Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lebambule píše:
Nejak se mi nechce ti to vysvětlovat. Nikdy jsem je nechtela, dokud jsem je chtít nezačala.
Najednou to opravdu nebylo…
Ale ta změna je právě to, co zakladatelku nejspíš nejvíc zajímá. Ne to, že jsi nechtěla, pak dlouho nic, a najednou bum a máš dvě děti.
Ano, to je přesné, moje otázka zněla: „Proč? Jaký je ten důvod? Rozhodli jsme se pro děti protože…“
Objevila se tu spousta hezkých a taky logických důvodů.
Ale také spousta názorů jako: udělali jsme si rovnou dvě, abysme to měli rychle za sebou.
To mi hlava nebere. Přece „mít něco rychle za sebou“ chceme v případě, že je nám něco nepříjemné, že jde o něco, co nás obtěžuje. Například: chci mít rychle za sebou ten nepříjemný rozhovor s šéfem; chci mít rychle za sebou návštěvu u zubaře atd…
@Zdeňule95 píše:
Ano, to je přesné, moje otázka zněla: „Proč? Jaký je ten důvod? Rozhodli jsme se pro děti protože…“
Objevila se tu spousta hezkých a taky logických důvodů.
Ale také spousta názorů jako: udělali jsme si rovnou dvě, abysme to měli rychle za sebou.
To mi hlava nebere. Přece „mít něco rychle za sebou“ chceme v případě, že je nám něco nepříjemné, že jde o něco, co nás obtěžuje. Například: chci mít rychle za sebou ten nepříjemný rozhovor s šéfem; chci mít rychle za sebou návštěvu u zubaře atd…
Co na tom nechápeš? Prostě se ozvou živočišný pudy, kterým člověk musí vyhovět i přes svůj nesouhlas, tak chce mít jejich splnění co nejdřív za sebou…
To je stejný jako se sexem - mě taky nebaví, ale prostě musím ten přetlak nějak uvolnit, nesexuju pro radost… ![]()
@Zdeňule95 píše:
Ano, to je přesné, moje otázka zněla: „Proč? Jaký je ten důvod? Rozhodli jsme se pro děti protože…“
Objevila se tu spousta hezkých a taky logických důvodů.
Ale také spousta názorů jako: udělali jsme si rovnou dvě, abysme to měli rychle za sebou.
To mi hlava nebere. Přece „mít něco rychle za sebou“ chceme v případě, že je nám něco nepříjemné, že jde o něco, co nás obtěžuje. Například: chci mít rychle za sebou ten nepříjemný rozhovor s šéfem; chci mít rychle za sebou návštěvu u zubaře atd…
Tos asi úplně nepochopila… Ty příspěvky se týkaly toho, že pro někoho je příjemnější to nejtěžší období starání se, kojení, přebalování… vzít třeba dva tři roky v jednom kuse a tak mají děti blízko u sebe. Jinému zase vyhovuje jedno nechat odrůst z toho nejnáročnějšího období, až je dítě víc samoobslužné a třeba už i ve školce, a dát si to s kojencem znovu. To není o tom, že je ti to nepříjemné a obtěžuje tě to (no, i když někdy…
), ale prostě jen o tom, jak si kdo mateřství zorganizuje tak, jak mu to vyhovuje nejlíp.
@Anonymní píše:
Ale ta změna je právě to, co zakladatelku nejspíš nejvíc zajímá. Ne to, že jsi nechtěla, pak dlouho nic, a najednou bum a máš dvě děti.
Ok, uznávám, to jsem nezminila. Nechtěla jsem je tak do 25 jakože nikdy, pak se to zlomilo a dovedla jsem si představit, ze jednou… Jenže pak nebylo s kym. A když bylo, bylo mi 31,furt jsem se necítila, ale bezdětná uz jsem taky zůstat nechtěla, takze u mě vzhledem k věku rozhodl rozum. Nebily mi hodiny, ale cítím, ze jsem udělala dobře.
@Šťastnýčtyřprocentní píše:
Přesně tak - lidi se mění a ty se taky jednou budeš dívat do tváře svému bestiálnímu vrahovi, i když ti kdysi dělal děti s láskou v očích…
Asi už jsem dneska vykojena, ale fakt nechápu ![]()
Pro mě takovým docela významným popostrčením bylo, když jsem poprvé držela v náručí synovce, první miminko v naší rodině. V tu chvíli jsem si opravdu řekla - jo, tohle bych taky časem chtěla
Vlastní jsem pak měla za dva roky.
@Anonymní píše:
Nevím jestli je ta láska k dítěti neskutečná, bezpodmínečná..mám dospělou dceru, těžkou schizofreničku, bere léky prožila jsem s ní peklo, když mě mlátila atd. policie, výchovný ústav..na psychitriei více než doma, pak potvrzení diagnozy, více hospitalizací..je na mě závislá, jsem na ní sama, a tak to bude až do mé. smrti..kdyby se mě někdo podruhé ptal jestli bych to chtěla jinak, nemít dítě..tak si vůbec nejsem jistá z odpovědí..takže..
To mě mrzí, ale tvoje dcera je nemocna. Zdraví je nejvíc. Vím, že s nemocnými je těžké pořízení a těžší život.
@ledoborec píše:
Zdravím,
Chtěl jsem se rozepsat naprosto brutálním způsobem a dát tak průchod svým emocím, ale pal to čert…
Mít děti je další přirozenou životní etapou a rozhodnutí je mít je obrovská odpovědnost. Tuto odpovědnost na sebe bere člověk vyzrálý/dospělý. Pokud nejste dostatečně vyzrálá tak si dáváte tyto otázky a snažíte se zůstat ve svém pohodlném světě bez povinností a odpovědnosti.
Nechci psát dál takže taková otázka…
Co kdyby takto uvažovali vaši rodiče?
No a jelikož nebyli sobci tak vy můžete být. Směšné…
Tak tenhle prispevek me zaujal ze vsech nejvice… kdyby neci rodice byli dostatecne soudni, na to ze nejsou pripraveni na rodicovstvi a neudelali si dite z pudu nebo snad z vedomi „dospelosti“ mozna by jejich deti, chteli mit deti…tendle prispevek, povazuju za totalni antiempatii a antipochopeni…tohle bych nazvala pohodlnosti…
ze Vy to tak mate, preci nemusi vnimat ani Vase deti…
Nikdy jsem děti nechtěla. Ne že bych je neměla ráda, ale prostě jsem byla přesvědčená že nejsem mateřskej typ. No a ve 34 letech mi začaly sem tam tikat hodiny. Jeden čas sem dítě chtěla, pak zas ne.. no a uběhl rok a jsem těhotná. Nemůžu říct, že bych to těhotenství chtěla protože už sem k tomu dozrála a chtěla být matkou. Spíš to beru tak, že se to stalo ač jsme se teda snažili o dítě ale z mýho pohledu asi proto, že bych měla mít aspoň jedno dítě a nemam už k mateřství takovy negativní postoj. Ale, občas si říkám jestli jsem udělala dobře.. no věřím že až bude prcek na světě budu to brát zase jinak..
Zakladatelko, máš ráda štěňátka, koťátka? Pak bude nejspíš i vlastní mimino v pohodě. Hormony udělají svoje.
(kdybys byla obecně studený čumák, tam by to ani hormony nemusely přetlouct, ale jinak to bude ok)
@Zdeňule95 píše:
Ano, to je přesné, moje otázka zněla: "Proč? Jaký je ten důvod?
@Lucie_Sx píše:
Zakladatelko, máš ráda štěňátka, koťátka? Pak bude nejspíš i vlastní mimino v pohodě. Hormony udělají svoje.
(kdybys byla obecně studený čumák, tam by to ani hormony nemusely přetlouct, ale jinak to bude ok)
Miluju všechno malé, slintám nad štěňátky, jehňátky, selátky, kuřátky, králíčky, koťátky, z toho jsem úplně paf!!! (proto taky celkem nechápu, že u dětí to tak není
)
@Mamaema píše:
Prostě každá kachna ví, že má sedět na vejcích. To jí nikdo říkat nemusel. Ten biologický pud máme v sobě. Takže za mě není normalní otázka „jestli“ ale „kdy“ mít děti.
Výjimky ale samozřejmě jsou…
Moc hezky napsané, děkuju MOC!!! ![]()
Přesně tak - lidi se mění a ty se taky jednou budeš dívat do tváře svému bestiálnímu vrahovi, i když ti kdysi dělal děti s láskou v očích…