Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Postižený švagr
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.2.12 13:13
Tetma, zakladatelka řeší, co bude jednou. Zatím se o něj stará její tchýně a ta asi o umístění do nějakého zařízení nechce ani slyšet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1aktak1
3.2.12 13:13
Život máme pouze jeden a měli bychom ho pořádně využít. Myslím si, že péčí o švagra bys velkou část svého života „zahodila“. Samozřejmě bych se snažila pro něj sehnat a umístit ho do co nejlepšího zařízení a taky bych se snažila vést ho alespon trochu k samostatnosti - jak psala tetma - určitě jsou činnosti,které za něj dělá tvá tchýně, ale on by je zvládl také.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.12 13:13
Možná to bude znít divně, ale nechala bych to koňovi. Fakt. Než to budete muset začít řešit, může uplynout spousta času. Nemusí, ale zbytečně se teď užíráš něčím, co se může 100× změnit a na co se dost dobře připravit nejde.
Jako ty máš švagra, mám já strejdu. Rozdíl je v tom, že kdyby ho babička kdysi pustila ze svých tentat, byl by schopen v rámci svých možností prožít kvalitní život. Ale nepustila ho a tak ho úplně zmrzačila, páč on si teď taky sám talíř od stolu neodnese, neuvaří ani kafe. Takže se u nás taky řeší, co bude, až babička umře. Ona se ale tváří, že se to nikdy nestane, takže s ní o tom rozumný dialog není. Koneckonců se to i může stát, páč babička už trošku senilní a prášky, kterých má strejda polykat poměrně hodně, mu dává, když si vzpomene a třeba všechny najednou. Takže ho možná i otráví… Ale protože ho drží na tak krátké uzdě, není v moci nikoho z nás to změnit.
Ale zpátky k tobě: jestli tě to uklidní, babička se strejdou bydlí už před pět let v domově s pečovatelskou službou. Šli tam s tím cílem, jako má tvoje tchýně. Věk tady není omezen, takže by tvé příbuzné tam vzali klidně rovnou. A pak si pro klid duše vygoogli organizace, které s mentálně postiženými pracují, poskytují jim třeba chráněné bydlení nebo i domácí péči. Např. Duha.
A navíc: pokud máš pocit, že bys péči o švagra nezvládla, tak ji rozhodně nenabízej jenom ze soucitu s tchýní. Máš štěstí, že tvé nabídky odmítá a že je rozumná. Ale prostě jí nedávej planou naději, které by se mohla časem, až bude na konci fyzických sil, chytit jako tonoucí stébla. Uvidíš, že když se zbavíš pocitu zodpovědnosti za situaci, uleví se ti a budeš schopná reálně zhodnotit svoji roli a své možnosti. Rozhodně to není sobecké a navíc, ty nejsi přímý příbuzný, v první řadě by to s tchýní měl řešit tvůj muž.
Až dojde na věc, bude vás to teda řešit víc. Nejsi na to sama.
Vkládám anonymně. Pár lidí mě tu zná osobně a nerada bych, aby se něco dostalo ven.
K.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.12 13:18
Omlouvám se za anonym, ale trošku se stydím 
, takže jsem Terka.
Já mám podobný „problém“ se svou maminkou. Mamka není mentálně ani fyzicky postižená, ale mám pocit, že je prostě jen líná. Zdravotně není úplně v pořádku, je po mozkové mrtvici (bez vážných následků), má nemocné srdce, velkou nadváhu, různé alergie,…
Prostě není zdravotně OK, ale žít se s tím dá. Ovšem, maminka nepracuje, je stále doma a jediná její zábava je ležet u televize a jíst 
. Pořád skuhrá, jak jí všechno bolí, jak je unavená… No, bodejť by nebyla, když pořád jen leží. Taky bych byla rozlámaná. A vím, že když si jednou přispím, tak jsem celý den nepoužitelná a polomrtvá. Jenže mamina takhle funguje už dobré dva tři roky. Ven jde, jen když si jde zakouřit - cca 20 x denně na 2 minutky vyleze před barák. Když jde nakoupit, tak sedne do auta a veze se autem i přesto, že sámošku má deset minutek chůze pěšky.
A já už se teďka děsím toho, jak se o ní jednou budu muset starat. Tím, jak je těžká, tak si už teďka pomalu nevleze do vany, těžko se zvedá z postele (a to je jí 55 let , takže by se dalo říct, že je to mladá ženská). Když to s ní takhle bude pokračovat, sama se nepohne (a to má na svých 160 cm, 115 kg). Je to ode mně asi hnusné, ale bojím se, že i přesto, že mám tři sestry, tak péče o mamku zůstane na mě. Ségry na ní pečou 
. Nedokážu si představit, že bych jí měla zvedat, poslouchat její skuhrání, starat se o ní - jenže ona s tím počítá 
. Pořád říká, jak se o ní jednou budu muset postarat a já z toho mám noční můry.
Přitom by stačilo jen, aby nebyla tak líná, aby vylezla z té postele a trochu se hýbala, aby do sebe denně necpala 2 kila sladkostí. Jenže když jí to řeknu, tak je strašně uražená a jako správná citlivka se rozbrečí, že jsem na ní hnusná a nadváhu svádí na rozhozené hormony a hromadu léků, co do sebe cpe…
Jsem z toho psychicky dost špatná. Navíc když vím, že řešení by bylo, jen kdyby chtěla. Takhle se fakt jednou dopracuje na vozík a nebude schopná se o sebe sama postarat. Jen nevím, jak na ní. Nechci se s ní pořád hádat, ale to, jak se zanedbává jí taky nechci jen tak dovolit…
Je to o to těžší, že je to máma. Sice to není super máma, vztahy u nás nikdy nebyly ideální, nikdy si se mnou nehrála, nepovídala, ale pořád je to máma…
Zakladatelko - co se týče švagra, nešla bych do toho. Nestarala bych se o něj. Co na to říká tvůj manžel, jaký k tomu má postoj?
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:18
Tak do domu s pečovatelskou službou nebude moct určitě. Tam jsou lidi, co bydlí sami a musí být soběstační.
Jako dobrej nápad mi přijde ten denní stacionář. Tchýně si odpočine a švagr si začne pomalu zvykat na jiný lidi a na ústavní péči. Až se nebudou moct rodiče starat, tak bude muset do ústavu. Sice to zní hrozně, ústav, ale fakt se toho neboj. Já v jednom pracuju a naše „holky“ tady maj vegáč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 13:18
Ani nevíte, jak moc mě těší, že se někdo ozval, především jsem ráda za tetma, protože tam je vidět, že ví, o čem mluví 
. Já vím, že do domova důchodců nepatří, ale ona o žádném ústavu sociální péče ani podobném ústavním zařízení nechce ani slyšet. Mluví pořád o domově důchodců. Nevím, zda ta informace k něčemu bude, ale švagr i přes to, že není schopný sám za sebe rozhodovat, neumí psát ani číst, čili se nepodepíše, prostě nic, tak má občanku. Tu mu zajistily tchánovci kdysi ze známosti. Teď nevím, jestli je to dobře nebo ne, nebo jestli to na budoucí rozhodnutí co bude má nějaký význam.
TETMA: ty jsi to vystihla opravdu krásně, tchýně ho zahrnula veškerou láskou a péčí, čehož já si na ní neskutečně vážím. Ale zase na druhou stránku to má za následek to, že on opravdu nic nezvládá. Talíř si odnést umí sám, to vím. Ale když jsem to tchýni řekla, ať ho nechá, ať si po sobě uklidí sám apod. tak mi řekne, že už je tak unavená pořád na něco od něj čekat, že si to radši udělá sama. Já jí na jednu stránku chápu, ale zase na druhou ........... No je to těžký. Denní stacionář jsem zkoušela zařídit, právě proto, aby si švagr zvykal na nové prostředí, na lidi a tak. Byly jsme se tam podívat a tchýně řekla, že ho nikam nedá, že on vyžaduje opravdu péči, aby nikde nespadl a tak, a že se o něj bojí a nechce, aby si on myslel, že se ho zbavuje. No je to těžký, fakt jo. A já se fakt bojím, že to bude na nás, ho pak někam umístit. A to bude konec prostě . Sousedka mi říkala, že prý švagr „přesluhuje“ lékaři vyřčený verdikt ohledně věku, ale to nevím, zda se to dá takhle říct. Strašně se stydím za tu otázku, ale můžu se zeptat, jakého věku se asi dožívají lidé s takto kombinovaným postižením?????
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:18
Laaja píše:
Tetma, zakladatelka řeší, co bude jednou. Zatím se o něj stará její tchýně a ta asi o umístění do nějakého zařízení nechce ani slyšet.
no ,ale to s čím ty se vyrovnáš do týdne , může člově s mantálním postižením dosta na psychiatrii, pokuď špatně snáší změnu prostředí může třeba i 5 let trvat než si na něco zvykne proto je potřeba situaci řešit hned a pomalu, aby změna pro něj byla doopravdy pomalá a měl čas se s novými věcmi vyrovnat, když mu umře maminka a dostane se do týdne do ústavu tak to pro něj bude hrůza … tady se nesmí řešit co bude až jednou bude ,ale co začít dělat už ted než se stane to co se stát jednou prostě musí … věř mi mám praxi a vím o čem mluvím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:20
No můj otec má postiženého bratra. Je na úrovni 5 let , ale uvědomuje si,že by to umět měl ( cokoli co mu nejde), dnes mu je 67. Když babička zemřela před 17 lety mně bylo šestnáct a sestře 23. Našim 47 a mají ho od té doby u sebe a starají se. Já je hluboce obdivuji,ale táta říká je to můj jediný brácha. Máma si nikdy nestěžovala. Byla ještě moje babička a segra akorát na mateřský a nějak se to řešilo za pochodu. Já se teda odstěhovala k babičce ( za roh v ulici) a naši si ho vzali k sobě. Segra dostala od našich byt a šla se synovcem pryč( byla sama).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:21
Anonymní píše:
Ani nevíte, jak moc mě těší, že se někdo ozval, především jsem ráda za tetma, protože tam je vidět, že ví, o čem mluví
TETMA: ty jsi to vystihla opravdu krásně, tchýně ho zahrnula veškerou láskou a péčí, čehož já si na ní neskutečně vážím. Ale zase na druhou stránku to má za následek to, že on opravdu nic nezvládá. Talíř si odnést umí sám, to vím. Ale když jsem to tchýni řekla, ať ho nechá, ať si po sobě uklidí sám apod. tak mi řekne, že už je tak unavená pořád na něco od něj čekat, že si to radši udělá sama. Já jí na jednu stránku chápu, ale zase na druhou ........... No je to těžký. Denní stacionář jsem zkoušela zařídit, právě proto, aby si švagr zvykal na nové prostředí, na lidi a tak. Byly jsme se tam podívat a tchýně řekla, že ho nikam nedá, že on vyžaduje opravdu péči, aby nikde nespadl a tak, a že se o něj bojí a nechce, aby si on myslel, že se ho zbavuje. No je to těžký, fakt jo. A já se fakt bojím, že to bude na nás, ho pak někam umístit. A to bude konec prostě
znám takového člověka kterýmu je 70 let 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:23
Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale trošku se stydím
Já mám podobný „problém“ se svou maminkou. Mamka není mentálně ani fyzicky postižená, ale mám pocit, že je prostě jen líná. Zdravotně není úplně v pořádku, je po mozkové mrtvici (bez vážných následků), má nemocné srdce, velkou nadváhu, různé alergie,…
Prostě není zdravotně OK, ale žít se s tím dá. Ovšem, maminka nepracuje, je stále doma a jediná její zábava je ležet u televize a jíst
A já už se teďka děsím toho, jak se o ní jednou budu muset starat. Tím, jak je těžká, tak si už teďka pomalu nevleze do vany, těžko se zvedá z postele (a to je jí 55 let
Přitom by stačilo jen, aby nebyla tak líná, aby vylezla z té postele a trochu se hýbala, aby do sebe denně necpala 2 kila sladkostí. Jenže když jí to řeknu, tak je strašně uražená a jako správná citlivka se rozbrečí, že jsem na ní hnusná
Jsem z toho psychicky dost špatná. Navíc když vím, že řešení by bylo, jen kdyby chtěla. Takhle se fakt jednou dopracuje na vozík a nebude schopná se o sebe sama postarat. Jen nevím, jak na ní. Nechci se s ní pořád hádat, ale to, jak se zanedbává jí taky nechci jen tak dovolit…Je to o to těžší, že je to máma. Sice to není super máma, vztahy u nás nikdy nebyly ideální, nikdy si se mnou nehrála, nepovídala, ale pořád je to máma…
Zakladatelko - co se týče švagra, nešla bych do toho. Nestarala bych se o něj. Co na to říká tvůj manžel, jaký k tomu má postoj?
Terko,
tenhle problém zrovna řeší moje mamka se svojí mámou. Jsme z toho už na nervy. Babka je sice starší (77), ale případ podobný tvé mámě. Je to hodně těžký, jediná možnost bude LDN.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 13:23
Ahoj,máme v rodině partnera postiženou.Teta byla vždy mentálně zaostalá,ale zvládla se najíst,oblíct,mluvit,chodit,jezdit i autobusem/vlakem,ale nastala mozková příhoda,takže teta přestala chodit,mluvit,sama se nenají,neumyje,nedojde na wc-je na plenách.Do té doby se o ní zvládla postarat její maminka letos -82let 
,ale od doby kdy je takto upoutaná na křesle se o ní sama nedokáže postarat,takže se k tetě a babičce do bytu nastěhovala tchyně s tchánem.Letos v únoru to budou 2roky.A je to náročné jak na psychiku tak fyzičku.Tcháni jsou 24hod v provozu,odskočí na pár hod na nákup,k nám,k dr.,ale jinak veškerý čas a péči potřebuje teta.Babička to špatně nese,že vlastně tcháni díky jí a tetě nemají čas na sebe,vnuky a taky navrhovala,že půjdou do stacionáře,ale tcháni s tím nesouhlasí a dokud jim síly stačí budou se o obě starat.Zvládnout se to dá,ale je to opravdu náročné.Tcháni potřebovali oddych-jeli na dovču,já se dvěma dětmi 5m.a 5let je na ca 3týdny zastoupila,ale nemít tam babičku,která na svůj věk je velice aktivní ,složím se jak po psychické,tak po fyzické stránce.Přebalovat,umývat,krmit,oblékat,svlékat,česat tetu a do toho kojit,zabavit staršího,navařit,nakoupit bylo opravdu vyčerpávající.Ale jsem ochotná a schopna je vždy zastoupit.Jsme rodina a musíme si pomáhat.Záleží na člověku/povaze.Ale je fakt dokud to není třeba řešit/neřeš,ale možná bych si pozjišťovala pár informací k ústavům,stacionářům jaké jsou podmínky a měla to někde v záloze.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.12 13:23
Anonymní Terko,
co zkusit pohrozit, že se o ni nepostaráš, když bude pokračovat v tom, co dělá? Prostě říct to, cos napsala tady? A dát jí najevo, že to myslíš vážně! A tak si to i v sobě udělat.
Nesnáším totiž tenhle druh vydírání blízké osoby, tyhle automatické předpoklady „ty se o mě musíš postarat“, „na tebe přepíšeme hrob, ptž ségra by ty poplatky neplatila“ atd. Vždycky mě to nadzdvihne ze židle, když si někdo z druhého dělá onuci jen kvůli tomu, že je dotyčný soucitný, a ještě se tváří, že je vše OK!!!
Anonymní K.
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:24
Jo, jo, taky máme 70letou klientku. Pak některý přes 60 a hodně padesátiletých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:27
Ale jo, já s tebou souhlasím. Jenže jak vidíš, tak se zakladatelčinou tchýní očividně nic nehne a asi ji nějak nedochází, co bude až tu nebude. Pokud by zakladatelka psala, musíme vyřešit kam se švagrem, tak to je jiná. Myslím, že tchýně bude i jeho poručníkem, takže bez jejího souhlasu neudělají nic. Bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 13:28
Ani nevíte, jak moc mi pomáhá už jen to o tom s někým mluvit. A je vidět, že podobných případů je víc než dost, bohužel . Tady je nejhorší opravdu, že švagr je nesoběstačný, MUSÍ se o něj někdo starat.
Jdu teď ven s dětmi, dokud tam je sluníčko a jdu si provětrat hlavu. Ale mooooc vám všem děkuji, vrátím se
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
