Překřikují mě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Ja mam uplne stejnou zkusenost! Hrozne casto se mi stava, ze mi lide skacou do reci nebo kdyz neco rikam, jakoby to neslyseli, zkratka me prehlizi. Premyslela jsem i jestli to neni barvou hlasu nebo nedostatecnou hlasitosti, ale i kdyz mluvim vic nahlas, je to stale stejne. Tak si nekdy bojim, ze jsem proste tak nudna. Neni mi z toho uplne dobre.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
A mně kamarád říká, že když jedeme autobusem, řvu jako tygr.😁
Kdybych byla menší, dokázala bych je přeřvat, zatleskat…já nevím co dělat, jsem asi ten typ člověka, který chce být vidět a slyšet. 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Napadlo mě - jak se oblékáte? 
Ja jsem v hodinách aktivní, dokážu se i za svůj názor postavit, dát argument…😁
Kámošky si myslí, že jsem hodně průbojná a asertivní, ale na druhou stranu, když jsem doma, tak mi jedna paní řekla, že se bojí, že mě děti ve škole sežerou, že jsem prý moc hodná.😁
Ono to bylo tím, že jsem prožila šikanu, pak v rodině nebylo prostředí moc idylické, když jsem byla temperamentní, učitelky a ostatní to těžce nesly a bylo mi to vyčítáno…
No možná mě brzdí strach z toho, že mě lidé nebudou mít rádi, že nesmím udělat chybu, jinak mě budou kritizovat…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Nejake rysy u nas dvou vidim podobne Taky myslim, ze pusobim, ze jsem az moc hodna, aspon to o me lidi rikaji, i kdyz ja si to o sobe zas tak nemysli
Sikanu jsem sice neprozila, ale v rodine jsem to moc idylicke taky nemela. Jakmile jsem se zacala jako dite vic autenticky projevovat, bylo to oznacovano jako za neposlusnost. Mam v sobe asi zakodovany program „hodne holky“.
Je mozne ze tak i na okoli pusobim a co si budem povidat, hodne holky moc velke slovo ve spolecnosti nemaji.
Tak nejak teda asi tusim, kde by mohla byt pricina, ale zaroven nevim, jak to odstranit.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Já právě hodná holka od začátku nebyla… 
ale mě štve, když se toto stane.😁
Asi nejsem ve své pravé podstatě tichá, ale…😁
No jsem obvykle naštvaná teda.😁… A co jsem řekla že paní, co mi řekla, že mě sežerou? Říkám; Každý si zaslouží respekt!"😁
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Jo a jeste k tomu jak se oblekam. Vetsinou lezerne. Dziny + oversized sako nebo sirsi kalhoty + tilko. Kozena bunda.
Pokud saty, tak k nim miluju tenisky. Na princeznovskou modu a volanky me moc neuzije
- Citovat
- Upravit
Syndrom neviditelnosti. Mé velké téma.
Já teda byla typická. Hodná holka, romantická barva hlasu, oblíkání katastrofa.
S hlasem nic neudělám, oblíkání, „hra na sebevědomí“ - prostě NIC.
Jsem byla přesně ten typ, co začne mluvit, okamžitě někdo začne mluvit vedle mě jako by nic a NIKOMU to nepřijde divné.
Nepřišla jsem na to, proč to tak bylo a asi tě nepotěším, nezměnilo se to nikdy.
Až ve chvíli, kdy ke mne přišel současný muž, který má charismatu na rozdávání. Asi jsem v jeho záři nebo co, ve společnosti jsme přijímáni oba stejnou měrou, pro mě neuvěřitelné, cítím se úplně jinak, jako člověk, přijímaná, poslouchaná velmi pozorně.
Když jsem ale někde sama, je to to samé, neviditelná.
Už si z toho dělám srandu, že jsem Měsíc.
Zářím se Sluncem, jak Slunce zajde, moje aura potemní nebo co 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SaxaL píše: Více
Hej, ja mam take partnera, ktery ma charisma a kdyz jsem s nim, syndrom neviditelnosti na chvili zdanlive mizi. Ale jakmile jsem bez nej, ti sami lide, kteří se s námi bavili, me ani nepoznaji, nevzpomenou si, ze jsme se vzajemne seznamili a bavili.
Jako stve me to, rikam si, ze musim byt brutalne nudna a nezajimava.
Pritom ve spolecnosti mych kamaradek, ktere znam uz cela leta (10 a vice let) ten pocit nemam.
- Citovat
- Upravit
@SaxaL píše: Více
Nooo…jako malá jsem byla vidět a slyšet všude.😁
Teď už ne…nevím, jestli to není náhodou mým myšlením, že třeba si nezasloužím mít respekt nebo tak…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
A když jsem třeba v centru pozornosti, užívám si to, jsem nahypovaná, usmívám se, v krvi jakoby adrenalin…😁
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Přesně!!!
A přitom ano, mám svůj okruh přátel, kde jsem „za hvězdu“. V bývalé práci, kde jsme si fakt všechny sedly, mi dokonce říkaly „sluníčko“…
Ale to byly fakt výjimky, ve škole jsem byla totál outsider, při akcích v práci taky, někam přijdu a nikdo mě nevidí, i když mám červenej kabát.
Tohle jestli jednou rozluštím, tak se zblázním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jee to se mi děje taky pořád mi někdo skáče do řeči. Ale já mám docela slabý hlas, v hluku mě slyšet moc nejde. Tak možná je to tím?
Jsem ráda, že je nás víc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud jste změnila chování, vzhled atd. a oni na vás lidé reagují stále stejně nebo velmi podobně, tak to dává absolutní smysl. Změnila jste věci, které nemají velký vliv. Nezměnila jste to hlavní. Pocit, který máte ohledně sebe a lidí. Získat sebevědomí je vnitřní práce. Není to o červeném kabátu. Ano, zdánlivě se v tom člověk cítí lépe, ale ono to málokdy má nějaké závratné a trvalé výsledky. Je to jako nasadit si masku. Teď se převléknu za někoho jiného a budu dělat, že jsem jiná - no ale nejsem, že? Jsem jen převlečená. Pod tím jsem to pořád já. Pořád vnímám lidi stejně, vnímám fungování světa stejně, pořád se mě dotýkají stejné situace. Vadí vám, že vás překřikují, dostatečně si vás nevšímají, že vás nerespektují. A vadí vám to asi opravdu hodně. Řeknu to jednoduše. Cítíte se nedostatečně respektovaná, proto vám život dává důkazy, že respektovaná nejste. Potřebujete tuto skutečnost přijmout a získat neutrální pocit. Z něho potom můžete vypěstovat pocit, že jste respektovaná. A dostanete důkazy, že jste. To je celá magie…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj všichni,
píšu jako anonym, protože sem chodí moje rodina i přátelé, spolužáci ze školy a fakt nestojím o to, aby mě odhalili.😁
Prostě můj problém je toto…nevím, jestli jsem stydlivá nebo šedá myška, nedokážu říct.😁
Nosím červený kabát, růžovou, dbám na svůj vzhled, umím se druhých zeptat na něco (oslovit náhodného kolemjdoucího), umím si vykomunikovat telefonicky i osobně téměř cokoliv, dokážu být částečně i asertivní (chodím na kurz asertivity).
Jenže mě trápí toto: třeba máme ve škole skupinu, někteří jsou hlasití, debatují o něčem a já samozřejmě nechci být šedá myška nebo panenka v koutě, tak jdu, připojím se a chci něco říct…jenže já řeknu něco k tomu a víte co? Normálně mě překřičí! A já pak jsem ticho, ale vytáčí mě to. Nevím moc, co v takové situaci dělat nebo lépe řečeno, jak reagovat.
Určitě nejsem nevýrazný člověk, určitě nejsem holka, o jejíž přítomnosti se neví, naopak znám hromadu lidí ze školy.😁 Mám hnědé vlasy, menší postavu, modré oči, nejsem vzhledově nějak vybočující.😁
Ale to mě štve, upřímně nevím, jak se k tomu postavit… Jako děcko jsem byla dost průbojná, komunikativní, asertivní, hlasitá…pak jsem se setkala s nesouhlasem a radši byla tichá…na vysoké, jak jsem byla sama, jsem se musela změnit a být jiná…vlastně víc přirozenější.😁
Takže jako nevím… přijde mi, že mě lidé nerespektují, když mi toto dělají…a to se mi fakt nelíbí…
Jsem budoucí učitelka, za chvíli jdu do praxe a je fakt potřeba mít ten respekt a autoritu.
Nemáte nějaké praktické tipy, nebo nějaká doporučení, případně radu, kde je moje potenciální chyba?
Sebevědomí…nemám úplně vysoké, spíš tak střední, takové dobré na běžný život bych řekla.😁 Nemám tedy žádné komplexy.😁
Díky za zpětnou vazbu!💚