Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Mně by takové myšlenky určitě napadli, bylo ti ublíženo, ve velmi citlivém období, je jasné, že se bojíš nějakému chlapovi opět takto vydat na milost a nemilost. Ale jsi starší, dokážeš už zřejmě lépe vyhodnotit charakter muže, se kterým žiješ, pokud se teď jeví ok, všechno funguje, šla bych do toho, děti jsou radost ![]()
Ja bych byla nejdriv pro svatbu
pokud se neboji tohoto a mysli to s tebou vazne, tak bych pak uvazovala i o dalsim diteti…
ale kazdy to ma se svatbou jinak ![]()
@Haninac píše:
Ja bych byla nejdriv pro svatbupokud se neboji tohoto a mysli to s tebou vazne, tak bych pak uvazovala i o dalsim diteti…ale kazdy to ma se svatbou jinak
Ta v plánu je..Ale ta pro mě není tak velké ´´riziko´´
Asi bych se prvně, než řešit dítě, zamyslela nad svým vztahem. Je to muž, se kterým bys to dítě chtěla? Je to chlap, se kterým bys chtěla zůstat do konce života? Věříš, že vám váš vztah vydrží? Jak se chová k tvému synovi, je pro něj tátou? Neuvažujete o svatbě? Možná, že kdyby ti tvůj přítel dal najevo, že to s tebou myslí opravdu vážně (požádal tě o ruku), cítila by ses jistěji i při rozhodování o miminku.
Chápu tvoje myšlenky, měla jsem podobný příběh, otec malého mě celé těhoteství podváděl, po porodu odešel za milenkou, já už mám přes rok nového přítele, a je opravdu skvělý, takže s ním bych rodinu velice ráda založila, ale řekla jsem mu, že po mé zkušenosti, chci nejdříve svatbu, než druhé dítě, a přítel s tím souhlasil.. my tedy zatím neplánujeme, malému je 1,5, ale co bude za 3 až 5 let kdo ví, takže pokud s tebou chce mít miminko, svatba by neměla být problém
..
Myslela jsem, že jsem staromódní, ale zdá se, že zatím má většina podobné smýšlení, jako já:-)
Jinak mi otec malého říkal jak si mě po narození malého vezme, protože těhotenství vyšlo na zimu a na jaře, mu do toho už něco vlezlo
.. nebo spíš do kalhot nějaká vlezla
.. takže já jsem pro svatbu netěhotná, ale samozřejmě pokud bude nějaké neplánované překvápko, budu se vdávat klidně i jako těhotná ![]()
Já teda nechápu, v čem by svatba měla pomoct, mně nepomohla, klidně šustil jinou v mém těhotenství, manželka nemanželka ![]()
Já sama si dokážu představit mít dítě s někým jiným, ale do svatby bych už nikdy nešla, jen papír a jako bonus „tvoje dluhy jsou i moje dluhy“, děkuju pěkně ![]()
Pokud to dítě chcete oba, klape vám to, a finance nejsou problém, tak proč ho nemít, neváhala bych. můžeš ho mít teď, stejně jako později, akorát když ho budeš mít teď, tak to bude mít ten bonus, že se se starším bráškou ještě „potká v raném dětství“. ono vůbec nic proti sourozencům třeba 8-10 let od sebe, to určitě ne, ale pokud vám v tom nic nebrání, a i to dítě srdcem chcete, neváhala bych. ![]()
Myslím si, že svatba a v ní vyslovené ano má pro spousty lidí daleko hlubší význam, je to závazek..My lidé jsme hluboce odkázáni jeden na druhého. Potřebujeme mít s někým silné pouto, potřebujeme cítit, že na nás někomu záleží, potřebujeme být pro někoho tím jediným nebo tou jedinou
.. chápu že jsou individua, ale člověk se z chyb učí a pozná s kým by do toho šel a s kým ne.. teď jsem ráda, že si mě otec malého nevzal, protože chci mít krásnou svatbu plnou lásky..
@Bibi239 píše:
Já teda nechápu, v čem by svatba měla pomoct, mně nepomohla, klidně šustil jinou v mém těhotenství, manželka nemanželka
Já sama si dokážu představit mít dítě s někým jiným, ale do svatby bych už nikdy nešla, jen papír a jako bonus „tvoje dluhy jsou i moje dluhy“, děkuju pěkně
No právě..Popravdě já tady chodím hodně a čtu, jak musí být napřed svatba..Ale proč? Přítel podniká, peníze má různě po nemovitostech a to je jen začátek. Představa je to hezká, že kdyby se něco stalo, neodejdu s holým zadečkem. Ale co když se mu něco stane, co když se mu přestane dařit apod. a nezvládneme splácet? To pak jde i na mě ![]()
Píšeš, že máš vlastně strach z budoucnosti, přítel podniká, co když se něco stane… To je právě o tom, že lidi si slibují, že spolu budou v dobrém i zlém. Už se pak nerozhodují sami za sebe, ale za celou svou rodinu. Co třeba nějaká vážné onemocnění dítěte? Prostě život přináší různé situace a počítá se s tím, že je manželé budou řešit společně. Nejsem naivní, vždy to nevyjde, nebo to nevyjde podle našich představ, ale před vstupem do manželství o tom ti lidé obvykle dost přemýšlí.
@Anonymní píše:
No právě..Popravdě já tady chodím hodně a čtu, jak musí být napřed svatba..Ale proč? Přítel podniká, peníze má různě po nemovitostech a to je jen začátek. Představa je to hezká, že kdyby se něco stalo, neodejdu s holým zadečkem. Ale co když se mu něco stane, co když se mu přestane dařit apod. a nezvládneme splácet? To pak jde i na mě
Jak, že se to říká? „V nemoci i ve zdraví, v bohatsví i chudobě?“ to je snad normální, že se svým partnerem sdílíš životní situace, nebo s ním jsi jen do té doby dokud má peníze? a když nedejbože zkrachuje, tak ho pošleš kam si?
@Andrej91 píše:
Jak, že se to říká? „V nemoci i ve zdraví, v bohatsví i chudobě?“ to je snad normální, že se svým partnerem sdílíš životní situace, nebo s ním jsi jen do té doby dokud má peníze? a když nedejbože zkrachuje, tak ho pošleš kam si?
ne, ale to dítě, které by ráda, bude mít alespoň jednoho rodiče nezadluženého. Takže například exekutor nebude mít šanci dosáhnout na její byt, na její účet. Netvrdím, že se něco stane, ale obzvlášť podnikatel je celkem riziko, stačí pár blbých rozhodnutí, nějaká půjčka a už to jede
Ahoj..

potřebuji se jen vypsat a přečíst si nějaký ten názor
Je mi 25 a jsem zaměstnaná rok.Do toho si dělám VŠ, ale škola mi moc nejde. Každopádně s přítelem(28) spolu bydlíme 3 roky..
Ještě nedávno jsem dítě moc chtěla. Trvalo to déle jak rok.Ale jak se teď přítel vyjádřil, že by chtěl taky, tak mě to ´´přešlo´´.Jak to má být skutečností, tak dost váhám. Jde o to, že mám už 5 let starého syna.Jeho otec odešel za jinou ještě v šestinedělí. Já vím, že člověk takhle uvažovat nemůže, ale s rizikem počítat musím. Děsí mě, že by se na mě přítel taky vykašlal a já zůstala s dvouma piškotama sama.Ta představa, že by mi bylo např. 27 a byla svobodná a ještě k tomu každé dítě s jiným, to taky pak o něčem vypovídá
Samozřejmě na druhou stranu je výhoda, že syn má ideální věk pro sourozence, pak už by byli spíše jedináčci apod.
Finančně to neřešíme, přítel vydělá dost a já mám svůj byt, kde jsou momentálně nájemníci..
Zajímalo by mě, jestli se vám honily taky takové myšlenky a je to normální
Díky