Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den,
měl bych dotaz asi spíš technického rázu. Jaké má pravomoci sociálka, pokud jde o odebrání dětí rodičům?
Sleduji případ dětí odebraných matce v Norsku, a zajímaly by mě podmínky zde. V tom Norsku zjevně panuje naprostá zvůle sociálky, která sama rozhoduje o všem.
Jak je to tady? Může se stát, že pracovnice sociálky usoudí, že je moje dítě nějak smutné, a dítě mi seberou? PODOTÝKÁM že netvrdím, že by to opravdu udělali (i když právě v Norsku se i tohle stalo polské rodině ) - jen mě zajímá, jestli to udělat technicky vzato můžou.
Existuje nějaká kontrola nad tím co dělají? Nebo odeberou rodiči dítě a ten se pak může leda soudit? Jak by to odebrání probíhalo z právního hlediska, kdo to nařídí, podepíše, kdo pošle tu policii, aby vyrazila dveře?
Prosím, odpovědi ve smyslu „tohle by ti sociálka nikdy neudělala, děti odeberou jen v závažným případě“ mi nepište - tohle vím. Mě nejde o to, jaká je praxe, ale co vlastně z hlediska zákona můžou udělat. Nejsem právník a z toho zákona o sociálně právní ochraně dětí jsem to nepochopil.
O odebrání dítěte z rodiny rozhoduje soud, na základě návrhu „sociálky“.
@DanP tady neodebírají ani děti, u kterých by to bylo nutné. přístup zde je velmi laxní ![]()
Podle mně odebrání dětí nařídí pouze a jedině soud. Myslím tím odebrání definitivní a svěření do péče někoho jiného, např. prarodičům. Pouze pokud by šlo o nějaký akutní případ, týrání, extrémní zanedbání péče, rodiče věčně pod vlivem drog nebo alkoholu, kdy hrozí riziko z prodlení, tak asi sociálka společně s policií odeberou ihned (a ihned se vyřeší u koho dočasně bude, např. teta, babička, nebo dětský domov), ale řeší to zpětně taky soud.
@martina.se píše:
@DanP tady neodebírají ani děti, u kterých by to bylo nutné. přístup zde je velmi laxní
Dík za názor, ale jak jsem psal, nejde mi o praxi, ale o prostředky. Jestli se může technicky stát, že rodiči dítě vezmou jen proto, že se nějaká úřednice rozhodla na základě svých pocitů. Tohle mě děsí.
@Emilie píše:
Podle mně odebrání dětí nařídí pouze a jedině soud.
No já v to taky doufám, ale nejsem si tím vůbec jistý. A hlavně mi jde o to že vám to dítě prostě někam odvlečou a pak teprv zjišťují, jestli se náhodou nespletli.
@DanP rozdil mezi CR a Norskem nebo Britanii je nastesti stale v tom, ze v techto zemich jsou tzv. tajne soudy, coz v CR neni.
To znamena, ze pripad nesmi byt zverejnen a rodice nemaji zadna prava, jak se branit.
@DanP Tak to není, jak jsem psala, o odebrání rozhoduje soud. Sociálka odebírá akutně ihned děti jen v těch fakt rizikových/ohrožujících situacích, kdy to prostě do rozhodnutí soudu nejde vydržet a i tak, když dítě ihned odeberou, tak se hned informuje soud, který vydává předběžné opatření.
@Majkelka píše:
Sociálka odebírá akutně ihned děti jen v těch fakt rizikových/ohrožujících situacích, kdy to prostě do rozhodnutí soudu nejde vydržet a i tak, když dítě ihned odeberou, tak se hned informuje soud, který vydává předběžné opatření.
Dík. A kdo rozhodne, zda jde o rizikový/ohrožující případ, ta sociálka? Jsou na to nějaký závazný pravidla, nebo jde jen o úsudek sociálky? Mě jde o možnost zneužití. Chápu, že to co lidi dělají s dětma je někdy strašný, a nebojuju proti sociálce. Ale chci vědět, jestli není v našich zákonech nějaká díra, umožňující zneužití.
Ne, nemyslím si, že policie odveleče dítě jen proto, že se úřednici něco nezdá. Myslím si, že než se tak stane, má u sebe pěkně tlustý spis ilustrující reálnou situaci. Pokud - opakuji - se nejedná o nějaký extra akutní stav. (Zejména na oznámení.) A stejně by pak musela úřednice (nebo její odprovod, jestli by to byla PČR, asi jo, prootže úřednici sice musíš poskytnout součinnost, t. j. umožnit vstup do bytu, ale prakticky se toho smí domáhat i přes vylomení dveří jen PČR)) udělat nějaký záznam, fotky z domácnosti, opilé rodiče by odvezli na záchytku k odebrání krve (test na alkohol), atd. A nebo - nedejbože - zanedbané a týrané dítě odvézt do špitálu. Kde by stejně vznikl protokol za účelem posouzení důvodů pro případné odebrání. Prostě nelze, aby přišla úřednice, zjistila, že není umyté nádobí a pod stolem je ještě kus oběda, a šup s dítětem do Klokánku. ![]()
Emilie, já věřím, že by to tak v praxi bylo. Ale teď bych se bavil o tom, jak je tohle ošetřený v zákoně. Já nepochybuju, že teď jsou na sociálce lidi, co tomu rozumí a dělaj to dobře. Ale lidi se mění. Stačí jeden mizera co se dostane do vedení, dobrý lidi vyhází, špatným tam otevře cestu.
A mě jde o to, jak zákon v tuhle chvíli ošetřuje ten krizový stav odebrání dítěte.
Jestli může TECHNICKY VZATO úřednice jen ze svojí funkce říct „jsem na základě svojí kvalifikace a zkušeností přesvědčena, že závažně porušujete svoje povinnosti rodiče, tohle dítě ihned odeberem a pak se to teprv vyšetří, a vy se se mnou klidně suďte“ a seberou mámě mrňouse z náručí. Nebo jestli je někde přesně vymezeno, co musí nastat a co a jak se musí doložit, aby to dítě odebrat šlo. A jestli to někdo ví konkrétně, nebo to dokáže vyčíst ze zákona.
@martina.se Musím ti oponovat, my máme ruce hodně svazany. Nekolikrat byl podan návrh na ustavni výchovu, ale soud to neschvalil.Nas přístup není laxni, ale naše ruce jsou hodně svazane.Jsou rodiny, kde by dle mého deti byt neměly-alkoholici, fetaci, ale mam tu nasi oblíbenou sanaci rodiny, takže s tím hold nejde nic mi dělat než je hlídat a kontrolovat, ale nemůžeme byt všude.
Orgán sociálně právní ochrany (OSPOD) zpravidla situaci v rodině dlouhodobě sleduje. Samotnému odebrání předchází případové konference (ty už jsou dnes povinné), různé výzvy rodičům apod. Rodinu má „přidělenou“ jedna úřednice, ale rozhodně nerozhoduje o odebrání sama (nástrojem jsou třeba právě ty případové konference). Slovo dostává i škola, ošetřující lékař, pracovníci sociálních služeb, kteří můžou s rodinou taktéž spolupracovat. Pokud ale rodina dlouhodobě nefunguje, dá OSPOD návrh na vydání předběžného opatření a ve věci odejmutí dítěte rozhodne soud na základě dodaných podkladů o rodině.
Může se ale stát, že dítě odeberou bez nějaké předchozí spolupráce s rodinou, to za nějakých dramatických okolností (např. zneužití dítěte).
Jinak systém v ČR je nastaven tak, že se vždy preferuje zachování dítěte v biologické rodině jak nejdéle to jde. Dětské domovy a kojeňáky jsou přeplněné, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mají minimální kapacity, pěstounů zatím taky moc není. Na jednu stranu je to fajn, protože nehrozí ta obávaná zvůle „sociálky“, na druhou stranu - jak už tu bylo řečeno - setkala jsem se s případy, kdy by dítěti bylo jednoznačně lépe všude jinde než u rodiny, ale OSPOD na to dlabal (a to nejsem nějaká cíťa, taky se snažím razit heslo, že nejlépe je dítěti v rodném hnízdě, byť třeba na špinavé ubytovně).
Co se týče kontroly - OSPOD podléhají samozřejmě kontrole krajů, nyní jsou navíc ve fázi standardizace práce, takže i z hlediska jakési „kvality“ vykonávané funkce bude muset být každý případ odebraného dítěte pořádně ošetřený…
Já vám dámy všem moc děkuju za informace o tom, jak sociálka funguje v praxi, a i to je pro mě zajímavý. Ale jak už jsem psal, chtěl jsem se dozvědět jak je tohle ošetřený v zákoně, tedy - jak jsou vlastně nastavená ta pravidla.
@Anonymní píše:ta oblíbená sanace je ironie nebo fakt?
@martina.se Musím ti oponovat, my máme ruce hodně svazany. Nekolikrat byl podan návrh na ustavni výchovu, ale soud to neschvalil.Nas přístup není laxni, ale naše ruce jsou hodně svazane.Jsou rodiny, kde by dle mého deti byt neměly-alkoholici, fetaci, ale mam tu nasi oblíbenou sanaci rodiny, takže s tím hold nejde nic mi dělat než je hlídat a kontrolovat, ale nemůžeme byt všude.