Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Serpentini Ale já ho kvůli každé kravině nelituju. Když má sebemenší bebino, tak po mě chce náplast, ale tu mu opravdu vždy nedávám, nijak to nezveličuju.
@milwinka tak máme to stejně, akorát není takový bolestýnek. Když se mu nedaří tak se rozbrečí a vzteká, že to nejde, nemůžu ho naučit smrkat, protože on začne s tím, že to neumí a že to nejde, pořád kvůli něčemu kňučí jak se mu něco řekne, jinak je taky šikovný kluk, dá se s ním o všem povídat, někdy se mi zdá, že je to únavou, ta jeho uplakanost. Řekla jsem to na pětileté prohlídce doktorce a řekla mi, že je to ještě v tomhle věku normální. Tak se snažím v klidu se ho ptát, v klidu se s ním domlouvat, tak snad to přejde. ![]()
@milwinka Taky mám doma něco podobného. Klukovi jsou čtyři. Je chytrý a dokáže být opravdu skvělý. Ale často jsou situace, kdy reaguje přehnaně. U něj mám odmala pocit, že skoro vše dělám a říkám špatně. Trochu z toho myslím vyrůstá, ale nevím, co ještě přijde, že. Nemyslím si, že to z něho děláš ty, jak píšou ostatní. Protože to sama znám. Druhé dítě je o dost větší pohodář. S tím prvním se nedalo ani moc pohrát. Špatně jsem dala kostku, něco špatně nakreslila nebo nenakreslila, prostě furt něco. V hlavě jakoby měl nějakou svoji představu, a když se nesplní, je zle. V cizím prostředí se to projevuje uzavřeností, odtažitostí. No a v tom známém až agresí. Jako když si to pak vysvětlujem, tak brečí a chce mě třeba strašně mazlit atd. Je vidět, že je mu to líto. Ale v tu chvíli si nedokáže pomoct. Taky často přemýšlím, co dělat jinak, proč to tak je. Ale popravdě jsem ještě na nic nepřišla. Já nejsem úplný kliďas, takže když něco přežene, dostane na zadek nebo pohlavek. Ale podle měřítek jiných bych ho musela mlátit od rána do večera. Je hodně citlivý na bolest jako ten tvůj, taky ho všechno lechtá. Poslední dobou často komentuje pachy, zvuky naštěstí ještě ne. Ale jako mimino byl „lekací“.
@Makito jako byste mluvila o mém.3.5 letem klukovi. To samé. Smrkani
![]()
Byla jsem na konferenci Vzdělání pro budoucnost a jeden příspěvek byl o hypersenzitivnich dětech, zkus dohledat autora, odkazoval na zahraniční zdroje, v češtině skoro nic není. Jinak zasade s tím nic neuděláš, jen se s tímto dite naučí pracovat. Je fajn mit pochopeni a pomoct mu, je to někdy pro dite peklo. Jo a nezvelicuji a nevymýšlejí si, fakt to tak vnímají.
@Renny80 Jj přesně tak. U toho našeho se to začalo projevovat v podstatě hned, jakmile začal s náma komunikovat. Takže tak kolem jednoho roku. Doteď nechce dělat věci, které si myslí, že neumí. Nechce nic zkusit. Až je v hlavě přesvědčený, že to zvládne, udělá to. A často pak koukáme, jak dobře to zvládl. Taky si říkám, že se to asi nezmění. Že spíš on se naučí lépe ovládat, jak vyzraje.
@Mallorka píše:
@Makito jako byste mluvila o mém.3.5 letem klukovi. To samé. Smrkani![]()
No přesně, i smrkání je u nás mega problém.
@Anonymní píše:
Mám takového mladšího. Vadí mu hluk. Ucpává si uši a ječí. Bojí se tmy, musíme v noci mít světýlko, aby se nebál. Bojí se různého hmyzu. Je bolestínek, jak se ťukne, tak ječí a chce náplast. Dělá neskutečné scény. Přitom ho nelituju. Jsem celkem rázná osoba a nějaké ťuknutí mě nechává klidnou. On se bouchne, udělá scénu jak fotbalista, já ho ignoruju a po 20 minutách to vzdává. Čekám, kdy to přejde a zatím nic.
To samé veškerá kritika a další. Neustále v opozici. Něco řeknu a on mi hned odporuje. Jak mu řeknu, že to dělá špatně, tak ječí, že ne… Podle učitelky to dělá i ve školce, že mu někdo řekl, že špatně mluví a on si střihl hysterák s válením po zemi a ječel po dítěti.
Doufám, že z toho vyroste, jinak skončím na Neurolu.
No tak to je přesně ten můj. I to že je neustále v opozici. Po zemi se sice neválí, ale je velmi výbušný.
@Makito Tak to máme taky že když něco neumí, tak se to bojí i zkusit. Prostě pokud si není stoprocentně jistý že to dokáže, tak to nechce ani zkusit i když je to něco lakaveho. Třeba nějaké soutěže ke dni dětí, to je pro něho na nervy. Je na něm vidět vnitřní rozpor jak rád by to zkusil, ale že se bojí neúspěchu.
@Renny80 píše:
@milwinka Nejhorší je, že jsem si uvědomila, že to má po mém otci a pak jsem se vracela zpátky historicky v myšlenkách a došla jsem k tomu, že můj otec je hrozná hysterka. Třeba odběr krve u malého bylo něco strašného a vlastně můj otec před odběrem vůbec nespí. A vlastně pořád se pozoruje, jestli mu něco není apod. Otec samozřejmě nemá projevy, že by řval na celé kolo, ale uvědomila jsem si to, že on má vlastně dospělácké projevy hysterické.
No vidíš, u nás je taková hysterka moje mamka.. asi v tech genech něco bude.
@Flash Tak to ten můj taky se mi pak třeba i omluví, ale v ten moment jak ho něco naštve tak jako by měl před očima tmu a reaguje dřív než myslí.
U nás smrkání taky problém
. Sám nechce. A od nás mu vadí, že se kapesník dotýká pusy, moc zatlačím na nos, nebo toho vysmrkne moc a je hysterický, že to chce hned utřít ![]()
@bartoel1 Děkuju, škoda že to není v češtině… Taky doufám, že se s tím časem naučí pracovat.