Představa o životě

Anonymní
20.1.20 23:38

Představa o životě

Zdravím,
vím, mohla bych to zařadit i na jiné stránky, ale vím, že zde dokážete i pomoc a poradit. Nevím, zda chci radu nebo vypovídat se, asi obojí.
Nevím, kudy kam. Je mi 22 let. Až donedávna jsem život si naplánovala do největšího detailu. Ale všichni známe rčení, pokud chceš něco plánovat, tak s tím nejdřív pobav Boha.
Plány nevyšly. Nyní v lednu jsem dělala státnice, které právě nedopadly. Čekají mě sice ještě opravné pokusy, ale není to to co jsem si přála. S tím souviselo si najít práci a plně se osamostatnit. Nicméně, jsem se rozhodla najít si práci (ano, jednu diskusi spojenou s prací, pro rýpalky jsem tu zakládala, ale nyní to není o tom, co mě vyloženě trápí :) ), která mě bude aspoň trochu naplňovat a postupně se znovu začít učit na státnice. Nicméně nedávno jsem poznala jednoho muže, a nevím, zda se s ním chci dále scházet. Je fajn, všechno, ale… Jelikož má matka je strašný diktátor, a naplánovala mi život snad do posledního detailu :/. Stále nechápe, že chci začít žít svůj vlastní život. Sama se vypořádat s překážky. Vím, že mi chce chránit, to je od ní velmi hezké, ale sama chci vše poznat, i to špatné. Do toho právě i spadá začít nový vztah, mám strach, že mi řekne, že nyní za této situace to nemá cenu, bude mi partnera vymlouvat, atd. Sama jsem ji něco naznačila, ona mi řekla, ať nikoho nehledám, že nyní mám školu a státnice. :/ :/ Takže sama si nejsem jistá, zda do nového vztahu jít či ne. Dokonce mi nabdíl, že by mě doučoval na státnice :think:. Poděkovala jsem, a řekla jsem mu že si to promyslím v hlavě… Tak tedy jakou cestou se vydat? Nechci již dále poslouchat neustále svou matku, kterou mám moc ráda, ale. Doma to začíná již dost skřípat s rodiči, jelikož si lezeme na nervy. Z toho pramení má naštvanost i protivnost. Máme jiné náhledy na život, což je zřejmě normální, jelikož každý jsme jiná generace. Avšak také k tomu nenahrává, že jsem už dlouhou dobu doma a vím, že by chtěli i svůj vlastní klid. Zejména můj otec. A zároveň má matka si protiřečí a nejradši by mě přivázala k řetězu, abych byla doma. Doufám, že se to změní, až nastoupím (aspoň trošku ta situace) do práce. Takže v tomto ohledu je to prostě začarovaný bludný kruh.
Co s tím, jak byste se s tím vším dámy (muži) vypořádali?
Díky všem za reakce

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
20.1.20 23:40

Omlouvám se za kategorii, do které jsem to zařadila. Do nyní to asi vážně nepatří :lol: :lol: :zed: :zed:.

  • Nahlásit
  • Citovat
856
20.1.20 23:51

Navázat vztah a učit se na státnice se vzájemně nevylučuje, teda pokud hned nebudeš zakládat rodinu :P

Neber vše tak smrtelně vážně 8) Pokud máš chuť se s ním scházet dál, tak pokračuj a uvidíš, co z toho vyplyne.

Pro osamostatnění hlasuji všemi deseti, pracovat a postavit se na vlastní nohy Ti pomůže zvednout sebevědomí a umenší sílu diktátora nad tvým životem. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.20 23:59
@magion píše:
Navázat vztah a učit se na státnice se vzájemně nevylučuje, teda pokud hned nebudeš zakládat rodinu :P

Neber vše tak smrtelně vážně 8) Pokud máš chuť se s ním scházet dál, tak pokračuj a uvidíš, co z toho vyplyne.

Pro osamostatnění hlasuji všemi deseti, pracovat a postavit se na vlastní nohy Ti pomůže zvednout sebevědomí a umenší sílu diktátora nad tvým životem. ;)

Děti miluji, jednou do budoucna děti mám v plánu, nicméně nyní opravdu zakládat rodinu nechci. :) :)
Díky též si myslím, že nalezení práce a aspoň částečné osamocení všem jen a jen prospěje.

  • Nahlásit
  • Citovat
856
21.1.20 00:16

Najdi si ovšem takovou práci, která Ti umožní dostatečnou časovou flexibilitu pro přípravu na zkoušky.

Hodně zdaru :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5984
21.1.20 00:40

Tohle není mezigenerační problém. Problém jen v tom, že matka se snaží řídit život své dospělé dcery.

Sama jsi řekla, že nechceš mamku poslouchat. Řiď se podle sebe a nevěřuj se jí s každým prdem.

Máš na to plné právo. Jakmile se odstěhuješ, bude se ti líp dýchat.

Jen pozor na jednu věc, někteří rodiče se snaží řídit život svým dětem, i když jsou odstěhovaní. Jedna známá z toho má dodnes psychické problémy.

Neumím si představit, že bych se ve 22 letech mamky dotazovala, jestli si mam začít vztah. A to jsem taky ještě bydlela u našich.

Bojuj sama za sebe. Držím ti palce. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
285
21.1.20 09:41
@Anonymní píše:
Zdravím,
vím, mohla bych to zařadit i na jiné stránky, ale vím, že zde dokážete i pomoc a poradit. Nevím, zda chci radu nebo vypovídat se, asi obojí.
Nevím, kudy kam. Je mi 22 let. Až donedávna jsem život si naplánovala do největšího detailu. Ale všichni známe rčení, pokud chceš něco plánovat, tak s tím nejdřív pobav Boha.
Plány nevyšly. Nyní v lednu jsem dělala státnice, které právě nedopadly. Čekají mě sice ještě opravné pokusy, ale není to to co jsem si přála. S tím souviselo si najít práci a plně se osamostatnit. Nicméně, jsem se rozhodla najít si práci (ano, jednu diskusi spojenou s prací, pro rýpalky jsem tu zakládala, ale nyní to není o tom, co mě vyloženě trápí :) ), která mě bude aspoň trochu naplňovat a postupně se znovu začít učit na státnice. Nicméně nedávno jsem poznala jednoho muže, a nevím, zda se s ním chci dále scházet. Je fajn, všechno, ale… Jelikož má matka je strašný diktátor, a naplánovala mi život snad do posledního detailu :/. Stále nechápe, že chci začít žít svůj vlastní život. Sama se vypořádat s překážky. Vím, že mi chce chránit, to je od ní velmi hezké, ale sama chci vše poznat, i to špatné. Do toho právě i spadá začít nový vztah, mám strach, že mi řekne, že nyní za této situace to nemá cenu, bude mi partnera vymlouvat, atd. Sama jsem ji něco naznačila, ona mi řekla, ať nikoho nehledám, že nyní mám školu a státnice. :/ :/ Takže sama si nejsem jistá, zda do nového vztahu jít či ne. Dokonce mi nabdíl, že by mě doučoval na státnice :think:. Poděkovala jsem, a řekla jsem mu že si to promyslím v hlavě… Tak tedy jakou cestou se vydat? Nechci již dále poslouchat neustále svou matku, kterou mám moc ráda, ale. Doma to začíná již dost skřípat s rodiči, jelikož si lezeme na nervy. Z toho pramení má naštvanost i protivnost. Máme jiné náhledy na život, což je zřejmě normální, jelikož každý jsme jiná generace. Avšak také k tomu nenahrává, že jsem už dlouhou dobu doma a vím, že by chtěli i svůj vlastní klid. Zejména můj otec. A zároveň má matka si protiřečí a nejradši by mě přivázala k řetězu, abych byla doma. Doufám, že se to změní, až nastoupím (aspoň trošku ta situace) do práce. Takže v tomto ohledu je to prostě začarovaný bludný kruh.
Co s tím, jak byste se s tím vším dámy (muži) vypořádali?
Díky všem za reakce

Tučně jsem zvýraznila to, co mě na tvém příspěvku nejvíce trklo - tvá matka ti nalajnovala život a ještě se jí podařilo přesvědčit tě, že to tak vlastně chceš sama. To tihle direktivní rodiče dokážou - nasměrovat děti tam, kde je chtějí mít, a ty si ani neuvědomí, že vlastně jdou cestou, která jim třeba nevyhovuje. Někdo pak zjistí až třeba ve 40, že vlastně žije život podle úplně cizích přání. Čím dřív to člověk prohlédne a odpoutá se od toho, tím lépe, tím snáze půjde zbořit zažité stereotypy a tím více z vlastního života ti ještě zbývá.
Jinak nevidím problém v tom učit se na státnice a mít k tomu přítele. Evidentně dle tvého příspěvku jsi zodpovědná osoba, takže pochybuji, že by hrozilo, že se bezhlavě vrhneš do vztahu a vše ostatní půjde stranou a na přípravu na státnice si vzpomeneš den před tím, než na ně půjdeš… :mrgreen: Naopak to může mít přece blahodárný účinek, člověk se stejně nemůže pořád učit nebo na učení myslet - zajít si s přítelem na večeři, do kina, na procházku atd., je přeci příjemný relax, který obnoví tvoje duševní síly na studium.

A ještě jedna rada : uvolni se trochu ;) Nějak z tebe cítím, že jsi strašně zaťatá a toužíš mít vše dokonalý. Vykašli se na to, život je jen jeden a trocha spontaneity ho jedině zpestří :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
856
21.1.20 11:11
@guineapig píše:
Tučně jsem zvýraznila to, co mě na tvém příspěvku nejvíce trklo - tvá matka ti nalajnovala život a ještě se jí podařilo přesvědčit tě, že to tak vlastně chceš sama. …

To mě taky praštilo do očí. Souhlasím naprosto. Mít plány je dobrá věc, ale kdy jindy si dopřát trochu svobody a spontánnosti než když je člověk mladej.

Osobně bych možná klidně na pár měsíců vypadla pracovat do zahraničí nebo tam dělat dobrovolníka za byt a stravu (existují i webový s přehledem různých projektů) prostě něco, co si člověk plně zapřažený do provozu rodiny či pracovního procesu obtížně splní… Naprostá změna prostředí, nové výzvy, mimo dosah rodiny, zkusit být se vším všudy sama za sebe :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.1.20 12:43

@guineapig bohužel, máš ve všem pravdu. Vy všichni. Vše, co jsem doposud neviděla a myslela jsem, že je to mou povahou, tak už vim a postupně mi dochází, že za vše mohla má matka. Pokud jsem od ní pryč, tak jsem veselá, uvolněná, směju se. I bývalé kolegyně z brigády mi rikaly, lde beru ten úsměv nepřetržitý. Nicméně když jsem doma všechno to na mě padá, a začínám být i protivná, a tak. Snažila se mě opravdu perfektně ovlivnit a zmanipulovat do svého života. A já ji de fakto skoro 23 let ve všem poslouchala. @MeloryNox No, odstěhovat se úplně nebude jednoduché, jelikož mi matka i otec řekli, že jejich byt mám začít postupně splácet, když jednou ho po nich zdedim 8o 8o. No, když to píšu, z ní to opravdu takto šíleně. Drží si mě vlastně v šachu, abych nemohla odejít. A ještě si naivně myslí, že v tomto mini městečku chci zůstat. Pokud začnu mluvit, že to opravdu nevím, tak zase začnou, proč by ne, když tu budu mít jednou byt. Jako teď když to čtu a vidím to, zní to opravdu hrozně. V tomto manipulátorastvi se dlouho vskutku žít nedá.

  • Nahlásit
  • Citovat
285
21.1.20 13:16
@Anonymní píše:
@guineapig bohužel, máš ve všem pravdu. Vy všichni. Vše, co jsem doposud neviděla a myslela jsem, že je to mou povahou, tak už vim a postupně mi dochází, že za vše mohla má matka. Pokud jsem od ní pryč, tak jsem veselá, uvolněná, směju se. I bývalé kolegyně z brigády mi rikaly, lde beru ten úsměv nepřetržitý. Nicméně když jsem doma všechno to na mě padá, a začínám být i protivná, a tak. Snažila se mě opravdu perfektně ovlivnit a zmanipulovat do svého života. A já ji de fakto skoro 23 let ve všem poslouchala. @MeloryNox No, odstěhovat se úplně nebude jednoduché, jelikož mi matka i otec řekli, že jejich byt mám začít postupně splácet, když jednou ho po nich zdedim 8o 8o. No, když to píšu, z ní to opravdu takto šíleně. Drží si mě vlastně v šachu, abych nemohla odejít. A ještě si naivně myslí, že v tomto mini městečku chci zůstat. Pokud začnu mluvit, že to opravdu nevím, tak zase začnou, proč by ne, když tu budu mít jednou byt. Jako teď když to čtu a vidím to, zní to opravdu hrozně. V tomto manipulátorastvi se dlouho vskutku žít nedá.

:lol: To je vážně vtipný, zdědíš byt, kterej si předtim zaplatíš :lol: No, tak jim prostě řekni, že jejich byt splácet nechceš, že si najdeš vlastní bydlení, patrně i v jiném městě…A pak to udělej.
Pochopila jsem, že de facto už jen státnice tě dělí od toho osamostatnění, ne? Tak až je uděláš, najdeš si práci, podnájem atd. a prostě si zařídíš život podle sebe

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
110
21.1.20 13:33

Vychovávají si super kasičku. Žij svůj život, dámy zde mají pravdu. Osamostatnění je nutnost, vypadni do spolubydlení a obrň se, matka bude manipulovat a vydírat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21.1.20 13:37
@Anonymní píše:
@guineapig bohužel, máš ve všem pravdu. Vy všichni. Vše, co jsem doposud neviděla a myslela jsem, že je to mou povahou, tak už vim a postupně mi dochází, že za vše mohla má matka. Pokud jsem od ní pryč, tak jsem veselá, uvolněná, směju se. I bývalé kolegyně z brigády mi rikaly, lde beru ten úsměv nepřetržitý. Nicméně když jsem doma všechno to na mě padá, a začínám být i protivná, a tak. Snažila se mě opravdu perfektně ovlivnit a zmanipulovat do svého života. A já ji de fakto skoro 23 let ve všem poslouchala. @MeloryNox No, odstěhovat se úplně nebude jednoduché, jelikož mi matka i otec řekli, že jejich byt mám začít postupně splácet, když jednou ho po nich zdedim 8o 8o. No, když to píšu, z ní to opravdu takto šíleně. Drží si mě vlastně v šachu, abych nemohla odejít. A ještě si naivně myslí, že v tomto mini městečku chci zůstat. Pokud začnu mluvit, že to opravdu nevím, tak zase začnou, proč by ne, když tu budu mít jednou byt. Jako teď když to čtu a vidím to, zní to opravdu hrozně. V tomto manipulátorastvi se dlouho vskutku žít nedá.

Budeš si holt muset víc vymezit své hranice, asi to nebude příjemné, můžou být i konflikty, ale přinese to jen dobré věci, sama jsem to zažila. Řekni jim, že děkuješ za nabídku bytu, ale že nemáš zájem, že chceš žít jinde. Nejsi povinna to přijmout. Já mám takovou matku a dřív mi pořád do všeho mluvila, kritizovala a snažila se pořád si držet vliv právě penězi - kupovala mi drahé věci, dovolené atd. Musela jsem se několikrát ozvat ostřeji, pak s ní několikrát mluvit jemně a s otevřeným srdcem, udělat si odstup (méně volat, svěřovat se, radit se). A už je to jakž takž dobré, tak po pěti letech…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
285
21.1.20 13:56
@otevrisrdce píše:
Budeš si holt muset víc vymezit své hranice, asi to nebude příjemné, můžou být i konflikty, ale přinese to jen dobré věci, sama jsem to zažila. Řekni jim, že děkuješ za nabídku bytu, ale že nemáš zájem, že chceš žít jinde. Nejsi povinna to přijmout. Já mám takovou matku a dřív mi pořád do všeho mluvila, kritizovala a snažila se pořád si držet vliv právě penězi - kupovala mi drahé věci, dovolené atd. Musela jsem se několikrát ozvat ostřeji, pak s ní několikrát mluvit jemně a s otevřeným srdcem, udělat si odstup (méně volat, svěřovat se, radit se). A už je to jakž takž dobré, tak po pěti letech…

Přesně tak

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
856
21.1.20 14:26

„No, odstěhovat se úplně nebude jednoduché, jelikož mi matka i otec řekli, že jejich byt mám začít postupně splácet, když jednou ho po nich zdedim 8o 8o. No, když to píšu, z ní to opravdu takto šíleně“

Šíleně to zní a není to normální. Žádné rodiče s takovým požadavkem neznám. Slušně odmítni, tohle je neuvěřitelné jednání. Chceš žít jinde, takže vůbec neuvažuj o tom, že máš nějakou morální povinnost splácet jejich byt 8o 8o I kdybys tam žít chtěla, tak by to bylo nanejvýš podivné a svým dětem bych nikdy nic podobného nenavrhla. Většina rodičů spíš pomůže v začátcích osamostatnění. :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5984
21.1.20 14:53
@Anonymní píše:
@guineapig bohužel, máš ve všem pravdu. Vy všichni. Vše, co jsem doposud neviděla a myslela jsem, že je to mou povahou, tak už vim a postupně mi dochází, že za vše mohla má matka. Pokud jsem od ní pryč, tak jsem veselá, uvolněná, směju se. I bývalé kolegyně z brigády mi rikaly, lde beru ten úsměv nepřetržitý. Nicméně když jsem doma všechno to na mě padá, a začínám být i protivná, a tak. Snažila se mě opravdu perfektně ovlivnit a zmanipulovat do svého života. A já ji de fakto skoro 23 let ve všem poslouchala. @MeloryNox No, odstěhovat se úplně nebude jednoduché, jelikož mi matka i otec řekli, že jejich byt mám začít postupně splácet, když jednou ho po nich zdedim 8o 8o. No, když to píšu, z ní to opravdu takto šíleně. Drží si mě vlastně v šachu, abych nemohla odejít. A ještě si naivně myslí, že v tomto mini městečku chci zůstat. Pokud začnu mluvit, že to opravdu nevím, tak zase začnou, proč by ne, když tu budu mít jednou byt. Jako teď když to čtu a vidím to, zní to opravdu hrozně. V tomto manipulátorastvi se dlouho vskutku žít nedá.

8o
Je to šílený! Ty normálně potřebuješ utýct od vlastních rodičů. Nenech se vydírat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama