Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potřebuji pomoct - potrat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
19.7.22 23:01
Je tady skupinka prázdná náruč, tam jsou holky s podobnou zkušenosti jako ty 
Já o miminko přišla v 18 TT, úplně chápu pocity, ikdyz každá z nás to prožívá po svem.
Recept neporadím, opravdu to chce ten čas, pokud se necítíš dobře, klidně si nechej napsat nějaké léky, tohle je snad to nejhorší, co člověk může prožívat.
Mě držel nad vodou syn, bylo mu 4 nechtěla jsem před ním plakat a velkou oporou mi byl manžel.
Do práce jsem se dobrovolně vrátila asi za dva měsíce, měli jsme dobrý kolektiv a sami chlapi, ti se na nic neptali, tak to bylo fajn.
Drž se
- Citovat
- Upravit
19.7.22 23:03
Je to ještě strašně brzo, jsi dobrá, že vůbec nějak funguješ pro starší dítko. Vůbec bych se nebála nechat si pomoct u psychiatra, nechat si napsat něco na spaní nebo na nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.7.22 23:09
7 let IVF, každé těhotenství končilo samovolně do 8tt. Pak se stal zázrak a já vkročila do 2. trimestru. Všechny vyšetření na 1 a radovala jsem se. Kontrola ve 24tt - bílkovina v moči, tlak 170/115. Rovnou gynekolog volal rychlou. Byla jsem tak v šoku, co se děje. Nepamatuji si nic, vůbec nic. Probudila jsem se v nemocnici. Bez bříška, bez miminka. Moje vysněná holčička to nezvládla. Je to 6 let zpět. Děti nemám a asi už nikdy mít nebudu. Buď vděčná, že máš chlapečka. Vnímej ho jako dar. Tvoji bolest potlačí jen čas.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.7.22 23:38
Děkuju, že jste v tom se mnou a slova útěchy já jsem nesmírně ráda za toho chlapečka, ale strašně mi to vše připomíná…já nějaké léky mám, ale já jsem pak jak přetažená palicí, což si sama doma nemůžu dovolit…hold to musím ještě vydržet a počkat kdy to přejde…na jednu stranu bych na to vše chtěla zapomenout, ale na druhou stranu na něj nechci zapomenout…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.7.22 00:24
Ten. prvni rok byl jako v mlze…opravdu jsem byla ráda že že jsem ráda a že jsem začala zase trochu žít.
Je to už 5 let, ale všechno mám před očima, jako by se to stalo dneska…
11. Září je pro mě vždy takový smutný den. Nejhorší, když se mě teď osmiletý syn ptá, proč nemá bráchu nebo ségru.
Dokázali jsme dát život jednomu, ale sestřičku nebo bráchu už mít nebude.
Je napůl darovaný, manžel nemůže mít děti, já pak ještě dvakrát otěhotněla, ale ani jedno nebylo prosperující těhotenství ( naštěstí v tom začátku to člověk prožívá jinak), tak už jsem na další pokusy ve 40ti neměla sílu.
Hrozně si užívám, že ho mám, je mu osm, vděčím mu, že díky němu jsem v té době musela fungovat a být mu tou mámou.
Taky nás to s manželem hodně sblížilo, hodně mi tehdy pomohl.
Nedokážu se podívat na malé miminka, vyhýbáme se těhotenský rozhovorům, teď v práci baby boom a já se vracím pořád 5 let zpět. Kdo si tohle neprožil, tak to nepochopí… Zkus tu Prázdnou náruč
Drž se a ať to brzo preboli
- Citovat
- Upravit
20.7.22 02:40
Moje zlatá. Chlap má v noci svoji ženu objímat. Kdyby to ten tvůj dělal, tak bys neplakala.
Takže si toto rychle srovnej. Třeba se budeš muset pro začátek trochu přemoci. Muže máš k tomu, aby ti v těžkých situacích pomáhal, a ne to co píšeš. Také ale muži dlouho nevydrží, když jim žena pořád pláče a najdou si náhradu za ni. To pak zas budeš plakat z tohoto důvodu a z pláče nevyjdeš.
Jestli to zvládneš bez prášků, to bych ti přála. Život jsou pořád nějaké problémy, to by se lidé uplakali, kdyby svoje problémy řešili pláčem.
Život potřebuje odvahu, tak až se ráno vzbudíš, tak se rozhodni, že od teď už se budeš pořád jenom usmívat na svoje dítě a na svého muže a na sebe do zrcadla. Zjistit, že je na světě hezky, to je pro člověka povinnost, když se cítí být na dně. Jinak život nejde přežít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.22 05:14
@poučená prosím tě, co tu píšeš za nesmysly..si myslíš, že ten mužský je v pohodě? Jako, že přišel o dítě a že se ženská „vzpamatuje“ svou silnou vůli??
Zakladatelko, tohodle vyblitku si prosím vůbec nevšímej…
- Citovat
- Upravit
20.7.22 05:51
@poučená píše:
Moje zlatá. Chlap má v noci svoji ženu objímat. Kdyby to ten tvůj dělal, tak bys neplakala.Takže si toto rychle srovnej. Třeba se budeš muset pro začátek trochu přemoci. Muže máš k tomu, aby ti v těžkých situacích pomáhal, a ne to co píšeš. Také ale muži dlouho nevydrží, když jim žena pořád pláče a najdou si náhradu za ni. To pak zas budeš plakat z tohoto důvodu a z pláče nevyjdeš.
Jestli to zvládneš bez prášků, to bych ti přála. Život jsou pořád nějaké problémy, to by se lidé uplakali, kdyby svoje problémy řešili pláčem.
Život potřebuje odvahu, tak až se ráno vzbudíš, tak se rozhodni, že od teď už se budeš pořád jenom usmívat na svoje dítě a na svého muže a na sebe do zrcadla. Zjistit, že je na světě hezky, to je pro člověka povinnost, když se cítí být na dně. Jinak život nejde přežít.
Dej si facku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.22 09:02
@poučená píše:
Moje zlatá. Chlap má v noci svoji ženu objímat. Kdyby to ten tvůj dělal, tak bys neplakala.Takže si toto rychle srovnej. Třeba se budeš muset pro začátek trochu přemoci. Muže máš k tomu, aby ti v těžkých situacích pomáhal, a ne to co píšeš. Také ale muži dlouho nevydrží, když jim žena pořád pláče a najdou si náhradu za ni. To pak zas budeš plakat z tohoto důvodu a z pláče nevyjdeš.
Jestli to zvládneš bez prášků, to bych ti přála. Život jsou pořád nějaké problémy, to by se lidé uplakali, kdyby svoje problémy řešili pláčem.
Život potřebuje odvahu, tak až se ráno vzbudíš, tak se rozhodni, že od teď už se budeš pořád jenom usmívat na svoje dítě a na svého muže a na sebe do zrcadla. Zjistit, že je na světě hezky, to je pro člověka povinnost, když se cítí být na dně. Jinak život nejde přežít.
Já si myslím, že jsem vcelku lucidní a je mi jasný že mu nemůžu 5 let každou noc probrecet. Ale úplně to teď neovlivnim a sama bych raději v klidu spala než brečela…manžel mě na začátku hodně podržel (on je docela tvrďák, přemohl i rakovinu a když mu byla diagnostikována tak nebrečel, ale tady u toho potratu brečel, takže ano i on je z toho nešťastný) ale nemůžeme všechno zahodit, skončit v práci, aby mě mohl v noci objímat, musí nás někdo živit…jestli ty jsi si tím prošla a zvládla svoji vlastní vůlí to přejít a radovat se ze života, tak to klobouk dolů…
- Citovat
- Upravit
20.7.22 21:35
@Anonymní píše:
Já si myslím, že jsem vcelku lucidní a je mi jasný že mu nemůžu 5 let každou noc probrecet. Ale úplně to teď neovlivnim a sama bych raději v klidu spala než brečela…manžel mě na začátku hodně podržel (on je docela tvrďák, přemohl i rakovinu a když mu byla diagnostikována tak nebrečel, ale tady u toho potratu brečel, takže ano i on je z toho nešťastný) ale nemůžeme všechno zahodit, skončit v práci, aby mě mohl v noci objímat, musí nás někdo živit…jestli ty jsi si tím prošla a zvládla svoji vlastní vůlí to přejít a radovat se ze života, tak to klobouk dolů…
Každá si projdeme něčím. Bolest srdce, bolest duše, je taková obecná situace, kterou každá známe.
Člověk potřebuje být v těžkých situacích objímán. Dostává tím životodárnou energii. Plakat je dobré, ale někdo ho musí i objímat. Dřív se žilo ve větších rodinách, vzájemně si sdíleli dobré a zlé, vzájemně se o sebe starali. Dneska jsou rodiny rozbité, rozhádané a každý má tzv. to svoje. Je to opravdu nešťastná situace. Povídat si s lidmi o své bolesti je dobré, jen to musí někdo usměrnit, jinak se člověk ve své bolesti utopí a pak zabydlí. A tak jsem tě chtěla povzbudit. Vždyť sama víš, že přijdou zase hezké dny a já ti moc přeji, aby přišly co nejdřív
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Krásný večer…potřebuji rady, zkušenosti, nápady…před cca 5 týdny jsem potratila ve 24tt… A stále to nezvládám…vím všichni říkají, že to chce čas, ale já už takřka 5 týdnů nespala…naštěstí mám doma malého chlapečka, takže přes den mě z toho vytáhne…ale jakmile je noc, tak to na mě vše padá…jen co si lehnu a nic mě nekope, furt si říkám, že kdyby to vydrželo do teď, tak by už to třeba zvládnul…celý noci probrecim a už je to opravdu dlouhý, pak jak jsem unavená tak jsem ještě protivná na toho prvního což mě taky mrzí…manžel bohužel dělá i přes noc, nebo brzy ráno vstává, takže že bych si vzala nějaké léky na spaní, nemůžu protože musím vstávat k tomu co mám doma…