Předporodní splín...

Fotoalbum (1)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Hesinka

1105

25.4.10 21:38

načítám...

Holčinky zdravím vás a moc děkuji za všechny reakce, ani nevíte, jak moc mi pomáhá vědomí, že v tom nejsem sama a že je tahle situace prostě „normální“ :mrgreen:
Je fakt, že jsem ještě než jsem včera (ono tedy bylo už dneska :-P )usnula, tak jsem si nějak vnitřně řekla, že se můžu na svého drahého vy…kašlat. Prostě si postýlku smontuju sama, koutek v koupelně si jsem taky schopná nachystat sama a přinejhorším s něčím pmůže moje mamka. A je fakt, že jsem dneska už nějak klidnější. Prostě nejdlůežitější je, abych byla co nejvíc v pohodě a holt nemůže být všechno dokonalé :lol:
A úplně jsem se viděla - jak tu jedna z vás psala, že partnerovi vysvětluje, že potřebuje pohladit, vzít za ruku - fakt přesná situace… :lol: :hug: a taky nám to PA říkala na kurzu, kterého se ten můj zúčastnil. A to se na tom kurzu ke mně fakt choval fantasticky, jen škoda, že mu to nevydrželo dýl… :zed: :twisted:
Tak jen doufám, že mu to všechno opravdu dojde, až ta situace nastane - tedy až bude náš Tomík na světě… :jazyk:

Holčiny ještě jednou díky moc za podporu a vaše příspěvky. Jo, kamarádku mám, a fakt dobrou, ale věřte nebo ne, nějak mi tohle nejde líčit to kamarádce, která řeší úplně jiné věci. Tak nějak se cítím dobře tady a moc mi to pomáhá, protože vím, že zareaguje jen ta z vás, která chce a má k tomuhle tématu taky blízko :lol: :lol: :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

Lakyna

992

25.4.10 21:38

načítám...

Ahoj Hesi, tak přibližně před rokem jsem tady zakládala diskusi snad i se stejným názvem. Cítila jsem se tak nějak ztracená v tom všem. No zkrátím to, přešlo to a nastoupil pocit nevýslovného štěstí, že mám konečně ten uzlíček v náručí. Asi si hodně maminek projde v těhotenství/před porodem nějakým takovým splínem, ale fakt se to otočí a budeš jen a jen šťastná a budeš se radovat ze svého miminka. Tak držím palečky ať je lépe.

načítám...
Citovat
Zmínit

Emilie

20518

26.4.10 10:13

načítám...

Ahoj.

Než se narodil Jára, myslím si, že kdybych se silou neovládala, taky bych kolikrát vybouchla. Ale prootže jsem měla načtené, co to s holkama dělá, tak jsem si řekla ne, já taková nebudu. Přetla emocí jsem řešila třeba na netu, nebo jinýma aktivitama. Hodně jsem odpočívala a snažila s edělat věci, které mě baví.

Než se ale narodil Jindra, dopadlo to na mně takovou vahou, že jsem to nezvládla, a byla jsem velmi, velmi protivná. Péče o dvouleté dítě a současné těhotenství mi fakt dávalo zabrat a já měla pocit, že to nikdo nechápe. A už vůbec ne můj manžel, který si prostě vedl svůj život. Samozřejmě své povinnosti doma plnil, ale současně si jezdil na „své akce“, což jsem mu velmi záviděla a což byl taky důvod k mé velké nespokojenosti. Když jsem pak akutně měsíc před TP nastoupila do nemocnice, následujících 14 dní se o vše postaral - o Jardu, o zázemí pro nové miminko. V tomto směru mu nemůžu vytknout ani ň, naopak, měl by dostat mé díky a hlubokou poklonu - a přesto i návrat domů teda nebyl nic moc.

Prostě hormony. Nějak to s náma mává a nutí nás pobláznit zbytek světa, protože se tu chystá na svět nový človíček, který bude pro nás po příští dny důležitější než my samy. Je to prostě tak. Držím palce! :palec: