Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
U nás prvorozený syn po narození miminka začal dávat emoce najevo tak o 2/3 víc než běžně, připadal mi tehdy jako na tripu, a do toho se začal počůrávat. Trvalo to cca půl roku, než se to srovnalo. Z počůrávání jsme se snažili nedělat vědu, s emocemi taky, i když to bylo hodně náročné
(zejména projevy radosti nebo vzteku byly jak pro Chocholouška). I když dával najevo, že se mu miminko líbí, choval se k němu i dost krutě (kousání) a podobně ambivalentní je teda pořád. (Což Tě asi neutěší.) Ale brala bych to jako období, které přejde, a rozhodně si nevyčítala pořízení sourozence. Možná se podívej do nějaké pedagogické literatury o sourozeneckých vztazích, jak podpořit i toho staršího. My se snažili hodně zapojovat, cílit pozornost i na starší dítě, dělat hodně věcí jen spolu, aby nemělo pocit, že je na druhé koleji. On tedy ten pocit má pořád, ale to už úplně neovlivníme
.
@Anonymní píše:
Zdravím, jsem doma necelý týden z porodnice. Dcera 2roky a 2 měsíce sice brasku přijala, má ho ráda. Ale. Začala se chovat šíleně. Vydrží hodiny plakat, vztekat se, zacla sabotovat nočník. Vrátilo se jí miminkovsky chování. Zažili jste? Kdy to přešlo? Po přecteni odborných článků, mám akorát větší deprese, co jsme ji to udělali.
Neudělali jste ji vůbec nic
Pro starší je to velká změna, potřebuje se ujistit, že má u vás stále místo v rodině. Zkus ji hodně zapojovat, ať ti "pomáhá " hodně chval, že bez ní bys péči o brasku nezvládla. U nás začala sabotáž nocniku cca po třech měsících, trvalo to několik mesicu, nedělali jsme z toho vedu, přešlo to samo. Alespoň jednou týdně jsem brala starší dítě ven bez mimina, byl to čas jen pro nás. Je to náročné, ale ono se to srovna ![]()
Celkem běžné, ono to starší dítě kolikrát převezme chování toho mimina, já mám děti od sebe 4 roky a starší byl už fakt úplně samostatný a jak přišlo mimino, tak zas převzal nějaké návyky od nej (ne teda pleny apod, ale třeba místo normálního mluvení vydával zvuky jak ten menší atak). Navíc teda si starší dítě musí zvyknout, ze už není veškerá pozornost jen jeho, muze zarlit, poutat na sebe pozornost prave tím, kde vi, ze na to zareagujes, i když třeba negativně. Vyzkousej ji hodně zapojovat do pece o mimco, nedělat z ni druhé mimino, ale naopak ji vyzvednout jako velkého pomocníka. Ona se srovná, je to velký krok v životě a tak malé dítě to nepobere tak rychle jako ty.
U nás je to podobné. Syn se na chvíli vrátil jakoby nazpátek. Třebas chvíli sabotoval ten nočník, víc zlobil, nechtěl jíst sám, s miminkem byl hrubý. Začátky jsou drsné. Co si budeme povídat, asi tomu nepomohlo to, že jsem taky už byla s nervama v koncích. Ono v šestinedělí hormony udělají svoje, člověk najednou od toho staršího asi podvědomě očekává víc, že nebude zlobit, že bude poslouchat. A ono je to naopak a starší tak nějak zlobí víc a vlastně „překáží“. Samozřejmě jsem si neustále opakovala, že je to taky moje miminko, že to je skvělý kluk atd. Ale musím se přiznat, že jsem ty první dva měsíce občas rupala s nervy
Někde jsem četla, že je to vysloveně takový ten instinkt a málokterá matka nevyjede, když jí starší plácne do miminka.
Jo a střídalo se to se smutkem, že jsem o staršího přišla, že už na něj nemám čas, že jsme snad udělali chybu. Ale hodně rychle se to srovnalo, až mě to překvapilo, jak si starší rychle zvyknul. A my všichni taky.
@Dobrej_tym právě, ty hormony do toho. Přijdu si opravdu hrozně. Ani nevím jestli dávat malou na hlídání k babičkam, aby si nemyslela, že se jí zbavujeme. K malýmu se chová krásně, to zase nemůžu říct.
Já jsem se snažila, aby první půl rok bylo opravdu co nejméně změn. I tak jich bohužel bylo neplánovaně víc, než by mi bylo milé.
3 týdny to trvalo a pak už dobrý
ale chodila jsem do ložnice brecet, ze mi úplně starší syn leze na nervy a ze ho zabiju. Ze to nemůžu dat. Ale snažila jsem se držet stereotyp, proste fungovat jako před miminem a za tři týdny bylo dobre ![]()
@Verurizeckova já se úplně stydím jak kolikrát s manželem mluvíme o dceri. Ale je to opravdu náročný, snad nám jednou odpustí. Děkuju všem za zkušenosti. Pokusím se měsíc se ještě nezabít. Snad ji to přejde. ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím, jsem doma necelý týden z porodnice. Dcera 2roky a 2 měsíce sice brasku přijala, má ho ráda. Ale. Začala se chovat šíleně. Vydrží hodiny plakat, vztekat se, zacla sabotovat nočník. Vrátilo se jí miminkovsky chování. Zažili jste? Kdy to přešlo? Po přecteni odborných článků, mám akorát větší deprese, co jsme ji to udělali.
To delaji starsi sourozenci pomerne casto v touze upoutani veskere pozornosti, regrese, navrat do nizsiho vyvoj. stupne..
Dobrý den chtěla bych se zeptat syn 2roky a dcera 6mesicu
Po narození dcery se synovo chování velmi zhoršilo se vším hází pláče vzteka se bere ségře hračky haze ji je pryč
Syn byl vždycky usměvavý a hrál si hezky ano občas zlobil ale nebylo to takové, navíc dcera je hodně uplakane miminko syn je semnou doma 24hodin denně nikam ho nedávám
Začal hodně mrkat a zácpavat si usi jak mu můžu pomoci děkuji ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Zdravím, jsem doma necelý týden z porodnice. Dcera 2roky a 2 měsíce sice brasku přijala, má ho ráda. Ale. Začala se chovat šíleně. Vydrží hodiny plakat, vztekat se, zacla sabotovat nočník. Vrátilo se jí miminkovsky chování. Zažili jste? Kdy to přešlo? Po přecteni odborných článků, mám akorát větší deprese, co jsme ji to udělali.