Příchod nového sourozence

Anonymní
6.5.21 15:24

Příchod nového sourozence

Zdravím, jsem doma necelý týden z porodnice. Dcera 2roky a 2 měsíce sice brasku přijala, má ho ráda. Ale. Začala se chovat šíleně. Vydrží hodiny plakat, vztekat se, zacla sabotovat nočník. Vrátilo se jí miminkovsky chování. Zažili jste? Kdy to přešlo? Po přecteni odborných článků, mám akorát větší deprese, co jsme ji to udělali.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2025
6.5.21 15:37

U nás prvorozený syn po narození miminka začal dávat emoce najevo tak o 2/3 víc než běžně, připadal mi tehdy jako na tripu, a do toho se začal počůrávat. Trvalo to cca půl roku, než se to srovnalo. Z počůrávání jsme se snažili nedělat vědu, s emocemi taky, i když to bylo hodně náročné :) (zejména projevy radosti nebo vzteku byly jak pro Chocholouška). I když dával najevo, že se mu miminko líbí, choval se k němu i dost krutě (kousání) a podobně ambivalentní je teda pořád. (Což Tě asi neutěší.) Ale brala bych to jako období, které přejde, a rozhodně si nevyčítala pořízení sourozence. Možná se podívej do nějaké pedagogické literatury o sourozeneckých vztazích, jak podpořit i toho staršího. My se snažili hodně zapojovat, cílit pozornost i na starší dítě, dělat hodně věcí jen spolu, aby nemělo pocit, že je na druhé koleji. On tedy ten pocit má pořád, ale to už úplně neovlivníme :mrgreen:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8549
6.5.21 15:50
@Anonymní píše:
Zdravím, jsem doma necelý týden z porodnice. Dcera 2roky a 2 měsíce sice brasku přijala, má ho ráda. Ale. Začala se chovat šíleně. Vydrží hodiny plakat, vztekat se, zacla sabotovat nočník. Vrátilo se jí miminkovsky chování. Zažili jste? Kdy to přešlo? Po přecteni odborných článků, mám akorát větší deprese, co jsme ji to udělali.

Neudělali jste ji vůbec nic :hug: Pro starší je to velká změna, potřebuje se ujistit, že má u vás stále místo v rodině. Zkus ji hodně zapojovat, ať ti "pomáhá " hodně chval, že bez ní bys péči o brasku nezvládla. U nás začala sabotáž nocniku cca po třech měsících, trvalo to několik mesicu, nedělali jsme z toho vedu, přešlo to samo. Alespoň jednou týdně jsem brala starší dítě ven bez mimina, byl to čas jen pro nás. Je to náročné, ale ono se to srovna :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21527
6.5.21 16:09

Celkem běžné, ono to starší dítě kolikrát převezme chování toho mimina, já mám děti od sebe 4 roky a starší byl už fakt úplně samostatný a jak přišlo mimino, tak zas převzal nějaké návyky od nej (ne teda pleny apod, ale třeba místo normálního mluvení vydával zvuky jak ten menší atak). Navíc teda si starší dítě musí zvyknout, ze už není veškerá pozornost jen jeho, muze zarlit, poutat na sebe pozornost prave tím, kde vi, ze na to zareagujes, i když třeba negativně. Vyzkousej ji hodně zapojovat do pece o mimco, nedělat z ni druhé mimino, ale naopak ji vyzvednout jako velkého pomocníka. Ona se srovná, je to velký krok v životě a tak malé dítě to nepobere tak rychle jako ty.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
444
6.5.21 17:45

U nás je to podobné. Syn se na chvíli vrátil jakoby nazpátek. Třebas chvíli sabotoval ten nočník, víc zlobil, nechtěl jíst sám, s miminkem byl hrubý. Začátky jsou drsné. Co si budeme povídat, asi tomu nepomohlo to, že jsem taky už byla s nervama v koncích. Ono v šestinedělí hormony udělají svoje, člověk najednou od toho staršího asi podvědomě očekává víc, že nebude zlobit, že bude poslouchat. A ono je to naopak a starší tak nějak zlobí víc a vlastně „překáží“. Samozřejmě jsem si neustále opakovala, že je to taky moje miminko, že to je skvělý kluk atd. Ale musím se přiznat, že jsem ty první dva měsíce občas rupala s nervy :oops: Někde jsem četla, že je to vysloveně takový ten instinkt a málokterá matka nevyjede, když jí starší plácne do miminka.

Jo a střídalo se to se smutkem, že jsem o staršího přišla, že už na něj nemám čas, že jsme snad udělali chybu. Ale hodně rychle se to srovnalo, až mě to překvapilo, jak si starší rychle zvyknul. A my všichni taky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.21 17:54

@Dobrej_tym právě, ty hormony do toho. Přijdu si opravdu hrozně. Ani nevím jestli dávat malou na hlídání k babičkam, aby si nemyslela, že se jí zbavujeme. K malýmu se chová krásně, to zase nemůžu říct.

  • Citovat
  • Nahlásit
444
6.5.21 17:59

Já jsem se snažila, aby první půl rok bylo opravdu co nejméně změn. I tak jich bohužel bylo neplánovaně víc, než by mi bylo milé.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4345
6.5.21 19:11

3 týdny to trvalo a pak už dobrý :palec: ale chodila jsem do ložnice brecet, ze mi úplně starší syn leze na nervy a ze ho zabiju. Ze to nemůžu dat. Ale snažila jsem se držet stereotyp, proste fungovat jako před miminem a za tři týdny bylo dobre :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.21 20:44

@Verurizeckova já se úplně stydím jak kolikrát s manželem mluvíme o dceri. Ale je to opravdu náročný, snad nám jednou odpustí. Děkuju všem za zkušenosti. Pokusím se měsíc se ještě nezabít. Snad ji to přejde. :)

  • Citovat
  • Nahlásit
5058
6.5.21 21:35
@Anonymní píše:
Zdravím, jsem doma necelý týden z porodnice. Dcera 2roky a 2 měsíce sice brasku přijala, má ho ráda. Ale. Začala se chovat šíleně. Vydrží hodiny plakat, vztekat se, zacla sabotovat nočník. Vrátilo se jí miminkovsky chování. Zažili jste? Kdy to přešlo? Po přecteni odborných článků, mám akorát větší deprese, co jsme ji to udělali.

To delaji starsi sourozenci pomerne casto v touze upoutani veskere pozornosti, regrese, navrat do nizsiho vyvoj. stupne..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat