Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potrat je hloupost, byla jsem ve stejné situaci jako ty, školu jsem dokončila úspěšně i s malou, nebylo to jednoduché sice, ale dalo se to zvládnout. Taťka stejně smýšlející jako tvůj, první bylo coro moro a teď je ten nejpyšnější dědeček na světě. Za mě i přes všechny nastalé komplikace byla a je dcera to nejlepší co mě v životě mohlo potkat. Nedívej se na svou situaci černě
a gratuluji ![]()
Já jsem otěhotněla ve 20 letech. S otcem dítěte jsem ani nechodila, věděla jsem na 100%, že zájem mít nebude, studovala jsem školu, bydlela u rodičů a i přes to jsem si dítě nechala
Ve 3/4 těhotenství jsem se dala dohromady s teď už manželem, byl u porodu, syna vychovával od narození jako vlastního, později ho osvojil, po svatbě má jeho příjmení. Teď už máme další dítě a jsem spokojená a stejně stará jako ty.
Nikdy bych si neodpustila, kdybych šla tenkrát na potrat a že jsem k tomu důvodu měla více než dost. Díky bohu za skvělé rodiče, kteří se mnou nevyrazili dveře, ale pomohli mi. Věk máš ideální, ale především záleží, co chceš ty. Pokud alespoň trochu miminko chceš, což chceš, jinak by si nezakládala diskuzi, nech si ho
Chápu, že si teď zmatená, nevíš co bude dál, bojíš se. Sama jsem si myslela, že mi skončil svět
, ale teď zpětně musím říct, že ten pravý život mi teprve začal a i přes ty těžké začátky jsem nikdy nelitovala. Jediné, co si dodnes vyčítám je to, že jsem to nějaký čas opravdu chtěla vzdát, tíží mě svědomí. Tak to rychle rozsekni. Já si jednoho rána prostě řekla, že miminko bude (den předtím jsem byla na gyndě s tím, že chci jít na potrat) přestala jsem úplně přemýšlet nad potratem a učila se se těšit
A musím říct, že se mi šíleně ulevilo. Drž se
A potom určitě napiš, jak ses rozhodla. ![]()
@z92 píše:
Potrat je hloupost, byla jsem ve stejné situaci jako ty, školu jsem dokončila úspěšně i s malou, nebylo to jednoduché sice, ale dalo se to zvládnout. Taťka stejně smýšlející jako tvůj, první bylo coro moro a teď je ten nejpyšnější dědeček na světě. Za mě i přes všechny nastalé komplikace byla a je dcera to nejlepší co mě v životě mohlo potkat. Nedívej se na svou situaci černěa gratuluji
U nás to bylo s tátou a chvilku i s mamkou stejné. Nejdřív oba nadávali, což je pochopitelné vzhledem k té situaci (vysvětleno o komentář výš). Táta se dokonce za mě styděl a z jeho strany o tom mém těhotenství ani dlouho nikomu neřekl, ikdyž se samozřejmě vždycky tety ptaly, jak se (jeho děti) máme.
Ale nejdřív se začala těšit mamka. Později už nakupovala oblečky, chlubila se v práci, atd.
a po porodu se i můj táta přestal mračit.
A co kluk roste a je mu čím dál podobnější, tak je na něj i pyšný.
A to po mě oba chtěli potrat.
Na názory rodičů dát nemůžeš. Nejdřív sice můžou něco namítat, bude to pro ně šok. Jejich malá holčička čeká miminko
Ale věřím, že pokud tě mají rádi, budou milovat i to malé. ![]()
A co delas za skolu? S ditetem by dodelat nesla? Kdyz uz ted ji delas dalkove?
Jako bezne sice proti potratum nic nemam, ale pokud chces mimino ty a pritel a nechces se zabyvat uzivanim si (Prosim vas, vysvetlete mi nekdo, co tohle znamena? Je to snad v kazde diskuzi o mlade tehotne a nevim, co si pod tim predstavit.) a cestovanim (Pokud neni tvym snem sjizdet Amazonku na kajaku a vylezt na Everest bez kysliku, tak beznou turistiku a more zvladnete i s batoletem.), tak proc bys chodila na potrat kvuli otci, kdyz chodis do prace a evidentne se zivis sama?
@Anonymní píše:
@ka2ka zakladatelka: nechci potrat, ale mám strach i sestra mi řekla ze to tata nedá ze by šla na potrat ze za mnou rodina stát nebude
Tvoje ségra ti krátce po porodu řekne at jdeš na potrat?
nemá ségra tak trošku strach že tvé dítě ukradne místo ní výsluní to tvoje? Jinak dítko chceš, partner taky, zázemí asi máte… Tak hurá do toho
![]()
@Afrikana taky by me to uzivani si zajimalo…nedavno jsem to resila s kamaradkou, ktera mi ve 27 letech tvrdila, ze je rada, ze neni na mem miste a neceka dite..ze si ještě pořád muze uzivat.. ![]()
Dceru jsem porodila v 25 letech a 100% jsem věděla, že jí chceme a byla plánovaná, ale rodina z mé strany a ani manželovi strany jí cca do 2 let vůbec nehlídali. Vše bylo na nás a asi bych studium VŠ nezvládla jelikož manžel pracuje na směny. Chtěla jsem si dodělat magisterské studium. Vlastně v těhotenství jsem na něj i nastoupila, ale od 30tt mi hrozil předčasný porod. Nedalo se to zvládnout, ale na druhou stranu jsme s dcerou hodně cestovali. Ve 4 měsících byla poprvé na dovolené na horách, v 9 měsících v kempu a 10 měsících v Chorvatsku.
Nyní jsem po 3 letech zjistila, že jsem opět těhotná, ale ihned jsem věděla, že nyní dítě nechci a vlastně manžel řekl, že rozhodnutí je na mě pokud dítě budu chtít necháme si ho. Když jsem mu řekla, že uvažuji o potratu ihned mi řekl, že ho to také napadlo, ale nechce mě do toho tlačit. Jelikož jsem zjistila hned ve 4tt, že jsem těhotná trvalo cca 2 týdny než bylo na UTZ něco vidět a vyběhala jsem si všechny vyšetření. Za ty 2 týdny mě několikrát napadlo si mimčo nechat i jsme se o tom s manželem několikrát bavili, ale vždy jsme došli ke stejnému názoru. Potratu jsem se strašně bála, ale byl naprosto v pohodě. Jelikož jsme dítě nechtěli nepřepadli mě po interupci ani žádné výčitky.
Pokud dítě ale chcete, rozhodně si ho nechte.
@Anonymní píše:
Ahoj, vím ze takových témat je tu hodně ale budu rada za kazdou reakci. Je mi 24 let. Jsem teď na začátku 7tt. S přítelem spolu bydlíme máme oba práci a ja studují dalkove magisterské studium mám ještě před sebou 3 semestry. S přítelem se občas hádáme kor teď jak je to nová situace a nečekaná ale nic vážného jen je to teď těžké a ani jeden neví co a jak. Přítel chce abych si miminko nechala. Ja také ale z hlediska okolí a toho ze i moje sestra teď porodila a to je o dost starší než ja tak nevím co mám dělat. Můj táta o tom ještě neví ale je názoru obecně ze si má holka užívat a cestovat a skolu dodělat a vím ze díky tomuhle kdyby to věděl by mě úplně vytrhnul ze svého života. Nechápal by to a řekl by mi ze jsem úplně blba a ze si ničím život. Máme teď tedy dvě možnosti potrat nebo ne. Vím ze by to bylo jednodušší. Potrebuju to nekomu říct a slyšet nějaký názor protože to teď nemam s kým probrat. Tak se omlouvám jestli někoho pohoršuji a děkuji za názory.omlouvám se za anonym ale nikdo to neví a chodí se lidi v mem okolí.
Vem to z té praktické stránky: těch nejtěžších prvních pár let s prckem nějak dáte a až půjdeš ty do nejlepších let, kdy budeš moc budovat kariéru, jezdit, užívat si (a klidně i „pařit“), tak už dítě bude samostatné (cca 15 leté) a tobě bude v tom nejlepším věku život začínat. A ne jako je to u mě. Ve 39 letech budu zahrabaná v plínách a na pozdější cestování nebudu mít ani peníze, ani čas a už ani klouby, nedej bože když bude chtít jít dítě na vysokou, tak si budu muset v 60 vzít brigádu.....
Víš, on táta to možná tak říká, ale ve skutečnosti, když mu řekneš, že čekáš dítě, tak bude rád. Myslí to s tebou dobře a proto ti takové věci říká, ale to neznamená, že schvaluje potrat. To si myslím. Prostě se to stalo. Uvidíš, až bude prcek na světě, tak z něj bude úplně hotový ![]()
Kdyby s tím jako fakt nesouhlasil, tak co je mu do toho. Jsi dospělá.
@Afrikana no jako někdo, kdo hodně cestoval před dětmi a hodně cestuje s dětmi, ti můžu říct, že je v tom dost rozdíl.
Jsem ráda, že lecckde ve světě byla před nimi, protože s nimi bych tam nejela, ne ve stylu jakým jsme cestovali my- třeba Indie, Mexiko nebo už jet ani nemohla-Jemen.
Takže pokud je životní náplní cestování, dělá se to lépe před dětmi. S dětmi to má jiný rozměr
a samzřejmě se tím brzdit nedáme. Ale hodně výrazný faktor jsou peníze, děti to prostě zdraží minimálně dvojnásobně ![]()
@jenny.fields píše:
@Afrikana no jako někdo, kdo hodně cestoval před dětmi a hodně cestuje s dětmi, ti můžu říct, že je v tom dost rozdíl.
Jsem ráda, že lecckde ve světě byla před nimi, protože s nimi bych tam nejela, ne ve stylu jakým jsme cestovali my- třeba Indie, Mexiko nebo už jet ani nemohla-Jemen.
Takže pokud je životní náplní cestování, dělá se to lépe před dětmi. S dětmi to má jiný rozměra samzřejmě se tím brzdit nedáme. Ale hodně výrazný faktor jsou peníze, děti to prostě zdraží minimálně dvojnásobně
My jsme taky cestovali i s dětmi, ale pouze do určitého věku. Pak už mají děti svoje aktivity, a ani o to nestály.Teď už jsme ve věku, kdy si cestujeme jak chceme, a kam chceme. To je výhoda toho, když má žena děti v mladším věku.
@jenny.fields Jasne, to cestovani plne chapu. Pokud ma nekdo dobrodruznejsi povahu a rad si saha na hranice svych moznosti, tak zhruba tak prvnich 15 let muze na podobne cesty, jako podnikame my, s detmi zapomenout
Ale mate me to „uzivani si“? Co to jako je, ze to vsichni tak doporucuji? Napadlo me akorat, treba uzit si, ze se clovek vyspi, ale nejsem si jista, jestli je to ono, navic mi prijde takove zvlastni doporucovat potrat kvuli tomu, aby si clovek uzil vyspani se do ruzova ![]()
@nostress Zase zalezi, co clovek rozumi pod pojmem cestovani. Treba u nas je dost pravdepodobne, ze kdybychom to, co podnikame, nestihli pred detma, tak na to uz po detech nebudeme mit pravdepodobne minimalne fyzicku. A protoze je clovek s vekem linejsi a linejsi, tak mozna ani naladu
Ale my jsme dost specificti, takze si myslim, ze normalni rodina, kdyz ma dostatek penez, muze zvesela cestovat i s detma (obkoukano z pribuzenstva).
@Afrikana Každý v tom asi vidí něco jiného. Doporučovat potrat je nesmysl, každý se musí rozhodnout.
Ale dítě bych třeba ve 20-25 nechtěla, nebyla jsem na to zralá ani náhodou.
Za mne vzdělávat se, to máš dneska vysokou klidně do 25, když si dáš rok někde v zahraničí. Pak tohle někde využít, pracovat, budovat, zabezpečit se a ne mít děti s holým zadkem.
Dneska jsem slyšela v rádiu údaje za roky 2016-2017- Před 800 tis. lidé exekuce, před 100 tis. lidé víc jak 10 exekucí.