Proč mít děti?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
218
22.1.20 07:35
@Šťastnýčtyřprocentní píše:
Hmm, tak to bude zeťák strašně rád, když budeš blízko své dceři - nejlépe v jednom bytě natrvalo, že? :D

A co to vzít jinak, já jsem například ze svojí dcerou nejlepší přítelkyně 😁 Říkám to tak…, vychovala jsem si nejlepší přítelkyni. (Neříkám, že nebyla puberta, kdy bych jí nejradši roztrhla)
Fakt mi třeba udělalo radost, když dcera řekla, že na ten koncert chce jet se mnou, a ne s nějakou kamarádkou… ;)
Jsme ve stádiu, kdy si v kabince vzájemně vyměňujeme podprsenky, radime si s oblečením, účesy. Chodíme na koncerty takových těch interpretů, co zrovna chlapi nemusí. Každá máme svého partnera a myslím, že je to fakt dost v pohodě. Takhle to bylo určitě myšleno ;)
(Jo jinak se mi tvoje názory docela líbí)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
218
22.1.20 07:39

@Santa Juana
Určitě ano, mně se to také povedlo. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
110531
22.1.20 07:56
@Soňa Baarova píše:
A co to vzít jinak, já jsem například ze svojí dcerou nejlepší přítelkyně 😁 Říkám to tak…, vychovala jsem si nejlepší přítelkyni. (Neříkám, že nebyla puberta, kdy bych jí nejradši roztrhla)
Fakt mi třeba udělalo radost, když dcera řekla, že na ten koncert chce jet se mnou, a ne s nějakou kamarádkou… ;)
Jsme ve stádiu, kdy si v kabince vzájemně vyměňujeme podprsenky, radime si s oblečením, účesy. Chodíme na koncerty takových těch interpretů, co zrovna chlapi nemusí. Každá máme svého partnera a myslím, že je to fakt dost v pohodě. Takhle to bylo určitě myšleno ;)
(Jo jinak se mi tvoje názory docela líbí)

S tím souhlasím, v té dospělosti je to už moc fajn a člověk je rád, že děti má.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1853
22.1.20 08:17
@Bubla Bůčková píše:
Nevím moc, co čekáš, že ještě vymyslíme. Já z těch klasických přidám tu lásku, něco takového, takový cit jsem v životě necítila. Jako mít doma to nejroztomilejší štěňátko, třeba :D jinak, že máš z toho hrůzu. Představ si, co je „hrozné“ na chlapech(budeš muset furt vařit, stydět se uprdnout, držet postavu, sbírat jeho fusekle, žárlit kde je, vycházet s jeho matkou…) a ta realita a vztah je přece jiný, dává víc. To nejde jenom říct, když budu mít dítě, tak nebudu už moct… Já do toho šla rozumem, abych nelitovala jednou a jsem ráda. Jedno dítě vždycky zvládnout jde, ať se stane cokoliv. Blbý je v takový nejistotě nebo s blbým chlapem nasekat děti víc. Alespoň to jedno jo :kytka: :srdce:

To je rozumnej názor :palec: Taky mám zatím jen jedno dítě, protože mám i celkem náročnou práci, které se chci věnovat, po 3 letech mateřské jsem byla ráda, že se zase můžu vrátit do procesu, představa, že bych byla doma ještě třeba další 2- 3 roky je pro mě fakt děsivá :lol: A abych měla děti extra blízko u sebe, aby se ta mateřská vyřídila rychle jedním vrzem třeba během 4 let, na to zase nejsem opravdu ten mateřskej typ, mám pocit, že bych to nedala. Třeba časem přijde ještě další, nechávám to osudu, co má přijít, přijde. Zatím jsem ráda za úžasnou dceru, někdy mě prudí ty starosti kolem a ta „nesvoboda“, ale pak zase - v takových těch okamžicích absolutní přítomnosti - mi dojde, že tenhle nádhernej malej človek je můj, že existuje, je tady, mým prostřednictvím, a to je úžasný :srdce: A úžasný je i sledovat, jak roste, jak se z něj stává osobnost, jak se učí znát svět, jak se ze „zvířátka“ stává člověkem.
Takže jo, ta přidaná hodnota ( přidaná k těm probdělým nocím, nekonečnému praní špinavých punčocháčů, chvátání do školky, utírání nudlí, zbytečnému vaření něčeho, co stejně nikdo nesní…), ta hodnota je asi nevyčíslitelná a nesdělitelná :srdce:

Příspěvek upraven 22.01.20 v 09:15

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.1.20 08:57
@Mallorka píše:
Nikdy nebudeš nikoho tak milovat jako svoje děti. Láska k dítě ji neskutečná a nejde si to ani představit, jaký to je :srdce: Ztráta spánku není navždy a ty peníze, co ty děti stojí, tak věř, že je za ně utratís ráda. Jinak věcné mladí, zamilovaní nebudete, život se posune dal. Pak bys taky v padesáti mohla začít litovat, že jsi zůstala sama. Jdi do toho, určitě budeš nakonec stastna

Nevím jestli je ta láska k dítěti neskutečná, bezpodmínečná..mám dospělou dceru, těžkou schizofreničku, bere léky prožila jsem s ní peklo, když mě mlátila atd. policie, výchovný ústav..na psychitriei více než doma, pak potvrzení diagnozy, více hospitalizací..je na mě závislá, jsem na ní sama, a tak to bude až do mé. smrti..kdyby se mě někdo podruhé ptal jestli bych to chtěla jinak, nemít dítě..tak si vůbec nejsem jistá z odpovědí..takže..

  • Citovat
  • Upravit
1853
22.1.20 09:18
@Anonymní píše:
Nevím jestli je ta láska k dítěti neskutečná, bezpodmínečná..mám dospělou dceru, těžkou schizofreničku, bere léky prožila jsem s ní peklo, když mě mlátila atd. policie, výchovný ústav..na psychitriei více než doma, pak potvrzení diagnozy, více hospitalizací..je na mě závislá, jsem na ní sama, a tak to bude až do mé. smrti..kdyby se mě někdo podruhé ptal jestli bych to chtěla jinak, nemít dítě..tak si vůbec nejsem jistá z odpovědí..takže..

To je moc smutné. Hluboce se skláním před každou takovou matkou. :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.1.20 09:44

Děti jsem vždycky chtěla a vždy jsem říkala, že bych chtěla být mladou maminkou do 30 let. Což o to, neměnilo se to, akorát jsem si vybírala špatný partnery. Byla jsem s nimi hrozně dlouho a furt jsem doufala, že se to jednou přehoupne a přijde to požádání o ruku, svatba, děti a budeme šťastná rodina. jenže k tomu nedošlo. měli rádi svoje pohodlí a taky milion a další důvod k tomu, proč to tentokrát nejde. Časem jsem si nimi už neuměla ani představit sex, jak byl vztah přechozený a všimla jsem si toho jen já. V tomhle vztahu jsem byla osm let. Z toho jsme spolu bydleli dva roky! Zpětně si říkám, že jsem to měla ukončit mnohem dřív, ale já se tak hrozně bála změn. Následně jsem měla chlapa 4 roky a to už jsme bydleli po dvou měsících známosti, ale on byl ten typ, co chce mít svobodu a bez závazků a já si furt naivně myslela, že já budu ta, díky které přepne mozek a bude se chtít se mnou usidlovat. :zed:
No je mi 29, můj facebook je plný fotek ze svateb a fotky miminek a rodinných výletů a pak tam mám na druhou stranu ty, které naopak naplno cestují, paří a užívají si života. O otravných otázkách typů, kdy se budu vdávat a kdy budeme mít děti ani nemluvím. Mlelo se to ve mně celou dobu, protože každá mluví o těch negativech, jak se nevyspí, jak nestíhají a nezastaví a mě to jen děsilo. Ještě v kombinaci s tím, s kým jsem chodila.
Až donedávna jsem poznala jednoho muže, se kterým jsem nyní. A u něho VÍM, že s ním to má budoucnost. Chceme to samé - mít rodinu, být šťastní, mít lásku, oporu, bezpečí. Dělá vše pro to, aby se to naplnilo. Jsme spolu čtyři měsíce a už mě požádal o ruku (v jeho předchozích vztazích to nikdy neudělal ani po několika letech), plánujeme bydlení, společné financování a vypadá to, že už čekáme miminko… a vím, že jsem konečně šlápla správným směrem, i když by mnoho lidí říkalo, jestli není ještě moc brzy. Já na to říkám to, že už nechci čekat několik let, když s ním cítím, že to jde hned. Nemůžu být šťastnější.

  • Citovat
  • Upravit
2996
22.1.20 10:01

@Zdeňule95 Ahoja, dočetla jsem do Tvého příspěvku, kde chceš diskusi ukončit, a přiznám se, že na další 4 stránky jsem už neměla :). Včera mne ještě napadlo, že pokud užíváš hormonální antikoncepci, může to být dané i tím. Já ji měla od 17 cca do 28, výrazně mi to snížilo i libido, a po vysazení jsem i jinak vnímala partnera a to, jak mi „voní“.

Jinak ve 24 letech myslím, že pokud se na děti necítíš, je to ok ;).

Kdysi jsme se ve škole učili, že jsou různé druhy dospělosti: biologická (kolem puberty), psychická, ekonomická. Díky tomu, že kupa lidí po střední škole jde studovat VŠ a nějakou dobu trvá, než se zcela osamostatní, tak ty poslední dvě dospělosti přicházejí později. Z pohledu mé vlastní zkušenosti je pro mne naprosto nepředstavitelné, že tchyně měla mého manžela v 19 - já ještě v 25 byla dítě.

Nicméně pokud je Tvůj partner starší a jste spolu dlouho, chápu, že on může touhu po dítěti opravdu pociťovat. Pak je to buď o tom, že uděláte nějaký kompromis, nebo půjdeš do dítěte z racionálních důvodu, anebo se rozejdete… Tak každopádně držím palce, ať jsi ve vztahu i v životě spokojená a ať se teď nebo jindy rozhodneš jakkoli, nelituješ toho ;).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2934
22.1.20 11:47
@guineapig píše:
To je rozumnej názor :palec: Taky mám zatím jen jedno dítě, protože mám i celkem náročnou práci, které se chci věnovat, po 3 letech mateřské jsem byla ráda, že se zase můžu vrátit do procesu, představa, že bych byla doma ještě třeba další 2- 3 roky je pro mě fakt děsivá :lol: A abych měla děti extra blízko u sebe, aby se ta mateřská vyřídila rychle jedním vrzem třeba během 4 let, na to zase nejsem opravdu ten mateřskej typ, mám pocit, že bych to nedala. Třeba časem přijde ještě další, nechávám to osudu, co má přijít, přijde. Zatím jsem ráda za úžasnou dceru, někdy mě prudí ty starosti kolem a ta „nesvoboda“, ale pak zase - v takových těch okamžicích absolutní přítomnosti - mi dojde, že tenhle nádhernej malej človek je můj, že existuje, je tady, mým prostřednictvím, a to je úžasný :srdce: A úžasný je i sledovat, jak roste, jak se z něj stává osobnost, jak se učí znát svět, jak se ze „zvířátka“ stává člověkem.
Takže jo, ta přidaná hodnota ( přidaná k těm probdělým nocím, nekonečnému praní špinavých punčocháčů, chvátání do školky, utírání nudlí, zbytečnému vaření něčeho, co stejně nikdo nesní…), ta hodnota je asi nevyčíslitelná a nesdělitelná :srdce:Příspěvek upraven 22.01.20 v 09:15

Taky jsem nikdy nebyla mateřskej typ, žádnej vztah k dětem, nic takového. Dětem od kamarádek a v příbuzenstvu jsem se vyhýbala velkým obloukem. Dvě děti za sebou byste zvládla. Zvládla by to každá ženská, které na svých dětech alespoň trochu záleží. Já mám děti 11,5 měsíce od sebe a to jsem opravdu byla spíše kariérní typ, takže jsem teď ráda, že je mám u sebe. Doma jsem teď druhý rok a za dva roky se vrátím do práce, kam už se teda taky těším, ale zároveň jsem moc ráda, že má dcerka sourozence. Kamarádky, které mají teď jedno a plánují druhé, tak moje děti už budou obě starší a třeba chodit do školky, nebudu muset jet znova jako ony ten kolotoč kojení, nevyspání :-D vzala jsem to při jednom, kdy jsem na tohle všechno ještě zvyklá a těžko by se mi pak znovu zvykalo :-D Ono mít děti rychle po sobě má taky svoje výhody, ale samozřejmě i nevýhody. Těhotenství bylo krušné a začátky než jsme si zajeli nějakej režim taky.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31
22.1.20 13:11
@zzzjancena
@zzzjancena píše:
@Zdeňule95 az ti manzel bude za 10 let pri kazdem zpozdeni rikat natesene ze jsi tehotna a ty budes ve stresu a doufat ze ne, teprve tehdy muzes byt presvedcena ze deti nechces…pro me prisla vlna chteni asi v 27,uprkem muze za karierou po 4mesicich i presla a uz se nevratila, obavam se, ze se ani nevrati, nemam k detem vztah, a ani netouzim po jejich pritomnosti (deti mi celkove vadi, respektuju synovce a neter, ale tim to pro mne konci) zadna touha je chovat, ci si snima hrat…proste je mi to cizi…manzel o tom vi a tezko se s tim smiruje, ale moznost volby ma. Nejsem s to, se na ukor jeho pocitu uvrtat do neceho co nechci a nemam rada, kdyz nekdo hlasite presvedcuje sam sebe, ze deti nechce aniz by vazne vedel o cem mluvi..takze dokud o tom nemluvis verejne… dej tomu cas…jestli se vyjadrujes timdle smerem i v okoli ze zkusenosti z okoli kamaradek vim jiste ze ten cas teprve prijde.😌 ale uzivej zivota, jsi jeste mlada 💃 😀

ja teda taky nemam potrebu chovat cizi deti, vubec je nemusim, ale svoje jsem moc chtela a je miluju, to je uplne neco jineho

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
lebambule
22.1.20 13:25

Ja jsem vždycky rikala, ze deti nechci. Mam dve, druhe je ještě malinké. První roky nic moc, nejsem máma od kosti, kojenci me nebavi. Ale od těch dvou tri let, kdyz uz umi mluvit a da se s nima leccos podniknout, je to pro mě naopak boží. Miluju je nejvíc na světě, to az někdy bolí. Takhle zpětně bych o tenhle pocit nechtěla přijít. A tech par let nepohodlí? Utečou jak voda. ;)

  • Citovat
  • Upravit
1853
22.1.20 13:44
@Zoe1 píše:
Taky jsem nikdy nebyla mateřskej typ, žádnej vztah k dětem, nic takového. Dětem od kamarádek a v příbuzenstvu jsem se vyhýbala velkým obloukem. Dvě děti za sebou byste zvládla. Zvládla by to každá ženská, které na svých dětech alespoň trochu záleží. Já mám děti 11,5 měsíce od sebe a to jsem opravdu byla spíše kariérní typ, takže jsem teď ráda, že je mám u sebe. Doma jsem teď druhý rok a za dva roky se vrátím do práce, kam už se teda taky těším, ale zároveň jsem moc ráda, že má dcerka sourozence. Kamarádky, které mají teď jedno a plánují druhé, tak moje děti už budou obě starší a třeba chodit do školky, nebudu muset jet znova jako ony ten kolotoč kojení, nevyspání :-D vzala jsem to při jednom, kdy jsem na tohle všechno ještě zvyklá a těžko by se mi pak znovu zvykalo :-D Ono mít děti rychle po sobě má taky svoje výhody, ale samozřejmě i nevýhody. Těhotenství bylo krušné a začátky než jsme si zajeli nějakej režim taky.

Ano, to je zase výhoda, že to má člověk už jednou provždy za sebou :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.1.20 15:55
@lebambule píše:
Ja jsem vždycky rikala, ze deti nechci. Mam dve, druhe je ještě malinké. První roky nic moc, nejsem máma od kosti, kojenci me nebavi. Ale od těch dvou tri let, kdyz uz umi mluvit a da se s nima leccos podniknout, je to pro mě naopak boží. Miluju je nejvíc na světě, to az někdy bolí. Takhle zpětně bych o tenhle pocit nechtěla přijít. A tech par let nepohodlí? Utečou jak voda. ;)

Takže jsi děti nikdy nechtěla a proto jsi otěhotněla a to dokonce dvakrát za sebou? Jak tomu došlo? Když děti nechci, tak se chránim, když je chci, tak se nechranim, to je jednoduchý.
Tuhle nelogickou zkratku od “nechtěla jsem” a najednou “mám dvě” nikdy nepochopím.

  • Citovat
  • Upravit
lebambule
22.1.20 16:03
@Anonymní píše:
Takže jsi děti nikdy nechtěla a proto jsi otěhotněla a to dokonce dvakrát za sebou? Jak tomu došlo? Když děti nechci, tak se chránim, když je chci, tak se nechranim, to je jednoduchý.
Tuhle nelogickou zkratku od “nechtěla jsem” a najednou “mám dvě” nikdy nepochopím.

Nejak se mi nechce ti to vysvětlovat. Nikdy jsem je nechtela, dokud jsem je chtít nezačala.
Najednou to opravdu nebylo…

  • Citovat
  • Upravit
110531
22.1.20 16:06
@Anonymní píše:
Takže jsi děti nikdy nechtěla a proto jsi otěhotněla a to dokonce dvakrát za sebou? Jak tomu došlo? Když děti nechci, tak se chránim, když je chci, tak se nechranim, to je jednoduchý.
Tuhle nelogickou zkratku od “nechtěla jsem” a najednou “mám dvě” nikdy nepochopím.

ja je taky nechtěla a mám dvě a měla bych i více

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová