Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Předporodní deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.6.09 16:05
Předporodní deprese
Ahoj,
do oficiálního termínu mám ještě necelý měsíc, i když už teď má mimino 3,5 kila a já zkrácené hrdlo… Posledních 14 dní, tedy zhruba od doby, kdy mi doktor řekl, že už to nebude dlouho trvat, se trápím pocitem, že nemam svoje dítě ráda. Miminko je chtěný a plánovaný, celý těhotenství jsem cítila, jak toho drobka miluju, ale teď jsem najednou nějaká prázdná, bez citu. Jakmile mám ale pocit, že se dlouho nehýbe, jsem hysterická, že něco není v pořádku. Jakmile se pohne, je mi dobře, ale jinak jsem taková apatická. Nemam radost z výbavičky, nechce se mi připravovat dětskej pokoj. Najednou se netěším, ale na druhou stranu zase nelituju, že jsem těhotná. Prostě zmatek 
Změna hormonů? Najednou mám zase docela chuť na sex, který mi celý těhotenství připadal trochu odpornej. Ten pocit, že nemam a nebudu mít už nikdy ráda svoje dítě, je fakt odpornej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.6.09 16:12
Ahojky netrap se já jsem taky kousek před porodem vlastně jsem o pár dní dýl než Ty těhu, a taky hysterčím když se prcek nevrtí, to je asi normální. Sice já se na prcka strašně moc těším, ale taky mě párkrát napadlo, v posledních dnech že už nikdy nebudu zodpovědná jen za sebe atd..... já myslím, že to jsou fakt ty hormony, a že až se nám naše sluníčka narodí přijde nová hormonální bouřka 
a ta chuť na sex no i u mě je taky jsem měla období kdy jsem si ho ani neuměla představit a teď pravý opak, akorát mám smůlu v tom, že nechce manža 
. Neboj já myslím, že po porodu se nám ty hormony srovnají zase za nějakou dobu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.09 19:13
Ahoj, naprosto tě chápu, měla jsem úplně ty stejné pocity. Když se malá hýbala moc, stěžovala jsem si, když se nehýbala vůbec, šťouchala jsem si do břicha a jančila… Bála jsem se, že ji nebudu mít ráda, že porod bude pro mě tak otřesný zážitek, že ji budu nenávidět a odmítnu ji… No prostě hrozné bláboly, dnes je to pro mě nepochopitelné, když malou vidím jak je úžasná a každý den ji miluju víc a víc 
Asi to bylo tím nekonečným čekáním na porod, kdy jsem nevěděla, co mě čeká, měla jsem spoustu času zabývat se blbostmi a taky ty poslední týdny s maxipupkem byly náročné po všech stránkách. A v neposlední řadě hormony… Nic se neboj, až ten uzlíček uvidíš, láska přijde sama, ale to ti teď nikdo nevysvětlí.
Hodně štěstí, zdravé mimi a rychlý porod!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
30.6.09 06:02
Ahoj .
Tak trochu chápu co asi prožíváš. Já měla takové pocity také. Teď s odstupem času musím říci, že to bylo pravděpodobně proto, že teprve tehdy mi došlo, jaké starosti a odpovědnost mě čekají, a začala jsem dítě nenávidět kvůli tomu, že se nacházím v situaci ve které být nechci, ze které chci utéct, ale bohužel kvůli němu-dítěti, to nejde. A taky teprve tehdy mi došlo, jaký skutečně je můj manžel, že už se nězmění, zkrátka jako by všechno to ,co hezkého jsem si o něm vysnila šmahem zmizelo, a že s takovým člověkem,a takovou rodinou , do které mě přivedl, žít nechci.
Nebudu si nic nalhávat. Ani po porodu se to nezměnilo, ale bylo to horší a horší. Protože horší a horší, bylo jeho chování ke mně.
Tím nechci, říci že to tak bude i u tebe, ale jen uvádím příklad jak to bylo u mne. Samozřejmě dítě za nic nemůže, to si můžeš říkat tisíckrát, ale co chápe mozek, tomu srdce nerozumí.
Myslím, že každá máma své ditě miluje i ty. Myslím si, že nenávidíš něco jiného, co jen přenášíš na své dítě.
Tak držím palečky, aby sis zase našla cestu k tomu drobečkovi, který jěště neví jaká máma ho „tam nahoře“čeká.
- Citovat
- Upravit
30.6.09 10:13
Rézi ale to víš že ho budeš mít ráda , neboj. Co se děje po porodu, to se nedá popsat. Teď se podvědomě určitě bojíš, nevíš co tě čeká, jestli to zvládneš, jaký to bude potom. Jaký bude to miminko, pořád je to vlastně abstraktní. Ale to se srovná. Sice šestinedělí je záhul, přijdou i pěkný depky, stavy, kdy se člověk chová fakt jak magor, ale pokud to ustojíš (nech si hlavně pomoct a dopředu se domluvte, že jak přijdeš s myšlenkou, že jsi špatná matka, tak to ať ti pěkně rozmluví, protože nebudeš, jen člověk má pocit, že to nezvládá a tím pádem si tak připadá), a jak to bude za tebou, bude líp.
Uvidíš jak ho budeš milovat…
Je to naopak, člověk je tak miluje, že má právě ten pocit, že pro ně nedělá dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.09 13:58
Děkuju… říkám si a doufám, že teď na mimino jenom přenáším svůj strach, jak to všechno zvládnu. Vlastně sem začala takhle jančit fakt až před 14 dny, kdy mi doktor řekl, že už to nebude dlouho trvat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.09 17:57
Mám to podobně… U mě ale spíš převládá to stoprocentní přesvědčení, že péči o malou prostě nemůžu zvládnout, vždyť o tom nic nevím, tak jak asi mám být schopná jí třeba vykoupat, aniž bych jí ublížila… Navíc nás čeká císařský řez, takže se ještě můžu nerovat, jak to obě zvládneme, jak to bude s kojením…
Je to dost na hlavu. Přes den to ještě jde, to se zabavím, ale noci začínají být fakt horor.
Zítra bych se měla dozvědět termín SC a i když vím, že pro malou je každý den u mě k dobru, docela se začínám modlit, aby to už neprotahovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.09 17:30
Neboj, miminko určitě budeš milovat, a moc… Možná se ještě připrav na to, že hned po porodu nemusíš cítit žádný obrovský příval mateřské lásky… Já jsem byla hlavně ráda, že už to mám za sebou a zbavila se břicha 
. A malá byla prostě miminko, bylo to tak zvláštní, že je moje. Za pár dní jsme se spolu „seznámily“, po pár týdnech jsem se naučila poznávat, co chce, proč ASI pláče… a miluju ji strašně, strašně moc. Ještě chvíli vydrž, užij si bříška a bezúdržbového miminka v něm
Přeju bezproblémový porod a zdravé miminko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.10 15:59
Děkuji, že jsi měla tenkrát odvahu sem vložit své pocity. Mám 4 dny to termínu a posledních 14 dnů pocituji odpor, nechut, apatičnost a mám strach z toho jaké to bude mít následky po porodu, snažím se zpět dostat do nějaké rovnováhy, ale nejde to Jediné co mi leží v hlavě, že malý nechce jít na svět a já už bych to tak ráda měla za sebou, protože už je to náročné, unavné, už to nejsou ty štastné pocity, je to pravý opak. Proto bych se chtěla zeptat jak se ti změnila nálada po porodu? Jestli se to opravdu zlepšilo nebo to pokračovalo dál a ty jsi se s tím musela nějak sama vypořádat? Je to strašný pocit. Moc děkuji za odpověď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
