Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
V 17 letech máš za sebou fetování? Alkoholismus?
Holka… To není normální.
Navštěvujes dál psychiatra?
V 17 letech a vlastně nikdy nemůžeš psát že to máš zasebou…
@Anonymní píše:
V 17 letech máš za sebou fetování? Alkoholismus?
Holka… To není normální.
Navštěvujes dál psychiatra?
V 17 letech a vlastně nikdy nemůžeš psát že to máš zasebou…
Nenavštěvuju už bych se neopila a ani bych se nedotkla drogy. Není zapotřebí ![]()
@Anonymní píše:
Nenavštěvuju už bych se neopila a ani bych se nedotkla drogy. Není zapotřebí
No tak psychologa aby ti pomohl s jídlem ![]()
,,Nemůžu jíst, protože mi je zle a pozvracela bych se."
Proč?
@Anonymní píše:
Nenavštěvuju už bych se neopila a ani bych se nedotkla drogy. Není zapotřebí
Nejíš = je zapotřebí.
Nemyslím si, že by bylo docházení k psychologovi špatné. Nemusíš se už cítit, že ti něco je, ovšem on ti pomůže. Nebo výživový poradce, i když u těch neznám specializace. Napsat lidem, kteří toto zažili nebo komunikovat po skupinách, kde to probírají (na fb i normálně na internetu jsou takové skupiny).
Pokud máš v hlavě problém s tím, že se bojíš jíst nezdravě, tak vař zdravě, jez po malinkých porcích. Nastav si režim, který budeš dodržovat.
Určitě to zvládneš ![]()
Je mi 23 let. Už roky se snažím zhubnout a marně. Teď nedávno se stala věc, kterou dal nechci popisovat. Jde o to, ze co se to stalo, tak stresem jsem nemohla jist. Po nějaké době jsem si to srovnala v hlavě, ale k jídlu už se dokopat nemuzu. Jak něco sním, jde to ven. Ale už jen to se donutit sníst něco, cokoliv, ať je to zelenina nebo ovoce. Mám nechuť k jídlu a pomalu se nemuzu na jídlo ani podívat. Ze začátku se mi to celkem líbilo, protože kila šli dolu. Ale začínám mít obavy, abych nedopadla nějak hodně špatně. Řešil jste to někdo?
@Anonymní píše:
Je mi 23 let. Už roky se snažím zhubnout a marně. Teď nedávno se stala věc, kterou dal nechci popisovat. Jde o to, ze co se to stalo, tak stresem jsem nemohla jist. Po nějaké době jsem si to srovnala v hlavě, ale k jídlu už se dokopat nemuzu. Jak něco sním, jde to ven. Ale už jen to se donutit sníst něco, cokoliv, ať je to zelenina nebo ovoce. Mám nechuť k jídlu a pomalu se nemuzu na jídlo ani podívat. Ze začátku se mi to celkem líbilo, protože kila šli dolu. Ale začínám mít obavy, abych nedopadla nějak hodně špatně. Řešil jste to někdo?
Znam to dost dobre. Chce to pomaloucku. A postupne zvysovat davky
@Anonymní píše:
Je mi 23 let. Už roky se snažím zhubnout a marně. Teď nedávno se stala věc, kterou dal nechci popisovat. Jde o to, ze co se to stalo, tak stresem jsem nemohla jist. Po nějaké době jsem si to srovnala v hlavě, ale k jídlu už se dokopat nemuzu. Jak něco sním, jde to ven. Ale už jen to se donutit sníst něco, cokoliv, ať je to zelenina nebo ovoce. Mám nechuť k jídlu a pomalu se nemuzu na jídlo ani podívat. Ze začátku se mi to celkem líbilo, protože kila šli dolu. Ale začínám mít obavy, abych nedopadla nějak hodně špatně. Řešil jste to někdo?
Jsi si jistá že už to máš v hlavě srovnané? Já jsem v těžkých chvílích taky nemohla jíst, dělalo se mi špatně jak jsem se na jídlo podívala, a dokud jsem se nedostala opravdu do pohody tak jsem pořádně jíst nemohla. Jedla jsem aspoň sladké. Za celý den třeba sušenku, nebo jsem dala celou velkou nugetu
Zkus něco co máš ráda, je jedno jestli je to zdravé nebo ne, prostě něco, postupně se dostávat na normální jídlo. Pokud to trvá ale dlouho, vyhledej radši odbornou pomoc. Je fajn že si problém uvědomuješ. Hodně štěstí ![]()
Nejhorší je, ze začátku se mi líbilo, ze váha jde dolu. Akorát to delam špatně. Včera jsem nad sebou premyslela, jak začít zase normálně jist. Protože při pohledu má jídlu je mi špatně. A hlavně mám strach, aby se mi váha zase nevrátila. No ale včera na mě začal švagr mít posmesky, ze jsem tlustá. To hned člověk pak zas už vůbec nechce jist ![]()
Zdravím, chtěla bych se zeptat na nějaké rady. Jsem už skoro dospělá je mi 17 let. Jako mladší, když mi bylo cca 12-13 jsem trpěla těžkými depresemi. Brala jsem 2 roky antidepresiva chodila pravidelně k psychiatrovi též i k psycholožce. Po pár letech, kdy jsem doslova bojovala o život jsem se postavila na nohy a začala žít normální život. Souviselo s tím násilí doma či šikana ve škole. Momentálně jsem šťastná, ale jediný problém co mám je, že mi zůstali problémy s potravou. Nemůžu jíst, protože mi je zle a pozvracela bych se. Vážím 55 kilo a měřím 169 Cm. Teoreticky by se dalo říct, že nejím nic. Dříve jsem nějakou dobu fetovala. Také jsem byla alkoholička. Jsem už nějakou delší dobu čistá a je mi úžasně mám přítele a nemám si na co stěžovat. Nějaké rady jak pozměnit stravu a dostat se do normálu? Nechte se připomínky pro sebe
ano byla jsem hloupá, ale mám to za sebou