Přijímací pohovor
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
Mám za sebou další pohovor. Dneska jsem odešla totálně vyřízena. Připadám si jako největší debil, nevěděla jsem odpovědi na otázky a v tom stresu jsem nedokázala ani spočítat odhad, což by se normálně dalo. Mám z toho strašně nepříjemný pocit a pocit, že už žádný pohovor zažít nechci. Měla jsem teď těch pohovoru víc. Moc jsem jich v životě neabsolvovala (byla jsem hodně let v jedné firmě). Na žádný další už nepůjdu. Zatím mám výsledek jen z jednoho, na další čekám. Jednu nabídku mám, která je šílená časově, ale já ji vezmu. Jen kvůli tomu zkoušení na pohovoru. Já to beru, že se mě ptají na odborné otázky týkající se práce. Nějak musí vybrat nejlepšího kandidáta. Jenže já nikdy nebudu nejlepší z těch lidí. Vždycky je někdo lepší. A já to špatně zvládám. Jak to zvladate vy ostatní? Jak dlouho jste hledali práci? Nějak náročná, ale nějak toho moc neumím. To se pak těžko hledá.
Mozna bystalo za to priblizit o jake pozice se u tebe jedna - pak by se lepe hodnotilo, jak bude vypadat pripadny dalsi pohovor. Kuprikladu u nas (justice) jsou vyberova rizeni vzdy z 90% v odborne rovine. Na druhou stranu existuje mnoho pozic, kde odbornost je az na druhe ci treti koleji a mnohem dulezitejsi je feeling, jaky zanechas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Mě nejvíc stresovalo, když jsem po osmiletém rodicaku odpověděla na desítky inzerátu a pokud mi něco vůbec přišlo,tak odpověď že pro pohovor vybrali vhodnějšího kandidáta. Chvílemi jsem měla pocit, že fakt jediné místo, kam by mě vzali, je supermarket, kam nemůžu kvůli směnám, bo školkove děti.
A nakonec jsem našla super práci, z nicmoc platu jsem se za rok vyšplhala na plat, ze kterého jde už celkem normálně žít, mám tam pochopení jako matka samozivitelka, nadstandardní množství dovolené…
Nesmíš rezignovat. Já byla hrozně duševně vyčerpaná z psaní motivačních dopisů, s chutí bych do toho byla kopla, ale alternativa byla matka samozivitelka na dávkách s minimem peněz a to jsem dětem ani rodičům udělat nemohla.
Kamarádka poslala 300 životopisů!!!! To je strašné číslo. Krásná, šikovná vysokoškolačka. Chtěla jít i uklízet ze zoufalství, prodávat do supermarketu - ani tam ji nevzali. Nakonec našla práci odpovídající jejímu vzdělání, ale ty nervy předtím. Mně se na jeden životopis (a to jsem si věřila) ani neozvali. A co teď děláš? Jsi anonymní, tak to můžš napsat. Jak jsi nakonec našla tu práci?
- Citovat
- Upravit
@Hlaholice Tím, co jsem předvedla dneska, jsem se jim určitě na tu práci nehodila. Totálně jsem to zvrzala a ještě jsem jim přiznala, že jsem dost nervózní. Ono to asi bylo vidět. Vlastně jsem měla zatím štěstí a pitomce na pohovoru ze mě udělali jen párkrát - na moc pohovorech jsem zatím nebyla. Jenže i tak jsem měla pocit, že to bylo už předem dané. Možná i dneska to měli předem dané.
- Citovat
- Upravit
@wendy píše:Čím více nad tím přemýšlím, tak tím víc vím, že jsem to dneska celé po… Přitom jsem se snažila prodat, co jsem už dělala. Jenže jaksi odbornost a přiznaný stres. No nic. Já to chápu, že podle něčeho vybrat musí. Taky bych vybírala podle vzdělání, praxe a znalostí. Jak jinak.
Mozna bystalo za to priblizit o jake pozice se u tebe jedna - pak by se lepe hodnotilo, jak bude vypadat pripadny dalsi pohovor. Kuprikladu u nas (justice) jsou vyberova rizeni vzdy z 90% v odborne rovine. Na druhou stranu existuje mnoho pozic, kde odbornost je az na druhe ci treti koleji a mnohem dulezitejsi je feeling, jaky zanechas.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Nebo mě nebudou chtít nikde. S každým dalším neúspěchem je to horší. Mám dvě známé - jedna hledala práci rok a byl a z toho dost nešťastná. Nakonec našla a je moc spokojená. Druhá hledala pár měsíců a chtěla ze zoufalství vzít cokoliv. Učila se různé zákony a všechno možné. Strávila tím spoustu času. Mě to teď taky stálo spoustu času. Učila jsem se - v noci - nespala jsem, na děti jsem neměla čas ani energii. V podstatě už to řeším pár týdnů a dá se říct, že to zabralo dost času. O dobré pracovníky se firmy perou? Dneska jsme byly zvány postupně, tak jsem neviděla všechny zájemce - jen pár. Myslím, že obě byly přátelské, milé a ještě navíc lépe připravené. Myslím, že to rozhoduje - vzdělání, praxe a známosti. Je fakt, že jednu možnost mám. Teda vlastně dvě - ale ta jedna je taková zoufalost za minimum. Jako bylo by to v nouzi dobré - lepší něco, než nic, ale … Obdivuji ty, které si věcí a něco umí a ví. Já v podstatě nic moc nabídnout nemůžu. Takových, jako jsem já, je hodně. Vlastně ani netuší, jestli bych tu práci vůbec zvládla. Po pohovoru si to teda fakt nemyslím.
Pokud o sobě pochybujete sama, jak si má Váš budoucí zamestnavatel myslet, že jste k té práci kompetentní? Přestaňte se litovat a začněte na sobě makat, ať jste nejlepší!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Kamarádka poslala 300 životopisů!!!! To je strašné číslo. Krásná, šikovná vysokoškolačka. Chtěla jít i uklízet ze zoufalství, prodávat do supermarketu - ani tam ji nevzali. Nakonec našla práci odpovídající jejímu vzdělání, ale ty nervy předtím. Mně se na jeden životopis (a to jsem si věřila) ani neozvali. A co teď děláš? Jsi anonymní, tak to můžš napsat. Jak jsi nakonec našla tu práci?
Měla jsem hlavně praxi na pokladně, ve směnárně, hlavní pokladní v bance. Mám maturitu, umím dobře anglicky, domluvím se německy, zvládám poměrně slušně Office, hlavně Excel, při VS (nedokončené) jsem pracovala v jedné IT firmě. A pracuju jako ošetřovatelka potkanů ve vyzkumaku 
Prace mě baví, vedoucí ve mně vidí něco jako svého nástupce, takže mě zaučuje do trochu sofistikovanějších tajů chovu, jen kdyby ta základní práce nebyla tak fyzicky náročná, jsem vždycky strhana jak borůvka. 
- Citovat
- Upravit
já si vždycky na pohovorech připadám jak někde u psychologa nebo u výslechu. Nejhorší sou takový ty kecy „proč u nás chcete pracovat?“ vždycky si říkám,no přece kdybych nechtěla, tak vůbec neposílám životopis ne ? Přece například nepůjdu na pohovor na automechanika, když hledám pozici sekretářky. Pokaždý si tam přijdu jak de*bil. Na žádnou vysněnou pozici mě nikdy nevzali, do současný práce jsem chtěla to jo, ale pořád to není to ONO. No ze zoufalství začínám podnikat, stejně jsem vždycky chtěla pracovat z domu. Q
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
No ale oni po mně nešly. V podstatě to byly mladé krásné ženy, jedna starší milá paní. Jen jsem prostě nevěděla, na co se mě ptaly. To je moje chyba, že nemám přehled. Já nemám tolik co nabídnout, abych si mohla tak vybírat.
Jak můžeš vědět, že to ostatní byli lepší? Že uměli odpovědět? Že neříkali blbosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
já si vždycky na pohovorech připadám jak někde u psychologa nebo u výslechu. Nejhorší sou takový ty kecy „proč u nás chcete pracovat?“ vždycky si říkám,no přece kdybych nechtěla, tak vůbec neposílám životopis ne ? Přece například nepůjdu na pohovor na automechanika, když hledám pozici sekretářky. Pokaždý si tam přijdu jak de*bil. Na žádnou vysněnou pozici mě nikdy nevzali, do současný práce jsem chtěla to jo, ale pořád to není to ONO. No ze zoufalství začínám podnikat, stejně jsem vždycky chtěla pracovat z domu. Q
Na to, proč tam chceš pracovat se ptají skoro všude, zrovna na tohle si lze dost dobře připravit odpověď. Já se vždycky koukám, jak se společnost prezentuje a snažím a snažím odpovědět něco v tom duchu. A pak pokračuju tím, proč chci zrovna tu pozici a rovnou k tomu i prohraju, proč jsem na tu pozici dobrá a proč se hodim zrovna do této společnosti. V zásadě to jsou jen takové pindy, které jsem myslela zcela vážně pouze dvakrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hlaholice no nejradši bych jim řekla, že tam chci dělat kvůli tomu, abych zaplatila nájem 
Ty obecný kecy naučený z internetu stejně nikoho nezajímají. 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Hlaholice no nejradši bych jim řekla, že tam chci dělat kvůli tomu, abych zaplatila nájem
Jj, taky jsem s tím měla kolikrát problémy a musela jsem dost intenzivně vymyslet důvod. Ale ono jde nakonec vždy něco vymyslet. Myslím, že i ta výše mzdy lze uvést, pokud se uvede nějak kultivovane a pokud se k tomu přidá i něco dalšího. Chce si na té práci nějak něco najít. Nejlepší je, když má člověk skutečně nějaký dobrý důvod, proč tu práci chce, proč ji to k ní táhne, pak to jde docela samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak ja tu práci chci, protože nechci být nezaměstnaná. To asi jako důvod uvádět nemuzu. Teď se me na to ptali a fakt jsem nevěděla, co říct. Ještě mě napadlo, že mi jakžtakž vyhovuje pracovní doba, misto práce.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Tak ja tu práci chci, protože nechci být nezaměstnaná.
Jsi to měla klidně nějak zaobalene říct
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hlaholice píše:
Jsi to měla klidně nějak zaobalene říct
Já mám právě problém s tím, že neumím říct nic zaobalene, neumím nic okecat. Když nic nevis a ještě to ani neokecas, to je blbý. Je zvláštní, že bývaly zamestnavatel mě považoval za chytrou. Aspoň to tvrdil. Možná si nakonec myslel něco jiného. U něj by mě to nepřekvapilo.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Já mám právě problém s tím, že neumím říct nic zaobalene, neumím nic okecat. Když nic nevis a ještě to ani neokecas, to je blbý. Je zvláštní, že bývaly zamestnavatel mě považoval za chytrou. Aspoň to tvrdil. Možná si nakonec myslel něco jiného. U něj by mě to nepřekvapilo.
Tak, chytrá být můžeš. Ale je možný, že se neumís prodat nebo se k tobě hodi jiné pozice, než na které se hlasis. Nebo se třeba jen podceňujes. A nemáš někoho, kdo by ti pomohl tyhlety řeči vymyslet?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
