Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, zajimalo by me jakou mate kdo zkusenost s pobytem deti mimo domov. Od jakeho veku je nechavate napr. pres noc u kamaradu, na vikend u babicek, na tyden s pribuznymi na chate atp. Znam pripady kdy se prarodice o vnucku starali klidne cely mesic od jejiho utleho veku (2r) a maminka byla v jinem state, asi jde na to na co si kdo troufne a jak co kdo snese. Muj syn je ve 3.5letech samostatny a sobestacny ale nemam predstavu jak by to bez kamaradu a nas zvladal kdyby mel jet sam s babi nebo dedou nekam na dovolenou/prazdniny. ![]()
Mala od pul roku chodivala na noc k abbi a dedovi od patku.
V 1,5 byla na tyden s nema na dovolene.A zvladala v pohode.jenomze je zvykla.Pokud tvuj syn neni zvyklej tak muze byt problem.
Neuznávám to v útlém věku. Dítě patří k matce a otci. Samozdřejmě, že se může cokoliv stát - matka v nemocnici, o tomto nemluvím.
Můj syn spal poprvé mimo domov ve 2,5 letech, jen proto, že jsem byla v porodnici, zvládal to úplně v pohodě.A to byl ještě kojen, po mém návratu taky. Ale NIKDY po nikom jiném prso nechtěl.Pokud plakal, tak jen občas a krátce, to bylo normální stýskání a já jsem za to ráda. Nechci mít prodejné děti, které patří všem. Taktéž nástup do školky ve 3 a půl letech, dnes skoro v 5 letech občas k babičkám na jezdí, v případě nutnosti se nechá pohlídat i tím, kdo normálně nehlídá, ve školce je od začátku oblíbený,nemá problém s komunikací s dospělými - cizími. Sám si chodí koupit např.bonbon do krámku, lízátko do lékárny, jízdenku do autobusu. Vždy slušně pozdraví,vyjádří se, co potřebuje, poděkuje. Je chválen i v kroužku, kam začal teď chodit.
Tuto samostatnost si vysvětluju tím, že jsem ho v nejútlejším věku netrápila pobyty u babiček a hlídáním někoho jen „tak“, obě mé děti byly v tomto věku u babiček na celý den jen z vážných důvodů a naštěstí vyjímečně. A respektovala jsem jejich separeční úzkost. Nikdy jsem od sebe nervala plačící dítě.
Malá 2 a čtvrt roku, ještě nikde nespala a v nejbližších měsících to neplánuju, pokud se nestane něco nepředvídatelného. Navíc, kdybych náhodou byla v nemocnici nebo tak, má tatínka,na noc snad nebude potřeba babiček.
Ale u babiček se nebojí, chodí k nim ráda, komunikuje i se širší rodinou, ale cizích lidí se stydí. Ve svém věku na to má právo.Chodíme do MC,s dětmi je ráda, ale do dětského kolektivu bych ji ještě nedala, má čas.
Já si myslím, že toto brzké odkládání - např. v 8 měsících dám dítě na celý víkend k babičce, abych si odpočinula a babička dítěte užila
,může mít v budoucnu důsledky, u citlivých dětí - např. sociální fobie,úzkosti.
Ve 3,5 letech není žádná povinnost jezdit s babi a dědou na dovolenou. Je normální, že by se dítěti začalo po pár dnech stýskat po mámě. Pokud to tak někdo má, jeho věc.
V okolí znám 2 děti, o které se stará převážně babička - jeden případ, maminka studuje, měla dítě snad v 16, druhý případ, maminka pracuje. Znám je víc - pobyt na hřišti apod. - je jasně vidět, že dítě dosadilo hlídací osobu na maminčino místo. Holčička s ptala dědečka: „Kdy přijde máma K NÁM“.
Ahoj,
syn byl poprvé na víkend u babičky a dědy v roce. Zvládnul to bez problému a od té doby je skoro každý měsíc u některé babičky nebo dědy. Já si teda myslim, že když to dítě zvládá, nemá s tím problém, tak není důvod, ho prarodičům nepůjčovat. Pro syna je to teda aspoň trochu vytrhnutí ze stereotypu, vždycky se tam hrozně těší, ví, že to bude něco jiného, než furt to samý doma (venku, na nákupu, v koutku…). A upřímně i já jsem vděčná za občasné volné víkendy.
Ve 2 a třičtvrtě si ho vzali naši na dovolenou na chatu. Měl tam být týden, ale nakonec z toho bylo 14 dnů, protože si to tam všichni užívali. Malej byl hrozně spokojenej a furt se ptá, jestli tam zas někdy pojedeme. Já byla ráda, protože jsem byla v 9. měsíci.
Já jsem takhle malá nikam nejezdila, babičku s dědou jsme měli v baráku a babička si nás trochu přivlastnila a nechtěla nás půjčovat (nevím, proč na to naši přistoupili). a pak jsem vždycky měla hroznej problém někde být bez našich, bráchy nebo babičky. Hrozně se mi všude stýskalo a občas mě i museli odvézt domu. Jasně že je to i o povaze, ale podle mě né úplně.
Jinak zapomela jsem dodat ze zalezi jestli ditko kojis.
kdyz jsi u te komunikaci tak mam ve svem okoli pravej opak.Je to dite od ditete.A stim spani apod nema co delat.
Mimochodem moje ted jiz 2leta dcerka od roku a pul kdyz nekam jdu tak mi da pusu zamava a zavre za mnou dvere.At je kdekoliv-vi ze dojdu nebo si pro ni dojdem kdyz je u babi a dedy.Takze tak.Ale je to dite od ditete.
Nektere bude ok jine ne takze zkusit a uvidi.
Mám děti 4,5 a 2,5 a kdyby si je někdo chtěl vzít na dovolenou, tak neřeknu ani popel.
Hlídací babičky máme, ale jen přes den, na noc ty moje dva sígry nikdo nechce. ![]()
Hodně ale záleží na povaze dítěte a na povaze hlídačů. Pokud hlídač zvládne napjaté situace a dítě dokáže zaujmou i ve chvílích stýskání, tak nevidím problém. Stejně tak ale dítě nesmí být mamánek první kategorie…
Nicméně na přespávání dětí u prarodičů nevidím nic špatného a 2,5 leté dítě to zvládne levou zadní. ![]()
Myslím,že je vše dítě od dítěte,jeho povahy.Naše děti moc hlídání u nikoho neměly-babičky přijely na návštěvu,docela často,ale pohrály si s nimi doma,v pokojíčku a zase jely.Neznám,že by si některá vzala děti na jednu noc.A mě to vždycky moc a moc mrzelo-ne kvůli sobě,ale kvůli dětem.Protože oni chtěly spát i jinde,oni mají rádi změnu.Tak jsme to řešili spaním u kamarádů-tzn. jednou si kamarádka vzala naše děti na noc,další týden my jejich děti zase k nám.Ráda na to vzpomínám,děti také-bylo to sice náročné,ale moc krásné.A pamatuji si na doby,kdy děti žadonily,aby mohly u babiček spát-bezúspěšně. ![]()
Nástup do školky byl takový,že hned první den děti plakaly,když měly jít domů.
Mě to mrzelo,ale na druhou stranu jsem za to byla ráda.
Je to hodně o povaze-jsem stejná,mám ráda změnu,nesnáším stereotyp,dodnes si pamatuji,jak jsme spávali u babičky a vzpomínky to jsou opravdu moc hezké.
A jak píše Jana-že nechde mít prodejné děti?To se dá ovlivnit jen částečně,ty naše se nás nikdy moc nedržely.A to můžu říct,že máme úžasný vztah,děti se se vším svěří,nemáme mezi sebou problémy.
naše malá byla poprvé přes noc u mojí mamky asi ve 4 měsících. nekojila jsem, takže jsem ji tam uspala a ráno v 7 si pro nu přišla..bylo to v poho..
a pak tam takhel zůstavla třeba 1× za 14 dní
a pak třeba každou sobotu.. a myslím že v roce a půl.. ju už dávala spat mamka a já si pro nu přišla druhej den dopoledne..
všechno to zvládali všichni bezvadně..
já osobně jsu ráda že není fixovaná jen na mě..protože představa že by jsme třeba s manželem byli v nemocnici a já věděla ž enení zvyklá u babičky a že to tam prořve, tak mi to utrhne
.ale takhle vím že kdyby něco tak nebude problém..
byla u našich i od pátku do neděle a super..
myslím že je to pozitivum jak pro dítě, tak i pro rodiče ![]()
no na dovolenou bych malou s našima asi pustila, ale třeba s tchýní ne.. není na ni tak zvyklá a navíc přes noc u tchýně nikdy nebyla..
ale věřím že to jednou přijde..
takže za mě klido bych dítě prarodičům dávala, pokud chcou všechny strany - dítě, rodiče a prarodiče, proč ně, aspon má dítko zážitky
![]()
Matyášek spal poprvé u babičky asi v roce a půl…jenže babička bydlí o 4 vchody vedle,vídají se skoro denně a kdyby něco,jsem tam hned ![]()
Jo a poprvé jsem tam spala s ním…doma jsm e malovali,byl tady bordel,tak pak další noc tam spal sám.
Ted si sám někdy řekne–spinkat u babičky–tak tam spinká.
Ale jinam bych ho nedala ![]()
Jano206 - nemyslím si že bych dítěti škodila tím že občas přespává u prarodičů … myslím že to že jsem jeho máma a on moje dítě neznamená, že spolu musíme být 24hod denně a já jemu neustále k dispozici. maminka mu přece nebude stát věčně za zadkem. Nehledě na to, že u babiček je to úplně jiné než doma. Já se klidně přiznám že byl jája u babičky když jsem si já chtěla povyrazit. Nevidím na tom nic špatného … jsem máma, člověk, ne otrok svého dítěte
. nemyslím to nijak zle .. chápeš snad
.
Jája spal u babičky poprvé v cca 16měs. na jednu noc. Od toho roka a půl byl tak nějak víkend za 2 - 3 týdný u nich pravidelně. Nikdy s tím problém nebyl že mě nemá za zadečkem
.Je to vždycky ale o dítku i o rodičích jak jsou na to připraveni. Jinak spal od mala jen u našich, když hlídali tchánovci tak ho dávali spát u nich dole a já po návratu přenášela nahoru (z práce jsem chodila ve 22:45 a tatínek byl třeba na cestách,) pokud jsme chtěli někam za zábavou takho tchýně uspala u nás doma nahoře a hlídala chůvičkou. U „cizích“ spal, resp. usínal před pár měsíci a před 14 dny podruhé. Kamarádku tedy zná, byli jsme tam na návštěvě a já měla třídní sraz, jenže to už jsem mu vysvětlila a optala se ho jestli usne bezemne že pak přijdu. Podruhé dokonce hlídal a uspával kamarádky muž, kterého jára viděl poprvé a byl s ním hned jendna ruka
.
Úplně nejvíc záleží na nátuře dítěte..některé děti jsou vyloženě nepůjčovací ![]()
co si pamatuju u starší dcery - na dovolenou jela k babi na chalupu až kolem 3 let a to ještě s jedním z rodičů, který po pár dnech vzal roha a byla tam sama..Myslím max. 14 dnů. Ve školkovém věku také občas strávila víkend u babi a dědy, ale žádné hlídání, přespávání u kamarádů či jiné pobyty u nás nebyly.
Já si na to nepotrpím a jsem zvyklá, že hlídání mi nikdo neposkytuje.
chodíme povětšinou jen jednou dvakrát týdně na 1 h na návštěvu k babičce..Níc víc.
Starší dcera nebyla a není společenská a já na to beru ohledy.
Mladší zatím nikdo, kromě otce nehlídal ( což není hlídání, že??)..a nemám to ani zatím v plánu.
Ale děti, které jsou všude doma a nemají hysteráky z nepřítomnosti rodičů mají opravdu výhodu..Nejen že to usnadnují rodičům, ale i jim samým to prospívá..
Jani, tvé závěry o povaze tvého syna versus tvá nepůjčovací výchova mi příjde dost spekulativní..to není žádný důkaz ničeho.( dle mě)
Sestra má hodně hodného, šikovného, výřečného, slušného, komunikativního syna (6 let) a ten byl půjčovací hnedka..Nevadilo mu hlídání jakoukoli osobou, pobyty u cizích nic..Naprostý pohodář.Dle mě se tak narodil a tak to mělo být..Byl to velký plus pro celou rodinu.
Lizbeth, ty moje „závěry“, jsou jen na určitém vzroku dětí kamarádů a známých. Globální závěry z toho nedělám. Je každého věc, jestli dítě dává co 14 dní na víkend k babičce nebo chtějí rodiče trávit se svým dítětem čas spolu. Nic víc, upřímně je mi to jedno. Já to u svých dětí praktikuju tak, jak uznám za vhodné.
Taky záleží na povaze prarodičů - u nás teda jiné hlídání nebo pobyty nepřicházejí v úvahu. Starší se mi kolem 3 let vracel z občasného víkendu tak rozjivený, že bych ho musela vyliskat - řečeno obrazně.
Mladší bych jakýmkoliv pobytem mimo domov rozhodila pracně upravený režim, aby chodila večer brzy spát. Kdo čte emimino, tak ví. Nechci se opakovat, v poslední době jsem naše problémy cpala často do podobných diskuzí.Opravdu mi pár dní klidu o prázdninách nestojí za to, abych měla zase noční sovu.
Neodsuzuju nikoho, každý podle svých možností, nejlepšího vědomí a svědomí. Já si myslím, že ve věku mých dětí je na pobyt mimo domov čas. Užijí si ho v životě až až. S babičkami se stýkají a celkem často. Pokud to vzal někdo jako poučování nebo dogma, tak jsem to tak nemyslela.
A otrokem svých dětí taky nejsem a rozhodně nemají žádné hysteráky, když musí někde beze mě vydržet. Zrovna teď jsou na procházce s dědou. Zítra bude mladší skoro celý den s babičkou - jedu na vyšetření do nemocnice.Staršího v pohodě přes noc hlídal bratranec - vyjímečně. Babičky nemohly a já jsem chtěla jít na školní sraz.
Jen nemám zatím potřebu někam vyrážet bez dětí, „odpočinout si“, to je fakt. A delší pobyty kdekoliv nám vždycky spolehlivě rozhodily režim.
Píšu to jen proto, že se hodně maminek, co to mají podobně jako já, bojí, možná i k vůli nátlaku okolí, že budou mít „mamánky“. Ne, mamánky mít nebudete.
Ahoj, diky vsem za prispevky. Chtela jsem jen upresnit ze neresim ‚hlidani‘ ani kojene miminko. Dotazuju se na POBYT mimo domov a zajimalo by me treba co si pamatujete vy z detstvi. Moje prazdniny stravene bez rodicu u babicky a dedy na venkove patri bezkonkurencne k mym nejhezcim vzpominkam z detstvi (zili jsme s rodici v okresnim meste).
Synovi budou v cervnu 4, je spolecensky, spis klidnejsi povahy, chodi od zari 2dny do skolky, ma spoustu kamaradu a aktivit. Mimo domov (nepocitam-li nase caste spolecne rodinne dovolene) spal pouze 1× - (u znamych s detmi) kdyz jsem byla v porodnici s dcerou. Nezijeme v Cechach tak je kontakt s prarodici vzacnejsi a chtela bych aby mel na detstvi hezke vzpominky a aby obsahovaly i neco jineho nez londynske playgroup a parky. Zalezi samozrejme na vsech zucastnenych a hlavne na nem samotnem. Kdyz to nezkusime nebudem vedet ![]()
Jani, ale vždyt ti to nikdo nebere.. ![]()
Já děti nepůjčuju a mamánky nemám..Normální chování - že se stydí před cizími - to není mamánkovství, to je normální..
Jen mi přišlo, že jsi vytvořila vzorec, že když dítě moc nepůjčuješ, že to automaticky znamená, že je potom komunikativnější, samostatnější a podobně..
Já myslím, že je to ponejvíce vlivem samotné výchovy ( at s hlídáním či bez) a hlavně vrozené povahy..