Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,
chtěla jsem se zeptat, jak připravujete svého předškoláka na 1. třídu. A cca, od kterého měsíce začínáte s přípravou? Z čeho máte největší obavy? Připravujete si ho sami nebo spoléháte na školku, jak to máte vy? Otázek je hodně, já vím, ale zajímá mě to, jak to mají ostatní maminky ![]()
Alča
Měli jsme odklad a nepřipravovala jsem ho nijak..
připadalo mi že snad jediný který ještě neumí číst písmena nebo je psát ale co..od toho je škola.
Zatím se mu vede dobře..spíš to mají právě horší ti, co už přišlo do první třídy s tím že umí číst nebo psát, protože se tam nudí.
Já teda budu mít předkolaka až příští rok, ale zajímalo by mě, co musí umět před tím nástupem do školy.
náš se umí podepsat, umí barvy, počítá zatím do 10 (snaží se i dál, ale většinou ty čísla pak vynechává nebo přehazuje), je komplet samoobslužný, dokáže se delší dobu soustředit na jednu věc, umí pracovat ve skupině. Tak by mě spíš zajímalo, na čem pak ten další rok ještě zapracovat
za nás si nepamatuji, že bysme měli nějakou extra přípravu jako předškoláci, ta školka ani nebyla povinná ![]()
@alca371 přípravu měli děti dobrou ve školce, takže doma jsme nic nedělali. Syn špatně mluvil a měl problémy s kreslením, takže v rámci přípravy jsme chodili na logopedii a grafomotoriku. V současné době prvňák už uměl číst, protože se to naučil s pomocí starších sourozenců.
Na zápise musel poznat barvy a tvary / koule, trojůhelník, čtverec, pak poznat co se nachází na obrázcích a vyjmenovat, musel nakreslit jakýkoliv obrázek, napsat své jméno…( říct jak se jmenuje, kolik má let, jestli má sourozence - jména, jména mamky a tatky, co dělají za práci )..jinak už si nepamatuju.. ![]()
@alca371 píše:
Ahoj holky,
chtěla jsem se zeptat, jak připravujete svého předškoláka na 1. třídu. A cca, od kterého měsíce začínáte s přípravou? Z čeho máte největší obavy? Připravujete si ho sami nebo spoléháte na školku, jak to máte vy? Otázek je hodně, já vím, ale zajímá mě to, jak to mají ostatní maminky
Alča
Nijak. Na školku jsem nespoléhala. Ale tak nějak byli přirozeně zvídaví.
Tohle je desne individualni. Co se zeptat ve skolce ucitelky, v cem ma dite mezery a trenovat to s nim doma? Ja bych se hlavne zamerila na vyslovnost jednotlivych hlasek. Zbytek by mohl zvladnout ve skolce.
S nejstarsim synem jsem chodila na logopedii, kde se krome vyslovnosti resilo i drzeni tuzky, vyjadrovaci schopnosti, pamet atd. Ve skolce jsme meli konzultaci s ucitelkami, ktere mi protvrdily, ze syn nema zadny problem, ktery by bylo nutne resit.
Takze krome logopedie a toho, ze si obcas udelal nejaky ukol v pracovnim sesitu, jsme se nijak specialne nepripravovali.
Prostredni syn pujde do skoly pristi zari. Opet resime logopedii, jinak nic. Ale vidim, ze oproti starsimu bratrovi je bystrejsi a klidnejsi. Konzultace ve skolce jsme jeste nemeli, ale urcite tam zajdu.
Doporucuji zeptat se ucitelek ve skolce, maji predstavu o tom, co deti maji zvladat a maji i srovnani s vrstevniky.
Mám letos už odkladové předškoláky (jsou prázdninoví a šlo u nich spíš o sociální nezralost). Mají doma nějaké ty předškolácké sešity, kde si občas něco doplňují. V létě měli období, kdy je strašně bavila čísla a pořád chtěli počítat, takže sčítání a částečně i odčítání do 10 už zvládají. Teď zase začala být v kurzu písmenka, takže zkoušíme „číst“. Ale tohle všechno je z iniciativy dětí, že se o něco zajímají a tak je v té zvídavosti podporuji. Že bysme vyloženě něco trénovali, to ne. Co chci ale určitě do nástupu do školy stihnout a děti zatím neumí, je zavázat si tkaničky
Jo a pak je určitě fajn hooodně kreslit, aby si děti uvolnili ruku, mají to pak snažší se psaním.
@murra logopedii jsem zapomněla - tam jsme také s jedním z dětí chodili. Ale teď už naštěstí zvládl i Ř a logo nám skončila ![]()
@alca371 makáme na logu a na správném úchopu tužky. Jinak ze školky zná barvy, tvary, napočítá přes deset, podepíše se atd. Nijak to nehrotíme...….
Co se týče vědomostí, tak nijak (syn je docela bystrý, počítá, píše, čte slabikováním atd., většinu těch požadavků na předškoláky zvládal už na tříleté prohlídce).
Ale musím ho dost trénovat, co se týče takových těch věcí okolo, jako aby si poznal a hlídal svoje věci, aby lépe zvládal knoflíky/zipy/zastrčit tílko/srovnat si rolák/přinést věci, které jsou mokré nebo špinavé, aby věděl, že když něco neví, tak se má zeptat, aby se nehroutil v situacích, kdy se něco nedaří, aby (jak proběhlo hezky internetem v nedávné době) „bral chybu jako svou kamarádku“. Na tom bych moc ráda do září zapracovala, aby si trochu víc věřil (je schopný se rozbrečet kvůli zaseklé ponožce, pak má řeči jako „jsem k ničemu, nic mi nejde“ - a to od nás rozhodně neslyší, ale je prostě takový pesimista-melancholik).
@zrcadlo píše:
Co se týče vědomostí, tak nijak (syn je docela bystrý, počítá, píše, čte slabikováním atd., většinu těch požadavků na předškoláky zvládal už na tříleté prohlídce).
Ale musím ho dost trénovat, co se týče takových těch věcí okolo, jako aby si poznal a hlídal svoje věci, aby lépe zvládal knoflíky/zipy/zastrčit tílko/srovnat si rolák/přinést věci, které jsou mokré nebo špinavé, aby věděl, že když něco neví, tak se má zeptat, aby se nehroutil v situacích, kdy se něco nedaří, aby (jak proběhlo hezky internetem v nedávné době) „bral chybu jako svou kamarádku“. Na tom bych moc ráda do září zapracovala, aby si trochu víc věřil (je schopný se rozbrečet kvůli zaseklé ponožce, pak má řeči jako „jsem k ničemu, nic mi nejde“ - a to od nás rozhodně neslyší, ale je prostě takový pesimista-melancholik).
u nás je to hodně podobně -) špatně složí lego a už to jede: jsem nešika, nemůžeš na mě být pyšná atd..přitom chválím, říkám jak jsem pyšná, že nejdůležitější je to po nezdaru nevzdat, že se vše naučí atd…odkejve a další den to řešíme znovu…
@Keyllah píše:
u nás je to hodně podobně -) špatně složí lego a už to jede: jsem nešika, nemůžeš na mě být pyšná atd..přitom chválím, říkám jak jsem pyšná, že nejdůležitější je to po nezdaru nevzdat, že se vše naučí atd…odkejve a další den to řešíme znovu…
Já jsem tuhle vypadala v krámě asi jako tyranka, dala jsem synovi minci, aby ji dal do vozíku sám, jemu upadla a on spustil velmi procítěně „Mami prosím promiň mi to, moc prosím, promiň, jsem hroznej, nic se mi nedaří, ale nezlob se na mě, že jsem k ničemu.“ No muselo to vypadat, že ho doma řežu rákoskou nebo co a za upadlou minci bude sedět dvě hodiny na hrachu. Ty pohledy, které na mě vrhly kolemjdoucí, byly opravdu plné opovržení nade mnou a lítosti nad ním. V životě jsem mu nevynadala za takovou hloupost, maximálně jsem řekla „vždyť se nic nestalo, to se přeci dá napravit, zkus to ještě jednou“. Ale on si v tom sebemrskačství prostě libuje.
Jestli něco podobného spustí, až mu ve škole upadne tužka, tak máme návštěvu sociálky asi jistou.