Přecitlivělé plačtivé 6leté dítě

Anonymní
5.11.19 21:13

Přecitlivělé plačtivé 6leté dítě

Dcera, 6 let, je od mala na mě velmi fixovaná. Málo z čeho má radost a pokud ano, nedá to najevo. A hlavně všechno je hrozný problém, kvůli kterému okamžitě hystericky brečí a musí se jít za mnou pochovat a uklidnit se (ne vždy to dávám v klidu, protože řvani, i když není důvod, mě občas vytáčí, ale snažím se to zvládat, jak se dá - obrátit to na vtip, vysvětlit, že se nic neděje, byť přísná, že na toto momentálně není prostor, nebo ji dát čas se vybrecet a uklidnit se atd. ) - je schopna brečet u každého kousku oblečení, že to nezvládne, že ji to nejde, u česání vlasů, že to zatahá, že ji nejde nasadit aktovka, že ji nejde zapnout zip, že se zlomila tuha, že je jí horko… Není nešikovna, myslím, že jiné děti jsou na tom stejně, ale když to nejde, zkusí to v klidu znovu, ona ne. Škola ji jde, bude typ precizní premiantky, která ale nebude zvládat neúspěch. Mám pocit, že neřvaní v ZŠ a kolektivu způsobuje napětí, které pak musí doma kompenzovat a brečet kvůli opravdu každé hlouposti. Znáte to někdo? Vyrostlo dítě z toho, nebo se v pubertě či dospělosti potýká s nějakými psychickými problémy? Díky za názor.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7649
5.11.19 21:41

Dcera byla v 6 letech podobná, asi tedy v menší míře, ale taky často brečela kvůli kravině, dokonce měla v těch 6 letech i období jakési separační úzkosti, najednou nechtěla do školky, k prarodičům. Psycholožka poradila trpělivě vydržet. Dnes jí je necelých 8 a je skoro úplně jiná. Samostatná, pohodová, těší se na školu v přírodě, kvůli kravinám rozhodně nebrečí. Spíš se občas tak předpubertálně vzteká a odmlouvá ;) Ale tak normálně ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.19 21:54

Pětiletý syn je podobný. On tedy nebude precizní, ale zase má problém se změnami. Třeba na jaře odmítá přestat nosit punčocháče/podvlíkačky. Když jsem mu je všechny schovala, tak mě z frustrace pokousal.
Včera brečel, protože došly kyselé okurky… Dalších 10 lahví je ve sklepě, ale stejně brečel.
Když mu nešlo jezdit na kole, tak ječel, vztekal se.
Když mu něco nejde, tak odmítne pokračovat a brečí, že je hloupý, že mu to nejde. Často chce ode mě oblekat, že mu to nejde.
Je to náročné. On je jinak veselý a pozitivní. Ale je hodně na mě fixovaný a potřebuje své jistoty.

  • Citovat
  • Nahlásit
885
5.11.19 22:14

Áách jo, a já doufám u tříletého, že to každým dnem přejde. No to jsme mě teda ale vůbec nepotěšily. :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
715
5.11.19 22:26

No to si děláš srandu, šesti létá? :lol: Moje má 4 a půl a je to jako bys popisovala ji. No jestli tohle bude trvat ještě další dva roky, tak některou z nás odvezou do blázince :D. Já fakt myslela, že už to musí co nevidět skončit 8o. Na druhou stranu ráda slyším, že školu zvládate. To je totiž pro mě největší strašák už teď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1019
5.11.19 22:32

Mám to samé, skoro 5ti letou. Taky jak není po jejím, nebo ji něco nejde spustí řev. Mě s tím neskutečne točí, nic si revem nezmuze, bud dovolím hned a nebo ne. Navíc se přidala hysterie, ta ještě par měsíců zpět nebyla. Jak se třeba rozbreci, ze není po jejím a začne do toho byt vztekla a já ji třeba chytnu za ruku aby se uklidnila, začne se ještě vic svijet a úplně vriskat jako bych ji něco dělala, ale já ji třeba jen držím za ruku…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
670
5.11.19 23:12

Taky to znám. Když jsem to neustála a začala se na dceru kvůli nějaké scéně¨ zlobit, bylo to ještě horší.
To že Tě to vytáčí, úplně chápu…
U nás zabralo to, že jsem se zklidnila já (dá to zabrat) a pak ji úplně normálním hlasem podpořila, že je všechno v pořádku, každému občas něco nejde, něco se nepodaří a když se u toho rozčiluje, je to ještě horší. Prostě jakoby se nic nedělo.
Dcera se pak ještě chvilku zlobila, že ji něco nejde, nebo byla lítostivá, ale bylo vidět, že to z ní spadlo…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2794
6.11.19 08:16

Zkuste podpořit nervovou soustavu. Koupila bych dobrý rybí tuk s možná i b-komplex. A zapracovat na sebevědomí. Chodí do nějakého kroužku? Má možnost zažít sutuace, ve kterých je dobrá, lepší než ostatní? Neúspěchy nějak moc neřešit a dlouze nerozebírat, za úspěchy, i malé, přiměřeně pochválit.
Starší dcera je perfekcionistka, jak něco nejde hned napoprvé, je rozhozená, neúspěch si hrozně bere. S věkem a rozumem se to lepší. Chodí na atletiku, ale do oddílu, kde nejde o výkony a soutěže, ale spíš o vlastní rozvoj, kamarády a dobrou partu lidí, kteří se neženou za výkonem. Chodí i do tanečně/dramatického kroužku. Sebevědomí se jí zlepšuje. Teď se přidala puberta, kdy o sobě pochybuje většina dětí, tak je někdy na zabití, ale vidím vývoj k lepšímu. Chce to vydržet, podporovat, nelitoval a hlavně milovat je. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.11.19 11:32

Děkuju za reakce. Je fajn přečíst si, že i jiné děti prožívají podobné situace podobně. Vím, že se asi nedá nic jiného udělat, než se zklidnit a snažit se to vydržet, ale je to občas hodně těžké a někdy to nedám já a někdy manžel, ale křičet na ni je samozřejmě to nejhorší, co můžeme udělat, vím. Díky za podporu.

  • Citovat
  • Nahlásit
81
6.11.19 11:32

Mam takovou cerstve sedmiletou. Nerada zmeny, vsechno je problem, ze vseho je litostiva nebo vztekla. Dost se to zlepsilo kolem toho sesteho roku, kdy jsem mela pocit, ze se konecne vyloupla usmevava bezstarostna holcicka, ktera v ni celou dobu byla schovana.
Jenze nastup do skoly je velka zmena, tak mame litostive a vztekle obdobi zpatky. Jak se postupne adaptuje, je to lepsi, ale zase zacala po vzoru kamaradek vykladat, ze ji vsechno nudi.. cokoliv ma udelat, ji vadi.. rikam si, jestli mam vubec sanci prezit jeji pubertu 😁
Ale pomaha nekricet, chvalit, trochu navest jak s nejakou situaci pracovat..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
206
8.11.19 18:06

Kdo jiný by měl dítěti dopřát lásku a jistotu a pochovat ji, když to potřebuje? Nevěřím, že děti něco dělají bezdůvodně a už vůbec si neumím představit, že by kdokoliv vyjadřoval své emoce a pocity bezdůvodně (i ten herec na jevišti má důvod…).
Z Vašeho vyprávění mám pocit, že jste na dceru poměrně náročná a očekáváte od ní perfektní výkony. Mohu se samozřejmě mýlit, ale takto to na mne působí. Možná je tak přecitlivělá, protože má strach z neúspěchu. Z toho, že se jí něco nepovede. A ten strach může pramenit z toho, že Vás nechce zklamat, že cítí to Vaše očekávání, jak to dokáže, a to jí svazuje ruce a předem odsuzuje k neúspěchu.
Když se u dítěte ke strachu z něúspěchu přidá strach z toho, že bude potrestáno, protože během plnění úkolu něco rozbije nebo nesplní to dostatečně rychle, ude takové dítě mít strach udělat cokoliv. Třeba i jen si učesat vlasy…
Co když ve škole necítí takový tlak na výsledky nebo je natolik uzavřená, že si netroufne před spolužáky dát projev svým emocím, a proto to pak všechno vyhřezne ven doma?
Spousta lidí nezvládá neúspěch a řekl bych, že s tím dokáží docela obstojně žít. Lepší mi však přijde učit se neúspěch zvládat, protože to představuje mnohem méně stresu a vede to k větší samostatnosti a odvaze rozhodovat se. Základním předpokladem naučit se zvládat něúspěch je podle mne úplné odbourání orientace na výsledek a soustředit se na cestu. Tobě se něco nepovedlo? To nevadí, to se stává, pojď zkusíme to znovu, určitě to příště bude lepší. Ani napodruhé se to nepovedlo? To nevadí, já tě mám pořád furt stejně ráda, líbí se mi, že se snažíš a nevzdáváš to. V životě taky nejde všechno hned napoprvé.
Nechci Vás soudit a následující otázku považujte, prosím, za řečnickou. Když Vás vytáčí brek dcery, což je reakce na stresovou situaci a kdy od Vás očekává maximální podporu, ale Vás to vytáčí, jak asi musí dcera prožívat situaci, kdy se jí něco nepovede…?
Dávejte své dceři najevo lásku a nic od ní nečekejte. Neřešte, jestli zvládne to nebo ono nebo jak se jí něco povedlo nebo nepovedlo.
A tak jako se říká, že nemáme dítěti negativně nálepkovat (jsi nemehlo, nic nedokážeš,…), tak není dobré nálepkovat ani pozitivně (ty jsi jedničky, ty máš talent, ty jsi šikula). Snadno se totiž může stát, že tak jako děti s negativními nálepkami jsou ve stresu z toho, že nic nedokážou a nebudou nikdy pochváleny, tak děti s pozitivními nálepkami jsou ve stresu z toho, že o tu pozitivní nálepku přijdou a nikdo je pak nepochválí… Takže méně chválit a více podporovat ve chvílích neúspěchu a inspirovat dítě, aby to zkoušelo znovu a znovu, je podle mne cesta ke zvládání neúspěchu. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat