Práce, která Vám nesedla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Já takhle po vysoké nastoupila do jedné firmy, kde jsem měla vést veškerou administrativu. Jenže problém byl, že jsem měla být holka pro všechno. Domu jsem chodila s brekem a poslední kapka byla, když jsem měla jít umýt totálně zes**** hajzl. Takže jsem se otočila a dala okamžitou výpověď ve zkušebce. Do měsíce jsem měla jinou v práci, v které jsem už 7 let
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@adresa píše:
To všechno včetně dutky za pozdní příchody během prvních 8 dnů?
Dobrá, že? Byla tam 8 dní, zvládala udělat všechnu práci za dopoledne a to ještě 2× tolik co ostatní, do toho za 8 dní několikrát pozdní příchod, který si musela nadpracovat a ještě jí stihli udělit i důtku. Tady to celé byla jednoznačně chyba zaměstnavatele, to je jasné 
Jinak nechápu, že někdo chce jít dělat do státní sféry kvůli jistotám a neumí přijít na čas do práce a ještě se diví, že to zaměstnavateli vadí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Určitě ano a jen málokdo má štěstí, že trefí vždy na práci, ve které a se kterou je spokojen.
U mě to byla hned první práce, kdy jsem nastoupil do obchodního úseku IT firmy zachraňovat projekt, který sám o sobě nebyl dobrý… a dopadlo to stejně jako u dvou mých předchůdců na pozici nedobrým výsledkem.
Kromě toho, že produkt byl špatný, tak byly chyby i na mé straně (nezkušenost + na obchodní pozici se obecně osobnostně nehodím), tak v týmu (hledání viníků, nalezení a potrestání nevinných 
). Ale byla to moc cenná zkušenost, díky které jsem se kariérně odrazil vzhůru. Takže i ze špatné práce si člověk může něco vzít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jedno leto na vysoke skole jsem brigadne zaskakovala za kamaradku v uctarne jedne korporace. Puvodne jsem byla nadsena, ze si privydelam. Krome toho, ze to byla desne nudna cinnost, me unavovalo, jak si tam vsechny zenske hraji na kamosky, a sotva se za nekterou z nich zaklaply dvere, zbytek osazenstva si na ni zgustnul. Brr. Po par tydnech jsem tam chodila pracovat radsi v noci, nastesti byl objekt otevreny, tak to slo.
Aspon jsem si to leto uvedomila, ze tu vysokou skolu opravdu dodelat chci, abych nemusela vzit zavdek i takovym mistem
Příspěvek upraven 24.11.20 v 15:28
- Citovat
- Upravit
@adresa píše:
To všechno včetně dutky za pozdní příchody během prvních 8 dnů?
Zadnou vizi jsem nemela, proste jsem po skole vzala, co bylo a kroutim uz 30. rok 
u stejne firmy Jen jsem za ty roky na uplne jine pozici nez na zacatku. Mozna je lepsi ta ocekavani nemit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vyučila jsem se jako kadeřnice, moc mě to nebavilo, ale škola byla dosti dráha, jelikož v našem kraji byla pouze Soukromá s tímhle oborem. Jenže práci jsem nikde nesehnala, všude chtěli praxi, ale tu mi nikdo dát nechtěl nebo bych si musela denodenně shánět zákazníky, známí sama a tolik lidí vážně neznám. Poté jsem nastoupila do Alberta, práce mě ze začátku bavila, bylo to něco jinýho ale začaly tam že mě dělat doslova koninu a já se hloupá, mladá nechala a pak už bylo pozdě si dupnou. Našla jsem si mezitím jinou práci ve fabrice. Tam jsem byla relativně spokojená, žádný rozčilování s lidmi, ale nastal problém s kolektivem, nechápu jak některý lidi můžou být tak zlý a zkazit člověku chuť do ty práce chodit a to jen kvůli tomu, že „nováčkovi“ něco jde. Naučila jsem se to ignorovat a po roce už jsem na to kašlala, ale vždy jsem věděla, že mě tam určitý lidí nemají rádi a byla jsem často pomlouvána. Teď jsem momentálně těhotná, bude mi končit pracovní smlouva a já vím že už se tam nikdy nevrátím. Je to hodně psychicky nával a člověku se do práce chodí hůř a hůř, jak kdyby nestačilo to ranní vstávání 
Sice nevím co budu po mateřský dělat, ale jedno vím jistě.
Už nebudu tak hloupá a od začátku si nechat tzv. Sr*t na hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lleennttiillkkaa píše:
Mě takovýhle práce potkala teď na jaře. Dělala jsem 3 roky v eshopu. Tam jsem skončila. Nastoupila jsem do jedný firmy. Byli nadšení, že umím s účetním programem, ale to bylo tak všechno. KOlektiv úplně šílený, zaučení v rámci jednoho dne a pak kdyžtak si mě zavolej, samozřejmě se díky domu dělala chyby a to jsem jenom slyšela jooo tak zrovna tohle je vyjímka, jenže nejvyšší vedení samozřejmě nebere ohled na to, že se někdo zaučuje v krizový situaci…po měsíci jsme to ukončili, protože já se nenechám psychicky zničit, kvůli neschopnosti zajistit pořádné zaučení. Mno hledali za tu dobu, co jsem skončila už 3×
Přesně tak.
Stalo se mi letos na jaře prakticky to samé. Nastoupila jsem jako účetní, zdaleka jsem ještě nebyla zaškolená. Pak přišel covid a nazdar. Naprosto nikoho nezajímalo, co to udělá s psychikou člověka, když jsi někde nová, máš se maximálně soustředit a do toho v březnu celospolečenská panika kolem covidu, tj. nového jevu, o kterém tehdy ani odborníci skoro nic nevěděli!
Ve výsledku jsem měla pocit, že pro ně bylo jednoduché vylít si zlost na mně - na té „nové“ 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Přesně tak.Stalo se mi letos na jaře prakticky to samé. Nastoupila jsem jako účetní, zdaleka jsem ještě nebyla zaškolená. Pak přišel covid a nazdar. Naprosto nikoho nezajímalo, co to udělá s psychikou člověka, když jsi někde nová, máš se maximálně soustředit a do toho v březnu celospolečenská panika kolem covidu, tj. nového jevu, o kterém tehdy ani odborníci skoro nic nevěděli!
Ve výsledku jsem měla pocit, že pro ně bylo jednoduché vylít si zlost na mně - na té „nové“
Já jim tam nastoupila za holku, kterou měli všichni zjevně rádi, ale vážně onemocněla a ještě v době, kdy byli ve skluzu, protože covid a zaměstnanci na OČR. Neříkám, některé chyby byly i na mé stran. Při odchodu jsem jim řekla, že až přijmou někoho nového, tak ať si laskavě najdou týden na to, u něj sedět a všechny ty kličky a vyjímky mu ukážou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V první práci jsem byla 4 roky, hodně mě to bavilo. Ale vedení pletichařilo s tím, komu prodlouží smlouvu a komu ne, což vnášelo napětí do kolektivu. V současné práci jsem 6 let a samotná náplň práce dobrá, ale firma je strašně zkostnatělá. Nefungují u nás některé standardní věci, benefity skoro žádné a kolektiv taky hroznej. Vidím to na max 2 roky a jdu o dům dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No jéje.. zažila. Ve fabrice na dvanáctky. Příserné, špinavé prostředí, hrozná a těžká práce, kolektivní deprese, lidi hnusní. Peníze mizerné. Tfuj. Nikdy víc. Vydržela jsem půl roku (při studiích) a na všechny jsem taky byla hnusná
- Citovat
- Upravit
Dělala jsem 21 let práci, která mě hodně bavila, bohužel nás zrušili, v době, kdy jsem byla na poslední mateřské.
Pak jsem hledala novou, stará (43) s malým děckem.
Brala jsem, co bylo.
Dělala jsem u právníka, tam jsem docela trpěla, neměl mě kdo zaučit. Byl hrozně fajn, ale vůbec jsem netušila, co dělám, nerozuměla jsem tomu a právnické věci mě fakt neberou. Poslední den zkušebky jsem řekla, že bohužel končím, i když by si mě ten právník býval nechal.
Pak jsem nastoupila za kasu do marketu, vydržela tam rok a půl. Zařekla jsem se, že už nikdy, ale kecám, kdyby práce nebyla, někde dělat musím.
Jo, a jeden den jsem byla v kuchyni, umývala jsem velké nádobí - hrnce, plechy, pořád mastno a mokro, špachtlí odrýpávala připečené maso, ponořená půlkou těla do kotle . Další den jsem si nezapnula ani podprsenku , tak už jsem nepřišla, nedala jsem to fyzicky 
Marodila jsem měsíc a půl.
Teď dělám u dětí s těžkými poruchami chování, na vozících a tak, dopoledne jako asistent, odpoledne v družině. Baví mě to, ale co se ted děje ohledně corony, hrůza. Každý den jiná nařízení, neustáme se mění doba oběda (chodíme do cizí jídelny), tomu se musí přizpůsobit rozvrhy, děti jsou po distanční výuce jako utržené ze řetězu a rodiče teda taky pěkně rozjetí. K tomu mám doma svoje děcko na distančce, takže odpoledne pokračování a fakt padám na hubu. Nemám nikoho, kdy by to za mě chvíli vzal.
I za normálních okolností je to náročná práce, fyzicky i psychicky, ale dělám ji ráda.
Po mojí krásné, teplé, tiché kanceláři se mi ale stýská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem se netrefila poslední tři roky. Snad je to atmosférou ve firmě… samotná práce je docela dobrá, peníze královské, zodpovědnost pouze za certifikační audity - což umím. Ale čím déle to dělám, tím větší rozčarování… protože vedení firmy vnímá moji agendu jako nutné zlo s tím že stejně všechno projde. Občas šéf objeví ameriku a ohání se systémem, do kterého vzápětí hodí vidle tím že všechno popře.
Změna bude těžká - nic jiného neumím a limituje mě jazyk.
- Citovat
- Upravit
Ja pracovala v jedne fajn praci na HPP pri VŠ a skoncila jsem, abych vklidu dodelala posledni rok. Pak jen brigadila a pred statnicema si nasla novou praci na HPP, kde me hnali, abych se zaucila nez pujde zenska na materskou. Rekla jsem na nalehani, ok nastoupim za tyden..Zaucovatelka, na me hazela velky bobek..Vůbec nechápu proč mě tam tak chtěli strašně brzy, když mě nidko nezaučoval a to jsem se snažila za paní chodit a skoro ji prosit, at mi něco ukáže… Celkově pak šlo všecko do kytek… Přišlo mi, že šloo nějaké vyřozování si účtů mezi paní a šéfem… „Nezaučím, budete to muset zvládnout vy.. a to chci vidět… možná mě pak doceníte, jak jsem byla úžasná“…
Já už pak tu práci celkem ovládala, ale můj dojem a znechucení to nezměnilo a dala jsem výpoved.
Příspěvek upraven 27.11.20 v 12:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zatím se mi to nestalo, asi mě to teprve ještě čeká
Ale nemám v plánu změnit odvětví, tak snad mě to mine.
Stává se to docela často, jen se s tím asi lidi na potkaní nechlubí.
Mám kamarádku, která to ale zažila, byla z toho dost v háji. Říkal, že si přijde jak budižkničemu Teď má už druhým rokem novou práci a tam je v pohodě. Přitom je to ta samá práce jen jiný systém a jiná kultura firmy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já dělala 8 let práci, která mě nebavila. V jednom korporátu, kde půlka lidí předstírala práci a ten poctivý zbytek byl frustrován. Nic jiného nebylo, a pak byl problém se dostat na něco lepšího.
Nakonec jsem se ze zoufalství přihlásila do státní zprávy a super.
Jde mi to, super zaučení, kolektiv je ucházející. Práce je tedy tolik, že máme každý měsíc plno přesčasů(zadarmo) a obědovou přestávku jsem od začátku koronakrize většinou propracovala.
Ale jak říkám, jsem ráda, když konečně dělám někde, kde mám pocit, že ta práce není předstíraná a někdo má zájem vyřešit problém.