psal (snad sestricka z nemocnice, uz se nepamatuji presne), ze to takto neni vzdy, napr pri nehodach nebo v nemocnici na ARO, s tim zkusenost nemam.
Tatínek bohužel zemřel nakonec na ARO 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
