Předporodní deprese

Mab
140
24.4.06 23:13

predporodni deprese?...

Zdravim citatelky,,,

mam 3 dny do porodu a nejak necitim vubec nic, tehu bylo celkem klidny, az na financni situaci a na fakt, ze jsem byla celou dobu zavrena doma,,,takze to zpusobilo jediny dojem, ze je to duvod, ze jsem takhle uveznena,,,pritel bohuzel moc velka podpora neni,,ma pocit, ze je to jen predstava v moji mysli,,na co ti chlapi neprijdou,,,chjo,,,

Po celou dobu, jen posloucham, ze na nic nejsou penizky,,takze nadseni z vybavicky a tak taky neprobehlo,,,padlo i tulenicko,,,jsem asi narocna,,ale je mi fakt mizerne,,,co s tim?

Pokud bych chtela pritele u porodu, tak aby to prcek zvladnul v noci a hodne rychle,,bo muz preci musi do prace,,,

Mab

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

14
24.4.06 23:19

Miminko sice teprve take cekam. Ale hlavicku vzhuru, urcite az se to male narodi budes stastna jako blecha a pritel take :-) S penezi to je ted asi skoro pro kazdeho tezka doba, ale dulezite je to miminko, aby bylo spokojene, a ne jestli bude mit dupacky levnejsi ci drazsi. Myslim, ze hlavne oceni, pokud budes spokojena a pohodova mamca :-)
Drzim palecky!!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1005
24.4.06 23:38

Ahoj Mab,
můj muž byl občas podobného ražení..... :?
Pomohlo tomu, až když jsem (pod vlivem těhuhormonů :oops: :D ) na něho zahučela, že se doprčic narodí jeho dítě, že já sama nevím, co se přesně bude dít a že od něho POTŘEBUJU podporu. Źe to ani pro mě není lehké, že se ale snažím s tím vším vyrovnat a jestli si myslí, že porod jde naplánovat, tak se plete.............pak taky, že to je hodně důležitý den v našem životě a narození dítěte je pořádnej důvod k tomu, aby si dovolenou vzal a pokud ti nezvládne pomoct, aspoň aby s tebou a mimčem strávil pár (nejhezčích) chvil po porodu, protože na to se vzpomíná celej život..........
Nevím, jestli je tvůj přítel nekňuba nebo jen taky neví, co s city a pocity, ale u nás to zabralo - manža najednu věděl, co od něho očekávám a já jsem se nemusela bát, že u¨prostřed porodu odjede něco zařizovat.

A poslední dny těhu pro mě osobně byly něco jako mučení. jen jsem si přála, aby se už mimčo narodilo :) . Nenech si vzít to nadšení a těšení se na miminko - aspoň pár věciček určitě máš, tak si je třeba přeskládej nebo pohlaď a představ si, jak v nich bude váš drobeček a třeba se budeš víc těšit a i nálada se zlepší.
Přeju hladký porod
Bubu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
652
24.4.06 23:48

Ahoj MaB, to jsem já z dubňátek......já tě velmi chápu…taky jsem zavřená celé těhu doma, těhu bez problémů, dva dny do porodu…pár shodných věcí co.....a taky byly velký problémy s penízky, např. poslední tři měsíce nám zůstávalo po zaplacení nájmu a pár složenek 3000 Kč na jídlo a všechno ostatní…žili jsme jen z mé nemocenské, můj zrušil živnosťák-nešlo to a než ho přijali do nové práce..a než přišla jeho první výplata…no prostě hodně nám pomohli obojí rodiče…byla jsem kolikrát už zoufalá, taky proto , že Zdendovi občas prdlo v kebuli, a MUSEL na to pivo si pokecat, i když na něj nebylo a odpírat jsem si musela já.....

Miluji ho a vím, že i on mě, ale je to člověk , který má v sobě hodně sobectví, myslím, že jsem ho hodně změnila…k lepšímu, ale občas ta jeho sobecká povaha vyleze a to je pak děs, musím být hodně trpělivá…taky jsem v těhu neměla vždy od něj tolik porozumění a opory , jak jsem potřebovala.....

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
652
24.4.06 23:53

…já toho nabulela, navysvětlovala…někdy i nakřičela..nicméně na miminko se moc těší, pořád leží u bříška a pusinkuje ho…já prostě jen doufám, že pohled na toho človíčka z něj „vymlátí“ další kus sobeckého já já já, zamiluje se do něj…a ty penízky už jsou taky lepší, dostal první výplatu a mně se lépe dýchá…takže doufej stále v to , že vše bude jednoho dne lepší a lepší.....a ono fakt bude…hlavně ať máme zdravoučké mimátka MaB, a chuj se vším ostatním, no ne? :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30.4.06 15:37

Kdyz si to tu tak procitam, tak jako kdybych slysela sebe. Ja jsem ale jeste o neco vic blaznivejsi a vsechno si moc beru. mam mesic do porodu a uz ted si prípadam sama sobe nesnesitelna. Penizky tak nic moc, ale nejhorsi to neni.
Muj problem je spis v tom, ze jsem si nasla cizince, takze vazne i komunikace, pote cas straveny spolu, ktereho taky neni moc a do toho me deprese, ze jsem na vse sama.
No snad se to vse zlepsi :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
652
30.4.06 15:40

…deprese jsou svinstvo…musíš si fakt říkat, že bude líp..ono to zní velmi frázovitě…ale mě to pomáhá…ještěže máme ty miminka v bříšku že? ..takové naše malé spojence :D :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7584
1.5.06 15:41

Tak u nas prisly deprese az po porodu. Nemyslim takove ty klasicke, co k hormonalni nevyrovnanosti patri. V tehotenstvi jsem se citila v maximalne nejlepsi kondici. 3× tydne jsem plavala a hodne, chodila na celodenni prochazky s obrpsem, dokonce jezdila na kole. Mela jsem stesti na nadherne pocasi do konce rijna. Pritel pred porodem se mnou procital knizky o miminkach, byl u porodu, chodil na UTZ, v porodnici byl kazdy den nekolik hodin a uz tam se mnou syna koupal. Byl se mnou tyden doma............... .

A ouha. Cely tyden sedel u pocitace a pracoval a tak je to porad. Musel stihat zamestnani a rozjizdel vlastni firmu a pak brzy zacal podnikat. Cele sestinedeli k nam tahal navstevy. Mohla jsem rikat, ze jsem unavena. Porad jsem nekomu varila kafe a uklizela binec. 4mesice jsem byla uplne vyrizena. Placici miminko celou noc. Kojeni po hodine a i v noci. Nervozni tatinek, besnici ze se nevyspi. No rika se, ze u kojeni trva hormonalni nevyrovnanost dele, nevim. Co se naseho vztahu tyce, byly to pro me osklive dny. Kolikrat jsem si rikala, ze ho uz nesnasim a odejdu. Rikala jsem si, ze asi nebudeme ten pravy par a ze se to pozna az s prichodem ditete.
Nevim jak, ale uz je to OK. Kojim porad a do 11m mesicu Vitka temer plne. Takze si treba hormony pomalu zvykly. Kdyz jsem nekdy zavedla rec na tu dobu, nechapal pritel, o cem mluvim a i se citil urazeny. Pravda i ja uz zapominam detaily. Treba ted u nas byla navsteva s 2m uplakanym miminkem. A to jsme koukali, ze uz si to davno nepamatujeme.

No myslim, ze na vas opravdu padl strach a teseni a jestli to zvladnete a hormony. Oni tatinkove to maji taky tezky. Maji strach, aby nas uzivili. Ten muj dokonce chtel uzavrit zivotni pojisteni. Tenkrat jsem si rikala, ze dobre, protoze ho stejne zabim:-)

At uz se konecne dockate miminka a porod probehne Ok a vytahnete manzilky na prochazku. U nas je aspon krasne. At v pohode zvladnete sestinedeli a deticky vas nechaji trosku vyspat. A je maj a k tomu I. , tak se mejte radi.
Jo a nejake ty oblecky mate a detickam slusi vsechno a stejne z toho rychle vyrostou a ja treba nekoupila temer nic. Nebojte, navstevy neco hezkeho donesou. A nadsene babicky. Do porodnice jsem mela nakoupeny krasny vecicky. Jo a Vitek byl tak male miminko, ze pritel musel doma vyhrabat dupacky od sestrenice deti, ktere jsem sice vyprala, ale dala nekam naspod, ze je urcite nebudu a nechci potrebovat. Ale jen v nich nevypadal Vitek jak v pytli. Neprehanim, v normalnich dupackach by vypadl uchem kolem ruky. A jeste neco pleteneho, co se mi ale vubec nelibilo. Ale sestricky- ty starsi byly nadsene. Vsak uvidite sami. Tatinkove umi vybrat presne to, co vite, ze nechcete. To se nas drzi dodnes:-)

Tak sup a usmejte se a pak dejte vedet o miminkach.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10222
6.5.06 19:05

Aladina ten závěr jsi napsala skvěle :lol:

Holky, problémy občas nastávají. A pokud chybí finance, o to je to všechno horší. A chlapi jsou sobci od přírody, jen to v nich musíme umět potlačit. Tak hlavičky vzhůru, děťátka to maminkám v prvních letech vynahradí. V dospělosti už třeba ne, ale jako malé děti ano.
Je fakt, že mě se to říká. Asi mám štěstí. Máme s manželem oba dobře placenou práci, takže i moje mateřská bude slušná. Horší to bude až na rodičovské, ale nějak už to zvládneme.

Hlavně, že nás ti naši chlapi mají rádi :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
981
7.5.06 22:33

Ahoj holky,
nechci váš popichovat, je mi vás líto.
Taky jsme na tom finančně před porodem nebyli zrovna nejlíp. Ale tak jsme se těšili na mimi, že to předčilo všechny starosti.
Manža byl a je skvělý. Byl u porodu. Dva dny a dvě noci jsme nespali. Nic mi nevyčítal. Se vším mi pomáhá. Já už nekojím. Nedávno se mi stalo, že jsem večr něco špatného snědla a vnoci když Natálka začala plakat, a mě to vzbudilo, musela jsem budit manžu, aby se o malou postaral. Bylo mi tak blbě, že jsem nemohla ani vstanout. Tak manža bez řečí vstal, přebalil malou (v tom už má praxi), udělal sunar a postaral se o to, aby malá byla spokojená.
Teď v pátek mě doslova vyhnal večer ven s kamarádkou, ať se jdu pobavit. Tak jsem mu vysvětlovala, že je mojí povinností starat se o dcerku. Načež mi odpověděl, že nikdo nepracuje 24h denně 7dní v týdnu. No volala jsem domů, co hodinu. A manža všechno zvádnul. Postaral se dceru. Kdybych věděla, že to nezvádlne, tak nikam nejdu.
Druhý den mě strašně všechno bolelo, jak jsem se vytancovala.
Pamatuji si, že když jsem ještě kojila, tak manža když zrovna nebyl v práci, tak mi prostě „přikázal“ si zdřímnou na dvě hodinky přes den a budil mě pouze na kojeni.
A takových to milých pozorností dělá manžel pořád dost. Nehledě na to, že se o nás stará a dělá od nevidím do nevidím
Nemůžu si teda stěžovat, a potom, co jsem přečetla vaše příspěvky, si manžy vážím ještě víc.
Holky hlavu vzhůru, vaše miminka, jsou to nejlepší a nejpřednější a až budou na světě, tak všechny starosti budou poloviční.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.4.19 08:31

Zdravím a předem se omlouvám za anonym, ale má to své důvody.
Zbývá mi pár dní do porodu a já začínám blbnout jako malá holka. Nevím kde začít, tak to zkrátka nějak zkusím.
S přítelem jsme 4 roky. Zili v podnajmu - tehdy odchod od maminy nebyl problem, obcas jsme si zavolali a zili svymi zivoty vice mene. Mimčo bylo plánované a chtěné, i když přišlo dřív než jsem čekala :D (zkratka jsem myslela, že mými zdr.problemy nám bude trvat otehotneni déle - já vím směšné, ale je to tak), takze tak trochu v dobu,kdy jsme si poridili štěně + zakoupili vlastní bydleni a museli komplet rekonstruovat. Bohuzel to trvalo pul roku a nam nezbyvalo nic jineho po tuto dobu nez kazdy byt u svych rodičů. Jenze mam pocit, ze jsme se s pritelem dost odcizili, ja si zvykla zit zase s maminou (s kterou nam nedela zadny problem se snaset a hodne jsme si o vsem povidali + mame spolecny konicek - psi. Pritel je dost nemluvny, hlavne ted po sestehovani, psa bere tak, ze ja jsem si ho poridila on s tim jen souhlasil a bohuzel pouziva metody, s kterymi uplne nesouhlasim - pes je pubertak. Ja s nim chodim na cvicak a u maminy (diky tomu, ze i ona mela cely zivot psi) se hodne v chovani zlepsil a ted mam strach, ze jeho mlacenim a imrvernim rvanim ta snaha o vsechno pujde do kopru. Snazim se ho teda vysilat se psem samotneho pouze brzo rano kdyz jde do prace. Ted co jsme se odstehovali,tak neustale brecim. Nevim proc. Duvodu mi prijde, ze mam dost. Driv jsem se na malou tesila a jeste nedavno nemohla dockat, ted mam strach, ze to vsechno nedam a nejak se z teseni stala hruza. Vim - vypadam asi jako krkavci matka, ale deprese mam doopravdy silene. Nemůžu skoro ani spat a nevim, co dal. Pritom, co je na tom nejsmesnejsi je to,ze mamina bydli od nas dva baraky a muzeme a budeme se (kvuli psum apod.) vidat nadále skoro den, co den. Mozna je to tim, ze pritel nemluvi a ja si ted zvykla s nekym si povidat. Na druhou stranu nejak sama nemam o nic s nim vubec zajem. Mam pocit, ze jsem jak petileta holka, co ji odtrhli od maminky a vubec se nepoznavam. Co s tim? Za par dni rodim a mam pocit,jak kdyby byla mala nechtene dite :,(
Pardon za sloh, jen me zajimalo jestli se nekdo setkal s predporodni depresi a mohlo by to byt ono a jestli to ma nejake nasledky na porod ci dalsi zivot s ditetem? Do porodu mi zbyvaji 3 tydny a ja se desim ze se to se mnou potahne i po porodu :(

  • Nahlásit
  • Citovat
1.4.19 08:41

Uffff, to je mi tedy líto.
Zkušenost s tímto zatím žádnou nemám.(ťuk) Že byl přítel nemluvný předtím ti nevadilo?
Jak se jinak chová, má péči, starost o tebe, jak se těší na malou?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.4.19 08:46

@Sasanka jarní no on nikdy nebyl uplne ukecany,ale povidali jsme si normalne. Zasli treba na pivko a sipky a byli schopni normalne spolu komunikovat,zasmat se atd… ted k sobe lezime zady, on mi prijde jak kdyz ceka na to, kdy to prijde, ale nejak se netesi (mozna jen muj pocit). Obcas mi prijde, ze ho stve ten pes (pritom s nim souhlasil), starost o me nevim jestli ma. Spis to bere tak,ze se mnou melou hormony a jelikoz jsme v sobotu poprve spali v novem a ja mela depku, ze tam maminu nechavam samotnou ( zije sama) a najednou mi zacal zivot alias ticho a zadna laska (pripadam si tak- mozna jen prave blbnu) tak jeste vcera sel s kamaradem na pivo. Vubec ho nenapadlo, ze ja zustanu prvni den v novem sama a ja si nemam s kym pokecat. Nekdy mam pocit,ze nemit toho psa tak se zblaznim uplne.

  • Nahlásit
  • Citovat
12945
1.4.19 08:53

ale chlapy nikdy nic nenapadne samo od sebe, on ti do hlavy nevidí, měla jsi mu říct, že bys ráda, kdyby tě podpořil a zůstal s tebou doma

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.4.19 08:59

@stinga jenze to je prave ono. Rikam si, jestli mi neni lepe bez nej?. :think: Kdyz si jdu treba sama se psem nebo s mamkou apod… Mam pocit, ze bych se mozna i bez nej obesla,jen mam trosku strach o financni situaci. :roll: Teda…on neni milionar, ale kazda kackas

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama