Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Posílám sílu, ono to bude lepší každým měsícem. A s tím uspáváním, zkuste si to co nejvíc ulehčit. Jestli se budí kvůli kontaktu, tak třeba přiřažená postýlka se sundanou bočnicí. Možná by ani nebyla od věci laktační poradkyně, spoustu z nich se vyzná i ve spánku dětí, tak třeba poradí nějaký fígl
.
@Therlunix já už i zkoušela čistě ze zvědavosti uspat ho a položit vedle sebe, co udělá až se vzbudí, jestli se hned uklidní a usne a řval úplně stejně, dokud jsem ho nevzala zas do náručí, takže postýlka u postele vůbec nezabíra, on chce prostě vzít a chovat. Upadne mi rameno. Na řev už mám taky alergii 🫣
A co dělá, když si ho hodíš do postele k sobě? Taky řve? Usne fakt jen v náručí, jo?
@Markéta188 taky řve, není to žádný rozdíl, takže to už ho mohu rovnou dávat do te postýlky a aspon se nebojím o něj a nejsme tam na těsno. On proste chce pochovat. Zkoušeli jsme skoro uspat v náruči a douspat v postýlce, aby věděl, kde usnul a nebyl v šoku při probuzení - to nezabralo. Zkoušela jsem ho položit i vedle sebe, uspala jsem v náručí a položila, že se třeba vzbudí a uvidí mě u sebe a bude to ok a nebylo - dokud jsem ho nevzala do náručí. Teď se mi vzbudil asi 3× během hodiny na pochování 🫣 snad se to zlepší. Pak tu někdo píše, jak vstává k dítěti co 3 hodiny a je to hrozny - co bych za to dala 🙏🏻
No, mám něco podobné a má rok 😅 Taky už mám někdy nervy, když vstává co hodinu. Naše chce prso, což už jsem v noci zrušila a spánek se trochu zlepšil. U nás teda nejvíc zabere, když uspí tatínek. To spí mnohem lépe a několikrát pak spals dokonce až do 5 rána.
@Anonymní píše: Více
Zkoušel ho nekdy uspatnekdo jiný nez ty? U nas deti reagovaly jinak na me a na tatínka. S tatínkem naprostá pohoda, se mnou řev.
@roba18 manžel pracuje bohužel daleko od domova, takže jsem půlku měsíce sama s dětmi, ale když je doma, uspává většinou on - uspí ho o dost rychleji než nás, bohužel na četnost buzení to vliv nemá a je to stejný
@Anonymní píše: Více
A zkoušel s nim byt celou noc? Ze bys šla spat do jiné místnosti?
Měli jsme období kolem 8m ze se deti vzbudily ve 2 rano a do 5 řvaly. A bylo jedno jestli jsem s nimi byla ja, manzel nebo byly v postýlce. Bylo to šílené. Ale asi To byly nejake noční desy nebo tak neco. Odeznelo to kolem roku.
@roba18 ano, teď poslední měsíc už chodím spát vedle do místnosti, protože bych se z něj snad už zhroutila a bylo mi fakt psychicky i fyzicky zle
@Anonymní píše: Více
To je naprosto pochopitelné. A děláš dobře. Drž se! ![]()
Ja bych fakt zkusila s ním spat v posteli…u nás to zabralo, i když ze začátku taky řval, pak si ale zvykl že není na mě ale vedle mě a může se přitulit…jinak jsem taky teda nějaký čas spala v pololeze obložená polštářem a a malej na mě…no byl to masakr, přežili jsme..zlepšilo se to kolem roka, od roka a půl už celkem dobrý…
Jak dlouho to uspávání po probuzení trvá? A stačí mu, když sedíš s ním v náručí a houpeš?
Moje první dítě usinalo jen v naruci, až dokud jsem nebyla v 6.měsíci s druhým, tedy do svých 3 let
do jednoho roku se budil furt, i 15× za noc, ale kolem roku a půl už vzal na milost spaní v posteli na me ruce. Pochovanim jsem uspala a nechala si ho na ruce a lehla na bok, takže jakoby porad byl v naruci, ale vleze, vzhledem k tomu, ze se nemas jak pohnout, nemuzes ho ani zalehnout, zkusilas takto?
Krásný den všem 🌷 rovnou se omlouvám za stěžování si, jestli to někomu vadí, raději dále nečtěte. Mám dítě, které má nyní probíhající 9 měsíc. Budí se co hodinu a někdy i dvakrát za hodinu. Hladem to není - kojím a už jsem teď zkoušela na noc i umělé mléko, cítila jsem se úplně prázdná a bolela mě prsa pak ráno. Podle mě potřebuje kontakt. Pochovám ho a usne anebo co 3 hodiny dám mliko. Nespí s námi v posteli - bojim se, že by spadl z postele nebo bychom ho bouchli a stejně nikdy v posteli vedle mě neusnul(ja bych s dítětem taky neusnula). Usne jen, když s ním sedím, mám ho v náručí a natřásám a klepu po zadku, když to nedělám a je v postýlce a já u něj, řve i dvě hodiny než to vzdám (semtam zkouším i pochovat a dát zpátky) a uspím v náručí nebo ho vezmu do kočáru (během dne v kočárku usne, jen když jezdíme venku po chodníku). Nikdy ještě mimo náruč neusnul - nikdy (jen venku v kočáru). Četli jsme už i knihu o spánku, plno článků. Přes den se zas nervuje, že by chtěl lozit a nejde mu to - má silný ruce a nohy, ale střed těla zatím ne (cvičím s ním a zlepšuje se to, plazi se, ale po čtyřech se moc neposouvá a je z toho frustrovaný a pak kňoura). Jinak je dle doktorky úplně v pořádku, nic mu není (jen semtam zácpa) - za což jsem vděčna a vím, že jsou matky, co mají třeba nemocné dítě napořád, uvědomuji si, že mají lidi horší starosti. O dítě jsme se dlouho snažili. První dítě bylo zlatý (tenkrát jsem teda byla i o dost mladší, teď je mi už přes 30) - usínalo vždy samo v postýlce, od sedmi měsíců chodilo kolem nábytku, bylo veselé, klidné. Tak jsem teď asi z toho v šoku a unavena a kolikrát mě to už tak nebaví furt dokola nervy a pláč a nespaní. Kdy se to zlepší 🫣? Bojím se každého dne. S prvním dítětem jsem mohla všude chodit, s nim se bojím jít i na návštěvu, že bude dělat scény.