Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Livi92 píše: Více
no vidis. Ja nikdy nemluvila o lhani. Ja nikdy nemluvila o randickach. Kdyz mi kamarad udela navrh a ja jej odmitnu, je to naprosto ferovy navrh a ferove odmitnuti. Ty neveris svemu partnerovi, ze by odmitl. V tom je mezi nami rozdil.
@Anonymní píše: Více
Nečetla jsem celou diskuzi, jen tedy pro vaše dobro doufám, že s kamarádkou styky přerušil.
Mno tak známá taky má najednou kámoše z mládí. A moje intuice vibruje, že pěkně přes postel. Nedávno se mi přiznala, že fakt jo. Její věc, ale za mě hnus. Taky se nejdřív roky neviděli a najednou si píšou, schází.. nikde to netroubím, neřeším, ale s ohledem na jejího hodného manžela mě to štve jak se k němu chová.
@hospodki U nás to není, že by se roky neviděli, občas jsme se někde celé roky co jsem s ním potkali, je to sestra manželova kamaráda, kterého bere jako bráchu stejně tak ji jako sestru. Kdyby to bylo z ničeho nic, okamžitě bych chtěla přerušení kontaktu. T.
@jaksemichce píše: Více
Já myslím, že primárně máme velmi jiné vnímání toho, co je to kamarádství. A nemám potřebu si hrát před partnerem na kamarády s někým, kdo o mě projevuje nekamarádský zájem. Předpokládám, že tvůj partner o tom, že tvoji kamarádi ti dělají návrhy, ví.
@Anonymní píše: Více
Třeba s ohledem tady na to jsem vůči němu z pozice cizího člověka nedůvěřivá. Já z toho jeho chování zahrnující to „nech mě si to protrpět“ cítím distanc a jisté odstrkování a zavírání se před tebou, zatímco jí se svěřuje a probírá to s ní horem dolem. Taková jako uzavřenost, v kombinaci se skrýváním toho telefonu a tvoje špatné pocity a intuice. Je to o emocích, o sdílení, o blízkosti. Můj manžel si teď skoro dva roky procházel také těžkým obdobím v práci, posledních cca 8 měsíců to bylo fakt peklo. Ale nikdy se přede mnou nezavíral, nechtěl si to „sám“ (rozuměj s někým jiným) protrpět. Záleželo mu na tom, abych věděla, co se děje, zajímal ho můj názor, sdílel svoje pocity. A tady prostě vnímám, že postěžovat si jí mu něco dává po stránce emoční, zatímco s tebou to zájem sdílet zase až tak nemá. A proto možná ten blbý pocit. Protože ačkoli třeba ví, že nic neudělal, že s ní nic neměl, tak už jen ta citová angažovanost není správně. Takže já si úplně nemyslím, že je to nutně o fyzické nevěře, ale může to být o nevěře citové, kdy ten člověk dává přednost někomu jinému ve sdílení svého vnitřního světa, z čehož plynou pak pocity studu a výčitky svědomí, protože ač nic špatného nedělám, tak uvnitř cítím, že dělám, že někde investuji sám sebe velmi a měl bych sám sebe investovat jinde, ale tam se mi nechce. Proto pak i to schovávání, nošení mobilu s sebou. Protože tam není ani tak nic závadného, co se týče obsahu, ale co se týče jeho angažovanosti a rozsahu toho, o čem se svěřuje a jak moc investuje do toho, aby i jí bylo dobře. Takže tam já vnímám, že tě intuice prostě neklamala.
@utopia píše: Více
Přesně tak, ono vlastně bez ohledu na to, jestli ti s ní byl nebo nebyl nevěrný, ve vašem vztahu už je někdo třetí. A to je z mého pohledu už zrada.
@utopia pravda. Manžel se ted v práci hrabe v pěkných lejnech a sdílí to se mnou od prvního dne. Až je to kolikrát otravný, ale podporu mu dávám a neřeknu mu to že jo ![]()
@hospodki Mně se tohle právě kdysi stalo
Najednou jsem byla hlavou jinde a nechtěla jsem do toho prostoru partnera moc pouštět. Jako řekla jsem mu, že třeba něco v práci nebo něco jiného, nějak jsem mu to popsala, ale bylo to takové jakoby informativní, neobsahovalo to mě, jestli mi rozumíš. Možná nějaký vztek, naštvání, vysvětlení, co mě zase sundalo, ale neměla jsem zájem to rozvíjet dál a vadilo mi, když projevoval zájem a doptával se. Což by nebyl takový problém, kdybych to tak měla obecně a prostě se o tom nechtěla bavit. Jenže, citově už jsem byla navázaná jinde, aniž bych si to plně přiznala a tam jsem byla schopná o tom plácat do aleluja a po zájmu jsem prahla. Nutno říct, že to bylo také v rámci vyvrcholení dlouhodobé partnerské krize, ale ta příčina je fuk, protože ten mechanismus je prostě univerzální. A já si toho právě všímám třeba u vztahů v mém okruhu. Že než dojde k nějaké nevěře, nebo se ten vztah rozpadne, tak je tam často tohle citové zaangažování jinde, které se pak projevuje tím, že odstrkují toho partnera tím, že mu říkají, ať má trpělivost, že to chce čas, že si tím musí projít, ale sami… No a pak se ukáže, že zase až tak sami právě ne. A že i když v ten moment třeba nejde o fyzickou nevěru a ani tam k ní není úmysl, tak ta citová angažovanost směrem jinam a ten distanc směrem dovnitř vztahu jsou vlastně zásadnější… Jako jasně, nemusí to nic znamenat. Když to nebude rozvíjet, opadne to. Když to ale rozvíjet bude, bude se to posouvat. A tam prostě těžko říct, kudy se zakladatelky manžel teď vydá…
@Anonymní píše: Více
Vyžrat, vytrpět…za co? Tak nemluví nevinný, ale ten, kdo se kaje.