Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja to mela dost podobne s byvalym partnerem. Byli jsme spolu leta, on by si dal rict, ale me se proste uplne nechtelo.. I kdyz vek jsem na to mela. Netikaly mi zkratka hodiny, mela jsem jiny priority, casto jsem si rikala, ze deti asi mozna mit ani nebudu… Pak se neco stalo, rozesli jsme se, potkala jsem soucasnyho manzela, hodiny zacaly mlatit jak o zivot snad pul roku po tom co jsme se potkali a bylo vymalovano. Ted mam mesicniho synka, spokojeny manzelstvi a jsem stastnej clovek ![]()
Ono to asi proste musi prijit samo..
Já mám dítě a druhé na cestě, protože mám prostě skvělého chlapa a tak to do sebe zapadlo
starší dítě má 6 a je to asi to nejlepší období zatím, stokrát denně mi řekne jak mě miluje, když vidí, že jsem smutná tak mě skoro upusinkuje, ráno mě přijde vzbudit a tulíme se…
hrozné je na tom všem to, že ten strach, který o něj mám je prostě naprosto šílený a každý kašel, rýma mě vždy rozhodí, ale všechno to za to stojí…
můj život by mi připadal fakt promrhaný kdybych neměla děti
@Zdeňule95 Nechces děti neměj, nebudeš jediná
Kazdy o to proste nestoji.
Já jsem chtěla udělat další krok v našem vztahu. Něčím novým ho zase obohatit. Byli jsme spolu 4 roky a už jsme se pomalu dostávali do takového stereotypu. Takže jsme si řekli, že je na čase náš vztah zase posunout. Je to zase něco nového, jako bychom začali spolu od znovu. Dítě roste a k tomu přibývají nové a nové aktivity. Ve dvou bych se pomalu asi začala nudit, už tak jsme pomalu nevěděli co dělat, kam chodit. Až děti vyrostou, budu si moct každý den doma povídat i s někým jiným než s partnerem. Nevím, ale myslím si, že by mi začal lézt na nervy 😃 kdybych měla celý život bydlet jen s ním. ![]()
@Zdeňule95 píše:
Jů, to byla rychlost, tolik odezvy jsem ani nečekala, díky!
Až mám skoro strach napsat věk. Je mi 24, ale dost často si připadám starší (to často slyším i od okolí, co se týče „dospělosti“ či „vyspělosti“, nebo jak to nazvat)
Partnera opravdu miluji, ale vůbec nemám pocit, že by dítě byl nějaký další „levl“.
Když si položím otázku „Proč?“, žádný důvod tam není. Veškerá negativa, která slyším a vidím kolem sebe, naprosto převálcují pozitiva, která z mateřství vychází.
A že se to po 30 změní? To mi připadá ještě tááák daleko, do té doby z toho zcvoknu
Tak teď už to chápu, ve 24 letech jsem nechtěla o dětech ani slyšet, vlastně tak do mých 29
první dítě jsem měla až ve 32, to už jsem si naopak byla jistá, že děti chci. Já o tom vlastně v tvém věku ani vůbec nepřemýšlela, jen jsem si říkala, že jestli někdy děti, tak až po 30 nejdříve ![]()
Já teda ve 24 jsem měla pocity jako ty a ve 28 už jsem děti chtěla
@Zdeňule95 píše:
Jů, to byla rychlost, tolik odezvy jsem ani nečekala, díky!
Až mám skoro strach napsat věk. Je mi 24, ale dost často si připadám starší (to často slyším i od okolí, co se týče „dospělosti“ či „vyspělosti“, nebo jak to nazvat)
Partnera opravdu miluji, ale vůbec nemám pocit, že by dítě byl nějaký další „levl“.
Když si položím otázku „Proč?“, žádný důvod tam není. Veškerá negativa, která slyším a vidím kolem sebe, naprosto převálcují pozitiva, která z mateřství vychází.
A že se to po 30 změní? To mi připadá ještě tááák daleko, do té doby z toho zcvoknu
NO, já myslím, že žádný racionální argument neni. Prostě je to fajn.
Pokud to tak necítíš, nemá to moc smysl. Ale třeba to přijde.
@Zdeňule95 píše:
Jů, to byla rychlost, tolik odezvy jsem ani nečekala, díky!
Až mám skoro strach napsat věk. Je mi 24, ale dost často si připadám starší (to často slyším i od okolí, co se týče „dospělosti“ či „vyspělosti“, nebo jak to nazvat)
Partnera opravdu miluji, ale vůbec nemám pocit, že by dítě byl nějaký další „levl“.
Když si položím otázku „Proč?“, žádný důvod tam není. Veškerá negativa, která slyším a vidím kolem sebe, naprosto převálcují pozitiva, která z mateřství vychází.
A že se to po 30 změní? To mi připadá ještě tááák daleko, do té doby z toho zcvoknu
Proč by jsi se měla zcovknout? Je ti jenom 24let, na děti máš času dost, můžeš to klidně na pár let vypustit z hlavy.. V podstatě je úplně jedno jestli jednou budeš mít děti, není to povinnost… A proč je mít, na to je jednoduchá odpověď, protože větší lásku už nazažijes.
Já mám dítě protože jsem po něm prostě toužila. U mě jsou kariérní ambice na 0, pracuju ráda, ale ne proto, abych něco dokázala a někam se dostala, nikdy mě to nelákalo. Za to rodina vždycky. Taky jsem neměla super dětství, právě proto jsem toužila mít svojí rodinu. Najít si hodnýho chlapa, mít dítě co mě bude bezpodmínečně milovat a já jeho. Podařilo se. Každý asi hledá svůj způsob naplnění života a pro mě je to určitě tohle. Pokud pro tebe ne, není to ostuda. Když nechceš a necítíš se, nebo tě to dokonce děsí, zvol si jinou cestu.
Mít děti není povinnost. Ale většinou ti, co děti mají, nikdy nelitují. A s tou nesvobodou a nevyspanim to není až tak horký. Jako jediný minus vidím asi finance, protože děti stojí hodně peněz, teď nemyslím mimina.
S dětma je sranda, nikdy jsem nevěděla, jak šíleně moc dokážu milovat, ale i se strachovat, kolik mě toho naučí, kolik díky nim poznám lidí a míst…
Svoje děti budeš milovat. A všechno, co děláš s milovaným člověkem, tě naplňuje štěstím. A ty starosti a povinnosti okolo nereším. Tak to prostě jě a tímto postojem jsem ušetřena spousty zbytečného přemýšlení
.
A to, že tě to v tomto věku trápí, mi připadá jako hodně hlasité biologickéry hodiny
.
@Mamaema píše:
Svoje děti budeš milovat. A všechno, co děláš s milovaným člověkem, tě naplňuje štěstím. A ty starosti a povinnosti okolo nereším. Tak to prostě jě a tímto postojem jsem ušetřena spousty zbytečného přemýšlení.
A to, že tě to v tomto věku trápí, mi připadá jako hodně hlasité biologickéry hodiny.
S těmi biologickými hodinami souhlasím, takhle jsem začala přemýšlet, když mi bylo 29 a pak když se přehoupla 30 jsem věděla, že děti chci.
@Zdeňule95 píše:
Jů, to byla rychlost, tolik odezvy jsem ani nečekala, díky!
Až mám skoro strach napsat věk. Je mi 24, ale dost často si připadám starší (to často slyším i od okolí, co se týče „dospělosti“ či „vyspělosti“, nebo jak to nazvat)
Partnera opravdu miluji, ale vůbec nemám pocit, že by dítě byl nějaký další „levl“.
Když si položím otázku „Proč?“, žádný důvod tam není. Veškerá negativa, která slyším a vidím kolem sebe, naprosto převálcují pozitiva, která z mateřství vychází.
A že se to po 30 změní? To mi připadá ještě tááák daleko, do té doby z toho zcvoknu
Ve 24 letech na tvých pocitech není nic divného. Ono takhle rozumově hodnotit pozitiva a negativa mateřství, to dost dobře nejde, protože tu hlavní pozitivní věc, která šmahem setře velkou část negativ, to si musíš prostě zažít na vlastní kůži, mateřskou lásku ti nikdo připodobnit nemůže, ani jaké to je, když jsi pro někoho nejmilovanější bytost na světě, bezpodmínečně. Možná u psa to bylo srovnatelné, než jsem teda měla děti
Máš psa? Dost věcí je s dětmi podobně ![]()
@Zdeňule95 píše:
Zdravím všechny. Vím, že toto téma tu již párkrát bylo. Ale chtěla bych poprosit o radu speciálně pro moji osobu.
Mám dlouholetého partnera. Vím, že on by dítě chtěl, ale není to momentálně středobod našeho zájmu. Já až tak moc nadšená z dětí nejsem.
Představy, co všechno to obnáší, jsou pro mě naprosto děsivé. Myslím, že se o tom příliš nemusím rozepisovat, důvody jsou asi u všech stejné (bude to spousta starostí, nula soukromí, málo spánku, spousta peněz…, asi tak ve zkratce).
Zkoušela jsem všechno možné, přijít na to, proč nejsem jako ostatní ženy, které se na to těší a po pár měsících vztahu už si sní o tom, jak budou vozit kočárek. Nevím, jediné, co mě napadlo, tak špatné zkušenosti z dětství, kdy máma byla na všechno sama. Řešila jsem to s kamarádkami, s psycholožkou. Bez úspěchu. Četla jsem si na internetu 1000 a 1 důvod, proč mít děti. Ale důvody jako - zanechat po sobě DNA, nebýt sobecký, dát někomu život, někoho něco učit, něco předat… to pro mě vůbec důvody nejsou. Nad všemi pokrčím rameny, a řeknu si: no a co jako?
A rady ve smyslu - musíš ještě dospět, vyzrát, jednou je chtít budeš… to je jaksi k ničemu. Protože já se nedokážu udělat o deset let starší, žiji tady a teď a trápí mě to každičký den. Představa, že se do toho budu muset někdy nutit jen kvůli partnerovy, je hrozná.
Předem děkuji za pomoc!
vyčkej bez dětí do čtyřicítky, neřeš to, a pak ti najednou všechno dojde
Ja materske pudy mela az po 30. A ted planujeme treti.
takze v klidu, na vsechno je casu dost. Osobne jsem rada, ze jsem do toho sla pozdeji. Muze to jit pak hur, to mi taky kazdy valil. Riskla jsem to. A jsem fakt rada, ze jsem si uzila vseho mezi 20-30 lety a ted se venuji detem maximalne. Kazdy ma svuj rytmus a nemusi vsichni rodit v 25.