Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pravé období vzdoru a jak dál s výchovou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
21.8.14 13:39
Pravé období vzdoru a jak dál s výchovou
Holky, potřebuju poradit, zda už jsme v pravém období vzdoru. Dcera (21m) je od mala dost paličatá, vzteklá, ale časem jsem se s tím naučila docela zarábět. I když jsou dny, kdy mě fakt dostane. Teď jsem si už asi měsíc říkala, že je relativně v pohodě. Jenže se pořád objevuje stejný scénář před odpoledním usnutím. Chce něco zazpívat a povídat. Když povídám, tak chce něco jinýho. Když zpívám, chce abych povídala a naopak. Nakonec to skončí brekem a pak už jen brečí až usne. Ale dneska chytla záchvat, že se málem pozvracela. Řvala a řvala a řvala. Pak řekla, že už dobrý a v zápětí začala řvá znovu. Nakonec hlavou začala tlouct o zeď. Hlavu jsem jí chytla a zavolala na ní jménem. Řvala dál, ale hlavou už netloukla. Chtěla pití, když jsem jí ho dala, švihla s ním o zem.
Jinak se s ní dá docela domluvit, spoustu věcí chápe, ale to uspávání mě dostalo. Bude to asi jen horší, že?
Manžel říká, že jí mám pořádně seřvat, plesknout po zadku. Já u ní trpělivě sedím, čekám až to přejde. Pak si na pár vteřin lehne do náruče (je fakt nemazel), uklidní se a jde si po svém zase.
Taky nadává, že všude bordelí a všechno chce do ruky. Já jí nechávám, pak to spolu nějak uklidíme (většinou teda spíš já). Do ruky jí dám i nůžky, nějak se to naučit musí, zatím s nima zachází dle instrukcí, tak co by ne. Moje máma, když to vidí, tak nadává, že nůžky jí dávat nemám a bordelit, že nesmí (jasně, že jí nenechávám hrabat se v záchodě nebo v úklidových prostředcích), prý už je na to až moc stará.
Jo, a ještě nočník. Nechávám dceru doma bez pleny, pořád opakuju ať jde na nočníček až bude potřebovat. Je to jak kdy, někdy 30:70 ve prospěch počůrané země, teď poměr přesně opačný, tedy 2× trefa do nočníku a jednou na zem. Funguje motivovat, že pokud bude nočníček plný, bude piškot. Prý je to špatně, má si to uvědomit, že to se to tak má. Taky si občas vezme knížku a jde si jen tak sednout na nočník, manžel je proti tomu, že tam má sedět jen v případě potřeby. Já jsem ráda, že přestala fóbie z nočníku a nechávám jí dělat co si chce. Podle mě čím víc zákazů, tím větší vzdor.
Jsem moc benevolentní? Co s tím vzdorem, bude to jen horší, že? A postupuju úplně blbě? Omlouvám se za elaborát a díky, že jste dočetly až sem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.8.14 13:49
Ke vzdoru: vydržet a zajistit bezpečí
K nočníku: vydržet, nechat ji dozrát
K radám ostatních chytráků: zacpat si uši 
Moje dítě začalo respektovat nočník ve 2,5 letech a i pak se občas něco přihodilo.
Motivovat piškotem není nic špatného, u nás zabíraly sušenky nebo namalování pusinky jelenním lojem.
Plácat nemá smysl, je ještě malá, ač si to okolí třeba nemyslí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 13:55
Ahoj, chápu tě. dítko zkouší tvoje hranice, má na výběr, tak zkouší co si může dovolit a co ne. je to přirozené. mě psychicky pomáhá uvědomit si, že když malého chytí vztekací amok a řve, tak vlastně pomalu už neví čí je. nevnímá okolí, tím pádem ani výchovné metody jako např. plesknutí nebo domluvy. ještě líp mi pomáhá myšlenka, že je to dočasné a nebude to dělat pořád 
nejlíp se mi osvědčilo si s ním sednout a čekat až to přejde. taky mám stavy, že bych mu nejraději dala přes zadek, ale to by se ulevilo pouze mě a učit ho, že silnější bije slabšího určitě nechci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 13:56
Tak s nočníkem ti neporadím, protože já mám ještě benevolentnější přístup než ty (teda spíš je to moje pohodlnost… 
). Dceru (2r) na něj nenutím, má plínu a jde když si sama vzpomene. Pořád tajně doufám, že si na to přijde sama. Nějakou knížku nebo piškot bych já osobně neřešila. U nás je zase za úspěšnej pokus potlesk jak v Národním… 
No co se týče bordelaření, tak to taky neřeším, pokud kramaří jenom svoje věci. Protože kdo si hraje nezlobí… 
A období vzdoru probíhalo obdobně jako u vás…vždycky když jsem vystřílela všechny finty co kdy zabraly, přestala jsem si jí všímat. Zjistila, že už to není taková zábava bez diváků a dala pokoj. Taky jsem si říkala, že to snad nikdy neskončí a děsila se toho co přijde. Kupodivu ale zdá se to nejhorší odeznělo. Občas ještě předvede nějakou estrádu abych jako nezapomněla, ale fakt už je to slabej odvárek. Doufám, že jsem to teď nezakřikla…
Takže vydrž, dělej si to podle sebe, protože ty malý satany stejně neoblafneme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 13:57
Ono existuje „pravé“ období vzdoru? Prostě je a hotovo. dřív, později, nikdy… dle mého jedno správné plesknutí výchovného stylu (tedy ne zmlátit do modra) je tisíckrát účinnější než tiché sezení a domlouvání že „ale berunko tím pitíčkem se o zem nehází“
Chytit, uklidnit (když mlátí hlavou) zajistit dýchání (znám od holky že prostě přestala dýchat) a hlavně se s ní nedohadovat. rituály by měli být jasně nastavené, pořád dokola se stejně opakují. pak to totiž není rituál ale maglajs. a pokud začne dělat výmysly a naschvály tak jí jednu plesknu a končí sranda.
co říká máma bych neřešila, vychovávám já tak je snad na mě kdy a jak jí naučím s nůžkama. Bordelím i já teď a to mi věř, dva roky mi fakt nejsou Dítě objevuje svět. Pokud jsi chytrá (což věřím že ano) máš nebezpečné věci schované a ostatní je fuk, papíry se uklidí a hlína z kytky zamete.
nočník-jednou na to přijde. zkoušela bych dál, nechala běhat bez plen, klidně, proč ne??? A odměna? Já holce dávala samolepky za každé úspěšné naplnění nočníku a lepila jak o život. nakonec lepila i na záchod protože tam se taky začalo dařit a nijak jí to nepoznamenalo že byla „odměňována“ za čůrání.
Nepitvej se v tom, řeš vše podle své intuice a srdce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 13:58
Asi bych zkusila, před tím než půjdete spát si s malou domlivit, co budete dělat dnes před spaním. Jeslti povídat, zpívat nebo něco jiného. Až si vybere, tak ji říct dobře toto, ale nic jiného nebude. A pak to stryktně dodržela, aby taky pochipila že vztekáním ničeho nedosáhne. Když by začala řvát v klidu bych ji chytila za ruce a zeptala se ji proč pláče, co ji vadí, vždyť si povídáme ( nebo co zrovna děláte ), tak proč ten povyk. Neseděla bycj nečinně a nečekala až skončí. Na mou dceru pomáhá právě, když se ji zeptám, co ji vadí, když neodpoví, tak ji řeknu:,, No vidíš nemáš důvod plakat, tak neplakej" z 90% se uklidní. Taky ji přitulím. Na nočníku jsem ji taky nechávala s knížkou, při televizi i s hračkou, ale při tom jsem ji říkala, že má čůrat, tak ať to zkusí. Když se nepovedlo nejdéle do 5 min, obléct a zase později repete. S těma nůžkama nevím nevím, ale to je tvá věc, já jsem proti. A že ti sklinkou hodila o zem, to bych důrazně pohrozila a možná i plácla po ruce. Každopádně ji dávej najevo, že ji rozumíš a že tě zajímá, proč brečí a co ji trápí. Jak říkám u nás to pomáhá. Hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 14:00
K nočníku, děláš to dobře. podívej, ty seš s né doma ne tvoje mamka nebo manžel, který je v práci. já jsem s malým na nočníku četla knížky nebo jsme si prohlíželi hračky, a naučil se na nočník poměrně brzy, ale ne z nočníku udělat hračku. jakmile bylo dokonáno, schoval se, ale tak, aby jej malej v případě potřeby mohl vytáhnout držím palec! všechno bude lepší, nenech se odradit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ariadne
21.8.14 14:02
Přečti si Karpa Nejšťastnější batole v okolí. Nám docela na vztek pomáhá - ještě to nemám úplně vychytané, ale je jí zatím 14m.
- Citovat
- Upravit
21.8.14 14:05
Ježiš, holka, neřeš to tak, zhluboka se nadechni… To, co popisuješ, je úplně normální.
vzdor: malá (22 měsíců) to měla asi jen dvakrát, že nemohla přestat, jak plakala. Pomohlo pevně obejmout, nechat vyplakat, nijak se nevnucovat. Za půl minuty bylo po všem, dala mi pusu a šla zase něco dělat.
uspávání: taky chce zpívat, po dvou slovech mě přeruší, že ne, tohle ne. Tak se v klidu zeptám, co by chtěla. Někdy řekne, co by chtěla jiného, někdy prostě trvá jenom na „jinou“. Neber si to osobně. Zkouší. Když se nebudeš vztekat, zase to přejde. Já to beru tak, že to je její uspávání, její hudební volenka Jako já mám někdy náladu si pustit před spaním muziku a dost by mi taky vadilo, kdyby mi někdo řekl, při čem budu usínat a při čem ne.
Neřvala bych a nepleskala po zadku. Tohle podle mě absolutně nic není a dá se to v klidu zvládnout. Když si vystřílíš tahle řešení teď, co budeš dělat v budoucnu?
uklízení: pokud chápe princip (teď to uklidíme, aby tu nebyl nepořádek, než půjdeš spinkat), tak by se zapojit mohla. Na dceru funguje, když se zeptám, jestli mi pomůže. Když pomůže, chválím, když řekne ne, nekomentuju to. Nevedu výcvikový tábor, abych měla 100% úspěšnost. Stačí mi, že v celkovém počtu všeho uklízení v nadpoloviční většině uklidí svoji část.
nočník: s tím u nás problém nikdy nebyl, ale začaly jsme brzy. Kaká od 15 měsíců výhradně na nočník, čůrání ji dlouho nevadilo (z bobku v plíně by se asi pomátla ), ale teď v létě to pochopila taky. U nás se teda na záchodě čte nebo prohlíží skoro vždycky. Nevidím na tom nic špatného. Prostě tlačí dýl, někdy se do knížky zabere, protože nemá nic lepšího na práci apod. Výborně je to vidět venku. Tam si řekne: čůrat nebo kakat, já ji dám na bobek, udělá, co má udělat, a hned si chce jít zase hrát. Doma to fakt neřeším - když se do pěti minut nic nestane, nebo se prokazatelně stalo a chce pořád sedět na nočníku, zeptám se, jestli chce utřít, jestli ještě něco bude a když mě to tam nebaví a k ničemu se nemá, řeknu, že jí tam nechám knížku, ale já mám práci jinde, ať zavolá, až bude hotová. A ona zavolá, až skončí, nebo přijde, že ji mám pomoct utřít zadek.
Chápu, že teď tě asi všechno točí a vidíš všechny „problémy“ na jedné hromadě, ale bude to OK 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 14:08
Já odpovídám na tvou předposlední otázku: ano, bude to horší. 
Ve 2,5 letech u nás období vzdoru gradovalo, to jsem si myslela, že horší už to být nemůže. Jak jsem se mýlila. 3-leté dítě je ještě horší. Už je starší a je poznat, že už má zase jiné páky.
U nás to je vždycky ve vlnách. Je období, kdy je relativní klid a je s klukem celkem nějaká domluva. Spoustu věcí si nechá vysvětlit a opravdu spolupracuje, ale pak přijde zase taková nějaká vlna a já mám pocit, že se půjdu oběsit na nejbližší strom. 
I když je pravda, že teď už mě ty jeho výlevy nechávají celkem klidnou, už jsem asi totálně otupělá. Ale když má svůj den, tak neguje naprosto všechno, mlácení hlavou do země máme stokrát za den, stejně jako hysterické scény. To dokáže hystericky ječet i dvě hodiny v kuse a já pak přemýšlím, kdy u nás zazvoní sociálka.
No a co s ním? Na každé dítě platí něco jiného, takže já ho nechávám vyvztekat. Jemu dlouho trvá, než se uklidní, ale to jediná věc, která funguje. Když si ho člověk všímá, tak jsou ty jeho záchvaty ještě horší a ještě víc ho to rozzuří. Takže ignoruji a dělám, že nevidím a neslyším.
Jak píšeš o tom, že něco chce a v zápětí chce to druhé… a zase naopak, mám doma taky. A to se přiznám, že je jediná věc, na kterou nevím jak reagovat. Moc tu jeho hru s ním nechci hrát, protože pak by se dokázal dohadovat klidně dvě hodiny a stejně to k ničemu nepovede, takže taky ignoruju, ale pak je ze z toho zase amok.
Plácání a seřvání nemá smysl. Aspoň u nás ne. To dítě to nedělá proto, že chce nas… rodiče, ono to dělá proto, že má problém a neumí se s ním emočně vypořádat. Když klukovi jednu plácnu, on mi plácne taky. Když po něm začnu ječet, on po mě začne ječet taky, vyloženě mi nastavuje zrcadlo. Takže od tohoto jsem úplně upustila a zkrátka ho nechávám, ať se s tím popere s tím, že se ho po chvilkách vždycky ptám, jestli už je to dobré. Stokrát zařve, že ne a potom přijde a řekne, že už má klid.
Nočník bych vůbec neřešila. Na ten má pořád spoustu času. Dítě k tomu musí dozrát. Pokud nechceš vysazovat, hlídat a myslet za dítě. Musí si projít několika fázemi a jak to zvládne, tak je pak odplenkování velmi rychlé. To je věc CNS a urychlit se to nedá. Do 3 let má dítě na plenku nárok, v noci do 5 let.
A proti radám z okolí se obrň trpělivostí a zacpi si uši.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 14:12
Mám stejně starýho kluka, a máme taktéž obdobčíko k pomilování.. a jen za sebe můžu říct, že když dítě chytne takovej ten pravej záchvat, žádný přes zadek rozhodně nepomáhá, ani omylem…to, co píše @Khalesi zabírá na takovej ten vztečík malej, kdy dítko jen zkouší..a le když chytne fakt amok, tak mlůžeš pleskat jak chcheš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 15:02
Díky za podporu. Moc se jen děsím toho, že teď nemá ještě ani 2 roky, tak jak to bude vypadat třeba za půl roku. Plánujeme, že bych na podzim otěhotněla, první těhotenství jsem měla šílený, tak si nedokážu představit, že by vyváděla takhle třeba denně několikrát a do toho šílený těhotenství.
Přes zadek dávat nebudu. Kdysi jsem to parkrát zkusila a stejně to k ničemu nevedlo a začala plácat akorát ona nás. Stejně tak nezvyšuju hlas, to se pak vytočí ještě víc a řve, protože řve máma.
Obejmout v době vzteku nefunguje, odstrkuje mě a řve ještě víc, takže tuto možnost jsem vyloučila.
Tak zatím u ní jen sedím a čekám až to přejde. Jestli jí podporuju v tom, že řve dál, to nevím. Ona se uklidní, ale během 3 vteřin se rozjede zas a čím dál víc. To dnešní málempozvracení mě ale dost vykolejilo, tak daleko ještě nezašla. Dřív i štípala, kousla, a to i několikrát za den. Ale teď už to téměř nedělá, třeba jednou za 3 týdny a spíš jen naznačí, málokdy to dovede do konce.
Nočník řeším, protože je pořád strašně opruzená. Trpí na to čím dál víc a kdybych se upřebalovala, tak bude mít prcinu stejně jeden bolák. Tak bych chtěla, aby byla bez pleny. Doma lítá s nahatým zadkem. Už pozná kdy potřebuje dopředu. Na nočník si umí doběhnout sama, ale jak kdy. Jak má plínu, tak statečně čůrá do ní. I kdyby měla průjem jak prase, tak jí to vadit taky nebude. Ale v tom na ní netlačím, až jí mozek prostě dozraje, zatím motivuju piškotem, potlesk z Národního je jí šumák.
Karpa jsem načetla, též mi hodně pomohl. Hodně se snažím se jí ptát co se jí děje, dávat na výběr. Před spaním plním funkci juboxu, co chce zpívat si neřekne, ale vzteká se, když to nezpívám to, co chce. Ale věšteckou kouli mi v porodnici nedali, tak to už holt bude muset vydržet, než se domluvíme.
Nemáte někdo nějaký fígl na to, jak jí pomoct, aby se nerozjela až do takových toček, že už nejde zastavit? Funguje ptaní se, mluvení o tom proč se zlobí, ale jak už je ve větším rauši, tak si s ní nevím rady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 15:06
@loja u nás pomáhá jen odvedení pozornosti, když vidím, že se schyluje k nejhoršímu… ale nefunguje to vždycky… jinka mám čtvrtý miminko a nepřišla jsem na nic, než počkat, až to časem přejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 15:12
@Krrysa 4 miminko? Jsi statečná žena. Chtěla bych 3, ale i tohle jedno je někdy až moc. Dělali to všechny?
Moje máma furt říká, že za to můžu. Možná jo, měla jsem jedno období, kdy jsem měla laktačku, trvalo to půl roku, než jsem se sebrala, ale to ona neví. Tak si to teď vyčítám, že je to možná tím.
Ale momentálně si myslím, že jsem matka na 99%. Na funkci robota neaspiruji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.14 19:05
@loja nem všicni jsou docela vzteklí, a le jen ten třetí je takhle výživnej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
