Přivtělená duše

@Petrajan píše:
@Nicki.Minaj To se mi už nestalo, myslím ten tlak na hrudník. Já vím, že kolem nás jsou duše a beru je jako součást života, nijak neškodí a neubližujou. Někdy je vnímám(nevidím je ale vím že tu stojí…)Ve snech se mi často zdá o blízkých, který jsou mrtvý, hlavně o mým tátovi, který umřel, když mu bylo 29let a mojí tetě, která zemřela v 31letech.Ale ty fyzické stavy už se mi nestali. Zdálo se mi o mým tchánovi, že zemře a do týdne byl po smrti.

Jsi senzibilní, dokážeš víc vnímat a vicítit takové věci. Fyzicky je neucítíš, protože by se museli k tobě přivtělit a to už by ti škodili. Cítíš je pouze formou, že víš, že jsou s tebou, chlad, dotek, pocit…a komunikují s tebou ve snech. To se mnou právě nikdo, kdo mi z rodiny nebo blízkých zemřel nedělal. Nebo k tomu nemám takovou citlivost.

@Nicki.Minaj
Díky. No, ono se mi to už dlouho nestalo, tak doufám, že je to pryč. Bylo to tedy
dost děsivé…

@Nicki.Minaj Ahoj moc mě mrzí že jsis tím všímmusela projít. Věřim tomu co se ti stalo a napíšu ti co se stalo mě. Předem se omlouvám za chybi.
Mi jsme se nastěhovali před 6 lety do domečku který byl renovovanej, majitélé se nastěhovali přes půl republiky a tak nám domeček za slušnou cenu prodali. Do teď si říkám jestli odešli kvůli nové práci a nebo kvuli něčemu jinému. Domek měl kuchyň, obivák, chodbu, koupelnu a ložnici. Pak se šlo na dvůr na kterém byla místnost s malím okýnkem ve které měla pokojíček jejich postižená holčička tehdy malá spící v dětské postýlce a neuměla ještě chodit i když jí bylo asi 5 let. Pak ze dvora se šlo po schodech na zahradu na terasu na které byl a přistavěna chodbička a z chodbyčky dveře do místnosti takovej větší podkrovní pokoj a tam měli druhou staší dceru tehdy asi 11 let. Ta holka musela chodit i v zimě přes tu tersu a poschodech na dvůr a do baráku na záchod. Manželé byli asi nějak divní když takto od sebe izolovali děti. Jinak mi jsme ten spodní pokoj na dvorku propojili s ložnicí uvnit domu a tak moje holky měli pokojíček a mi s přítelem spali v obiváku. Pokojíček v podkroví holky používali jako hernu v létě nebo tam spali když přijela neteř a sinovec.
Nikdy jsem do té doby než jsme se sem nastěhovali nic zvláštního nepocítila. Já se tu v domě cítila strašně nepříjemně, měla jsem takovej úzkostnej pocit, slyšela jsem zvuky které jsem nemohla slyšet, například z venku jak bouchla branka nebo se otevřel kufr u auta ale když jsem skočila v noci k oknu vše bylo zavřené, nikdo tam nebyl a ještě k tomu jsem měla zavřené okna plastová a přes ně nic není slyšet. Pak ten pocit zimy a průvan i když jsem neměla otevřené okno. Pak večer když jsem usínala jsem měla pocit že mě někdo hladí po vlasech, kolikrát jsem se po hlavě ohnala ale začlo to znova. usínala jsem z peřinou na hlavě. V noci se budila a slyšela vrzání, kroky, jednou se mě stalo když jsem začla usínat že někdo volá moje jméno. Rozbušilo mě srdce a nemohla jsem pak usnout. Starší dcerka se vzbudila a křičela že v televizi když byla vypla vyděla odraz nějakého ďábla, musela jsem jí každý večer televizu přikrývat. Mladší dcera se mě v noci budila a když jsem rožla koukala se úplně někam jinam a měla takovej strach v očích. Nemohla jsem chodit na dvůr protože jsem měla strach. Nevim z čeho ale prostě že když do tmi rožnu a podivám se že něco uvidim. Když jsem měla z pokojíku do dvora otevřené okno musela jsem ho zavřít. V noci jsem slyšela kroky jako když by tamněkdo po dvoře chodil. Periferně jsem vyděla stíny v chodbě. Na půdě dost často bouchání a nebo jako by tam běhali děti. V tom podkrovním pokoji se několikrát stalo a to i mé sestře když tam spala že někdo jakoby vzal za kliku. Švica už tam nechtěla spávat a slyšel to i jejich pes který s nimi spal. Jednou se mě stalo že jsem se v noci vzbudila a nademnou se vznášelo nahaté růžové miminko. Tu noc sem se ještě jednou vzbudila a v rohu stál muž v černém plášti s cilindrem na hlavě. Straceli se věci hlavně nářadí a nebo se jakoby přemísťovali. Furt jsem něco hledala a nebo měla v kuchyni otevřené zásuvky a dvířka u skříněk. Vím že je to nepochopitelné ale opravdu se to dělo. Měla jsem tu paní která mě odváděla z domu duše. Říkala že tu zůstal duch babičky na dvoře která tu žila. Dokonce mě ju i popsala a nemohla ju znát a opravdu měla pravdu že tu žila a jak vypadala. Pak mě řekla že jsem plná energie a snaží se duchové do mě dostat a vzít mi energii. Jo a dokonce jsem na dvoře nafotila mlhavé stíny na několika fotkách a slunce nesvítilo. V domě mám i nafocené orbi na fotkách a prý je to energie duchů. Jinak ta paní mě to tu odváděla asi třikrát. Hodně to tu utichlo když jsem se rozešla z přítelem a odstěhoval se. Myslím že měl v sobě zlo. Možná vám to přijde směšné ale vždy když jsem měla dobrou náladu a on přišel s práce tak dělal vše pro to aby mě ju zkazil, jako by mě vysál a pak byl veselej on. Jednou jsem se domluvila z kamarádkou a zapla jsem kameru na počítači a kámoška se dívala doma přes webku, přítel o tom nevěděl. Byl zrovna v koupelně a když šel z koupelny do obiváku tak ho kamera snímala. Prý ho následoval jakási postava bez nohou a nebylo vydět obličej taková šedá a když přítel obešel barovej pult ta ta postava šla rovnou přes ten pult za ním. Kámoška mě to nechtěla říct a zavolala hned paní která to odvedla. Říkala že to byl Mág a strašně se bránil v odchodu. Ještě teď mám z toho husí kůži. Jsem ráda že už nemám takové pocity protože jsem i uvažovala že se asi odstěhuji nebo se zbláznim z toho strachu a těch pocitů. Mohla by jsem vyprávět i dál co jsem tu zažila ale už si myslím že to bude stačit. Strašně moc tomu věřim a nechci se tím ani nějak do hloubky zabívat protože by jsem se z toho zbláznila. Jo a ještě jedna věc lidé kteří mají takoví dar že odvádějí zbloudilé duše tak si za to většinou peníze neberou.

Ještě jsem se zapomněla zmínit, že jsme několikrát cítili zápach síry. Prý i zvláštní pachy se dají s přítomností duchů spojit.

Ještě se s vámi poděli o jednu věc co se mi stala. Před asi 8 lety jsem se s přítelem snažili o miminko. Otěhotněla jsem ale už jsem měla po jednom SP tak jsem měla strach. Jednou v noci se mi zdálo že jdu v bílé nemocniční koši po nemocniční chodbě. Zastavila jsem se a cítila jsem že mi něco teče po nohách, koukla jsem dolu a stála jsem v kalužině krve. sesunula jsem se na zem a plakala že jsem potratila. Pak jsem se vzbudila začla krváce, potratila jsem. Přišlo mě jako by mě ten sen chtěl připravit na něco co opravdu stalo.

@anastazia6 píše:
@Nicki.Minaj Ahoj moc mě mrzí že jsis tím všímmusela projít. Věřim tomu co se ti stalo a napíšu ti co se stalo mě. Předem se omlouvám za chybi.
Mi jsme se nastěhovali před 6 lety do domečku který byl renovovanej, majitélé se nastěhovali přes půl republiky a tak nám domeček za slušnou cenu prodali. Do teď si říkám jestli odešli kvůli nové práci a nebo kvuli něčemu jinému. Domek měl kuchyň, obivák, chodbu, koupelnu a ložnici. Pak se šlo na dvůr na kterém byla místnost s malím okýnkem ve které měla pokojíček jejich postižená holčička tehdy malá spící v dětské postýlce a neuměla ještě chodit i když jí bylo asi 5 let. Pak ze dvora se šlo po schodech na zahradu na terasu na které byl a přistavěna chodbička a z chodbyčky dveře do místnosti takovej větší podkrovní pokoj a tam měli druhou staší dceru tehdy asi 11 let. Ta holka musela chodit i v zimě přes tu tersu a poschodech na dvůr a do baráku na záchod. Manželé byli asi nějak divní když takto od sebe izolovali děti. Jinak mi jsme ten spodní pokoj na dvorku propojili s ložnicí uvnit domu a tak moje holky měli pokojíček a mi s přítelem spali v obiváku. Pokojíček v podkroví holky používali jako hernu v létě nebo tam spali když přijela neteř a sinovec.
Nikdy jsem do té doby než jsme se sem nastěhovali nic zvláštního nepocítila. Já se tu v domě cítila strašně nepříjemně, měla jsem takovej úzkostnej pocit, slyšela jsem zvuky které jsem nemohla slyšet, například z venku jak bouchla branka nebo se otevřel kufr u auta ale když jsem skočila v noci k oknu vše bylo zavřené, nikdo tam nebyl a ještě k tomu jsem měla zavřené okna plastová a přes ně nic není slyšet. Pak ten pocit zimy a průvan i když jsem neměla otevřené okno. Pak večer když jsem usínala jsem měla pocit že mě někdo hladí po vlasech, kolikrát jsem se po hlavě ohnala ale začlo to znova. usínala jsem z peřinou na hlavě. V noci se budila a slyšela vrzání, kroky, jednou se mě stalo když jsem začla usínat že někdo volá moje jméno. Rozbušilo mě srdce a nemohla jsem pak usnout. Starší dcerka se vzbudila a křičela že v televizi když byla vypla vyděla odraz nějakého ďábla, musela jsem jí každý večer televizu přikrývat. Mladší dcera se mě v noci budila a když jsem rožla koukala se úplně někam jinam a měla takovej strach v očích. Nemohla jsem chodit na dvůr protože jsem měla strach. Nevim z čeho ale prostě že když do tmi rožnu a podivám se že něco uvidim. Když jsem měla z pokojíku do dvora otevřené okno musela jsem ho zavřít. V noci jsem slyšela kroky jako když by tamněkdo po dvoře chodil. Periferně jsem vyděla stíny v chodbě. Na půdě dost často bouchání a nebo jako by tam běhali děti. V tom podkrovním pokoji se několikrát stalo a to i mé sestře když tam spala že někdo jakoby vzal za kliku. Švica už tam nechtěla spávat a slyšel to i jejich pes který s nimi spal. Jednou se mě stalo že jsem se v noci vzbudila a nademnou se vznášelo nahaté růžové miminko. Tu noc sem se ještě jednou vzbudila a v rohu stál muž v černém plášti s cilindrem na hlavě. Straceli se věci hlavně nářadí a nebo se jakoby přemísťovali. Furt jsem něco hledala a nebo měla v kuchyni otevřené zásuvky a dvířka u skříněk. Vím že je to nepochopitelné ale opravdu se to dělo. Měla jsem tu paní která mě odváděla z domu duše. Říkala že tu zůstal duch babičky na dvoře která tu žila. Dokonce mě ju i popsala a nemohla ju znát a opravdu měla pravdu že tu žila a jak vypadala. Pak mě řekla že jsem plná energie a snaží se duchové do mě dostat a vzít mi energii. Jo a dokonce jsem na dvoře nafotila mlhavé stíny na několika fotkách a slunce nesvítilo. V domě mám i nafocené orbi na fotkách a prý je to energie duchů. Jinak ta paní mě to tu odváděla asi třikrát. Hodně to tu utichlo když jsem se rozešla z přítelem a odstěhoval se. Myslím že měl v sobě zlo. Možná vám to přijde směšné ale vždy když jsem měla dobrou náladu a on přišel s práce tak dělal vše pro to aby mě ju zkazil, jako by mě vysál a pak byl veselej on. Jednou jsem se domluvila z kamarádkou a zapla jsem kameru na počítači a kámoška se dívala doma přes webku, přítel o tom nevěděl. Byl zrovna v koupelně a když šel z koupelny do obiváku tak ho kamera snímala. Prý ho následoval jakási postava bez nohou a nebylo vydět obličej taková šedá a když přítel obešel barovej pult ta ta postava šla rovnou přes ten pult za ním. Kámoška mě to nechtěla říct a zavolala hned paní která to odvedla. Říkala že to byl Mág a strašně se bránil v odchodu. Ještě teď mám z toho husí kůži. Jsem ráda že už nemám takové pocity protože jsem i uvažovala že se asi odstěhuji nebo se zbláznim z toho strachu a těch pocitů. Mohla by jsem vyprávět i dál co jsem tu zažila ale už si myslím že to bude stačit. Strašně moc tomu věřim a nechci se tím ani nějak do hloubky zabívat protože by jsem se z toho zbláznila. Jo a ještě jedna věc lidé kteří mají takoví dar že odvádějí zbloudilé duše tak si za to většinou peníze neberou.

je to strašné, věřím tomu, protože spoustu těch pocitů jsem zažívala taky. To usínání s hlavou pod peřinou praktikuju ještě teď. je to brzo a stále mám trošku jisté negativní pocity, ale vím, že ty už si vytvářím sama. je dobře že to přestalo, protože tyto stavy rozvíjejí schyzofrenii, měla jsem strach, že už jí začínám trpět taky. Ale v těchto přáípadech nepomůžou ani sebesilnější antidepresiva a ty věci se dějí dál. Přeju hodně štěstí a ať už nikdy nic takového neprožíváš 

@Nicki.Minaj píše:
Je to spánková paralýza. Trpí jí hodně lidí a není to nic příjemného. Na googlu o tom najdeš spousty věcí, ale myslím, že na to ještě nevynalezli ani lék. Zmiňuju tam odkaz u jednoho komentářeprávě o tomhle.

To jsem také zažila. Byla jsem hrozně vyděšená, doprovázely to šílené pulsující vrčící zvuky, něco jako štěkot psa a byla jsem přesvědčena o tom, že si mě to něco chce odnést. Ještě jsem teď v hodně starém domě, takže o to mi to v tu chvíli přišlo pravděpodobnější. Když jsem se konečně dokázala pohnout a vzpamatovala se, došlo mi, že ty zvuky byly spíše krev v hlavě. A co jsem o tom našla, to odpovídalo. Ležela jsem nezvykle na zádech a pod hlavou vysoké polštáře.
Naštěstí se mi to víckrát nestalo, skutečně jsem si celou dobu (a že to netrvalo krátce) myslela, že už mi není pomoci.