Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Já bych mu ho neprodala. Proč? Jen kvůli tomu, že je to bratr? Souhlasím s tvými argumenty.
Pozemek bych určitě neprodala. Už jenom by mě vadilo, že do mě někdo hustí ať to prodám. Jinak vlastnit půdu je věc co se nikdy neztratí. I kdybyste vy s manželem svůj domeček nepostavili (ale nikdy to nevíš jistě), tak aspoň máš něco do základu pro děti.
Teda chápu tě, rozhodně bych neprodala.
(manžela v minulosti rodiče přemluvili a dodnes toho lituje - prodal bratrovi)
Na nás zbyl kousek pozemku vedle rodičů ![]()
Neprodala.. sice jsem jedináček,
ale převedla jsem si to třeba, kdyby chtěla moje máma s přítelem stavit..
Myslím, že jak jsi sama psala máte i vy nejistou budoucnost, tak proč byste to dělali?? Nevíš, jestli budeš mí práci, nevíš, jak to bude-třeba prodej.. A on chce stavět- ale vy taky, tak proč byste se vzádávali snu?, Píšeš, že ne, ale člověk nikdy neví a pozemek se nestratí..
Pokud bratr něco chce, at si třeba počká, až se bude mít lépea koupí si ![]()
Příspěvek upraven 29.08.12 v 14:02
Taky bych neprodala a ještě dodám, vloni na podzim jsem si myslela, že si nikdy nesplníme náš sen mít dům se zahradou a dnes už 4 měsíce bydlíme v domku s velkou zahradou
Příspěvek upraven 29.08.12 v 14:02
Argumnetovala bych jako ty a nic bych nikomu takto neprodávala.
A pokuď by do mě táta nepřestal ohledně pozemku rýt, tak bych s ním na toto tema pomalu přestávala komunikovat. Prostě ne a tečka konec.
Take souhlasim s tvym osobnim nazorem na vec. Nenech se vytocit tim ze do tebe tatka huci, proste si stuj za svym rozhodnutim, protoze presne tak jak pises, pozemek se vam muze jeste velice hodit. Jste ctyrclenna rodina, musite myslet na zadni kolecka. Bratr se musi zajistit sam, tak jako vy jste se museli zajistit se vsim. Pokud mu pomahate vselijak jinak tak nemusis mit vycitky ![]()
Taky bych neprodala. Bratr má svůj život a nemůžete za to, jak si ho žije. Může se stát, že získáte skvěle placenou práci a situace se změní. Taky v tom pozemku máte nějakou jistotu pro případ, že by se přihodilo něco nečekaného a nemohli jste platit hypotéku. A máte děti. Můžete si tam klidně postavit zahradní domek a bazén a užívat pozemek i tak. Neprodala bych a nikdo nemá právo vás do toho tlačit, natož citově vydírat. To z tvého příspěvku cítím ![]()
Ahoj, určitě bych neprodávala. Pokud by tatínek měl potřebu o tom zase mluvit a rýpat, řekla bych mu své konečné stanovisko i s důvody, které jsi vypsala a klidně bych dodala, že pokud to chce dál rozebírat, Vy u toho být nemusíte a odjela bych.
U nás v podobné situaci tohle zabralo a byl klid.
Příspěvek upraven 29.08.12 v 14:09
Já si myslím, že by to ani nedělalo dobrotu, kdyby jste pak přišli na kávu a seděli v domku a prostě si říkali, že to mohlo tady být vaše a zbytečně byste byli pak na sebe naštvaní, že jste udělali chybu
Holky, díky za souhlasné názory.
Sám brácha mi o pozemku vůbec neřekl, to spíš taťka. Už i přišel s tím, že já nechám pozemek bráchovi, a oni na mě přepišou našich barák. Jenže bych ještě musela vyplatit ségru a do baráku investovat hrubo přes milion (zateplení, okna + další úpravy dle našich požadavků).
Tak tatka at si fantaziruje a planuje jak chce ale vy mate svuj jasny nazor a za tim si stujte ![]()
Neprodala…Je v tom vaše hodnota peněz, v dnešní době to nejlepší, jak zhodnotit peníze. Stavebních pozemků je všude plno, že si bratr může vybírat. Za pár let může být jinak, vy budete chtít stavět, a budete se bít do hlavy, že jste něco pak prodávali.
Název tématu je zavádějící, protože jsme rozhodnutí neprodat, ale popíšu naši situaci (raději anonymně) a prosím o názory:
Kde začít…jsem vdaná, mám 2 děti. Před 5i lety jsme s manželem koupili pozemek - orná půda, který je již zasíťovaný. Snili jsme o domečeku, ale situace je taková, že mě končí RD, nemám se kam vrátit do práce, kdo ví, jak to bude se zaměstnáním, prostě jsme přestali snít a koupili si byt 3+1.
Můj bratr je rozvedený, měl krásný rodinný dům, ale ten musel prodat, aby mohl vyplatit ex-manželku.
A můj taťka do mě pořád hučí, ať mu ten náš pozemek za nějaký malý peníz prodáme, že on chce stavět, my stavět nikdy nebudeme atd.
My s manželem trváme na tom, že neprodáme, nejen za mrzký peníz, ale ani za tržní penít!!! Na byt sice máme hypotéku, ale nic, co by nás zruinovalo, jsme mladí, můžem si finančně polepšit, domek postavit. A i kdyby ne, máme děti, buď pozemek zdědí ony, nebo zjistíme, že nebudou finance na VŠ (či na cokoliv jiného) a prodáme ho až dle situace.
Co si o tom myslíte vy, jsem sobec nebo byste reagovali stejně?
)
Bráchy je mi moc líto, pomáháme mu jak se dá, ale tohle už je přes čáru.
(To ani nepíšu, jak mě mrzí reakce taťky, vy na to nemáte, vy se na nic nezmůžete - v tom se rýpat nebudem. Taťka je fajn, ale prostě bráchu upřednostňuje