Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Postižené dítě, mít druhé?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.6.16 16:14
@Anonymní píše:
co sourozenec? nevyčte někdy rodičům, že je postižený ratr/sestra přítěž, že se mu děti kvůli tomu smějí, že musí „pomáhat“, atd…že si s ním nejde hrát, nemůže si povídat, nemůže nic, jen je velkej, čůrá a kadí a smrdí atd…a vy se mu věnujete víc než mě, td… (kdo není milující rodič, těžko to pochopí, tím spíš sotva to pochopí dítě..)…nevypěstuje si k němu naopak horší vztah? (já doufám, že ne.)
Na to jedině jedna rada - jak už tady bylo víckrát napsáno - pořídit si děti aspoň ještě dvě, ať jsou ty zdravé v převaze. Znám dvě rodiny, co mají 5 dětí a z toho jedno postižené a nemám pocit, že by ti zdraví z toho byli nějak traumatizovaní. Prostě se ta zodpovědnost a péče tak nějak rozvrství mezi všecky rovnoměrně a oni to pak nenesou tak těžce, jak tady psala ta jedna Anonymní 07:52. A zároveň mají i ty parťáky na hraní. Taky si myslím, že maminky, co mají jen jedno dítě a ještě postižené se dostávají do určité sociální izolace 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.16 13:09
@Anonymní píše:
Napíši Ti to ze svého pohledu. Jsem mladší sourozenec postizeneho dítěte. Narodila jsem se neplánovaně po 15 měsících. Mamka rikala, ze druhé už nechtěli, protože se prostě báli. Už tenkrát věděli, ze sestra není zdravá. Podotykam, ze fyzicky je v pořádku, je mentálně postižena. Nevím, jak to brali a berou naší, ale pro me, je to těžké. Naším jsem to nikdy nepriznala, ale trápilo me to a trápí. Určité me to do života hodně poznamenalo. Prostě se s tím nedokazu smířit. Kdyby naší měli ještě další zdravé dite, asi by me to tolik netrapilo. Byli bychom na to dva, ale takhle jsem na to prostě sama a jako dítě se s tím člověk opravdu těžko vypořádává. Možná jsem třeba výjimka, ale já to nesu fakt těžce. Nedokáží se smířit s tím, ze nikdy nebudeme mít prostě ten opravdový běžný sourozeneckých vztah a čím jsem starší, tím cítím, ze bych zdravou sestru potřebovala do života víc a víc.
ale co kdybys byla jedináček? vždyt jedináčků jsou spousty na světě a nepoznamená je to… to je hrozné co píšeš…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.16 13:14
@hanyny tvl, ještě dvě… na to já asi nemám, já mám tak OBROVSKÝ strach i z dalšího jednoho, že je to šílené, šílené… ae jako logicky to zní, to je fakt, i když… jaká zodpovědnost? já třeba ségru nikdy hlídat nemusela, naši si to prostě zařídili. a že se o to postižené budou starat až my nebudeme moct? imho ti v devadesáti procentech je tak, že se „bratrská“ láska rozdělí a stejně se stará jen jeden..(třeba o rodiče atd)
je mi fakt strašně při představě že bych byla takový blázen a po postiženém chtěla ještě víc jak jedno dítě… ale bylo by to krásné, no..jenže mě už je bohužel taky přes třicet..první jsem rodila ve třiceti..prostě to nevyšlo. ale zničit žvot druhému dítěti FAKT NECHCI! já fat nevím jak to sourozenci vnímaj..jak moc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.16 13:14
@hanyny tvl, ještě dvě… na to já asi nemám, já mám tak OBROVSKÝ strach i z dalšího jednoho, že je to šílené, šílené… ae jako logicky to zní, to je fakt, i když… jaká zodpovědnost? já třeba ségru nikdy hlídat nemusela, naši si to prostě zařídili. a že se o to postižené budou starat až my nebudeme moct? imho ti v devadesáti procentech je tak, že se „bratrská“ láska rozdělí a stejně se stará jen jeden..(třeba o rodiče atd)
je mi fakt strašně při představě že bych byla takový blázen a po postiženém chtěla ještě víc jak jedno dítě… ale bylo by to krásné, no..jenže mě už je bohužel taky přes třicet..první jsem rodila ve třiceti..prostě to nevyšlo. ale zničit žvot druhému dítěti FAKT NECHCI! já fat nevím jak to sourozenci vnímaj..jak moc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.16 13:14
@hanyny tvl, ještě dvě… na to já asi nemám, já mám tak OBROVSKÝ strach i z dalšího jednoho, že je to šílené, šílené… ae jako logicky to zní, to je fakt, i když… jaká zodpovědnost? já třeba ségru nikdy hlídat nemusela, naši si to prostě zařídili. a že se o to postižené budou starat až my nebudeme moct? imho ti v devadesáti procentech je tak, že se „bratrská“ láska rozdělí a stejně se stará jen jeden..(třeba o rodiče atd)
je mi fakt strašně při představě že bych byla takový blázen a po postiženém chtěla ještě víc jak jedno dítě… ale bylo by to krásné, no..jenže mě už je bohužel taky přes třicet..první jsem rodila ve třiceti..prostě to nevyšlo. ale zničit žvot druhému dítěti FAKT NECHCI! já fat nevím jak to sourozenci vnímaj..jak moc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.6.16 13:25
To je něco jiného než byt jedináček… Takhle zodpovědnost zůstane jen na tom zdravém sourozenci, at chceš nebo ne. Nejsem taková, ze bych sestru dala někde do ústavu a jezdila za ni… Mimochodem, spousta jedinacku je poznamenanych. Znám par takových, co je mrzí, ze sourozence nemají a pak třeba sami maji vice děti, protože říkají, ze byt sam není fajn… A taky, jak jsem psala, možná to vnímám špatně jen já a jiný by Ti řekl něco jiného. Bude to znít asi skarede, ale druhé zdravé dítě je ulevou pro rodiče a motor pro nemocné dítě, ale to zdravé dítě potáhne to břímě v zivote samo, proto píší ještě jeden zdravý sourozenec.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.6.16 14:00
Já se s dovolením vmísím do této debaty. Já myslím, že to vnímání hendikepu u sourozence hodně ovlivňuje povaha daného jedince mám kolem sebe lidi, kteří mají postižené dítě a k tomu zdravé, ale neměla jsem nikdy pocit, že některé ze zdravých dětí, tím zásadně trpí, možná v dětství je to otrava, musí se přizpůsobit, ale to by štvalo i zdravé dítě, že se musí přizpůsobit mladšímu.
V dospělosti po té co si srovnají vlastní život a priority, tak teda nevím, trápit se tím, že nikdy nebudu mít sourozenecký vztah Sourozenecký vztah to je jen je přece trochu jiný
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.6.16 19:23
@Anonymní píše:
To je něco jiného než byt jedináček… Takhle zodpovědnost zůstane jen na tom zdravém sourozenci, at chceš nebo ne. Nejsem taková, ze bych sestru dala někde do ústavu a jezdila za ni… Mimochodem, spousta jedinacku je poznamenanych. Znám par takových, co je mrzí, ze sourozence nemají a pak třeba sami maji vice děti, protože říkají, ze byt sam není fajn… A taky, jak jsem psala, možná to vnímám špatně jen já a jiný by Ti řekl něco jiného. Bude to znít asi skarede, ale druhé zdravé dítě je ulevou pro rodiče a motor pro nemocné dítě, ale to zdravé dítě potáhne to břímě v zivote samo, proto píší ještě jeden zdravý sourozenec.
já si myslím, že to břímě… já nevím. A co třeba staří a nemocní rodíče, babičky…? To je taky břímě?
v případě dvou zdravých dětí souhlasím s tím, že (mám pocit) zodpovědnost převezme stejně jen jedno z nich, často to tak bývá, že jedna teta se strýcem se od babičky absolutně distancuje a staráme se o ni my, oni ji ani nepřijdou popřát. Takhle si to myslím i se zdravým.
Jinak kamarádka má postiženého bratra, je mu přes 30 a přes tden je normálně v chráněném bydlení nebo prostě dmově pro postižené a berou si ho na víkendy spíš… já jsem tedy nikdy neslyšela, že by nebyl tam v tom domově spokojený nebo že by trpěl…
ale jako musím říct, že s tím, že druhé dítě raději ne, se setkávám často, velmi velmi často. A právě děti - zdraví sourozenci takhle mluví.
U toho jedináčkovství - na to nemám co říct. To přece není diagnoza, aby z toho měl mít člověk trauma, to podle mě už je totálně mimo a vyhnané do hysterie, jedináčkovství fakt trauma imho není…
- Citovat
- Upravit
18.6.16 20:11
Tak ono postižení a postižení. Na jednom konci je těžké mentální, kdy začlenění do společnosti je obtížné a ti lidé jsou odkázáni na pomoc druhým a na druhém „jen“ hluchota nebo slabozrakost, při kterých jsou postižení zcela soběstační.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.16 20:48
Ahoj, jsem ve stejné situaci, mám postižené dítě, ale i přesto je to láska mého života 
Já tedy věřím v lepší zítřky a doufám, že tím, že se mu budu věnovat, se nám ho podaří posunout, co nejvíce dopředu. Jak moc, ukáže až čas 
o tom, zda mít druhé se rozhoduji už tak rok. Nejdříve jsem si já sama v hlavě potřebovala srovnat, jestli to chci a co to bude pro naši rodinu znamenat. Jak klady, tak zápory. Pak, když já jsem se rozhodla, že bych to asi zkusila, jsem to začala řešit s partnerem. S ním jsem to řešila tak půl roku, takže fakt celkem dlouhá doba Nakonec jsme se rozhodli, že do druhého děcka půjdeme a já věřím, že ne jen, že mimčo bude přínosem pro nás, ale i my budeme přínosem pro něj a to i když bude mít trochu jiného sourozence. Teď snad budeme mít štěstí a zadaří se nám 
a k tomu strachu, myslím si, že těhotenství rozhodně nebude moje nejkrásnější období, myslím, že budu pořád vynervovaná a strach jen tak nezaženu, bát se budu.
Jezdíme s prckem do lázní a tam je spousta maminek, co mají k postiženým dětem ještě sourozence, myslím, že nikdy žádná neřekla, že by litovala, že do toho šla a všechny říkají, že to bylo dobrý rozhodnutí.
Trochu mě teda zamrazilo, co tady psala ze svého pohledu paní, co je mladší sourozenec, ale já doufám, že takto se to našeho doufám brzo prcka nedotkne, budeme na tom pracovat už od malička, aby to taky nevnímal jako břímě. Pokud bude mít povahu po rodičích a po sourozenci, tak to bude mít na párku a bude to brát v pohodě 
Nicméně je to opravdu těžké rozhodnutí, tak by se každý měl rozhodnut pouze podle toho, jak to budete cítit on, nenechat se ovlivnit od někde někdo, to měl tak, ono to pak bude jiné
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.6.16 12:52
Myslím, ze o podobném tématu byl i jeden film „Je to i můj život“… Také jsem několikrát zmínila, ze je to strašně individuální… Taky si vemte, proč chcete ještě druhé zdravé dítě? A co ten sourozenec? Nechtěl by tedy ještě jednoho zdravého sourozence? Myslím, ze se na to porad díváte jen ze svého pohledu, a to z pohledu rodiče… Jsem ten mladší sourozenec
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.6.16 12:55
@Anonymní píše:
Já se s dovolením vmísím do této debaty. Já myslím, že to vnímání hendikepu u sourozence hodně ovlivňuje povaha daného jedince
V dospělosti po té co si srovnají vlastní život a priority, tak teda nevím, trápit se tím, že nikdy nebudu mít sourozenecký vztah
A myslis, ze já jsem to někdy rodičům přiznala nebo přiznam? Nebo jejich známým? Nebude to spis v tom?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.6.16 13:20
@Anonymní píše:
Myslím, ze o podobném tématu byl i jeden film „Je to i můj život“… Také jsem několikrát zmínila, ze je to strašně individuální… Taky si vemte, proč chcete ještě druhé zdravé dítě? A co ten sourozenec? Nechtěl by tedy ještě jednoho zdravého sourozence? Myslím, ze se na to porad díváte jen ze svého pohledu, a to z pohledu rodiče… Jsem ten mladší sourozenec
no ale, co kdyby jsi třeba byla první dítě a sestra se narodila jako druhá? To rozhodnutí není podle mě něco, co by se mělo dávat rodičům za vinu. Je to prostě mnohdy rozhodnuto za ně Myslím, že ten film byl extrémní.
Mohu se zeptat, jak moc je sestra hendikepovaná? Hrály jste si spolu jako děti, nebo to pro její hendikep nebyl možné? Proč cítíš to břímě? Máš pocit, že ho rodiče na tebe kladou, že po tobě něco vyžadují, že se prostě musíš postarat? Co myslíš, že měli tvoji rodiče udělat jinak, aby jsi se necítila tak, jak se cítíš, pokud neberu to, že si myslíš, že rozhodnutí mít další dítě bylo sobecké? Myslíš, že kdyby tvoji rodiče zaujali jiný přístup k tobě, ať už jakýkoliv, mohlo by být tvoje vnímání, celé té situace jiné? Už jen to, že ti třeba někdo řekl, že druhé dítě bylo neplánované, nechtěné, je podle mě infrmace, kterou dítě opravdu nemusí znát Opravdu velmi mě zajímá názor z tvého pohledu. děkuju
- Citovat
- Upravit
19.6.16 21:36
Zakladatelko, s tím rozhodováním ti nikdo nepomůže a už vůbec ne my, co jsme tím neprošly. Já znám hodně rodin s postiženými dětmi, protože s nimi pracuju, ale děti mám zdravé, tak na vlastní kůži jsem to nezažila, jen co mám odpozorované.
Jedno vím jistě. Pokud se rozhodneš, že ano a druhé dítě se ti narodí zdravé, tak toho NIKDY nebudeš litovat. Pokud se rozhodneš mít někdy další dítě nebo děti, tak to nech tak volně plynout, nestresuj, neběhej moc po doktorech, věř, že to bude v pořádku. Budeš to druhé milovat stejně jako to první, ať bude jakékoliv. Uvidíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
