Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Před babičkou se chová jinak
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
11.10.08 15:07
Před babičkou se chová jinak
Ahoj
toto téma záměrně nedávám na „pozor na prarodiče“ - ale prostě jenom bych chtěla znát Váš názor, co si o tom myslíte.
Loni naši malou asitak půl roku hlídala moje maminka, protože jsem musela hodně narychlo po Novém roce do práce, a neměla jsem pochopitelně vyběhanou školku.
A malá byla prej hodná, když byl nějakej problém, tak mi to mamka řekla. Jenže mi začla na všechno řikat „ne“ a šíleně odmlouvala, nejhorší to bylo teď v létě, to už se to odmlouvání fakt vystupňovalo.
Pak šla do školky od září, a asi dva týdny před tím jsem si ji „vzala do parády“, jako že jsme (za šíleného šíleného odmlouvání) si řekly, že se jí vždycky u stolu, po papání se vždycky myje pusinka, večer se čistí zuby pokaždé - a srovnala se - navykly jsme si že neodmlouvala.
No ale když se teďka stane, že jsme tady obě - já i moje mamka - tak malá to na mě zkouší, jako že já řeknu „a jdem papat svačinu“ a začne „NÉÉÉÉÉÉÉ“, tak já sedím u toho stolu, dokud prostě ona nepřijde (většinou po krátičké chvilce).
Ale nejhorší to teda je, když jdeme ven - já, mamka a dcerunka - odmlouvá, zlobí, neposlouchá, vzteká se, pořád se někde zdržuje - prostě je to NA PALICI, minulý týden jsme podnikly procházku, a katastrofa.
Denska se to opakovalo. Vibroval mi snad každej nerv v těle!!!!!!
co s tím????
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.10.08 15:46
Zlatuško,
já bych mohla dávat děti tchyni, zájem je celkem na obou stranách a na mojí o chvilku oddechu by byl také, ale nedělám to na víc jak na půl dne cca 1× za měsíc. Starší dcera (dnes 
má tykadla pro babiččinu submisivitu a naprostou neschopnost se pro:,–(it a po víkendu tam stráveném (asi 2×) se mi místo klidné, slušné, vychované, poslušné holčičky, která věděla, co si doma může a nemůže dovolit, vracel drzý a rozjetý fracek, kterého jsem týden rovnala. Z hlediska mého oddechu to bylo silně kontraproduktivní.
V tvém případě - to co popisuješ - to , jak se dcera chová u tebe a v tvé přítomnosti , popř. v přítomnosti babičky - mi velmi silně připomíná to, jak se chová Evička u babičky po delším pobytu. Řekla bych (první a subjektivní dojem), že u tebe, tím že byla více u babičky, nemá vymezené hranice a když ty se je snažíš vymezovat, ona zkouší, co uhraje. Řekla bych, že je to do určité míry normální. Na tahu jseš ty - jak a jestli ty hranice a pravidla ve vzájemném chování pro:,–(íš. Konkrétní dobrá rada drahá - záleží na tvé a dceřině povaze,… a co tatínek? Z něho má větší respekt? Já osobně jsem na podobné odmlouvací chování poněkud přecitlivělá a reaguju cholericky, což je sice účinné, ale samozřejmě také ne 100% ideální.
U nás se osvědčila knižní rada - být skutečně důsledný. Možná bych začala po jednotlivých bodech - třeba umytí rukou před jídlem- v klidu důkladně vysvětlit, i opakovat, provést s ní, aby sis byla jistá, že ví, co přesně po ní chceš - a pak na tom trvat, že to udělá před každým jídlem, pokud možno bez říkání, nebo ihned!!! po první výzvě!! a bez odmlouvání!!. Zafixovat - a pak něco dalšího. Po troškách, ale 100% důslednost. Požádat - zvážit odmluvu - přikázat - a v tomto bodě už se nediskutuje. Neustoupit ve stádiu příkazu, nevyhrožovat naplano.
Mno - pěkně tu mentoruju, jak to tak po sobě čtu, jsem zvědavá, co ostatní.
Tak držím palce v nelehké situaci.
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.08 16:13
Evalu
no vpodstatě jsi na to kápla.
Ono to u nás funguje tak, že jakmile babička odejde, tak mám poslušnou holčičku.
(s mamkou je vždycky tak na pár hodin, někdy ani to ne)
- no ale přeci nemůžu mamce zakazovat aby k nám chodila
je mi líto i mamky, taky je z toho špatná.
pochopitelně nevím, jak to probíhá, když tady nejsem.
Nejhorší to prostě je, když jsme tady obě - já i babička. To potom prostě malej cajmrsk neví, jak by dřív kibicoval!!
Dneska mamka s náma chtěla na procházku, a já jsem opatrně naznačovala, že půjdem raději samy - jenže mamka to správně pochopila a řekla „no, ona bude hodnější, když nepůjdu, viď…“ - v tu chvíli mně je jí prostě líto, tak řeknu „ale tak pojď s náma“, a vycházka = poloviční horor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.08 16:19
Jo ještě bych měla něco dopsat…
Moje mamka na mě jako na dítě byla hrozně striktní (naprosto nesmlouvavá!!!) - ale vnučce dost polevuje. (no… nabízí se to samo, asi…) - a od začátku pořád má největší strach z toho „hlavně aby neplakala“, (dál se taky řešení nabízí samo… že…) - a teď když malá řekne mamce „ne“, tak mamka hned hledá rychle nějakou alternativu, jak by to udělala jinak, aby malé vyhověla
Ona si to mamka snad ani neuvědomuje, chce mít klid - ten náš křikloun když spustí, tak to má grády. Já ten řev přetrpím a trvám si na svém - ale mamku chápu, taky už je jí přes 60, a má strach aby prostě neřvala dlouho. A do tohto září ji hlídat musela, protože já neměla holčičku kam šoupnout.
Malá si to asi zafixovala… Jak to mám ale mamce nějak naznačit - ach jo to je tak těžký. Mamka je hrozně hodná.
(ad tatínek - ten má podobnej přístup jako já. Moc malý neustupuje. ale je „tatínek holčičkovač“ 
neni to přísnej „fotr lotr“ )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.08 16:39
Moje dcera chodí na hlídání k oboum babičkám a od obou je po návratu „napřesdržku“. Je to každopádně tím, že babičky nejsou důsledné a téměř vše jí povolí. Moje mamka na nás byla přísná a přesto si jí /před nějakou dobou/ na dovolené dcera omotala kolem prstu tak, že jí i boty zapínala a to jsou na suchý zip! Mně si to nedovolí, ale jakmile jsme šly od mamky, tak si v předsíni sedla na židličku a nastavila nožku, jak v Pyšné princezně. Koukala jsem jak zjara. Obořila jsem se na dceru, co si to dovoluje nutit nemocnou babičku jí obouvat, jenže máma zaklekla a botičky zapnula. Naštěstí se to s věkem zlepšuje. S mojí mamkou se i dá v něčem domluvit, aby byla přísnější, tchýně povolí naprosto cokoliv. Takže si můžu vybrat, buď jí tam dávat budu a pak budu skřípat zubama, co se mi to vrátilo za semetriku, nebo budu mít celkem srovnané dítě, ale nevytáhnu paty z baráku.
Ono stejně tak mě dcera týravala na věřejnosti tím, že dělala scény, utíkala apod. a jenom proto, že věděla, že jí jednu nelupnu. Taky se to časem srovnalo, možná i z obou stran, já jsem se tak nerozpakovala zakročit a dcera už si tolik nedovolí. Děti prostě zkoušejí, kam až si můžou dovolit zajít a běda, jak jim polevíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
11.10.08 21:29
Tak je to asi všude … babičky mají holt kapánek povolenější měřítka, a děti si tam užívají větší volnosti, u babičky je vždycky všechno jinak.
U nás to funguje ale tak, že co nepovolím já, nedělá ani mamka. A plno věcí které mu tchýně povolila, u mě doma nedělá (např lezení na linku, stůl, pouštění a rozsvěcení digestoře) … myslím že děti brzo pocopí co můžou doma a co jinde.
Ovšem v tvém případě si myslím že je třeba, aby babička když je u vás, držela basu s tebou. Takže to bude vypadat tak, že ty řekneš pojď se najíst, a babička se přidá .. honem se jdi najíst. ne aby jen seděla a přihlížela popř se ještě usmívala jak je dítko rozkošně neposlušné 
.
Jinak tě plně chápu … od září chodím do práce, o kluka se na střídačku stará tatínek a tchánovci, a řekla bych že to jde s járou pomalu z kopce … někdy bych ho zaškrtila po 10 minutách co jsem doma. Jenže za pár hodin dopol či odpol horko těžko zachraňuju. A to bude jára s babičkou pár dní u prababičky … to zas bude až se vrátí .
Přeju pevné nervy
- Citovat
- Upravit
11.10.08 23:59
Dík,
trochu jste mě utěšily.
No budu muset prostě zatnout zuby (a nervová vlákna zafixovat obinadlem, nejmíň)
jéžiš jsem zvědavá kolikrát se zejtra rozčílim. dnes 3×.
Někdy jsou dny, že rozčilování není třeba. Ale dneska to teda bylo husťoučký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.08 17:16
Evalu píše:U nás se osvědčila knižní rada - být skutečně důsledný. Možná bych začala po jednotlivých bodech - třeba umytí rukou před jídlem- v klidu důkladně vysvětlit, i opakovat, provést s ní, aby sis byla jistá, že ví, co přesně po ní chceš - a pak na tom trvat, že to udělá před každým jídlem, pokud možno bez říkání, nebo ihned!!! po první výzvě!! a bez odmlouvání!!. Zafixovat - a pak něco dalšího. Po troškách, ale 100% důslednost. Požádat - zvážit odmluvu - přikázat - a v tomto bodě už se nediskutuje. Neustoupit ve stádiu příkazu, nevyhrožovat naplano.
Eva
Evi, to zní zajímavě, z jaké je to knihy, asi bych to taky využila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.08 21:57
Jejda, já to měla půjčené od pedagogicky gramotné kamarádky, jmenovalo se to nějak „Co dělat, aby se děti správně chovaly“, autora už nevím, ale některé rady byly celkem funkční. Přišlo mi to po prvním čtení takové trochu přitažené za vlasy, protože autor měl typickou mužskou posedlost (já vždycky říkám, že při čtení podobných tiskovin by člověk neměl pouštět ze zřetele, jestli to psal chlap nebo ženská) tříděním, škatulkováním, tabulkami, body, teoriemi. Pak jsem ale něco z toho vyzkoušela na holkách - jeden čas měly na lednici tabulky s malými a velkými smajlíky za vzájemné dobré chování a seznam odměn za příslušný počet smajlíků, a bylo to celkem funkční. Alespoň se určitě naučily, co je ve vzájemném chování dobře a co špatně - bez ohledu na to, jak moc se tím řídily, ale i v tom byl značný pokrok.
Poměrně se mi líbí některé názory z knihy „Proč jsou šťastné děti šťastné“, která je tu na emiminu celkem často zmiňována - ústřední motiv je, že dítě ke šťastnému životu potřebuje v rámci možností spokojené rodiče, kteří mají svoji nervovou soustavu většinu času v pořádku, a proto se musí vychovat (to dítě) tak, aby nervová soustava toho, kdo s nimi tráví čas, přespříliš netrpěla a byl s nimi možný normální život.
Jinak opravdu moje osmiletá mateřská zkušenost (to je strašné, jak to letí) opravdu říká - chtít po děckách raději méně, v problematických obdobích co nejméně, ale důsledně, důsledně, důsledně.
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.08 23:46
Evalu
já mám pocit, že snad už podvědomě jsem nervóznější, když maminka přijde (protože něco tuším), a možná nějak divně reaguju a malá to vycejtí.
Když jsem já klidná, je i ona zlatá!! To jsem už vypozorovala.
Tak na tom něco bude a z toho budu vycházet. (akorát je fakt těžký si poručit, aby člověk nebyl nervózní už předem, neumím být flegmatik).
No a možná že i ta moje mamka je podvědomě nervózní, a teďka jsme tam dvě nervačky - a třetí je z toho zlobilka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.08 14:31
Zlatuško, to si myslím, že máš určitě pravdu, ty mrňata mají sakra dobré anténky na dospěláky.
Tak držím palce, ať to nějak úspěšně pořešíte. Co maminka, nešlo by s ní v klidu promluvit a domluvit, nebo jí dát přečíst něco z té diskuse? A kolik je vlastně přesně malé (omlouvám se, jestli jsem to někde přehlédla, ale vnímla jsem jen, že šla letos do školky, takže 3-4?). Jak jsem psala, já jsem časem dospěla k tomu, že na takovéto záměrné zlobení a zkoušení, co vydržím a co povolím, jsem alergická a reaguju spíš až cholericky tohle opravdu broučkové neé - je to účinné, i když nevím, jak moc správné. Ale u první dcery to bylo také jiné…
Tak někdy písni, jak si stojíte, jsem zvědavá.
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.08 20:34
Evalu písnu
nejlepší je, že naše malá je prej ve školce svatoušek. Všechno odsouhlasí (a pak to stejně třeba neudělá )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
