Přijímací pohovor
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@lacri Tak se v tom tak nerejpej, já taky byla na prvním i s nadřízeným a na druhém jen s personalistou ta jen shrnula informace na něco se dozeptala a bylo to… Uvidíš až tam budeš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kristyn.g
Tak určitě, jenom mě to trošku zarazilo, jak píšu, zatím jsem se s tímhle postupem nesetkala. Pohovor má být až za dva týdny, ale dám vědět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lacri třeba to otočili, aby se jim nestavalo, že personalista vyloučí z VR někoho zkušeného, kdo by se jim odborně líbil (občas se stane, že člověk není sympatický personalnimu, ale se šéfem a svými kolegy z oboru si sedne v pohodě). Pokud máš ještě čas, zavolala bych jim a zeptala bych se, 
na to co tě zajímá. Mě se tedy moc nelíbí, pokud Ti dají nabídku a chtějí, aby ses okamžitě rozhodla. To mi přijde docela nefér, ale hodně záleží co je to za pozici a firmu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asi jste s kamarádkou na tom v jejich očích podobně. Proto bude nějaký pohovor speciální technikou, kde personalista ( odborník) posoudí, která z vás je po této stránce vhodnější. Viděla bych to na nějaký typ behaviorálního pohovoru možná v kombinaci s dalším. Možná to není tolik časté, ale v žádném případě ne neobvyklé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám za sebou další pohovor. Dneska jsem odešla totálně vyřízena. Připadám si jako největší debil, nevěděla jsem odpovědi na otázky a v tom stresu jsem nedokázala ani spočítat odhad, což by se normálně dalo. Mám z toho strašně nepříjemný pocit a pocit, že už žádný pohovor zažít nechci. Měla jsem teď těch pohovoru víc. Moc jsem jich v životě neabsolvovala (byla jsem hodně let v jedné firmě). Na žádný další už nepůjdu. Zatím mám výsledek jen z jednoho, na další čekám. Jednu nabídku mám, která je šílená časově, ale já ji vezmu. Jen kvůli tomu zkoušení na pohovoru. Já to beru, že se mě ptají na odborné otázky týkající se práce. Nějak musí vybrat nejlepšího kandidáta. Jenže já nikdy nebudu nejlepší z těch lidí. Vždycky je někdo lepší. A já to špatně zvládám. Jak to zvladate vy ostatní? Jak dlouho jste hledali práci? Nějak náročná, ale nějak toho moc neumím. To se pak těžko hledá.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Mám za sebou další pohovor. Dneska jsem odešla totálně vyřízena. Připadám si jako největší debil, nevěděla jsem odpovědi na otázky a v tom stresu jsem nedokázala ani spočítat odhad, což by se normálně dalo. Mám z toho strašně nepříjemný pocit a pocit, že už žádný pohovor zažít nechci. Měla jsem teď těch pohovoru víc. Moc jsem jich v životě neabsolvovala (byla jsem hodně let v jedné firmě). Na žádný další už nepůjdu. Zatím mám výsledek jen z jednoho, na další čekám. Jednu nabídku mám, která je šílená časově, ale já ji vezmu. Jen kvůli tomu zkoušení na pohovoru. Já to beru, že se mě ptají na odborné otázky týkající se práce. Nějak musí vybrat nejlepšího kandidáta. Jenže já nikdy nebudu nejlepší z těch lidí. Vždycky je někdo lepší. A já to špatně zvládám. Jak to zvladate vy ostatní? Jak dlouho jste hledali práci? Nějak náročná, ale nějak toho moc neumím. To se pak těžko hledá.
Nikdy se me na pohovoru na odborny otazky neptali, psala jsem jen nejakej test jak dokazu pracovat pod tlakem. Driv jsem obehala hodne pohovoru, tesne po skole, skoncila jsem ve fabrice. Vloni jsem absolvovala jeden, to klaplo, ale ve zkusebce jsem odesla. Na jare dalsi, taky klapnul, a doufam ze v tyhle praci budu peknou radku let. Ale muj pristup je opacnej - ja si vzdycky rikam, ze nikdo lepsi nez ja neni 
A hlavne jsem na pohovory chodila s tim, ze o nic nejde, ze bud to vyjde, nebo nevyjde, o nic prece nejde. Zadnej stres neni namiste. Sama vidis, ze to jen uskodi, pokud jsi v klidu, je to stokrat lepsi. Nevzdavej to, prace je hodne. A jeste doma pred pohovorem se hod do klidu, nezmatkuj a opakuj si, ze fakt o nic nejde. Drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klíč je asi v tom se naučit nestresovat, ber to prostě jen jako pokec lidí, zkus to brát stylem, nevyjde takhle práce, budou mě chtít jinde.
Vždy jsem měla obrovské štěstí a pokud se nepletu, tak většina pohovorů skončila tak, že měli o mě zájem, přičítám to právě tomu, že pokud se člověk chová přirozeně, mile, ale zároveň dá najevo upřímný zájem o tu pozici, tak má velmi dobré šance. Nemusíš být ani nejlepší, nejzkušenější, nejvzdělanější, často člověk zvítězí třeba i jen díky tomu, že působí jako velmi příjemná osobnost a budoucí zaměstnavatel si ho třeba dokáže dobře představit v rámci týmu.
Hlavně to chce zkusit odbourat stres, nezkoušela si třeba kapky, nebo hořčík těsně před pohovorem? Buď přátelská, čím víc pohovorů absolvuješ, tím si budeš jistější. A zkus si vštěpit do paměti, že momentálně je velký nedostatek kvalitních odborníků, o dobré zaměstnance se firmy jen perou. 
Hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
@Azeretereza píše:
Nikdy se me na pohovoru na odborny otazky neptali, psala jsem jen nejakej test jak dokazu pracovat pod tlakem. Driv jsem obehala hodne pohovoru, tesne po skole, skoncila jsem ve fabrice. Vloni jsem absolvovala jeden, to klaplo, ale ve zkusebce jsem odesla. Na jare dalsi, taky klapnul, a doufam ze v tyhle praci budu peknou radku let. Ale muj pristup je opacnej - ja si vzdycky rikam, ze nikdo lepsi nez ja neni
Já mám teď za sebou tři. Stresovala jsem se nejvíc u toho posledního - asi kvůli největšímu zájmu. U jednoho se mě vůbec na nic neptali - to byl šok - jen takové obecné věci, co jsem dělala, co si myslím o té práci. Sami mi vysvětlili, co bych dělala, školení a tak. Jenže zájemců bylo více a já ten zájem až takový neměla. U jednoho pohovoru byl znalostní test a pak se ptali u ústního pohovoru na odborné věci. Jenže jsem to prostě nevěděla - teda něco jo, něco ne. Poslední byl ústní pohovor a ptali se na věci, které jsem prostě nevěděla. Přitom to nebylo tak těžké, ale já se na to nezaměřila. Netušila jsem, na co se budou ptát. Něco jsem si samozřejmě zjišťovala, ale všechno ne. Čím více pohovorů absolvuju, tím jsem vystresovanější. Nejspíš. Hlavně to není tak, že o nic nejde. Práce - taková, kterou hledám - tu moc není. A je dost velká konkurence. Nechci být nezaměstnaná. Pocit, že nemám práci, je pro mě strašný.
- Citovat
- Upravit
@Nmdl píše:
Klíč je asi v tom se naučit nestresovat, ber to prostě jen jako pokec lidí, zkus to brát stylem, nevyjde takhle práce, budou mě chtít jinde.
Vždy jsem měla obrovské štěstí a pokud se nepletu, tak většina pohovorů skončila tak, že měli o mě zájem, přičítám to právě tomu, že pokud se člověk chová přirozeně, mile, ale zároveň dá najevo upřímný zájem o tu pozici, tak má velmi dobré šance. Nemusíš být ani nejlepší, nejzkušenější, nejvzdělanější, často člověk zvítězí třeba i jen díky tomu, že působí jako velmi příjemná osobnost a budoucí zaměstnavatel si ho třeba dokáže dobře představit v rámci týmu.
Hlavně to chce zkusit odbourat stres, nezkoušela si třeba kapky, nebo hořčík těsně před pohovorem? Buď přátelská, čím víc pohovorů absolvuješ, tím si budeš jistější. A zkus si vštěpit do paměti, že momentálně je velký nedostatek kvalitních odborníků, o dobré zaměstnance se firmy jen perou.
Nebo mě nebudou chtít nikde. S každým dalším neúspěchem je to horší. Mám dvě známé - jedna hledala práci rok a byl a z toho dost nešťastná. Nakonec našla a je moc spokojená. Druhá hledala pár měsíců a chtěla ze zoufalství vzít cokoliv. Učila se různé zákony a všechno možné. Strávila tím spoustu času. Mě to teď taky stálo spoustu času. Učila jsem se - v noci - nespala jsem, na děti jsem neměla čas ani energii. V podstatě už to řeším pár týdnů a dá se říct, že to zabralo dost času. O dobré pracovníky se firmy perou? Dneska jsme byly zvány postupně, tak jsem neviděla všechny zájemce - jen pár. Myslím, že obě byly přátelské, milé a ještě navíc lépe připravené. Myslím, že to rozhoduje - vzdělání, praxe a známosti. Je fakt, že jednu možnost mám. Teda vlastně dvě - ale ta jedna je taková zoufalost za minimum. Jako bylo by to v nouzi dobré - lepší něco, než nic, ale … Obdivuji ty, které si věcí a něco umí a ví. Já v podstatě nic moc nabídnout nemůžu. Takových, jako jsem já, je hodně. Vlastně ani netuší, jestli bych tu práci vůbec zvládla. Po pohovoru si to teda fakt nemyslím.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Mám za sebou další pohovor. Dneska jsem odešla totálně vyřízena. Připadám si jako největší debil, nevěděla jsem odpovědi na otázky a v tom stresu jsem nedokázala ani spočítat odhad, což by se normálně dalo. Mám z toho strašně nepříjemný pocit a pocit, že už žádný pohovor zažít nechci. Měla jsem teď těch pohovoru víc. Moc jsem jich v životě neabsolvovala (byla jsem hodně let v jedné firmě). Na žádný další už nepůjdu. Zatím mám výsledek jen z jednoho, na další čekám. Jednu nabídku mám, která je šílená časově, ale já ji vezmu. Jen kvůli tomu zkoušení na pohovoru. Já to beru, že se mě ptají na odborné otázky týkající se práce. Nějak musí vybrat nejlepšího kandidáta. Jenže já nikdy nebudu nejlepší z těch lidí. Vždycky je někdo lepší. A já to špatně zvládám. Jak to zvladate vy ostatní? Jak dlouho jste hledali práci? Nějak náročná, ale nějak toho moc neumím. To se pak těžko hledá.
Hodit flintu do žita je to nejhorší, co můžeš udělat. Tímhle způsobem se nikdy neposuneš dál. Hoď to za hlavu. U pohovoru hrozně záleží, koho potkáš. Jednou jsem měla pohovor se dvěma ženštinama, co po mě vyloženě šly, bylo vidět, že mě od začátku nemohly vystát (škodolibě si myslím, že proto, že byly obě 2× tak starší a 3× tak tlustší, než já). Snažily se mě potopit, co to šlo. Zapomeň na to a na další pohovor klidně jdi. Ty lidi už v životě nepotkáš a každý další pohovor tě naučí brát to víc s klidem. Práci jsem nejdéle hledala 6 měsíců, ale byla jsem hodně náročná a nechtěla jsem jít pod určitý plat. Pohovory jsem ze začátku neměla ráda, ale pak mi došlo, že pohovor není jen o zkoušení mé osoby. Je to i tom, že já si proklepávám protistranu. A i já se rozhoduji, jestli bych pro ně chtěla pracovat.
- Citovat
- Upravit
@Lalelale píše:
Hodit flintu do žita je to nejhorší, co můžeš udělat. Tímhle způsobem se nikdy neposuneš dál. Hoď to za hlavu. U pohovoru hrozně záleží, koho potkáš. Jednou jsem měla pohovor se dvěma ženštinama, co po mě vyloženě šly, bylo vidět, že mě od začátku nemohly vystát (škodolibě si myslím, že proto, že byly obě 2× tak starší a 3× tak tlustší, než já). Snažily se mě potopit, co to šlo. Zapomeň na to a na další pohovor klidně jdi. Ty lidi už v životě nepotkáš a každý další pohovor tě naučí brát to víc s klidem. Práci jsem nejdéle hledala 6 měsíců, ale byla jsem hodně náročná a nechtěla jsem jít pod určitý plat. Pohovory jsem ze začátku neměla ráda, ale pak mi došlo, že pohovor není jen o zkoušení mé osoby. Je to i tom, že já si proklepávám protistranu. A i já se rozhoduji, jestli bych pro ně chtěla pracovat.
No ale oni po mně nešly. V podstatě to byly mladé krásné ženy, jedna starší milá paní. Jen jsem prostě nevěděla, na co se mě ptaly. To je moje chyba, že nemám přehled. Já nemám tolik co nabídnout, abych si mohla tak vybírat.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
No ale oni po mně nešly. V podstatě to byly mladé krásné ženy, jedna starší milá paní. Jen jsem prostě nevěděla, na co se mě ptaly. To je moje chyba, že nemám přehled. Já nemám tolik co nabídnout, abych si mohla tak vybírat.
Tak to ber pozitivně. Teď víš, na co se u pohovoru ptají, a můžeš si informace dohledat 
jdi na další. Možná nebudeš vědět… ale opět, budeš vědět, co si doplnit. Hele lidí, co u pohovoru selžou, jsou mraky. A to i těch, co něco opravdu umí, jen jsou nervózní. Neboj se toho.
- Citovat
- Upravit
Mě nejvíc stresovalo, když jsem po osmiletém rodicaku odpověděla na desítky inzerátu a pokud mi něco vůbec přišlo,tak odpověď že pro pohovor vybrali vhodnějšího kandidáta. Chvílemi jsem měla pocit, že fakt jediné místo, kam by mě vzali, je supermarket, kam nemůžu kvůli směnám, bo školkove děti.
A nakonec jsem našla super práci, z nicmoc platu jsem se za rok vyšplhala na plat, ze kterého jde už celkem normálně žít, mám tam pochopení jako matka samozivitelka, nadstandardní množství dovolené…
Nesmíš rezignovat. Já byla hrozně duševně vyčerpaná z psaní motivačních dopisů, s chutí bych do toho byla kopla, ale alternativa byla matka samozivitelka na dávkách s minimem peněz a to jsem dětem ani rodičům udělat nemohla.
- Citovat
- Upravit
@Lalelale píše:
Tak to ber pozitivně. Teď víš, na co se u pohovoru ptají, a můžeš si informace dohledat
Nojo, jenže pokaždé je to na něco jiného, pokaždé se něco učím a prostě se nenaučím vše - ani nechci, když nevím, jestli mě vezmou. Nemám na to čas a ani chuť. Na jednu stranu mě to nemrzí, že jsem se to učila zbytečně, na druhou stranu mi přijde líto toho času - ne toho, že jsem skoro nespala, ale toho, že jsem neměla čas na děti. Vlastně bych nechtěla už jít na pohovor na stejné místo, protože opět by otázky byly jiné a je toho tolik, že se to nedá vše naučit. Mám pocit, že teď už mě nikdonikam nedostane.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Mám za sebou další pohovor. Dneska jsem odešla totálně vyřízena. Připadám si jako největší debil, nevěděla jsem odpovědi na otázky a v tom stresu jsem nedokázala ani spočítat odhad, což by se normálně dalo. Mám z toho strašně nepříjemný pocit a pocit, že už žádný pohovor zažít nechci. Měla jsem teď těch pohovoru víc. Moc jsem jich v životě neabsolvovala (byla jsem hodně let v jedné firmě). Na žádný další už nepůjdu. Zatím mám výsledek jen z jednoho, na další čekám. Jednu nabídku mám, která je šílená časově, ale já ji vezmu. Jen kvůli tomu zkoušení na pohovoru. Já to beru, že se mě ptají na odborné otázky týkající se práce. Nějak musí vybrat nejlepšího kandidáta. Jenže já nikdy nebudu nejlepší z těch lidí. Vždycky je někdo lepší. A já to špatně zvládám. Jak to zvladate vy ostatní? Jak dlouho jste hledali práci? Nějak náročná, ale nějak toho moc neumím. To se pak těžko hledá.
Nikdy ne moc dlouho, vždy jsem našla práci rychle a ani jsem nepotrebovala ji nějak intenzivně hledat. Akorát tu úplně první práci jsem hledala dlouho a nakonec jsem ji sehnala vlastně náhodou. Že by mě někam nevzali po pohovoru se mi stalo jen na dvou místech. Jinak se mi osvědčilo si opravdu vždy pohrát se životopisem a uzpůsobit ho dane pozici. Na pohovorech jsem zažila pouze myslím třikrát, že by se mě ptali na otázky z oboru a jednou jsem k tomu psala ještě test. Dvakrát mi to sedlo, u toho třetího jsem si připadala vážně jak úplný blbec, co se strašně ztrapnil a vůbec nic neumí. Jaké překvapení, když jsem pak to místo dostala. Jinak se mě spíš všude ptali jen zkušenosti, na charakterove vlastnosti, na flexibilitu a představili mi tu danou pozici, řekli mi, co by se ode mne očekávalo a pak se ptali, zda je pro mne ta pozice nadále lákavá. Myslím si, že málokomu je zrovna příjemné chodit na pohovory a že hodně lidí má pak pocit, že selhalo. Mě se třeba ze začátku stávalo, že jsem se neumela prodat, tak jsem kvůli tomu makla na těch životopisech a tím si myslím, že jsem se i tak trochu vyhla tem odborným otázkám a svedlo to na vyptávání se k těm zkušenostem. A pak si myslím, že často jde spíš o to se uklidnit a být v pohodě než ukazovat, jak jsem odborne na špici. Nevim, co přesně děláš, ale na mnoha místech spíš chtějí nějakou orientaci v oboru a dal jim jde spíš o to, jaká jsi, jak umíš vystupovat, jak se jim hodíš do týmu apod. Určitě bych to nevzdávala, ale spíš než na odbornosti bych makla trochu na sebevědomí a naučila se třeba nějakou relaxační techniku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
