Přijímací pohovor
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Moc chytrá nejsem. V podstatě spíš jsem se štěstím tak nějak proplula některýma situacema. Jsem realista. Myslím, že některé věci bych zvládla, ale nikdy k nim nebyla příležitost. Nehlásim se na nějak moc těžké pozice. I tak nedávno t byly samé vysokoškolačky. To už jsem si říkala předem, že vzdělání rozhodně dělá hodně. Já si i nějaké řeči připravila, ale nějak na ně nebyla vhodná situace.
Proč si o sobě myslíš, že nejsi chytrá? Není spíš v tomhle zakopaný pes? Jsem vysokoškolačka a jako jo, to studium ti něco dá. Ale u dost lidí je to takový malý zázrak, že tu VS mají. A znám lidi se střední školou, co mi teda přijdou chytřejší než lidí s VS. Jsou práce, na které musíš mít pozadovane formální vzdělání. Ale tam, kde není požadované, tak už klidně může člověk se střední zvítězit nad člověkem s VS. O jakou práci se přibližně jedná?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hlaholice píše:
Proč si o sobě myslíš, že nejsi chytrá? Není spíš v tomhle zakopaný pes? Jsem vysokoškolačka a jako jo, to studium ti něco dá. Ale u dost lidí je to takový malý zázrak, že tu VS mají. A znám lidi se střední školou, co mi teda přijdou chytřejší než lidí s VS. Jsou práce, na které musíš mít pozadovane formální vzdělání. Ale tam, kde není požadované, tak už klidně může člověk se střední zvítězit nad člověkem s VS. O jakou práci se přibližně jedná?
Administrativa. To jsem ted placala, jak bych se všechno naučila, ze to neni problém. Takový kecy. No, smůla. Měla jsem jednu nabídku, která byla super, cenila jsem si toho, i když to měla nějaká ale. Chtela jsem to vzít, protože už nechci hledat něco jineho. No a najednou nebudou přibírat nikoho. Takže asi budu nezaměstnaná, protože teď mě to stalo tolik sil a k ničemu to nevedlo. Opravdu většinu času jsem věnovala zajišťováním potřebných dokladů, hledáním práce, hledáním informací, učila jsem se, skoro jsem nespala, nejedla, na děti jsem neměla čas. Byla jsem protivná. Teď jsem ještě víc.
- Citovat
- Upravit
@Hlaholice píše:
Jak můžeš vědět, že to ostatní byli lepší? Že uměli odpovědět? Že neříkali blbosti?
Lepší byli, když mě nevybrali.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
já si vždycky na pohovorech připadám jak někde u psychologa nebo u výslechu. Nejhorší sou takový ty kecy „proč u nás chcete pracovat?“ vždycky si říkám,no přece kdybych nechtěla, tak vůbec neposílám životopis ne ? Přece například nepůjdu na pohovor na automechanika, když hledám pozici sekretářky. Pokaždý si tam přijdu jak de*bil. Na žádnou vysněnou pozici mě nikdy nevzali, do současný práce jsem chtěla to jo, ale pořád to není to ONO. No ze zoufalství začínám podnikat, stejně jsem vždycky chtěla pracovat z domu. Q
Ta jedna práce byla můj sen (i když spousta lidí by tam nechtěla pracovat). Říkala jsem si na RD, že by bylo fajn, kdyby se tam uvolnilo místo. Druhé místo taky. Přišlo mi, že to je přesně pro mě. Za dlouhou dobu jsem neviděla nic normálního, jen tohle. Ať se podnikání daří.v čem podnikavá? Jestli to není tajný. Já nemám žádný nápad a ani na to nejsem ta pravá.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Měla jsem hlavně praxi na pokladně, ve směnárně, hlavní pokladní v bance. Mám maturitu, umím dobře anglicky, domluvím se německy, zvládám poměrně slušně Office, hlavně Excel, při VS (nedokončené) jsem pracovala v jedné IT firmě. A pracuju jako ošetřovatelka potkanů ve vyzkumakuPrace mě baví, vedoucí ve mně vidí něco jako svého nástupce, takže mě zaučuje do trochu sofistikovanějších tajů chovu, jen kdyby ta základní práce nebyla tak fyzicky náročná, jsem vždycky strhana jak borůvka.
Kde se přijde k takové práci? 
Co je fyzicky náročné?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
já si vždycky na pohovorech připadám jak někde u psychologa nebo u výslechu. Nejhorší sou takový ty kecy „proč u nás chcete pracovat?“ vždycky si říkám,no přece kdybych nechtěla, tak vůbec neposílám životopis ne ? Přece například nepůjdu na pohovor na automechanika, když hledám pozici sekretářky. Pokaždý si tam přijdu jak de*bil. Na žádnou vysněnou pozici mě nikdy nevzali, do současný práce jsem chtěla to jo, ale pořád to není to ONO. No ze zoufalství začínám podnikat, stejně jsem vždycky chtěla pracovat z domu. Q
Ptají je PROČ, ne JESTLI.
Zjišťování motivace člověka je naprosto zásadní pro firmu. Kolikrát zásadnější než znalosti. Radši zaměstnám motivovaného člověka, který dobře ví, proč to chce dělat a kam se dostat než toho, kdo mí sice zkušenost, ale je to pro něj zastávka na cestě někam jinam. Tímto způsobem se firma snaží oddělit lidi, kteří tuhle práci skutečně chtějí dělat od těch, pro které je to jen jedna z firem, „které se mi ozvali, je mi to fuk, hlavně chci někde pracovat“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jessikka píše:
Ptají je PROČ, ne JESTLI.
Zjišťování motivace člověka je naprosto zásadní pro firmu. Kolikrát zásadnější než znalosti. Radši zaměstnám motivovaného člověka, který dobře ví, proč to chce dělat a kam se dostat než toho, kdo mí sice zkušenost, ale je to pro něj zastávka na cestě někam jinam. Tímto způsobem se firma snaží oddělit lidi, kteří tuhle práci skutečně chtějí dělat od těch, pro které je to jen jedna z firem, „které se mi ozvali, je mi to fuk, hlavně chci někde pracovat“.
nechci aby to vyznělo nějak blbě, ale mě práce prostě nezajímá. Nezajíma mě firma kde pracuju, ani náplň práce. Prostě tu sedím, protože potřebuju na nájem. Opravdu nevím, jaký hluboký filozofický důvody bych si měla na pohovoru vymýšlet, přece ten človek stejně musí poznat, že to tahám z paty. Nevěřím, že ostatní lidi práce tak hluboce zajímá. Jo možná 1% lidí skutečně ano, třeba doktoři, hasiči, vědci a lidi co dělaji užitečnou práce, kde třeba zachraňují životy. Ale obyčejná sekretářka nebo recepční k tý práci určitě nemá nějaký hlubší vztah tomu prostě nevěřím. Pokud je tu nějaká sekretářka, která svoji práci skutečně miluje víc než cokoli, tak se omlouvám předem. Q
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ta jedna práce byla můj sen (i když spousta lidí by tam nechtěla pracovat). Říkala jsem si na RD, že by bylo fajn, kdyby se tam uvolnilo místo. Druhé místo taky. Přišlo mi, že to je přesně pro mě. Za dlouhou dobu jsem neviděla nic normálního, jen tohle. Ať se podnikání daří.v čem podnikavá? Jestli to není tajný. Já nemám žádný nápad a ani na to nejsem ta pravá.
to mě mrzí, že tě nevzali. Oni to klidně už mohli mít s nějakou uchazečkou domluvený dopředu a výběrko bylo jen tak na oko, aby se neřeklo. No zatím teprve mám ten nápad a pomalu to realizuju, zatím jako ještě aktivně nepodnikám, spíš zjištuju všechny potřebný informace a tak. Já mám milion nápadů od kavárny přes fotografku, ale ta realita je horší 
Q
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
nechci aby to vyznělo nějak blbě, ale mě práce prostě nezajímá. Nezajíma mě firma kde pracuju, ani náplň práce. Prostě tu sedím, protože potřebuju na nájem. Opravdu nevím, jaký hluboký filozofický důvody bych si měla na pohovoru vymýšlet, přece ten človek stejně musí poznat, že to tahám z paty. Nevěřím, že ostatní lidi práce tak hluboce zajímá. Jo možná 1% lidí skutečně ano, třeba doktoři, hasiči, vědci a lidi co dělaji užitečnou práce, kde třeba zachraňují životy. Ale obyčejná sekretářka nebo recepční k tý práci určitě nemá nějaký hlubší vztah tomu prostě nevěřím. Pokud je tu nějaká sekretářka, která svoji práci skutečně miluje víc než cokoli, tak se omlouvám předem. Q
Tak mě teda přijde, že minimálně v me generaci práce většinou pro člověka není jen o tom vydělat na nájem, ale je to i o seberealizaci. A přijde mi běžné, že se teda lidi vybírají práci tak, aby je bavila, byla pro nezajímá. Jestli on není spíš problém v tvém přístupu, že do té práce nejsi vůbec motivována. A znám sekretářky, které práce baví. Je to totiž přesně něco, co chtěly dělat a jsou za tu práci rady. Já sama jsem měla i nějaké sekretářky a musím říct, ze když k té práci mají vztah a baví je, tak je to super. Je fajn, když můžeš člověku, který ti vlastně pomáhá s prací, naprosto důvěřovat a víš, že nemusíš po něm nic kontrolovat nebo ho nutit do nějaké iniciativy. A je i fajn, když má zájem o ten obor, ve kterém tu sekretarinu dělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
nechci aby to vyznělo nějak blbě, ale mě práce prostě nezajímá. Nezajíma mě firma kde pracuju, ani náplň práce.Prostě tu sedím, protože potřebuju na nájem. Opravdu nevím, jaký hluboký filozofický důvody bych si měla na pohovoru vymýšlet, přece ten človek stejně musí poznat, že to tahám z paty. Nevěřím, že ostatní lidi práce tak hluboce zajímá. Jo možná 1% lidí skutečně ano, třeba doktoři, hasiči, vědci a lidi co dělaji užitečnou práce, kde třeba zachraňují životy. Ale obyčejná sekretářka nebo recepční k tý práci určitě nemá nějaký hlubší vztah tomu prostě nevěřím. Pokud je tu nějaká sekretářka, která svoji práci skutečně miluje víc než cokoli, tak se omlouvám předem. Q
Chápu a respektuju to, někdo to tak má. Ale vysvětli mi, proč by si teda zrovna tebe měla ta firma vybrat.
Proč by k tomu neměla mít vztah? Tak jasně, peníze asi budou hlavním motivátorem, ale těch může být mnohem víc. A někoho to fakt baví, rukama mi jich prošlo fakt hodně. prostě organizační práce, kde vidí výsledek a pokud je někdo ocení - nemyslím finančně - tak jsou spokojené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hlaholice píše:
Tak mě teda přijde, že minimálně v me generaci práce většinou pro člověka není jen o tom vydělat na nájem, ale je to i o seberealizaci. A přijde mi běžné, že se teda lidi vybírají práci tak, aby je bavila, byla pro nezajímá. Jestli on není spíš problém v tvém přístupu, že do té práce nejsi vůbec motivována. A znám sekretářky, které práce baví. Je to totiž přesně něco, co chtěly dělat a jsou za tu práci rady. Já sama jsem měla i nějaké sekretářky a musím říct, ze když k té práci mají vztah a baví je, tak je to super. Je fajn, když můžeš člověku, který ti vlastně pomáhá s prací, naprosto důvěřovat a víš, že nemusíš po něm nic kontrolovat nebo ho nutit do nějaké iniciativy. A je i fajn, když má zájem o ten obor, ve kterém tu sekretarinu dělá.
Přesně tak. Je to evidentně o přístupu.
Já se živím tím, že pro firmy hledám lidi a lidem pomáhám, aby si našli práci, která je baví. I se dá pracovat s tím, že „nevím, co přesně chci“. Ale vždy tam aspoň musí být faktor, že se posunu dál, že zkusím něco nového, že se chci realizovat, chci aby za mnou byl vidět výsledek… Přístup chci dělat cokoliv kdekoliv, jen mi prosímvás dejte na činži… To nikam nevede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo a víš proč to nikam nevede? protože firmě je jasné, že když přijme takového člověka a firma vedle zamává dvěma tisícovkama navíc, tak jí ten člověk uteče. A s ním i peníze, které do něj investovala (tím nemyslím, které mu zaplatila za práci). Proto chce firma vědět, proč zrovna chceš je a ne firmu ve vedlejší ulici.
Ono to není nic světoborného. Stačí mluvit pravdu. Třeba: práce mi vyhovuje pracovní dobou, místem, mám kousek školku, mám tu kamarádku, která říkala, že se jí u Vás líbí, máte dobrou pověst jako zaměstnavatel, věřím, že práce u Vás bude stabilní a dá mi jistotu, slyšela jsem, že nabízíte benefity jako např… , je to čisté prostředí, jsem pěčlivá, proto věřím, že i vy budete spokojení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jessikka Taky si myslím. Ono taky mít nemotivované kolegy, to je za trest. Já nyní pracuji v zaměstnání, kde jsou prakticky všichni „nadšenci“ do té práce, protože jsou tak vybíráni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dotaz ohledně pracovních pohovorů
Zdravím,
nejsem si jist jestli to sem patří ale mám dotaz.
Má přítelkyně se měla dostavit na pracovní pohovor. Dorazila na místo kde by měla po úspěšném pohovoru pracovat. Čekala na smluvenou hodinu kdy se mel pohovor konat.
Pak ji jen zavolali a zeptali se ji kde je a proč nedorazila na určené misto. V tu chvili se od personalistky dozvěděla ze pohovor se mel konat jinde a prej všechny informace dostala na e-mail.
E-mail jsme pravda neskontrolovali ale to jen kvůli tomu ze pracuje dlouho do noci a doma uz jsme na e-maily nemysleli…
Na spravne místo se sice dostala ale se spožděnim, protože nema vlastni auto a mohla se dopravit pouze MHD.
Ma otázka tedy zní. Má jeste sanci na to uspět i po takovém nedorozumění?
Děkuji moc za všechny odpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moc chytrá nejsem. V podstatě spíš jsem se štěstím tak nějak proplula některýma situacema. Jsem realista. Myslím, že některé věci bych zvládla, ale nikdy k nim nebyla příležitost. Nehlásim se na nějak moc těžké pozice. I tak nedávno t byly samé vysokoškolačky. To už jsem si říkala předem, že vzdělání rozhodně dělá hodně. Já si i nějaké řeči připravila, ale nějak na ně nebyla vhodná situace.