Poslední věta před smrtí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Andrea3131 píše:
@martina.seděkuji, snad se jednou dozvím, jak to myslel
Věřím, že je něco mezi nebem a zemí, měli jsme už v minulosti podobnou zkušenost z prababičkou, která před mnoha lety ležela v nemocnici (ještě nebyly mobily atd) a věděla přesně, jak jí zatím doma prarodiče vymalovali pokoj a přestěhovali postel. Podotýkám, že nebyl způsob, jak by se to mohla dozvědět. Když se jí babička zeptala, jak to ví, tak řekla, že se tam byla večer podívat.
Určitě se význam dozvíš, dřív nebo později. Jsou věci mezi nebem a zemí… Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mne zemřel tatínek letos v květnu. 4dny předtím jsme to už věděli, ale měl v sobě takový klid a i když měl obrovské bolesti a velkou ránu, tak mi přišlo, že se lepší a vůbec jsem si nepripoustela, že to přijde. Viděla jsem ho pak den na to, zeptal se na syna, jak se má na školce v prirode. V životě syn nebyl bez nás na noc, a když se tata dozvěděl, že je to ok, tak se usmál a usnul. Pak se další den přišel rozloučit brácha se synovcem a další den jsem přišla já a maminka. To už o sobě nevěděl, ale každý den jsme chodily ve stejný čas, vždy čekal na nějakou dobrotu nebo kafíčko. Tehdy měl u oka jednu slzu. S maminkou jsme u něj seděly, čekal na nás a odešel. Dle mého věděl, že tu nemoc neporazi a že to musí stihnout, dokud je syn pryč. Poslední věta, kterou mne řekl, že nás má rád. Přitom mám pocit, že jsme si toho tolik neřekli. Teď s ním mluvím ve snech. Ach jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andrea3131
On je pořád tady, když si s ním popovídáš, on ti poví, co potřebuješ vědět.
Může být, že to nemáš vědět hned, ale až přijde čas.
Přeji Ti klidnou dobrou noc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@mapu Buďte ráda, že máte možnost aspoň ve snech znovu vše prožívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andrea3131 píše:
@poučená Moc děkuji, pokusím se být co nejvnímavější.
Když se jedná o cestu, která má být obtížná, tak Ti posílám tento krásný verš z Bible.
Hle, pošlu před tebou anděla… (Ex 23,20-23)
Hle, pošlu před tebou anděla,
aby nad tebou po cestě bděl
a přivedl tě na místo, jež jsem
ti určil. Uctívej ho a naslouchej
jeho hlasu a nebouři se proti němu,
neodpustil by vám vaše přestupky,
neboť v něm přebývá mé Jméno.
Jestliže však budeš jeho hlasu
bedlivě naslouchat a budeš dělat,
co říká, budu nepřítelem tvých
odpůrců. Můj anděl půjde před tebou…
Praví Bůh, Hospodin…
(Ex 23,20-23)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andrea3131 píše: … pak jsem ho chytila za ruku a on mi řekl, doslova:,,Budeme muset jít tou horší cestou. Až bude líp, budeme muset tou horší cestou.” Nemůžu přijít na to, co tím myslel …
Evangelium sv. Matouše 7:13-14
Vcházejte těsnou branou. Nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.
Příspěvek upraven 14.08.22 v 23:02
- Citovat
- Upravit
@Tala20 píše:
Takže je to vyřešené:
Znamená to: Otevřít srdce, tj. všem odpustit, tj. rozpustit křivdy, tj. šířit lásku.
To je opravdu těžká cesta. Je to poslání, když člověk má být Člověk. Úkol Člověka je šířit lásku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moc krásné téma, i když velmi smutné.
Navíc pro mě aktuální, před měsícem mi zemřela babička. Neměly jsme spolu nijak úzký vztah, vzdycky upřednostňovalamou ségrua nijak se tim netajila. Nicméně i tak jsem poslední rok za ní hodně chodila do nemocnice, starala se o ní a snažila se jí trn pobyt v nemocnici zpříjemnit. Nikdy jsme si to neřekly, ale myslím, že ten poslední rok jsme si k sobě našly cestu a z mé strany došlo k odpuštění.
Babička tedy před měsícem zemřela, v čase úmrtí (v noci) jsem se probudila s bolestmi žaludku, až jsem se z toho rozplakala. To samé moje dcera, která byla tou dobou s mými rodiči na chatě. 
Nicméně teď poslední dobou se mi o babičce často zdá. Myslela jsem, že prostě mám v hlavě to úmrtí, není to ještě tak dlouho a proot to mozek různé zpracovává. Ale předevčírem se mi zdál sen, kde jsem volala babičce, ona byla zmatená (tak jak to bylo poslední dobou v nemocnici po mrtvici pořád), ale pak se nějak,,srovnala" a mluvila normálně. Já jsem se jí v tom snu svěřovala se svými problémy (řeším teď hodně svou práci, hodně mě to nervuje a mám toho plnou hlavu), ona mi k tomu něco říkala (bohužel si nevzpomenu, co 
). Hodně nad tím snem od té doby přemýšlím, tím spíš, že jak jsem psala výše, celoživotně jsme k sobě nijak blízko neměly a najednou se mi o ní takhle často zdá a dokonce s ní řeším svoje problémy. Tak si říkám, jestli najednou babička nedrží ochrannou ruku třeba 
já nevím, fakt nevím.
Co si o tom myslíte vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@bjetuschka píše:
Moc krásné téma, i když velmi smutné.
Navíc pro mě aktuální, před měsícem mi zemřela babička. Neměly jsme spolu nijak úzký vztah, vzdycky upřednostňovalamou ségrua nijak se tim netajila. Nicméně i tak jsem poslední rok za ní hodně chodila do nemocnice, starala se o ní a snažila se jí trn pobyt v nemocnici zpříjemnit. Nikdy jsme si to neřekly, ale myslím, že ten poslední rok jsme si k sobě našly cestu a z mé strany došlo k odpuštění.
Babička tedy před měsícem zemřela, v čase úmrtí (v noci) jsem se probudila s bolestmi žaludku, až jsem se z toho rozplakala. To samé moje dcera, která byla tou dobou s mými rodiči na chatě.Nicméně teď poslední dobou se mi o babičce často zdá. Myslela jsem, že prostě mám v hlavě to úmrtí, není to ještě tak dlouho a proot to mozek různé zpracovává. Ale předevčírem se mi zdál sen, kde jsem volala babičce, ona byla zmatená (tak jak to bylo poslední dobou v nemocnici po mrtvici pořád), ale pak se nějak,,srovnala" a mluvila normálně. Já jsem se jí v tom snu svěřovala se svými problémy (řeším teď hodně svou práci, hodně mě to nervuje a mám toho plnou hlavu), ona mi k tomu něco říkala (bohužel si nevzpomenu, co
Co si o tom myslíte vy?
Myslím si o tom, i se to tak myslím všeobecně ví a říká, že mrtvým je třeba přát klid a o mrtvých jen dobře, a netahat je sem zpátky, rozhodně ne tak, aby přišli do řečí, aby se cizí lidé dohadovali o nich. Když přijdou sami, je to intimní záležitost těch, koho se to týká. Normální to je, že přijdou a pak zase odejdou a svět živých a mrtvých zůstane oddělen. Nenormální je, když zde zůstanou a pak to často živým působí problémy, ale ani oni nenacházejí svůj klid, resp. své pokračování cesty ve věčnosti.
Bylo o tom napsáno více knih, já je nečetla, tak hluboce mě to téma nezajímá, víc mě zajímá život v životě. Ale fakt je, že kdo pochopil život, pochopil i smrt a obráceně.
Člověk má ke svým mrtvým osobní vztah a drbat o nich je prostě drbání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@poučená A proč si myslíš, že ji drbu? Nejsem si vědoma žádného drbání. Pokud se o ni mluví, tak ano - plánujeme jako rodina v září ukládání do hrobu, takže se pochopitelně o tom mluví, protože to s mámou organizuji.
Já jsem se ale ptala na význam těch snů, proč se mi o ní tak často zdá, a že mě samotnou překvapilo, že teď, v době, kdy řeším naprosto zásadní milník ve svýmj životě, který mě velice nervuje, tak se s n ím ve snu svěřuji zemřelé babičce, se kterou jsem během života k sobě nijak blízko neměly.
Budu ráda, pokud mi vysvětlíš, jak jsi to myslela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Andrea3131 píše: Poslední slova před smrtí … Mohl v tom stavu vidět co je na druhém břehu? Máte někdo podobnou zkušenost?
Můj tatínek zemřel před dvěma lety, bylo mu 97 let. Potíže se stupňovaly, klouby, páteř, zápaly plic, chronický kašel. Bydlel té době u mého bratra, aby měl stálou péči. V pondělí jsem mu přivezl jeho oblíbený ananasový řez. Rozsítily se mu oči, hned se ptal po lžičce a snědl chutí celou polovinu. To bylo jeho poslední jídlo.
V úterý ve 4 hodiny ráno přivolal všechny, vysvětlil, že už to nejde, že nemůže dál. Poděkoval za péči, omluvil se že byl občas hrubý a nevrlý. Rozloučil se se všemi, hlavně s vnoučaty, které od malička hlídával. Ráno nasadili morfium.
Když jsem přijel ve středu, spal. Morfium účinkovalo. Neprobudil se ani když jsem mu otřel koutky úst a pohladil ho po hlavě. Vtom řekl ze spánku tiše a zřetelně: „Maminko, už jdu.“ Ze spánku se neprobral a zemřel o den později.
Maminka mu umřela když mu bylo 13 let. Snad se tedy tam setkali?
- Citovat
- Upravit
